nicandra komentáře u knih

Silný a rozvětvený příběh, postavy zajímavé, nezaměnitelné a vyvíjející se, atmosféra... Ani to není jednohubka, trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala číst dál, když to bylo místy příliš kruté... Výhrady, které bych vůči tomu měla, by šly proti fantasy jako žánru, ta otázka "proč to všechno" se racionalistovi vkrádá do hlavy až příliš.

1 15.03.2012

Zajímavý pohled z jiné strany, ne ze strany hrdiny nebo dokonce Hrdiny, ale ze strany toho, kdo je (nedobrovolným) pomocníkem hrdiny. Líbilo se mi, jak v něm postupně narůstá množství těch rozumných myšlenek a goblin si uvědomuje své limity, nevýhody goblinství a uvažuje, co za metody by mohl odkoukat od svých souputníků, aby mohl přežít on a goblini jako takoví.

1 01.03.2012

Už z anotace je zřejmé, že ta směs různorodých postav - a to ještě zdaleka nejsou vyjmenovány všechny, protože autorka ani ty vedlejší postavy nenechá plochými, všechny jsou "živé", ty hlavní ještě o poznání živější - povede k řadě směšných situací. Opravdu jsem se bavila, ale přesto mi tak nějak za uchem bzučelo, že jsem už něco podobného četla, a to Nejhloupějšího anděla od Christophera Moora. Podobná kaskáda praštěných postav - a jednou z nich značně nepraktický anděl.
Ovšem na rozdíl od Nejhloupějšího anděla je tu ještě souboj s ďáblem, rafinovaně měnícím podobu až k překvapivému odhalení "totožnosti", a na můj vkus až příliš mnoho zbytečných smrtí a krve vůbec, tou se vysloveně plýtvá a malují stěny...

1 21.01.2012

Jsem prvorozená a musím uznat, že se autor v mnohém opravdu trefil. Bohužel jsem před časem od něj četla i Sourozenecké konstelace a v něčem se dost opakuje. A co mi teda vadí dost, je taková ta americká mnohomluvnost a přesvědčení, že když vám někdo řekne, že jste nejlepší, tak vy se zaradujete, že jste nejlepší, budete se chovat, jako že jste nejlepší, takže nakonec taky budete nejlepší...

07.01.2012

Děj je trochu zvláštní, jakoby neplynul pořád stejně, ale chvilku se ten proud zatočil u nějakého drobného detailu, chvilku se zas žene jako blázen. Chápu asi, co tím Julian Barnes sledoval, ale přesto mi to přišlo místy poněkud rušivé. Souhlasím s Márinkou, mnohé úvahy jsou ve stylu "co slovo, to perla":
"Člověk nikdy nezestárne hned a nikdy si jasně nepamatuje, jaké to bylo předtím, aby mohl předtím a teď srovnávat. A stejně tak, když se ohlédla za čtyřiceti ze svých sta let, nezdálo se jí, že by stárnutí bylo zpočátku - či dokonce hlavně - záležitostí smyslové nezpůsobilosti. Člověk stárne nejdřív nikoli ve vlastních očích, ale v očích těch druhých; teprve potom, pomalu, začne přivykat a souhlasit s jejich názorem na sebe sama. Není to v tom, že by už nedokázal dojít tak daleko, jak byl zvyklý; spíše v tom, že to od člověka už nikdo neočekává; a pokud to očekávají, chce to obrovskou vůli vytrvat."

1 02.01.2012

Já myslím, že je to spíš slátanina... Bavilo mě to tak první tři stránky, snesla jsem to do strany 18 a pak jsem s tím šlahla do kouta. Zas až tolik času v životě nemám, abych ho utrácela s takovým čímsi...

Praštěné, antivánoční (ve smyslu honění se za dárky), neskutečně zábavné!

3 23.11.2011

Kde jsou hranice mezi šílenstvím a normálem? Stačí talent k prosazení se? Stačí odhodlání a víra v úspěch, že se úspěch skutečně dostaví? To vše v kulisách 19. století a ústavu pro duševně choré. Hrdiny jsou skutečné historické osobnosti - lékař Matthew Allen, který zkrachoval s firmou na výrobu nábytku, kde chtěl používat mechanické stroje, "venkovský" básník John Clare, zemědělec, který první básnickou sbírkou prorazil, ale ty další už postihl odklon literárního vkusu jiným směrem, básník Alfred Tennyson, který přijel do ústavu společně se svým bratrem trpícím melancholií. Autor rozvíjí osudy nejen těchto lidí, ale také několika dalších "bláznů" a Allenových dětí. Nejvíce místa věnuje Johnu Clareovi, který trpí touhou po ztracené svobodě, po uznání, jeho stav se zhoršuje (ale je otázka, do jaké míry je to dáno použitými léčebnými metodami...), ale nakonec v sobě najde sílu z ústavu utéct a vrátit se domů (asi 120 km takřka bez jídla a pití).
Vynikající. Dávám celých pět hvězd.

3 20.11.2011

Takový Švejk po anglicku. Obzvlášť v oblibě mám tu část o "přeučování" goodbodyovského speciálního typu chůze, které skončí tím, že celá jednotka šlape po goodbodyovsku...