ochwey
komentáře u knih
Muž z ostrova Lewis
Peter May
Tak jsem ráda, že po trochu rozpačitém pocitu z prvního dílu jsem to nezahodila do kouta, ale pokračovala v trilogii. Druhý díl mi byl sympatičtější, neměla jsem jako u Skály pocit, že příběhy z minulosti jsou zbytečné, protože tady nebyl žádný navíc. Vše dohromady se vzpomínkami otce trpícího alzheimerovou chorobou dávalo smysl, neměla jsem touhu nějaké odstavce přeskakovat, k tomu opět perfektní vykreslení atmosféry. Konec na můj vkus až moc rychlý a vyhrocený (i ve Skále se mi zdálo, že to gradovalo a gradovalo až přegradovalo na minimálním počtu stránek vůči celému pomalejšímu příběhu, uvidíme v závěrečné části, jestli je to nějaká Mayova specialita, nebo náhoda).
Láska pro samouky
Barbora Šťastná
Tohle mě teda moc nezaujalo a nenaplnilo, a to jsem měla předchozí díla Šťastné ráda. Změna žánru udělala svoje a román pro ženy není něco, co bych běžně (a ráda) četla. Občas jsem se trochu zasmála, ale vše mi přišlo až příliš přímočaře, jednoduše podané, až moc lehká a oddechová knížka. Možná mě i napadá slovo primitivní. Ale já opravdu nejsem cílovka a věřím, že kdo hledá lehké odpočinkové čtení, a možná i kdo je hrdince románu věkově nebo pocitově blíž, užije si to, proto dávám o * víc, než jsem měla v plánu.
Lahodně s Ellou
Ella Woodward
Ten překlad je naprosto tragický. TRA-GIC-KÝ. Já nevím, jestli to akorát hodili do google translatoru, nebo proč jsou ty věty tak strašně šroubované a proč je použitá naprosto nečeská větná skladba a hrozně divná slova (nebo teda normální slova, ale v naprosto divném kontextu, která se navíc pořád opakují, měla jsem u kapitol pocit, že čtu pořád to samé dokola, jen o jiné surovině). Knížka absolutně není přizpůsobená českým podmínkám, viz kapitola o pohance jako něčem nedostupném? Poznámky na konci knihy jsou už jen třešnička na dortu, to jsou snad stažené popisky zboží z eshopů nebo co.
Ať Ellu jen nehaním - recepty i příběhy jsou fajn, něco jsem vařila přímo podle knížky, ale protože jsem celkem zkušená kuchařka, spíš jsem to brala jako inspiraci a dotvořila jídlo podle svého, podle toho, co zrovna nabízel špajz a lednice, takže úplně nemůžu posoudit, do jaké míry jsou jídla chutná (to mi taky přijde jako wtf, když lidi něco uvaří podle kuchařky a stěžují si, že je to málo okořeněné - si to okořeňte podle chuti, ne asi, když vidím, že se mi vyvařuje voda, doliju a nedržím se dvou hrnků. co jsou v receptu atd.. - viz komentáře ke knížce třeba na goodreads).
Pro mě jsou recepty průměr, ale ten překlad, ten to fakt shodil.
Cabin Porn - Za dveřmi
Zach Klein
Je to krásné, všechny vychytávky chci mít zase u svojí chalupy a u krbu (taky na chalupě) se to četlo krásně, fotky jsou nádherné, interiéry inspirující, ale podle mě "Za dveřmi" nedosahuje kvalit prvního dílu. V prvním díle byly kapitoly o domečcích "logické" - vždy jeden příběh a pak ukázky chat, které spojovalo nějaké téma... Tady je příběh chaty a pak jsou ukázky náhodně uspořádané, marně jsem hledala nějaký pojící prvek. Taky se mi zdá, že víc než chaty jsou tam "tiny houses", ale je to teď trendy, chápu. A možná mi ani neseděla čeština.
Sněží, sněží...
Lauren Myracle
Strašně málo uvěřitelné. Nedokážu si představit, že někde ve vánici zastaví vlak a lidi z něho můžou náhodně vylézat ven, to se neděje ani ČD. Nedokážu si představit, že jsou nějací puberťáci taková hovada, že si půjčí auto rodičů a rozjebou ho na dálnici v té samé sněhové kalamitě, kvůli rozstleskávačkám. Možná je to v Americe běžné, ale pro mě je oboje dost neuchopitelné. Vytahuje to nahoru poslední příběh, protože jediný se z mého pohledu fakt může stát a není tak trapný jako první dva.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Babička to uvedla slovy: "No to je strašné, že já sem to četla, Denisko, schválně ti to půčim, šak eště to nemusím vracať, podiv sa, to bylo tak zlé, že sa mi z teho chtělo zvracať enem sem to četla", což ve mě přirozeně probudilo zvědavost, chápu, že byla asi znechucená ze zhýralého života, co postavy vedly, mě se zvracať nechtělo, ale celkem zlé mi to přišlo taky, neurazí, nenadchne, není to uvěřitelné, je to spíš celé lehce stupidní. Obligátnímu "ale do vlaku celkem dobré" se zase nevyhnu - dá se to číst, i když je v kupé rušno a člověk o nic nepřijde, když se zaposlouchá do cizího hovoru místo toho, aby dával pozor na děj.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Červená knihovna na pozadí Osvětimi. A ta Osvětim byla opravdu hodně upozadněná, příběh zromantizovaný, jako by se ani neodehrával v koncentračním táboře, semtam někdo umřel, semtam všude padal popel z krematorií, semtam se objevil zlý esesák, ale všechno se stalo tak strašně mimochodem mimo hlavní lovestory, že to opravdu nemůžu hodnotit líp než 3* (a to možná i jednu přidávám za čtivost) a nechápu, kde knížka nabrala takový hype, když je něco "válečná literatura", čekala bych, že na mě zapůsobí nejvíc válka. Tady jsem jen tušila, že nějaká byla.
Kvítka v bytě
Veronika Ježková
Perfektní. Zaprvé jsou holky z Kvítek sympatické a vždycky skvěle poradí, takže jsem věděla, že je chci nákupem podpořit. A zadruhé, ta knížka! To je poklad. Moc oceňuju, že to nejsou jen profily květin, jak bývalo běžné v knížkách o pokojovkách v devadesátek, ale spíš je to komplexní popis toho, co rostliny potřebujou, založený na selském rozumu a ne na nějakých komplikovaných poučkách. Od světla přes substrát a hnojení až ke škůdcům. Čestné místo v knihovničce!
Buzíčci
Jan Folný (p)
Buzíčci byli povídková knížka, co mě bavila od začátku do konce. Miluju, když jsou povídky navzájem propojené. A jazyk byl taky úžasný - v každé povídce jiný, přesně ušitý na míru tomu, kdo ji vypravoval. Skvělý lgbt kousek.
Šlehačková oblaka
Tereza Salte
Ta holčičí část ve mně si říká, že to je romantická pohádka, ale ta druhá část, co pije 5 piv za večer a chodí na výlety s krosnou spát pod širák, si říka "wtf, co jsem si to půjčila za přeslazené klišé". Bohužel to na mě bylo sladké až moc, všechny ty smutné a dramatické momenty byly tou přeslazeností přebity. A motivační řeči o spojení vesmíru taky nemusím. Ale Tereza umí moc pěkně navodit atmosféru a popsat ji, to zas jo.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Trošku se mi zdá, že ty knížky mají sestupnou tendenci. A přitom zrovna do Kavkazu jsme vkládala velké naděje! Díky Arménii a Gruzii jsem hodnocení o stupínek vytáhla. A taky za vtípek s Brownovým pohybem.
Zatracení
Chuck Palahniuk
Meh, tak tohle nevím. Nadchnul mě burasnismus, když si tam všichni nadávali místo přání dobrého dne a smála jsem se nahlas a čekala jsem, že to bude zase jízda, ale pak začalo být všecko divně divné, zamotané, nesmyslné a wtf.
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Chvílema jsem nevěděla, co je realita a co už knižní svět - však taky některé vědecké úryvky byly skutečné. Navíc mám ráda vyprávění několika postav, pohledy z různých úhlů.
Tak trochu finské podivné 1984.
Po dočtení vařím zase o něco ostřejší jídla.
Snuff
Chuck Palahniuk
Krasojízda!
A bylo tam všechno - porno, homosexualita, Oidipovský komplex, sex, nenávist, láska, pomsta, smrt a to vše v skvělém koktejlu, co umí namíchat jen Chuck Palahniuk.
A v doslovu (který by byla chyba nepřečíst si!) zmíněn Viggo Mortensen, co víc chtít.
láska.
Oči modrého psa
Gabriel García Márquez
Tohle bylo celkem těžké čtení. Ponuré a docela náročné na četbu ve vlaku. Některé povídky na mě zapůsobily víc, jiné míň, jak už to tak bývá, nejkrásnější asi Oči modrého psa a Žena, která chodívá po šesté. A třemi hvězdičkami neříkám, že bych se ke knížce nevrátila -naopak, za vhodného rozpoložení ráda.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Kastelán byl správný cynik a sedla mi jeho povaha, což mě bavilo, jiný humor, než v Aristokratkách, kde mi to přišlo s každým dílem víc a víc na sílu. Tady pro změnu divné paranormální jevy. Utnutý konec, jak už to v denících bývá - nic extra jsem si prostě neodnesla, ale do vlaku dobré.
Hygge - Tajemství spokojeného života
Louisa Thomsen Brits
Prý je to nejslabší z hygge knih, což docela doufám. Je to pěkné a inspirativní, ale že hygge je sednout si ke krbu a mít pohodu, s lidmi, které máte rádi, s oblíbeným čajem, v dece, se svíčkou, se dozvídáme neustále dokola a ve všech kapitolách je víceméně totéž.
Čmeláci v srdci
Petra Hülsmann
Už od strany 11 (5. strana textu!!!) bylo jasné, jak to dopadne. Tak strašně předvídatelná knížka! Chtěla jsem si přečíst něco lehčího, ale u tohohle jsem měla pocit, že mi IQ klesá do záporných hodnot. Proč se třicetileté postavy chovaly úměrně tak polovině svého věku? Proč spolu nebyli vůbec schopni rozumně komunikovat? Proč byla hlavní hrdinka ukňouraná hysterická puťka? Proč tam byly tak šíleně trapné situace?
2 hvězdičky za občasnou vtipnost a některé pěkné části (příběh s knihkupectvím a Ottem!). Věk postav měl být snížen o 15 - 20 let a místo do práce měli chodit na střední, jinak by se nemuselo nic měnit a byl by z toho krásný román pro náctileté.
Cabin Porn - Chaty na konci světa
Zach Klein
That's my kind of porn!
Chatičky jsou skvělé. A já si užívám okamžiky na naší chalupě, jsem milovník tohohle života, takže bylo celkem jasné, že se mi to bude líbit.
Trochu škoda, že příběhy jsou snad všechny z jůesej a fotek domečků je na můj vkus málo evropských, ale ještě nemám prohlídlý web, třeba je to tam lepší, i tak jsem narazila na dost chlaloupek, ve kterých bych chtěla bydlet.
A je to děsně inspirující! Chci u chalupy stavět saunu a kdyby tam tekl potok, udělám tam průtokovou hot tub v kádi.
Muži, kteří nemají ženy
Haruki Murakami
Mám asi radši románového Murakamiho, tady mi sedla tak půlka povídek. V první polovině knížky jsem jela na správné vlně, ale pak mi začal ujíždět vlak nebo unikat pointa nebo co vlastně, a ty poslední povídky mě moc nenadchly, přestože jsem se zatetelila u Řehoře Samsy...