narcisonanis komentáře u knih

Čemu říkám výhra? Když získáte knihu, která v sobě skloubí výborně zpracovaný silný příběh s dokonale provedenými ilustracemi. Ačkoli – co si budeme nalhávat – příběh chlapce, jemuž umírá matka a má problém se s tragickou situací vyrovnat, není nikterak originální, Ness dokázal citlivé téma geniálně zpracovat do podoby, která vás nutí se zatajeným dechem číst dál a dál. I když vlastně tušíte, jak to celé dopadne. A že ten konec pořádně trhá srdce čtenáře...
Pokud si chcete trochu poplakat nebo prostě jen přečíst jímavý příběh, doporučuji!

P.S. – Taky jste knihu četli kvůli trilogii Chaos, která vás učarovala? Patrick Ness píše čím dál lépe :)

7 13.05.2015

Nevím proč, ale z Levandulového pokoje jde cítit, že jej psala žena–autorka. Je to citlivé čtení plné dojmů a emocí, staré zhrzené i nové lásky, cesty za odpuštěním a nalezením sebe sama... asi to není pro každého. Nápad Literární lékárny je kouzelný a vlastně i pravdivý, sami určitě ze své zkušenosti víte, že ne každou knihu je vhodné číst za té či té situace a naopak :)
Levandulový pokoj je také plný krásných postřehů...

„Velkou chybou je, že tolik lidí, především žen, je přesvědčeno, že musí mít dokonalé tělo, aby byli milováni. Přitom tělo musí jen umět milovat. A nechat se milovat. ... Milován je ten, kdo miluje.“

6 02.05.2015

Potvrdilo se známé „nesuď knihu podle obalu“ a já se nenechal odradit příšernou obálkou, kterou dostalo vydání Růže pro Algernon z roku 2000. Získal jsem tak jedinečný zážitek z dokonale napsaného psychologického scifi románu. Silná četba vás překvapení vlnou citu a dojemně mrazivým příběhem. Nemluvě o originální zápletce, která se autorovi podařil podle známosti jeho jména asi jen jednou za život. O to více si můžeme cenit tohoto nádherného literárního umění :)

Ještě jednou pro jistotu pro ty, kteří by na knihu padli namátkou v knihovně či knihkupectví a váhali by – vykašlete se na obálku a určitě si Růži přečtěte, není to nadarmo 17. nejlépe hodnocená kniha!

6 02.05.2015

Milá, taková je kniha Williama Saroyana a tak se dá jednoduše charakterizovat. Někdy zkrátka člověk potřebuje ke čtení – či dokonce k životu – takovou kouzelně milou knihu, jakou je Tracyho tygr. Nemusíte ji úplně pochopit, ostatně to asi autor ani po vás nechce. Nemusíte si s ní ani lámat hlavu a hledat hluboké myšlenky, pokud nechcete. Stačí si ji jen přečíst a užít si ji. Pokud ve vás něco zanechá, bude to jistě úžasné. A pokud ne? Není zase tak dlouhá, aby vás to příliš mrzelo ;)

P.S. – Bylo mi líto toho velkého zastřeleného kocoura – chudák :D

1 01.05.2015

Tak já si jdu přemáchnout kalhotky...
Padlo to tu už několikráte, ale já to musím zopakovat – kniha je o tolik lepší než film! Pokud jste milovníkem napětí a strachu v knihách a mávnete rukou nad Suzukiho hororem s tím, že už jste přece viděli americké či japonské zfilmování, uděláte zásadní chybu. Proto radím a doporučuji všem PŘEČÍST! :)

Přece jen ale tady vnesu jednu novou informaci. Kruh jsem také poslouchal jako výborně namluvenou audioknihu panem Norbertem Lichým. Atmosféru dokreslily parádní efektní zvuky a depresivní démonická hudba. Také vřele doporučuji (ne však po půlnoci a sám na opuštěném místě).

10 17.04.2015

Příběh románu Oceán na konci uličky je jako sen. Nejasný, tajemný, fantastický. Kusé informace o originálním literárním světě, který Gaiman stvořil, podněcují či přímo dráždí čtenářovu zvědavost. Ale to on vlastně dělá pořád. Zdánlivá bezvýznamnost příběhu (jde přece „jen“ o život malého chlapce) je ve skutečnosti silnou doménou celé knihy. Dětský hrdina prožívá strašidelné hororové situace – a já jsem nedokázal odtrhnout od knihy oči strachem o jeho osud. Přímo jsem cítil děs, kterým trpěl malý chlapec v knize.
Gaimanův román asi není pro každého čtenáře, ostatně tak je to u všech jeho knih. Ale pokud se nebojíte, že budete třeba zklamáni, a půjdete do toho, máte šanci získat výjimečnou čtenářskou zkušenost. Osobně teď po Pratchettově smrti řadím Neila Gaimana na první místo současné světové fantasy. Kdo souhlasí? :)

„Svoje vlastní dětství si pamatuji živě... Věděl jsem strašlivé věci. Ale bylo mi jasné, že se rodiče nesmí dozvědět, že je vím. Vyděsilo by je to.“

12 13.04.2015

Každý region v naší krásné a rozmanité zemi by měl mít takového lokálně patriotického spisovatele, jakým je Čeněk Kramoliš. Jako Valach a folklorista tělem i duší jsem mu vděčný, že se zajímal o své rodné Valašsko s takovou láskou a zaujetím, že přetavil své celoživotní úsilí v nádherné knihy. Konkrétně jeho novela Babička, ve které vzpomíná nejen na svou rodinu, ale také na tradiční zvyky a život lidí na Rožnovsku, mě leckdy zatáhla do nostalgického i radostného rozjímání, jak máme na Valašsku krásně :)

1 22.03.2015

SEX!! SEX!! DROGY! CHLAST!

Tak, super. Teď, když jsem tímhle starým trapným trikem snad přitáhl vaši pozornost, vám chci sdělit jediné – pokud se jen trochu rozmýšlíte, zda si ovčí detektivku přečíst, už NEVÁHEJTE a ZAČTĚTE SE. Věřte mi, že nebudete litovat. Tak jako já jsem nelitoval, že jsem na tuhle knihu čirou náhodou narazil a ponořil se do ni :)

Jakkoli je to nepravděpodobné, v ovčím stádu se najde plno individualit, které vás překvapí svou různorodostí. A právě takové ovčí stádo v irské vesničce Glennkill přijde o svého pastýře, který je zavražděn, a rozhodnou se jeho nenadálou smrt vyšetřit. Že to nemůže dopadnout dobře a autorka to při psaní přehnala s irskou whiskey? OMYL! Výborně napsaná kniha plná vtipných a svěžích dialogů, zvratů... Roztomilý pohled ovcí na nejrůznější situace vás pobaví a někdy i donutí zamyslet se. Co víc dodat?

„Ovce by se měly pást, ne ptát.“

Naštěstí to neudělaly a máme tu skvělý příběh!

5 15.03.2015

Milostný román dvou přátel, jedné femme fatale a nespočet dalších ženských „jedna-noc-jedna-láska“ protagonistek mě... spíše zklamal. Nechal jsem si v hlavě verdikt uzrát, jelikož nesmyslné jednání hlavních postav mě neskutečně rozčilovalo, což by sráželo mé hodnocení knihy, nicméně nemají v nás knihy právě vzbuzovat emoce? Otázka je, jestli až takto záporné. Julesova oddanost Jimovi, Jimova neschopnost až na výjimku reagovat na podvádění své vysněné ženy, Kattyina role plná dětského a arogantního chování „já si mohu dělat cokoli“ ...

Kromě vlastností a jednání hlavních postav mi občas také vadily zbytečné popisy prostředí, které se mi jinak do veskrze romantického žánru nehodily. Proto jen tři hvězdy.

1 25.02.2015

Dokonalé pokračování příběhů o zdánlivě nešikovném vikingském hrdinovi Škyťákovi. Pokud se chcete zasmát jednoduchému vtipu a potřebujete oddechovou knihu na odpolední čtení, rozhodně sáhněte po tomto pokračování dobrodružství Jak vycvičit draka!

Přidávám se ke kolegyni, výkřik „Škyťáku, ty jsi levák!“ mě absolutně odrovnal! :D

21.02.2015

V podobě grafické novely tři výborné příběhy ze světa Westeros. Přesně taková dávka fantazie, která dokáže ukojit touhu nedočkavých fanoušků po další knize Písně ledu a ohně. Hlavní hrdina Duncan je typ šlechetného rytíře a člověka, kterého se v celé sérii setsakra málo dostávalo, což je příjemná změna od všech těch podvodníčků a intrikářů. Příběhy nejsou nijak extrémně dějově bohaté, ale dokáží upoutat a nachází se v nich plno maličkostí, které nám fanouškům opět trochu poodkrývají svět Písně ledu a ohně (například proč jsou dvě linie „jablečného rodu“).

Malý bonbonek – všechny ženské hrdinky, které se motaly okolo Duncana, mi přišly zvláštním způsobem přitažlivé a hrozně jsem vysokému rytíři fandil, ať s nimi zaskóruje. Ať už s černovlasou dornskou loutkářkou nebo s rudovlasou maličkou šlechtičnou. Ale to by se asi zvrtlo v jiný žánr knihy :D

1 21.02.2015

Nejhloupější anděl je zkrátka takový ten typ knihy, po jejímž dočtení si řeknete: „Sakra, proč jsem o tom neslyšel dřív? A proč o tom lidi v mém okolí taky neví?“ Od té doby, co jsem knihu začal číst, ji všude a před každým jen chválím a chválím. Pokud čtete tento komentář a rozhodujete se, jestli si humorný vánoční román přece jen přečíst, už neváhejte a vydejte se knihu koupit/půjčit/jinak sehnat. Situace, dialogy, hlášky, samotný celkový děj – všechno stojí za pět hvězd!

11 19.02.2015

Nemůžu si pomoct, ale soudě podle komentářů a hodnocení kniha často rozděluje čtenáře na dvě skupiny, a to na muže a ženy (ŠOK!).

Ti první nejsou Achilleovou písní dvakrát nadšení, neboť pověst o trójské válce znají buď z Petiškových řeckých bájí nebo z Homérovy Iliady, a tudíž kniha jako taková nepřináší po dějové stránce absolutně nic nového, pouze vykrádá své starší předlohy. Jediný přínos knihy je dodané rozpitvání vztahu největšího řeckého hrdiny své doby Achilleem s vyhoštěným princem Patroklem. Nemusím být nutně antihomosexuální zpátečník, aby se mi nelíbil tenhle uměle vytvořený romanticko-sexuální vztah mezi dvěma chlápky z teplých jižních krajin (ok, tohle mi uklouzlo :D). Jde mi spíše o to, že to opravdu nestačí na to, abych to nepovažoval za pouhé zneužití již napsaných děl a využití jejich kvalit k vlastnímu literárnímu počinu...

Druhá skupina (žen) naopak vypadá, že dokáže ocenit romanci mezi hlavními hrdiny, dávku emocí, kterou kniha skýtá (údiv, strach, rozčílení, smutek, erotika), možná i děj, jelikož se možná dostaly méně často k tematice trojské války...

Summary – kdyby v knize nebyli hlavními hrdiny (de facto) dva gay chlapíci, pravděpodobně by to nevzbudilo takový ohlas, jaký kniha má. Jestli to bylo prvotním záměrem, přijde mi to dehonestující a neuctivé.

3 19.02.2015

Stoletého staříka Alana Karlssona si zkrátka zamilujete, a pokud mu nefandíte hned od začátku, určitě si na konci knihy budete sypat popel na hlavu, že jste tak neučinili (hlavně potom, co chudák zjistí, že mu vlastně ta erekce po sto letech i docela funguje). Když si odmyslíte některé jeho chyby, vyjde vám najevo hrozně sympatický a jednoduchý návod na spokojený život – nenechat se vydivočit a být v klidu. Jó kdybychom na světě byli všichni takoví... Závěrem: vtipná kniha s kouzelným koncem. Nic víc, nic míň.

Jestli si má člověk vybrat mezi tím, jestli být nasraný, nebo nebýt nasraný... vždycky by měl zvolit nebýt nasraný.

5 13.02.2015

Realistická novela překvapí svou krátkostí a syrovou jednoduchostí, s jakou nám přibližuje svět plukovníka a jeho ženy. Márquez překvapuje, jak lehce dokáže vybarvit ztrátu důstojnosti a smutný osud stárnoucího páru. Maličko by z toho i mrazilo, rozhodně to není knížka pro každého. K charismatickému kolumbijskému autorovi se zkrátka musíte pročíst, abyste jeho díla dokázali ocenit. Na první čtení to asi není. Nechci tady dávat spoilery, protože je to na HOVNO... aneb konec knihy mě rozsekal :D

1 01.02.2015

Já naopak Nonstop knihkupectví nečetl – a musím říct, že krátká novela Ajax Penumbra 1969, jakýsi prequel k prve zmiňované knize, mě dostatečně zaujala a navnadila, abych si přečetl i Nonstop knihkupectví. Rychle odsýpající příběh, poodkryté tajemné společenství, které ve vás zažehne jiskřičku zvědavosti... doporučuji. Navíc za den to sfouknete, takže času určitě litovat nebudete :)

1 28.01.2015

Asi budu za arcikacíře, ale najde se tu někdo, komu nejsou literární pokusy o beletrii jinak výborného scénáristy a dramatika Svěráka po chuti? Nemůžu si pomoct, já jej mám rád, hry má geniálně napsané, jeho filmy jsou zlatým fondem české kinematografie (jak vidíte, v přirovnáních nemám moc fantazii).

ALE – jeho povídky (staro či nové)? Jsou nezáživné, uměle napsané (ačkoli třeba podle skutečných událostí), týden po přečtení jsem si nepamatoval, o čem která je, co v nich vlastně bylo. A když ve vás kniha zanechá takový (spíše ne-)dojem, asi je něco špatně. A to jsem se vnitřně přemlouval, je to Svěrák, toho máš přece rád, měj rád i jeho povídky. Ale nešlo to. Snad je to jen můj dojem, byl bych dokonce rád. Snad se jeho beletrie nevelebí jen proto, že mu jdou jiné věci a čtenář si to s tím spojí – a třeba zapomene na tu skutečnou úroveň povídek. Která mi tam chyběla.

28.01.2015

Kniha, u které jsem nechodil čůrat a nejedl, potažmo ji bral s sebou. Kniha, kvůli které jsem zapomněl na výročí a nešel na rande. Kniha, kvůli které jsem nebyl den na facebooku a neklikl na lajky, abych zachránil děti v Africe. Kniha, kvůli které jsem vynechal školu a práci a koleduju si o malér. Nestačí to jako dostatečné vysvětlení, proč je Válka hluku skvělým sci-fi dílem, které stojí za to přečíst?

Výborné zvraty, (ne vždy) nečekaná úmrtí, skvělé vtáhnutí Sádráků do hlavního děje, symbolický konec geniálního ultrazáporáka starosty... a ten KONEC! Neříkám, že byl bůhvíjak úžasný, ale rozhodně nebyl odfláknutý a nekonal se sluníčkový happyend, který by shodil celé dosavadní směřování trilogie. Celý příběh skončil tak optimisticky akorát, abychom my, čtenáři, nebyli smutní – a přitom neměli dojem, že se nám chce někdo zavděčit i navzdory vlastnímu (autorskému) přesvědčení :)
Patrick Ness nás zkrátka přesvědčil, že umí. Těším se na jeho další díla.

„Volej mě dál, Violo –”
„Páč já už jdu.”

5 27.01.2015

Po našlapaném prvním díle přichází o něco (malinko) slabší díl druhý, pro mě si však přesto drží laťku vysoko. A to ačkoli se děj výrazněji posouvá až ve druhé třetině knihy. A že se občas Todd chová dosti zvláštně, opravdu až neuvěřitelně. Toliko negativa knihy.
Pozitiva jsou, že vás opět Ness dokáže naplno vtáhnout do příběhu své „hlučné” trilogie. Příběh Todda a Violy vás zcela uchvátí a vyostřuje se, obě hlavní postavy si k sobě naplno najdou cestu a vy jim fandíte. Protože snaha dvou mladých lidí po opětovném shledání v podmínkách krutého, nelidského světa se knihou vine jako červená nit – a vy jim to setkání jednoduše přejete. A proti tomu starosta, staronový záporák, kterého budete nenávidět do konce celé série a přát mu budete rozhodně něco jiného!

Mile mě překvapil způsob, jakým se v Temném ráji nově nahlíží na činy a akce všech postav. Věci přestávají být černobílé, jako čtenáře mě to drželo v nejistotě, kdo je vlastně hodný/špatný... a že bych tak možná vůbec neměl uvažovat. A samotný konec druhé knihy trilogie je parádní a já se zase vrhám nedočkavě na tu třetí!

„Já jsem kruh a ten kruh je já.”

5 26.01.2015

Paráda! Od první stránky po tu poslední jsem nevycházel z údivu. Dlouho jsem nečetl takovou knihu, která by mě dokázala k sobě přišpendlit v každou volnou chvíli, kterou jsem během dne měl (kvůli ní jsem dostal ze zkoušky Déčko, protože jsem si místo učení četl). Patrick Ness očividně ví, jak čtenáře navnadit. Každá kapitola končila něčím překvapivým a novým, co vás navnadí a nutí vás číst dál. Sympatičtí mladí hrdinové, vtipný a oddaný pes Manchee, nezničitelný nepřítel Aaron, originální děj a zápletka, zkrátka všechno ve vás vyvolává přesně ty emoce, co byste od knihy tohoto druhu čekali. Nemůžu se dočkat, až se dostanu domů a vezmu do rukou druhý díl. Věřím, že mě nezklame.

„Když padne jeden z nás, padneme všichni.”

4 15.01.2015