nicandra komentáře u knih

Známé pohádky trochu jinak, viděné jinou optikou. V každé se dalo najít něco hlubšího, ale některé se mi prostě líbily víc (Červená Karkulka je za mě nejlepší).

Nesmírně pozitivní kniha o tom, že změna může přijít i tehdy, když se vám zdá, že už všechny ty správné vlaky odjely.

Zajímavé a lehce depresivní - jak může být silná představa, silnější než skutečnost, a jak se na ní může kdokoli stát závislým. Něco jako růžové brýle, které ti ale nejen skutečnost přikrašlují, ale vyrábí ti úplně surreálné zážitky.

Já vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Takový šílený spletenec! Víly, běsi, kelpie, manipulace myslí, no a k tomu úplně šílený pohled sebestředné sedmnáctileté holky, která je zároveň závislá na sítích a to, co se děje kolem ní, posuzuje podle toho, jestli si kamarád změnil nebo nezměnil status na fb... Když si uvědomím, jak nesmyslné jsou ty dějové zvraty, tak vůbec nechápu, co mě na tom tak bavilo, že jsem to přečetla za jeden necelý den. Konec byl ještě divnější než předešlý děj. A ta fůra pravopisných chyb je pro ostudu, to jsem si myslela, že renomované nakladatelství jako Fragment na to má lidi... Asi nejvtipnější chyba, když hrdince nabídne její kluk, který zrovna veze v autě malého bráchu, jestli nechce svéSt...

Moc pěkné, i když jsem za tím nějak cítila ten kalkul - je to napsané tak, že by to mohlo mít x dalších dílů a i zfilmovat by se to dalo... Něco mi přišlo trochu nelogické, hlavně utkvělá hrdinčina představa, že všechno se dá vyřešit návštěvou nebezpečného Hvozdu.

Jak píše rafan65, je tu velmi přítomná snaha vypadat jako Agatha Christie, ale Agatha to není. Někdy už mi to připadalo spíš jako klišé, jako onošené ponožky, které jsme už stokrát použili a pro své díry už ani nezahřejí...

Milé. Zajímavý svět s magickými předměty, které vytvářejí řemeslníci, aby příjemcům těch věcí přidali na vlastnostech, kterých se jim nedostává (mírumilovnost, odvaha, soustředění, nebo taky zloba a agresivita). Příběh malinko natahovaný, hlavní záporná postava je zlá až do karikatury, ale jinak moc pěkné.

Možná psané až moc zeširoka, ale vyargumentováno vcelku logicky. Hodně zajímavé hlavně z pohledu procesní stránky výzkumu a následných interpretací.

Nesmírně zajímavá kniha nejen pro fanoušky Agathy Christie, i když jí vzdává hold snad na každé druhé stránce. Píše se tu o různých aspektech detektivní práce dříve, v době Agathy Christie i dnes. A nejen detektivní, ale i spisovatelské - autorka odhaduje, které ze známých soudobých vražd a jejich průběhy vyšetřování mohly Agathu Christie ovlivnit. Dozvíme se tak dost i o tehdejším životě. Odhaluje i vývoj jejích znalostí, které byly
ohromné zejména v oblasti jedů. Velmi často cituje z knih Agathy Christie, ale nikdy neprozradí, kdo je vrah - poměrně často opakuje větu, že si to máme přečíst sami:).

Nevyužitá příležitost s otvíráním pohádkových světů násobená scénami násilí (ať už fyzického či psychického), sexu a nesmyslných úvah hlavní hrdinky (jestli chtěla žít jako obyčejný člověk, i když není obyčejný člověk, tak musela počítat s komplikacemi, a ne si pak vyčítat takové věci, že neodpovídá kamarádce na sms), navíc umocněno pravopisnými chybami ("vysutý" most už byl zmíněn) či jinými, čehož viníkem je evidentně odfláknutá jazyková korektura. Vzhledem k těm drsným scénám vůbec nechápu, proč jsem si tuto knihu půjčovala z oddělení pro děti...

Ano, pořád to bylo dost napínavé a pořád jsem si to dost užívala. Připadá mi ale, že kniha má dva velké vrcholy a že ten první (bitva u Sofie) je tak výrazný, že máte pocit, že teď už není co řešit. Jako když sedíte v divadle a v určité chvíli si myslíte, že už je konec, tleskáte a už byste zamířili do šatny, ale herci hrají dál...

Ještě pořád dobré, ale místy už jsem autorku prokoukla - třeba ta evidentní snaha vzdělat svět, když se řešil vánoční stromeček. Vraha jsem odhalila dřív, protože to zdůrazňování určitých detailů mi přišlo až moc podezřelé.

Nesmírně silná kniha o smrti, o strachu, o lásce. O té zejména. Za nejvýraznější považuji první část, ale i ty následující jsou skvělé.

Rozumím tomu, proč se o tomto díle mluví jako o "magickém realismu". Je to hodně smutné, syrové, odevzdané přírodě a není to úplně snadné čtení. Ale jsem ráda, mám z toho pocit obohacení.

Úplně mi nesedí důvod, proč mezi první a druhou smrtí je to časové rozmezí, proč je to zasazeno do 60. let, proč zrovna taková nesourodá dvojice detektivů, jinak je to docela dobré a do jisté míry věrohodné.

Asi nemám dost hvězdiček... Nádherně pomalu rozplétaný příběh, spousta postav se zajímavými osudy a jim vévodí Violette. Autorka jako kdyby vypráví příběh, mám pocit, že už chápu, jak to bylo - a pak se to najednou někam pootočí, no a já zase chápu, jak to bylo, ale je to jiné než předtím. Chvílemi je to neskutečně smutné, chvílemi veselé, chvílemi plné naděje v lepší zítřek. Trochu mi připomíná knihu Diane Setterfieldové Byla jednou jedna řeka - a to byl taky zážitek.
Těžko to popsat slovy, je to vážně velice silný zážitek.

Zajímavé recepty i informace o životě a vaření za první republiky.

Rozečetla jsem kousek loni a nějak se stalo, že jsem tu knihu rok nedržela v ruce. Ale když jsme se k sobě vrátily, bylo to moc fajn - napínavé, promyšlené. Jen tu odpověď na zákeřnou otázku jsem uhádla hned - a není vlastně divné, že ji položí právě ta ukrutná Amaranth? A proč vlastně musí tolik postav tolik fyzicky trpět?

Velice zajímavé čtení, příspěvek do dějin kultury a myšlení. Srovnání různých staveb z 19. století, a to v různých částech světa, motivace stavitelů či zadavatelů vytvořit ten "opravdový středověk" tím, že "opraví" stavbu nebo spíš její ruinu "na gotiku". Vhodná obrazová dokumentace.

Sérii jsem neznala, tento díl jsem četla jako první - a nevím, ale možná u něj zůstane. Předvídatelné, postavy nezajímavé, někdy děj nesmyslně uhne (stavitelovo vyhrožování, které odejde do ztracena, aniž by se to nějak vyřešilo).