Čistec
Karel Šiktanc
Karel Šiktanc kdysi poznamenal, že pro jeho dnešní tvorbu je podstatné a naléhavé vracet se k samotným kořenům slov, znovu objevovat jejich uhrančivost a neotřelost, být s nimi v co nejužším kontaktu a stále s nimi němě, potichu pracovat. I ve sbírce Čistec autor toto krédo důsledně zachovává. Naznačuje konečně toto směřování i v samotném titulu, kde obnovuje český přírodopisný název hluchavkovité rostliny a prostřednictvím tohoto jména pak popisuje a hledá alespoň nějaký pevný bod v rozporuplném systému současného světa. Čistec je tedy určitým symbolem, jenž pokorně a přesto s neodolatelnou vnitřní naléhavostí nutí básníka znovu v sobě oživit třeba vzpomínky na krajinu, kde vyrůstal, kde běhal kdysi na haldách kolem Kladna a hrál fotbal za vesnickou rezervu. Poezie se tak pro Šiktance stává výsostným jazykovým územím, které má ještě spoustu neprobádaných prostorů a možností, a to i z toho důvodu, že údělem básníka je i křísit i bystřit i posvěcovat řeč.... celý text
Přidat komentář
„Nakasaná, na ostrově na dvou bidlech
síť, zem pod ní flekatá šelma.
A keře hlavy ve vodě,
jak by jí o přítrž mluvily do duše…
z majetků, z parád jen obvodové zdi.
Dělat že se ještě nesmráká,
není už asi ani lež. Ani dětinská kuráž.
Svatozář věcí, co jen jsou.
A cinkrlata bicích a mobilů a hvězd,
od sběrny zrzy záře bravurní nestvůry
starého železa —
vše stromy bližní, plané, štěpované, šlechtěné
si v rosách vylévají srdce.
A všechno v řeči, které se už neučí.
A všichni všeho plné náručí.“
Před mnoha lety jsem v nějaké místní diskuzi četl, že nejsou akceptovány komentáře, které obsahují pouze citaci z díla a žádné uživatelské slovní hodnocení. Jenže já k téhle sbírce nic vlastního dodávat nechci, snad jen banální tvrzení, že se sbírek od Karla Šiktance, které jsem teď prozkoumával, je tahle mému srdci nejbližší. A přidat informaci, že na stránkách pražské knihovny je volně ke stažení. A že ji sice doporučuji, ale že si zároveň myslím, že mnohem lepším doporučením, než mé pokusy o popsání nepopsatelného, jsou právě ty vložené úryvky.
„Vítej, mé přítmí…
Zbaven na vteřinu smyslů
a pravd a lstí a skvostů vlastních jmen,
nevím, co hora a co hlubina.
A co je po smrti. A co se začíná.
Bůhvíco bezmezí. Bůhvíco holej dům.
A co tvůj něžný chvat. A co můj nerozum.
Zbývá to rozhoštění tmy —
a v letmém vanutí nějaké nápěvy
(„ach kde mě úplněk…
a kdo to bože ví?“)
nějaká nářečí, nějaká procesí,
co ani neceknou i řvou jak na lesy…
nežli se rozsvítí město.“
S odchodem na věčnost českého významného poety jsem si musela připomenout jeho básnickou tvorbu, která se v této sbírce poezie, psané nádherným českým jazykem, toulá krajinou, kde vyrostl a vzpomínkami na dětství a mládí Karla Šiktance.
Nádherná poezie. Je neskutečně obohacující kochat se tím, co pan Šiktanc umí s jazykem. Rozplýval jsem se snad nad každou řádkou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Adam a Eva |
| 1962 | Heinovské noci |
| 1990 |  Český orloj |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 2000 | O dobré a o zlé moci |
Kniha Čistec je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 1x |
Obrazné, poetické, pěkný jazyk.