Najděte si svého marťana
kniha od: Marek Herman
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107623/bmid_najdete-si-sveho-martana-tjt-107623.png
4.1
771
Kniha je napsána vlídně a srozumitelně. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti psychologie a mezilidských vztahů. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text je silný a naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem autor popisuje svět malých dětí; jeho pojetí je sympatickou pozvánkou do světa dětské psychiky. Zajímavou pointou je tvrzení, že každý dospělý v sobě nosí malé dítě, svého marťana, který o něm ví všechno. A že cestou ke spokojenému životu je právě umění naslouchat onomu vnitřnímu hlasu, na který mnoho z vás už dávno zapomnělo.... celý text
Literatura naučná , Psychologie a pedagogika , Sociologie, společnost
Vydáno: 2008 , Hanex
více info...
Komentáře (185)
Komentáře 185 Recenze 3
Kniha nepřináší nic nového, nicméně by měla být povinnou literaturou pro všechny rodiče. Tři hvězdy dávám, protože mi, zejména v cca prvních dvou třetinách knihy, vadilo (nad)užívání smajlíků, čtenář nadsázku pochopí i bez toho, nebo ne? :-)
Ke konci už se pak některé myšlenky opakovaly.
I tak to ale doporučuji k přečtení všem rodičům.
Taká nezaujímavá kniha. Akoby som si vzala učebnicu psychológie, vypísala dôležité termíny a k nim popisovala vlastné myšlienky. Pre mňa prázdna kniha plná žvástov, ktoré mi nič nedali. Som sklamaná, na to, aké hodnotenie kniha má. Ale podporujem zmýšľanie môjho profesora psychológie: "každá kniha má svého čtenáře, každý si tam najde něco svého a osobního ze svého života"... Snáď dá druhým čitateľom niečo viac, než mne.....
Některé kapitoly byly velice zajímavé, ale celou knihu přelouskat nedokážu, i kdybych se... ;-) Nicméně zde každý může najít něco, co ho osloví.
Spousta zajímavých informací. Ale určitě to není čtení na "jeden zátah". :-) Spousta informací se zde opakuje, ale dejme tomu... Opakování je matka moudrosti, jak se říká. :-)
Knihu doporučuji, koupila jsem si ji domů. Nedá se jednorázově přečíst, ráda se k ní budu vracet. Je jednoduše napsaná, srozumitelně.
Příjemný úvod do problematiky, ale silně nedoporučuji těm, co už mají o tématu načteno- je to sice hezky napsané, ale to bude tak vše.
Doporučil mi to kamarád, ale nadšení se nedostavilo. Myslím si, že by kniha mohla být daleko stručnější, mohla by obsahovat více příkladů ze života a tak. Ale ubírám jen jednu hvězdičku, protože nerada kritizuju, a to, že se nelíbí kniha mně, neznamená, že je špatná.
Knihu mi byla opakovaně doporučovaná, naposled jako "povinné čtení" před porodem. Byla jsem zvědavá, jaký v ní tedy najdu čarovný recept, jak se stát skvělým rodičem.
Kniha je pojatá opravdu mile a citlivě a autor jako by mluvil přímo ke svému čtenáři (a někdy až otravně neformálně). Obecně je kniha takovou směsicí všeho možného, co autor (pedagog, nikoliv psycholog!) nachytal v průběhu svého života o psychologii. Místy to bylo jako když pejsek s kočičkou připravovali dort. Některé části mě vyloženě zarazily a proto bych uvítala citace nebo konkrétní odkazy na zdroje informací. Přes to všechno v knize byly podnětné pasáže, které mě přiměly se zamyslet a popřemýšlet. Nakonec však hodnotím za 2. A vlastně ani nevím, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje.
Moje první přečtená psychologická kniha a hned na první dobrou. Určitě doporučuji. Kniha obsahuje spoustu zajímavých informací k zamyšlení.
Kniha je velmi poučná. Jsou v ní obsažena všeobecně známá moudra, která jsou aplikována do praxe. Ke knize se určitě ještě vrátím, spousta informací člověku unikla, mnoho informací člověk zapomene, je třeba si je za čas zopakovat. Kniha se čte poměrně dobře, občas jsem si něco musel přečíst vícekrát, abych to vstřebal:) a zvlášť druhá kapitola byla opravdu hodně výživná, myslel jsem, že to nedám:)
S čím s autorem rozhodně nesouhlasím je role otce ve výchově dítěte. Dle autora není skoro žádná :(!
Velmi poučné a inspirativní čtení. Člověk se musí zamyslet nad svým dětstvím, současným životem i tím, co chce předat svým ratolestem. Je to velmi poutavě a lidsky napsáno. Myslím, že se k ní někdy opět vrátím, abych v ní objevila něco, co mi na poprvé uteklo.
Ako mama som túto knihu potrebovala aj ocenila. Niektoré veci mi boli známe a Herman mi ich pripomenul (navyše veľmi nežne a zrozumiteľne), iné som si prvýkrát prečítala až uňho a dúfam (už len pre dobro môjho potomstva), že na nich nezabudnem (71. informácia, vyslan...). Poslednú kapitolu určenú pedagógom som vynechala, prečítanie ostatných však neľutujem, naopak. Už len mať čarovný prístroj, ktorý načítanú teóriu pretaví do praxe :D
Krásná mainstream kniha, doporučuji každému. Její obsah by měl být součást školních osnov - když není, tak si ji musíme takhle hledat sami.
Čtením knihy jsem sice strávila delší čas, ale když už jsem se k ní dostala, četla se velmi dobře. Marek Herman píše o odborných věcech "lidově", srozumitelně. Knihu bych doporučila všem, a obzvlášť lidem, kteří mají děti, protože zde najdete opravdu spoustu zajímavých témat k zamyšlení (jak píše autor: "Absolutně nejdůležitějším obdobím v životě člověka je doba do šesti let. V tomto období se utváří 85 % naší osobnosti."). V knize mám spoustu záložek a chci se k ní časem vrátit, nebo alespoň k těm založeným částem.
Několik myšlenek, které mě zaujaly:
"Všechny naše postoje jsou výsledkem našeho rozhodnutí. O tom, jestli nás něco naštve, nazlobí, rozradostní nebo rozesmutní, o tom si rozhodujeme každý sám." (str. 70)
"Pro ženu v obecné rovině platí: jsem taková, jaké jsou mé vztahy.
..Pro muže platí: jsem takový, jaký podávám výkon." (str. 93, 94)
"Důležité prostě není, co říkáme, ale to, co skutečně děláme." (str. 106)
"Všechno, co má nějakou hodnotu, je těžké. Jinak to nejde." (str. 122)
"Máme dvě uši a jedna ústa. Jinými slovy: je lepší naslouchat než mluvit." (str. 142)
Nejvíce mě oslovila kapitola o výchově malých dětí. Ta mi přišla opravdu velmi přínosná a zajímavá. Kdyby se celá kniha skládala pouze z této kapitoly, stačilo by mně to…
Na knihu jsem se těšila, ale úplně mi do noty nepadla, některé kapitoly byly skvělé, říkala jsem si, že to je přesně ono, nad jinými jsem kroutila hlavou a nešlo mi se s myšlenkami ztotožnit. K tomu neustálé opakování stejných věci pořád dokola, byla jsem ráda, že jsem knihu dočetla.
Velice polopaticky prezentovaná psychologie lidských vztahů, přístupů k sobě samému a výchovy dětí. V tom také může být zakopaný pes. Něco bylo podle mě až notoricky známé a tudíž bylo zbytečné tomu věnovat tolik stran. Například význam pohádek je podle mě velké části veřejnosti znám. Vím, že opakování je matka moudrosti, ale tady se to opakovalo opravdu až moc. Obecně vzato je kniha určitě přínosná, některé pasáže si rozhodně vezmu k srdci. Poměrně obsáhlá část o výchově pro mě sice není aktuální, nicméně jsem si ji také ráda přečetla a chvíli se vrátila do dětských let a porovnávala s výchovou rodičů. Pokud někdo hledá hloubkovou studii, tak i podle názvu nejspíš pochopí, že tudy cesta nepovede. Také těm přísně racionálněji smýšlejícím se pod kůži asi nedostane. Pro mě to ale byl fajn doplněk k tomu, co už znám, a možná nový stavební kámen pro další práci na sobě samé.
Za mě zajímavá kniha plná takové té obecně známé teorie. Jen lidsky nebo lidštěji podaná, než jsem se s tím potkala dříve. Každý si najde to svoje.
Nebudu se příliš odlišovat od předchozích čtenářů - zklamání a nuda. Rovněž se cítím být pohoršena nad zlodějem myšlenek, který necituje své zdroje.
Mé původní nadšení hodně rychle vyprchalo.
Autor se neustále opakuje!
Kdybych si vybrala jakoukoliv myšlenku z prvních dvou kapitol knihy a dala si panáka pokaždé když ji autor zopakuje, odvezli by mě s otravou alkoholem, u některých tvrzení už v půlce knihy. Zopakovat jednu myšlenku na 10 stránkách třeba i 15* je fakt síla.
Kniha byla zdlouhavá, ubíjející a měla jsem problém ji dočíst.
Navíc pokud nemáte děti či nejste učitel/ka pochybuji, že v knize najdete nějakou zajímavou myšlenku. Pro mě po dvou kapitolách zbytečné, pokud máte malé děti, tak po třech.... zbytek je jen opakování již sděleného pořád dokola.
Kapitola o dětech je vlastně to samo jako kapitola o studentech - jen místo "dítě" je uvedeno "student" a občas ani to ne..., kapitola o komunikaci je opakování druhé a třetí kapitoly.
Kdyby se udělat "výcuc" toho podstatného a autor neopakoval stále dokola to samé, zůstalo by tak max. cca 5 stránek, co by odpovídalo hlavním myšlenkám "vykradeným" z knih od jeho kolegů.
Za mě velké zklamání, nedoporučuji.
Knihu jsem četla přes dva roky, nedokázala jsem se do ni začíst a potřebovala jsem na ni mít klid a čas. Nějaké myšlenky se mi líbily, něco se mi zdálo divné, ke konci se opakoval. Shrnutí mohl napsat jinak, ne opsal co shrnul do čtverečků
Někdy to bylo vysvětleno hodne, někdy zase málo. V jednu chvíli jsem měla strach mít vlastní děti, pak mě ale uklidnil :D Kniha nebyla špatná, ale jsou asi i lepší, ale dalo mě to pár podnětů, některé věci dělám aniž bych potřebovala číst knihu, člověk na to přijde sám.
Autor má v knize několik zajímavých myšlenek avšak většinu času jsem při čtení pouze kroutila hlavou a říkala si, jak něco takového mohl někdo napsat. Autor se ke konci hrozně opakuje a měla jsem problém knihu dočíst do konce. Bohužel mě velmi zklamala.
"Nene, to jako fakt?"
To byla myšlenka, která mě provázela od přečtení úvodu po konec celé knihy. Důvody byly dva:
1. Fakt ji tolik lidí vychvaluje a doporučuje?
2. Fakt někdo, kdo učí na VŠ, vydá knižně plagiát bez citací a ještě to v úvodu otevřeně přizná?? Za to se snad studentům vrací i dvoustránkové seminárky...
Pokud o psychologii něco víte, knížka vám moc nedá. Pokud o ní nevíte nic, řekla bych, že může být až nebezpečná. V řadě obecných informací na úrovni wikipedie se skrývá i několik dogmat, která jsou podávána bez širšího kontextu.
Z důvodu absence citací se pro nepsychology snadno autorův názor zamění s psychologickými fakty, což pro autora mohlo být pohodlné (a možná i žádoucí?), ale pro čtenáře je to dost zavádějící.
Jednu hvězdičku dávám jen za autorův záměr napsat knihu o psychologii záživnou formou. Záměr dobrý, výsledek za mě tedy ne...
Očekávání byla a to je vždycky problém. Některé úseky přinesly nadšení, občas přišly pasáže u kterých jsem si říkala ok, ale pak i části při kterých jsem nevycházela z údivu a ano pohádka o Popelce, byla už za hranou. Psané čtivě, ale smajlíci, vážně? Názor, že otec vlastně není tolik důležitý s tím se bohužel také nedokáži ztotožnit. Suma sumárum 3,5 hvězdy.
Pokud Vás jen trochu zajímá psychologie, asi to nebude žádný objev roku. I když s autorem ve všem nesouhlasím, rozhodně to není ztráta času.
Kdo by si ale povinně měl knihu číst (nebo poslouchat) alespoň 1x měsíčně - je většina učitelů. Kapitola věnovaná právě jim mi přišla nejpřínosnější.
První slovo, co mě napadne: ZKLAMÁNÍ.
Během čtení této knihy jsem četla i další tři jiné knížky, protože jsem to prostě nedávala.
"Kniha o psychologii" byla opravdu psaná jednoduše a čtivě. Některé pasáže byly poučné a jsem ráda, že jsem si je připomněla/uvědomila...
ALE! Familiérnost, jakou je psaná, přemíra smajlíků, opakování téhož na několika stranách apod... no... to bych ještě "odpustila", ale některé názory byly tak mimo mísu, že jsem zůstala naprosto opařená:
- Princ nabízí střevíček Popelce = symbolické vyjádření ženské vagíny.
- Na rodičovské dovolené má být jen matka a přes to nejede vlak.
- Dítě potřebuje jen matku, otce nahradí v klidu babička?!
Po přečtení této knihy jsem dostala chuť pořídit si dítě. A zároveň strach jak by mohlo trpět. Ale věřím, že to dobře dopadne. Kapitoly mi přišly, že na sebe tolik nenavazují, spíš to bylo několik témat a styl textu připomínal blog.
I když knížka neobjevuje nic nové, je úžasné, jak je čtivá. Moc oceňuji konkrétní příklady a příběhy.
Jelikož nepovažuji knížku za odborný pramen, ale spíše o popovídání si o "jasných věcech, které všichni přece známe", nevadí mi neuvádění citací a moc oceňuji doporučení na další literaturu. Hned mám o zábavu postaráno :).
V závěru si trochu dovolím nesouhlasit s tím, že vlastně nezáleží na tom, jaké slova volím, když mluvím.... Ale záleží.... Hlavně našemu 5ti letému synovi :)
Přeji všem uvědomělé čtení a žití.
Knihu jsem četla na doporučení a opravdu se mi líbila. Je psána spíše prakticky než akademicky. Působilo to na mě, jako by mi autor vyprávěl o psychologii u mě v obýváku a možná proto mi ani nevadily smajlíky, které jen dokreslovaly, v jaké situaci by se autor asi usmál. Přestože mi informace přijdou jasné a srozumitelné, mám pocit, že nestačí si je jen jednou přečíst, ale je potřeba si je zvnitřnit, proto jsem spíše uvítala, že se některé informace opakovaly napříč kapitolami a i že na konci Kapitol byl krátký přehled. Je knížce se budu určitě vracet.
Kniha pokrývá více témat, ale spíš povrchně. Věnuje se základním lidským potřebám, sebepoznání, sebeřízení, výchově, symbolice pohádek, komunikaci. Kniha je takovým rychlým přehledem v těchto tématech a obsahuje tipy na řešení různých problémů a situací.
Občas autor tvrdí něco, co by podle mého názoru rozhodně zasloužilo uvést zdroj nebo aspoň zdůvodnění.
Nejlepší mi přišla kapitola o komunikaci (autor prý váhal, zda ji do knihy zařadit).
Kniha působí jako učebnice (což asi souvisí s tím, že autor je původně učitel) - spousta odrážek, číslování, shrnutí na začátku i na konci kapitoly, tučné písmo, důležitá sdělení v rámečku. Navíc občasné opakovaní celých vět nebo krátkých pasáží. Tento styl mi nesedl. A smajlíky podle mě patří spíš do internetové komunikace než do knížky.
Kniha určitě obsahuje spoustu zajímavých a hlavně podnětných informací. A hodně těch, které víme, ale žijeme tak, jako bychom je nevěděli.
Z kapitoly o výchově:
"...výchova dětí bezesporu je tou nejdůležitější činností našeho světa, ale rozhodně to tak nevypadá"
Z kapitoly o komunikaci:
"V mnoha dnešních rodinách se totiž nemluví, ale štěká."
Odborných knih na toto téma je mnoho. Tahle knížka je však jiná. Taková nenucená. Lidská. Čtivá. Jsou tam věci, které všichni tak nějak víme, ale prostě na ně vlivem času zapomínáme. Takže neuškodí si ji přečíst, zamyslet se, a zase jednou zkusit dělat některé věci jinak, podle návodu. Prostě si zkusit najít toho svého marťana. :)
Knihu bych rozhodně nepovažovala za návod, jak dítě vychovávat. Nicméně zde autor velmi srozumitelně rozklíčoval některá často opomíjená témata, své názory měl podložené a nevařil, zároveň ale vše podával nenuceně a nesnažil se čtenáři vemluvit. Já osobně jsem si zde našla několik věcí, se kterými se ztotožňuji a dávají mi smysl.
“Takže oči, úsměv, jméno, naslouchání, dotek. Tomu všemu malý marťan v pravé hemisféře rozumí. Statistická tabulka s ním nehne, sáhodlouhé argumentace jej pouze unaví. Ale usmějte se na něj, vyslovte jeho jméno, podívejte se mu do očí, trpělivě nasouchejte tomu, co se vám snaží říct, a uvidíte, že vám dá šanci. Ale hlavně, hlavně jej alespoň jednou za den pohlaďte.“
@knihodura
Knihu jsem si rozložila, abych stihla zpracovat informace od autora. Kdysy jsem s ním viděla rozhovor a zaujaly mně názory autora. Kniha se táhla v podobném duchu. Pěkné myšlenky, teď se je jen snažit aplikovat.
Štítky knihy
děti česká literatura rodina sebepoznání, sebepoznávání vývoj a výchova dětí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Najděte si svého marťana |
| 2019 | Jsi tam, brácho? |
| 2021 | Máma není služka, máma je dáma |
| 2023 | To tajemství je pevný pár |
Kniha Najděte si svého marťana je v
| Právě čtených | 172x |
| Přečtených | 1 196x |
| Čtenářské výzvě | 283x |
| Doporučených | 92x |
| Knihotéce | 419x |
| Chystám se číst | 732x |
| Chci si koupit | 185x |
| dalších seznamech | 3x |