Sherlock Holmes a Rudá věž
Mark A Latham
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445833/bmid_sherlock-holmes-a-ruda-vez-weK-445833.jpg
4
60
20
Doktor Watson stojí před vážným rozhodnutím: má svůj osud opět spojit se Sherlockem Holmesem, nebo zůstat u své lékařské praxe a vzpomínek na zesnulou manželku? Náhlé pozvání od přítele ze vznešeného rodu jej vytrhuje z přemítání a doktor vyjíždí na návštěvu do odlehlého venkovského sídla. Zde, uprostřed deštivé anglické krajiny, jej čeká malebně pochmurný, prastarý dům, v němž se sešla neobvyklá společnost – a zdá se, že každý z hostů skrývá nějaké tajemství. Odehraje se tu jeden z nejpodivnějších případů, jaké Watson zažil a ani největší skeptik se neubrání pochybnostem, zda stopy zločinu nevedou skutečně až do záhrobí. Jen jediný člověk může vyřešit záhadu, v níž mají slovo snad i nadpřirozené síly: Sherlock Holmes. Poutavému stylu, jímž doktor Watson popisuje své zážitky, nechybí spád, napětí, pohnuté okamžiky ani nečekaná odhalení. Vyprávění nám pootevírá okno do časů, kdy po dláždění hrčely drožky, pánové se zdravili smeknutím cylindru a osamělí, geniální vědci stáli na prahu objevů, které měly převratně změnit svět.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2020 , VendetaOriginální název:
The Red Tower , 2018
více info...
Přidat komentář
Nezvyklý příběh zachycující spiritismum a skeptický pohled Sherlocka Holmese :) četla jsem už i další díly z této série a moc se mi líbily. Doporučuju
Mark Latham se snaží držet odkazu AC Doyla, takže případ sledujeme prostřednictvím doktora Watsona. Jenže, když jsem zjistil, že se příběh točí okolo spiritistů ( tohle téma nemusím) tak jsem si říkal a jéje, to mě bavit nebude.
Když se po vraždě konečně na scéně objeví Holmes, tak se děj určitě zlepšil. Samozřejmě brilantně dedukuje a postupně případ vyřeší. Bohužel, nějak to stále nebylo ono, byla zde celá škála detailů, které mě při čtení vadily a kniha mě ve výsledku nebavila.
Povedený detektivní příběh a nešlo jen o zločin a jeho rozuzlení. Hezky vykreslené postavy i reálie ve kterých se vše odehrává.
Dobře napsáno zase kopec zvratů tajností dedukce SH.Těším se na další kníhu z tyhle řady.
Tak tenhle dil se celkem povedl. Hezky to utikalo, bavilo me to a zaver taky dobry.
(SPOILER)
Asi bych měla hodnotit výše, protože se to opravdu dobře četlo, knihu jsem zhltla za dvě odpoledne a byl problém se od ní odtrhnout. Navíc – to je dnes už skoro vzácnost – klasická detektivka, kde necákají hektolitry krve a nejsou popisovány zrůdnosti a ukrutnosti. Teda vyjma drogové závislosti jednoho z hlavních hrdinů. Pro mě rozhodně plus.
Palec nahoru musím dát taky za propracovanou atmosféru, autor díky skvělým popisům čtenáře vtáhne přímo do gotické atmosféry děsivého sídla. Spiritismus považuji za šarlatánství a ocenila jsem, že se Watson nenechal zviklat ani pod velmi brutálním nátlakem, o to více mi lezla na nervy paní Farrová. Taky se mi líbilo, jak v první části situaci monitoroval doktor sám, připomnělo mi to Psa baskervillského a tak trochu jsem čekala Holmese ukrytého v převleku za místního žebráka.
Horší je, že od dramatických úmrtí v půli knihy jsem nějak ztratila zájem na samotném vyšetřování. Bavil mě příběh, Watson je sympaťák a Sherlockovi podle mého autor přiznal víc citů a empatie než velký tvůrce postavy A. C. D., to se mi líbilo. Nicméně paní Farrová a celá její svita mi byla natolik protivná, že bych na ni nejraději obvinění hodila, byť třeba falešné. Tudíž jsem ani nezvažovala možné pachatele a nehrála obvyklou detektivní pátrací hru.
Musím říct, že konec mi nepřišel překvapivý, možná kvůli výše řečenému, a v důsledku jsem zklamaná. James v mých očích klesl v důsledku oidipovského komplexu a následné závislosti, takže ani závěrečné drama jsem nijak neprožívala.
Čte se to dobře, postavy jsou vykreslené barvitě, schéma vyšetřování mi připadlo vyloženě klasické. Jenže mě zklamala zápletka a její vyřešení, takže pouze za tři.
Začnu tím pozitivním....jde o nádherný sloh a velice zdařilý překlad. Reálie jsou propracovaný velmi dobře, dobová znalost nevídaná...
Postavy ale nemají příliš času a prostoru na to, aby se psychologický takříkajíc " předvedli a otevřeli".
Watson je zdařilý, Holmes trochu "robotický", hrabě po hříchu zdegenorovaný, spiritisté průhledně zlotřilí....
Zápletka je příliš nezajímavá, závěr se šíleně vleče...na konci jsem knihu na chvil odložila a pak o několik týdnů později dočetla z pouhého smyslu pro povinnost....
Zkusím dát šanci dalšímu dílu z této série.
Je to čtivé, odpovídá to stylu a atmosféře knih o SH, ale přesto mne samotný příběh nějak úplně nenadchnul. První půlka je bez SH, pouze s Watsonem a je spíše popisná, přesto celkem dobře buduje atmosféru a zápletku. V druhé půlce nastupuje SH, ale těch dedukčních schopností a maličkostí, kdy se boucháte do hlavy, že jste něco přehlédli a klaníte se Velkému detektivovi, je málo. Tak nějak je vše rychle a bez potíží vyřešeno, jakoby to SH vše věděl od začátku. Váhal jsem s hodnocením, selkem mne to bavilo, ale po dočtení mám takový lehký pocit prázdna, že hodnotím níže.
Další Sherlock z mé výzvy je překonán. Tentokrát to byl ale trošku větší oříšek. Na rozdíl od předchozího dílu od Omegy tu bylo hodně malé natěsnané písmo, což mi jaksi brzdilo čtení a jednak mi obsahová stránka příliš nesedla.
Víc jak sto stránek je vypravěčem pouze Watson, který je v sídle svého přítele obklopen spiritisty. Bylo to dlouhé, pomalé a strašně moc popisné. Obvykle u příběhů s SH jde všechno tak nějak rychleji a popisy jsou mnohem chudobnější, což mi nevadí. Tady to však byl pravý opak. A navíc ten spiritismus. Téma, které vyloženě nesnáším.
Takže start pomalý, detailní, kde byla velká snaha o duchařinu, tajemno a nadpřirozeno. Ale vzhledem k tomu, že jde o Sherlocka, je jasné, že musí mít všechno reálný základ. A v momentě, kdy se konečně detektiv objeví, už jde všechno hezky od důkazu k důkazu a začíná se tvořit obraz činu a odhalují se pachatelé.
Tentokrát dávám tři hvězdičky, i když druhá polovina knihy byla výborná. Detektivní práce a sbírání střípků pravdy konečně k něčemu vedlo. Jinak to bylo docela dlouhé, z počátku nudné a tematicky pro mě ne zrovna ideální.
Za mě velmi zajímavý nápad, celé dobře zpracované, čtivé i napínavé, od začátku až do konce, který byl jak jinak než překvapivý. Autor má rozhodně velmi dobré nejen znalosti, ale i schopnost dokonalého popisu místa i osob a vykreslení atmosféry. Přečteno za jeden den s pocitem, že i já byla jedním z pozvaných hostů.
Jedna z nejlepších knih o Sherlocku Holmesovi, jakou jsem zatím četla. Sám Holmes se sice ukáže až asi v její polovině, v tomto případě to ale dobře slouží k představení jednotlivých postav i k odhalení Watsonova duševního rozpoložení. Odhalení pachatele mě tentokrát překvapilo.
První, podle některých komentářů slabší část povídky skutečně neobsahuje Holmesovo vyšetřování, ale skvěle připravuje scénu pro záhadnou smrt, jíž je Watson téměř svědkem. Navíc má autor vynikající vypravěčské schopnosti a i tato část se mi četla jedna radost.
Povídka nabízí bližší vhled do Watsonova samostatného uvažování i klasickou Holmesovu jízdu. Charaktery postav i obtížnost zápletky dobře odpovídají původním příběhům.
Vřele doporučuji všem fanouškům Sherlocka Holmese.
Trochu gotický román, takže tajné chodby a zločinné úmysly, přidáme spiritismus, takže klepající stolečky a zjevující se duchy, pak nevysvětlitelná smrt v uzamčeném pokoji, no a už je jasné, že musí dorazit Sherlock Holmes, aby to všecko rozmotal. A opravdu - brzy je vše jasné, copak vy to nevidíte, Watsone? Z detailů jsem opravdu neskousla tu nenápadnost dvojčat. Celkově se mi to jeví jako trochu moc motivů splácaných dohromady.
Zase jedna z mnoha variací na Velkého detektiva: čtivé, ale zápletka málo náročná a zapeklitá, takže dedukční schopnosti páně Holmesovy se ani moc nerozehřejí. A setkáme se s ním stejně až hodně v druhé půli knihy. Celé je to vlastně o spiritismu, a to mne nebavilo.
Souhlasím, že kniha perfektně zapadá do kánonu děl A. C. Doylea. První část mě moc nebavila ale jak se na scéně objevil Sherlok Holmes začalo to být skvělé. Co bych knize vytkla byla dost malá písmena a částečně si myslím, že kniha mohla být kratší. Celkově velice podařené dílo.
Téměř není co vytknout. Viktoriánská doba má své kouzlo a Mark A. Latham ho zde podává na zlatém podnose. Starosvětské sídlo opředené legendami a tajemstvím, spiritistické seance, přenice o dědictví, rodinné intriky a Dr. Watson, který se ještě stále vypořádává s tragickou minulostí. A samotný Sherlock Holmes? Troufám si tvrdit, že autor ho vystihl velice povedeně a skvěle tak odkazuje na díla sira A.C.D. Já jsem si tohle dobrodružství nejslavnějšího soukromého detektiva Anglie zcela naprosto užil. První polovina knihy je skvělý popis, seznamování s budoucími podezřelými, duchařská tématika vyplňuje tajemnou atmosféru. Druhá polovina s nástupem Sherlocka je pak skvělou jízdou, kdy detektiv postupně rozplétá klubko zločinu a čtenář, dychtivý po pravdě, těžko dokáže odtrhnout zrak. Závěr chytne za srdce, i když vnímavější čtenář zápletky rozlouskne tak v půlce knihy.
Joj, to bylo podle mého gusta - duchařina zcela v duchu A. C. Doylea. Kdyby to stihl nebo chtěl, tak by ji určitě napsal sám. Cokoliv bych napsal navíc, už bych něco prozrazoval a to by byla škoda. Watson, přítel budoucí lord, spiritistická společnost, vražda, smrt, venkovští policisté, Holmes, místní farář, bývalý cestovatel a dobrodruh, Lestrade jako třešinka na dortu. A víc už ani slovo!
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Sherlock Holmes anglické romány
Sherlock Holmes a Rudá věž
Přes obrovskou snahu autora, tedy A.C. Doyla, zbavit se otravného velkého detektiva jednou provždy, byl tento donucen okolnostmi, čtenáři a jistě i finančními ohledy, pana Holmese navrátit k životu. K naší velké čtenářské radosti tak existuje šedesát kánonických případů detektivovy geniality a doktorovy nechápavosti. Ale pan Holmes těch případů vyřešil za svůj literární život prý přes dva tisíce, takže ve formě pastiše se mnozí jiní autoři jali tyto příhody sepsat a podělit se s námi o ně. Příběh o Rudé věži se sice ze všech sil snaží hrát na strunu metafyzického tajemna, máme zde duchy, rodinné krvavé historky, tajné chodby a záhadnou titulní věž na rodinném sídle, ale efekt, který Doyle vytvořil v Psu baskervillském, se autoru Lathamovi opakovat nezdařilo. Selhává již v úvodní, velmi zdlouhavé expozici, kdy představuje jednající postavy a budoucí místo činu. V detektivkách je opravdu velmi žádoucí zaujmout čtenáře hned ze začátku. Není-li vražda uvedena hned na první stránce, měl by nás úvodní text natěšit na její brzké, či pozdější odhalení, a to se v tomto případě nestalo. Bohužel ono celé téma spiritismu je ožehavé, neboť vy víte, že z hlediska velkého detektiva nemůže jít o skutečný jev, neb Sherlock je velký racionalista, oproti svému tvůrci Doyleovi, který věřil i na víly. Takže se ke mně takové to správné napětí z neznáma bohužel po celou dobu nějak nedostavovalo. S příchodem Holmese na scénu se samozřejmě konečně něco začne dít, tedy začne se vyšetřovat a vysvětlovat.
Přes všechny výtky se ale jedná o zdařilý, nikoliv vynikající, pastiš, pohybující se v mantinelech klasické anglické salónní konverzační detektivky. Velký detektiv je po letech zdánlivé smrti zpět, ovdovělý Watson již není tedy sám a další případy jsou v očekávání. Knihu výborně načetl Václav Knop, který je narátorem celého Doyleovského kánonu, zatím vyjma Údolí strachu.