narcisonanis komentáře u knih

Vždycky jsem si myslel, že je to jen o fotbalu. Ale ne. Jsou to příběhy o poctivosti ducha, bratrství mezi muži a o píli a čestnosti, se kterými lze dosáhnout těch nejvyšších cílů. Až se mi z toho zamlžila má morálka. Konec mi přišel trochu zbytečně natahovaný, sráží to hodnocení celé humoristické povídky. Klapzubákům zdar.

3 09.01.2015

Vtipná a smutná kniha zároveň o sebevraždách a životním optimismu. Že je to protiklad? A přesně to kniha o zdánlivě mrzutém stárnoucím muži je, plná protikladů. Rozesměje vás, ale dokáže vás přinutit zahloubat se do nostalgie a smutku. Střídají se vzpomínky neradostné i veselé. Síla románu vychází z toho, že v ději přeskakujeme z dob minulých do současnosti. A vidíme, jak se život Ovemu (ne)proměňoval. Až přijde jedna rodinka, ale to už bych vyzradil více, než bych chtěl.
Nejvíce mě zasáhla chvíle, kdy si člověk uvědomí, že ten protiva je mu blízký a sympatický. A že ho má třeba taky ve svém okolí (otce). Anebo třeba schovaného v sobě.

„Ale fungovalo Fungovalo by to! Na to můžeš vzít jed!” utrhl se Ove na kocoura.
Kocour raději zamířil do obývacího pokoje, a jako by si při tom mumlal: „Ale jistě, jistěže by...”
Pak si dali oběd.

5 09.01.2015

Když jsem se rozhodl, že si knihu přečtu, věděl jsem, že to nebude úplně tak podle animovaného trháku... ale to vůbec nevadilo! Film z původního příběhu by asi nebyl tak úspěšný a hollywoodsky nablýskaný, ale Bezzubka skutečně bez zubů a škyťák ještě větší ňouma mi byli mnohem bližší a sympatičtější než protagonisté kasovního trháku (nic proti němu, taky mě bavil). A draci velikosti psa? Super, každý by chtěl takového mazlíčka! :)

2 16.11.2014

Parádní fantasy nejen pro dětské čtenáře. Poutavý a originální příběh mě donutil se těšit se na další a další kapitoly a často mi vyvstala na mysli otázka "co bude dál?". Ačkoli mi někdy přišla překombinovanost celé knihy zbytečná, autorka z ní dokázala vytěžit maximum. Do konce celé pohádky jsem vlastně nevěděl, o co přesně tam jde. A nevím to možná ani po jejím dočtení. A to je přece kouzelné...

1 16.11.2014

Coelha zatím můžu, ale už trochu chápu jeho odpůrce, kteří nadneseně tvrdí, že z každého rozšlápnutého mravence dokáže udělat historku s filozofickým nádechem konečnosti života a nesmírnosti jeho naplnění. Ano, takto doslova.
Některé myšlenky jsou k zahloubání, některé zajímavé, některé zbytečné a de facto motivem často se opakující. Každý si asi vybere to své (mě třeba nadchla taková Duna). Víc jak jednou bych to však asi číst nemusel.

2 03.11.2014

Pro mě o něco nezáživnější čtení, než jsem čekal. Chápu autorův záměr osobního vyzpovídání se a dodání hávu jakéhosi příběhu, chyběl mi však spád, dynamika děje, všechno to na mě působilo plačtivě a příliš melancholicky. Asi bych musel být větší autorův fanoušek, abych takové dílo ocenil. Vzletná přirovnání a lyričnost jazyka mi v takovém případě připadaly lehce laciné a nedokázal jsem je docenit, jak by se asi patřilo. Bohužel jsem nebyl ten pravý čtenář.

2 20.10.2014

Asi se budu dost opakovat s ostatními komentáři, ale Vlahoš přinesl Zeměploše něco nového. Napravený grázl, kterému všichni fandí. Stále dokola v knize omílaná schopnost Vlahoše obtočit si lidi kolem prstu se nakonec převedla i do reality čtenářů a myslím, že každému je hlavní postava novopečeného bankéře neodolatelně sympatická.
Nejvíc mě z celé knihy bavily scény s Grácií... ženský golem čtoucí červenou knihovnu? Perfektní!

2 20.10.2014

Má druhá kniha od Murakamih a nemůžu si pomoct, ale vidím v nich jasnou autorovu stopu, kterou bych skoro nazval "opakováním se". Dvě dějové linie, náznak jakéhosi druhého (vnitřního) světa, výrazní hrdinové, zabíhání do zdánlivě nepodstatných detailů, silná postava vypravěče, opakované rozvíjení jednoho motivu podobně jako sklaby klasické hudby, které japonský autor ve svých knihách často adoruje.
Jenže mu to fuguje a klape to a funguje to. A čte se to. Tak proč se neopakovat, když to můžeme dát do všeospravedlňujícího hávu slov "autorský styl" :)

Otázka do pléna... proč vypravěč při osobním setkání Mjú vykal a ona jemu tykala? Bilo mě to do očí a neviděl jsem důvod.

2 17.10.2014

Divím se, že v hodnocení kniha není vynesená do výšin, vždyť Pelíšky miluje každý Čech – a Hovno hoří není nic jiného než film v knižní podobně obohacený o další vtipné historky. Nemůžu si pomoct, bavil jsem se královsky. I po druhém čtení, i po třetím čtení...

Btw. hovno hoří – ale musíte mít s sebou benzinový vařič.

2 08.10.2014

O povolání kata jako takovém se toho moc neví, moc jsem o něm nikdy neuvažoval jako o kdysi běžné (nadsázka) práci, člověk jej zná spíše z pohádek či historických filmů a podobně. Paměti kata Mydláře vás však donutí přemýšlet o tomto netradičním řemeslu v trochu jiném světle. Mohl to být člověk slušný, studovaný, přesto kat ve společenském žebříčku zastával výjimečnou pozici "stranou" od všech lidí. Mydlář nám však ve svých příbězích ukazuje, že i přes mučení a popravování lidí může být člověk šťastný ve svém životě. Zvláštní, když se nad tím zamyslíte, co?

P.S. – Poslouchal jsem také audioknihu čtenou Miroslavem Táborským, který z některých historek udělal svým hrobovým hlasem doslova hororovou záležitost. Zkuste si jít temným lesem domů v noci s výkřiky děsu a bolesti v uších. Už nikdy víc :D

05.10.2014

Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí.

Tahle kniha vám několikrát vyrazí dech. Poprvé tehdy, když po otevření knihy spatříte pohádkově laděné ilustrace. Podruhé tehdy, když se necháte vtáhnout do zdánlivě jednoduchého, o to však paradoxně ve skutečnosti hlubšího příběhu. A potřetí tehdy, když si uvědomíte, že tam někde ve světě dětství (se stejnými představami, se stejnými myšlenkami a stejnou bezstarostností) jste kdysi byli i vy, ale že už je to dávno a nikdy se to nevrátí. Avšak proč si to nepřipomenout hezkou knihou?

9 25.09.2014

Byl jsem stržen humbukem kolem PC hry, která z knihy vycházela, tak jsem si knihu hned koupil s příslibem dobrého sci-fi. No a neprohloupil jsem, i když... k tomu se dostanu posléze, prvně pozitiva :)

Děj má spád. Pro mně skutečně graduje a odsýpá, nejprve to vychází z čistého popisu literárního světa, nového prostředí, v kterém se čtenář musí zorientovat. A to mě neskutečně vtáhlo. Popis metra, jeho systém, jak v něm fungoval život, vytvářely se nové podmínky pro společnost atd. Nemohl jsem si to vynachválit. Přišel spád, hlavní hrdina se vydal na cestu a zažíval úžasné, pro něj nepředstavitelné dobrodružství. A ty hororové scény... některé pasáže jsem hltal očima a měl jsem skutečné obavy, jak se to dál vyvrbí. To už jsem u knihy dlouho nezažil. Tleskám dobrému nápadu a příběhu. Navíc ruské prostředí bylo neodolatelně exotické :)

Je tu však i ale. Když jsem knihu četl podruhé, zjistil jsem, že si vůbec nepamatuji detaily z knihy. Jen hrubý nástřel děje. A že to bylo fajn. Což mi však u parádní knihy, za jakou jsem Metro 2033 považoval, trochu nestačí. Vím, že potřetí ji do ruky už nevezmu.
A co mě neskutečně vytáčelo – chyby v textu. Korektorovi bych za jeho práci pěkně vyčinil, tohle se nedělá. Některým grammar nazi, jako jsem třeba já, to vyloženě zkazí požitek z četby, když vás do očí praští chyba v podobě špatné interpunkce či třeba překlepů.

1 20.09.2014

Já nevím, zkrátka McCarthyho můžu. Násilí, deprese, beznaděj, to vše se na nás valí z jeho knih. Tahle země není pro starý se tomu sice trochu vymyká, není to takové to typické negativní čtení – na konci knihy jsem dokonce snad zažíval pocit radosti a satisfakce, že ne všechno se v literárním světě (opět) posralo. Taky mi oproti jiným knihám amerického spisovatele přijde, že se více zaměřil na samotný děj, což je všeobecně dobře :)

Jednu hvězdu ubírám za nepřehlednost při dialozích – kvůli oné všemi zmiňované absenci přímé řeči se čtenář skutečně někdy zbytečně v textu ztrácí, hledá, kdo co vlastně řekl... a podobně. Vždyť ty pitomé uvozovky není tak těžké udělat. Ale chápu, umělecký záměr :D Tak jo.

--

"Protože většinou dyž někde vykládám, jak se svět řítí do pekla, tak se lidi jen usmívaj a říkaj mi, že už sem starej. A že starý lidi to takle viděj dycky. Já si ale říkám, že dyž někdo nevidí rozdíl mezi znásilňovánim a vražděnim a mezi žvejkánim žvejkačky, tak má teda mnohem větší problém, než mám já."

P.S. – Mám rád šerifovy promluvy.

2 20.09.2014

Ad acta aneb Jak nasrat lidi (potažmo mě) a přitom si stále zachovat jejich přízeň :D Záběr útlé knížečky je opravdu široký, jsme účastníky hry s příběhem, jazykem (tím převážně), textem a hlavně také hry s námi – s čtenáři. Nelze jednoznačně určit žánr knihy, já jsem se bohužel bláhově v (rádoby) ději zaměřil na tu detektivní část... a pak jsem byl na konci knihy nevýslovně zklamán (čti nasrán), že jsem byl autorem podveden a nedostavila se mi závěrečná pointa a rozuzlení. Ale vzápětí jsem si uvědomil, že jsem něco takového mohl čekat, že jsem to v knize četl, ale skoro záměrně to ignoroval. Dobře mi tak!!
Miluju jazykové hrátky a lingvistické tajnůstky a podobně, v čemž se Ouředník také rád vyžívá. Za to a i jiné dávám plné hodnocení a těším se na další knihy :)

3 07.09.2014

Knihy, ve kterých jako hlavní hrdinky vystupují samotné knihy, jsou mi sympatické. Vesměs skrývají totiž něco tajemného, dobrodružného až mystického. Nejinak tomu je u prozaické prvotiny Jaroslava Pížla, který čtenářům ukázal, že to umí nejen s básničkami. Ve Sběratelích knih jsou nám předkládány dvě dějové linie, dvě prózy v jedné knize.
A to není všechno. Svým vyzněním čtenářům do konce knihy vlastně není jasné (či to není jisté), co to mají v rukou. Detektivku? Dobrodružný příběh? Sci-fi? Nebo co sakra vlastně? Asi opět – všechno v jednom. Nechte se unášet zajímavým námětem a užívejte si tenhle povedený český román :)

2 07.09.2014

Důkaz, že ne vše, co je spojeno s úspěšnou knihou, musí být stejně kvalitní. Připomíná mi natočené čtvrté a páté filmy různých sérií, které jsou vytvořené spíše kvůli výdělku než pro nějakou přínosnou hodnotu. Dostala se mi nyní podruhé do rukou a tak si říkám... škoda peněz. Ale pro to pobavení to nebylo tak hrozné.

2 07.09.2014

Z pera na plátno a z plátna zpět do pera – animované příhody Simon's cat vyústily do světové obliby tohoto kočičího postrachu svého beznadějně odevzdaného "páníčka", lépe člověčího otroka. A tak když jsem jednou v knihkupectví narazil na jeho psanou verzi v podobě komiksu, neváhal jsem a knihu si hned pořídil. Nelitoval jsem, i rukou psané příhody jsou neskutečně vtipné a každý majitel/spolutrpitel kočky se v nich rychle pozná.

Animované příběhy jsou však přeci jen o něco chytlavější, jelikož zvuk předení, mňoukání či další pazvuky vám kniha zkrátka nevyloudí. I tak pět hvězd. Mňau!

5 05.09.2014

Miďankův styl a jazyk je ne vždy lehce pochopitelný nejen v rodné ukrajinštině, natožpak v českém překladu (tomu však tleskám!). V básník se vzpomíná po starých časech, které jsou v nenávratnu ztraceny. Srdíčko československé rodáka může poskočit, že je v některých verších lehký stesk po bývalém spojení s ČSR. Tematicky jsou Užhorodské kavárny zaměřeny na melancholickou krásu Zakarpatí, které je mi osobně velmi sympatické a připomíná mi rodné Beskydy. Ukrajině zdar.

05.09.2014

Dítě Boží je výborně napsaná kniha, čte se prakticky jedním dechem. Temný a mrazivý román vyžaduje od čtenáře maximální pozornost a i jistou otrlost, přeci jen nekrofilie a pedofilie... to už trochu těch nervů z oceli chce :D Jasně, vraždění nevinných a bezbranných (nejen) dětí, mrzačení a kanibalismus, to už všechno známe z ostatních McCarthyho knih, tohle je však přeci jen silnější kafe. Trochu zamrazí, když si přečtete, že je kniha inspirována skutečnými událostmi spjatými se skutečnou osobou. S dítětem božím, pro které společnost (určitě ani Bůh) nemá pochopení. Snad aspoň čtenáři...

1 04.09.2014

Patrick Süskind mě čím dál více překvapuje. Vynikající krátkou novelou Holub dokázal věrohodně popsat, jak moc se dokážou věci zvrhnout, když se lidé bojí vylézt ze své komfortní zóny (samozřejmě je to vše vyhnané do extrémních situací). U hlavní postavy postaršího hlídače banky Jonathana Noela vidíme, jak se to může všechno pokazit, i když chceme od života jen (až příliš) málo a hrajeme to celou dobu jen "na jistotu". Celý svět se mu dokázal převrátit vzhůru nohama pouze kvůli jednomu obyčejnému holubovi! Absurdní myšlenky vás ženou do stále bláznivějších představ a vy si říkáte STOP, kdy to už skončí, proč se ten člověk neuklidní a v pořádku to nevyřeší? Jednou větou – být sociálně zaostalý se nevyplácí.

03.09.2014