nicandra komentáře u knih
Souhlasím s katy87 - zdlouhavé, nudné, no a jestli to přirovnání ke své tvorbě vidí někde z obláčku Agatha Christie, tak ji to musí pořádně štvát...
Trochu gotický román, takže tajné chodby a zločinné úmysly, přidáme spiritismus, takže klepající stolečky a zjevující se duchy, pak nevysvětlitelná smrt v uzamčeném pokoji, no a už je jasné, že musí dorazit Sherlock Holmes, aby to všecko rozmotal. A opravdu - brzy je vše jasné, copak vy to nevidíte, Watsone? Z detailů jsem opravdu neskousla tu nenápadnost dvojčat. Celkově se mi to jeví jako trochu moc motivů splácaných dohromady.
Hodně zajímavé zvlášť v oblasti starých odrůd, neotřelých odrůd, ale i ty recepty vypadají dobře!
Trochu mimo můj obvyklý záběr. Vlastně spíš dost mimo. Tři příběhy tří dvojic, vše spojené místem a časem - sněhovou vánicí a následným dopravním kolapsem. Místy vtipné. Může poskytnout dobrý vhled do představ a prostředí amerických puberťáků, ale úplně všichni sympatičtí teda rozhodně nejsou.
Velice zajímavé, čtivé, se spoustou příkladů. Autor si všímá okolností, které nás mohou vést k omylu - stresu, zkreslení, kognitivního nesouladu, iluzí vědění, zjednodušování, fake news atd.
Hodně mě zaujalo téma kognitivního nesouladu, kterým vysvětluje pasivitu týraných osob.
Podobně zajímavé bylo i téma iluze vědění. Naprosto nedostačující je vybrat si jeden citát, ale nějak si nemůžu pomoct: “V situaci, kdy je každý z nás bez výjimky vystaven nekončícímu přílivu informací, není tak důležité bojovat proti nevědomosti, jako proti iluzi vědění. Je snazší dovídat se nové věci od člověka, který ví, že nic neví, než od toho, kdo je přesvědčen, že ví, a přitom neví nic.”
Spíš průměr - Anglie to je, ale na ty nejlepší skvosty anglické to prostě nemá.
Slovanská mytologie jako základ fantasy - fajn. Potoky krve a uřezaných hlav - už ne tak fajn. Trochu předpokladatelné - ale rozhodně ne ve všem. Rozhodně napínavé - po dlouhé době jsem zas něco četla až do půl druhé, protože jsem to druhý den musela vrátit a vážně jsem to chtěla dočíst :)
Čte se dobře, kapitolky krátké. Co stojí rozhodně za to, je vylíčení atmosféry, a to včetně vztahů. Opravdu získáte podstatný vhled do radostí a problémů tehdejší Vídně. Co si autor měl lépe rozvážit, je množství motivů a postav - až se v tom ztrácíte... A co si měl vážně odpustit, je ta bizarní scéna na ruském kole, to nějak vůbec neodpovídá zbytku knihy.
Rozkošné, vtipné, praštěné... hodí se spíše ke čtení nahlas, protože jinak se vás okolí pořád ptá, čemu se to proboha tak moc smějete...
Opravdu dobré počtení - jiný pohled daný jinou životní zkušeností hlavní hrdinky i jejím handicapem, který sama za handicap nepovažuje, protože vlastně neví, že jí něco chybí, dokud to nedostane zpět. Jiný pohled daný i jinou civilizací. Upírům neholduju, takže jsem do toho šla trochu s obavami, ale toto je fakt dobré.
Není to špatné, ale občas mi to až moc připomínalo Poseroutku...
Za mě úžasný čtenářský zážitek. Ano, já jsem tím příběhem (vlastně spíš těmi příběhy) okouzlena. Cítím se jako jedna z nich a vlastně i jsem, i pro mě si jednou Ticháček přijede...
Zajímavé - ale aby to bylo zajímavé, musí být hlavní postava velmi nekonvenční, tak moc, až to zcela neodpovídá době, ve které se příběh odehrává. A ten předpokladatelný závěr, který otevírá bránu dalším dílům... Čímž jsem vyslovila mé největší výtky. Četlo se to ale docela dobře, což je zase nepopiratelný klad.
Nebudu se příliš odlišovat od předchozích čtenářů - zklamání a nuda. Rovněž se cítím být pohoršena nad zlodějem myšlenek, který necituje své zdroje.
Je vidět, že se autorka u psaní velice dobře bavila - určitě ji těšilo vymýšlet jakousi odnož alternativní minulosti s mechanickými pomocníky a snahou o zrovnoprávnění upírů... Děj je pravda trochu nelogický - v tomto směru souhlasím se SalomeH, ale ten pohotový vtip a šarm to docela podstatně vyvažuje. Opravdu jsem se bavila.
Takové jakési kratičké nic - nějak jsem si myslela, že to bude fajn, ale celý ten pocit na konci je takový, jako kdybych se opravdu snažila chytit nic, no a celkem logicky se mi to nepovedlo... Jako kdyby tam autor zapomněl připsat nějakou podstatnou kapitolu - proč to vlastně všechno píše, k čemu byly ty stránky předtím...
Ono se to vlastně dá čekat už podle anotace, co se stane a jak to dopadne. Jakýsi duch Jane Austenové je tam přítomen - ta její sebeironie, kterou tak obdivuji, ale která se zásadně nevyskytuje ve filmových či televizních zpracováních, tak ta tam je, i když ne tak jemná. Ale to je taky předem jasné: žádná nová Jane Austenová se už prostě neobjeví, můžou se holky spisovatelky snažit, ale...
Docela často se mi podařilo zapomenout, kolik má vlastně Artemis let. Ale jak ten mi byl nesympatický! Taková touha po penězích! Mou hrdinkou je odvážná a čestná skřítka, která si ráda dělá věci po svém, riskuje a vůbec není dokonalá. Trochu mi vlastně vadí to slovo "skřítka", z některých slov prostě můžete vytvořit ženský protějšek pouze gramaticky a nebude to fungovat - chápu, že je to spíš problém češtiny než překladatele, když to jazyk nemá, tak se to vytváří dost špatně, ale prostě mi nesedí.
Nebylo to špatné, ale asi ne tak úplně pro dospělou osobu. Ten konec měl být asi překvapivý, ale "nějak" se mi to povedlo uhádnout tak zhruba v půlce. Četlo se to dobře, ale celkový dojem je takový nějaký nijaký...
Nějak jsme se s Poslední aristokratkou nesešly. Jsem vcelku na rozpacích, co na tom tak skvělého všichni vidí. Ano, občas jsem se zasmála, ano, postavy jsou velmi dobře napsané. Ale nějak mi to přišlo takové pořád dokolečka dokola. Četla jsem v autobuse - a nevím, jestli by se mi to chtělo dočíst jinde; takhle mi to zkrátilo cestu, tak aspoň tak. A nějak nemám ráda knihy, které chtějí od počátku být první z mnohadílné série (a já na ty série prostě nějak nejsem, už jak to má dva díly, tak je mi to podezřelé... :-) ).