O zahradě

Hodně hodně podobné knihám Tajemství ostrova za prkennou ohradou a Velké dobrodružství Pepíka Střechy, zase krásné obrázky, z nichž mnohé bych si pověsil na stěnu, dobrodružství, tajemství a spousta u Pavla Čecha známých míst i témat, jen je to nějaké podivně neucelené a příběh samotný jako by ani nebyl příběhem... Pepík Střecha je hold stále tím nejlepším, co od Pavla Čecha je...

Tajuplný a nostalgický příběh o dětských snech a dveřích, které už někdy nejdou otevřít.

Dechberoucí ilustrace a text s hlubokými myšlenkami do kterého se vešel celý lidský život. Ten náhled od dítěte Františka, po Františka ve stáří je úžasný. Všichni bychom se měli v životě zastavit a vzpomenout si na své dětské sny. Tak Františku přeji Ti i všem dospělákům, aby v nás uvnitř zůstalo po celý život kus dítěte žasnoucího nad naší Zemi, kde žijeme, abychom neztratili během naši pouti fantazii, zvídavost a vidění srdcem, což všichni známe od Exuperyho. Děkuji databázi, díky ní jsem se setkala s touto knihou.

Jako vzdy krasne ilustrace, jen dej nas nezaujal tak, jak v jinych knihach Pavla Cecha.
Mozna je to tim, ze je to nekolikata kniha za poslednich par mesicu.
Kdyby tohle byla prvni ctena kniha autora, urcite bychom z ni byli nadseni.

Knížka pro děti i dospělé.... opět Pavel Čech a jeho poetika, sny a krásné obrázky. Všechno, co má autor rád předává prostřednictvím svých knih také čtenářům.
"Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči. Jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí. O jednom takovém vypráví tato knížka."
Malý František a jeho dětství, jeho sny, jeho vnímání světa. A tajemná zamčená zahrada, Františkovy představy a touhy se do zahrady alespoň jednou podívat. Jako malý odvahu nemá.... A dospělost, útěk do světa, do světa o kterém snil. Poznávání všeho, co život nabízí, hledání "něčeho", co naplní sny a tužby.... Stáří a návrat do rodného města, které se však změnilo a stalo se "cizím". V kapse klíč, který má otevřít zámek tajemné zahrady z dětství. A dál už nic.... radost nebo zklamání, co našel?
Koloběh života se stále točí..... jiný chlapec tiše pozoruje starého muže, který odchází ze zahrady.
Krásné..... v každém obrázku malé poselství, s každým slovem se otevírá příběh.... A to je ŽIVOT.

„A na jednom takovém ztraceném místě stála zahrada. Zapomenutá, tichá, obehnaná vysokými zdmi vonícími deštěm a kouřem. Tajuplné mapy neznámých kontinentů na opadaných omítkách.“

Od autora jsem dětem četla knihu O čertovi, která se nám líbila. Potom jsem zde na Databázi náhodou objevila knihu O zahradě, která má spousty kladných hodnocení a vypůjčila ji z knihovny. Překvapil mě její velký formát. Vizuálně je kniha krásná, ilustrace jsou potěchou pro oko, ty se mi opravdu líbily. Příběh jsem si nejprve přečetla sama a tušila jsem, že pro mé děti to určitě ještě nebude…a měla jsem pravdu, ani jsme nedočetli. Ale jako dospělou mě to oslovilo. A obecně to dle mého dospělým řekne mnohem víc než dětem. Příběh o tom, že… „jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči.“

Pane mistře, pane malíři, ukázal jste nám zahradu, která zapomenutá spí v duši nás všech, městských dětí. Neseme si ji životem, taky jsme už dávno ztratili klíč. Nikdy bychom ji neuměli namalovat - a bez vás - ani k ní znovu najít cestu...

Pavel Čech je dospělý, který dokáže na svět nahlížet s dětskou fantazií. Nádherná kniha.

František, kluk s velkou fantazií jako ostatní kluci jeho věku. Vidí v představě zahradu jako něco zvláštního- moře nekonečných světů, které dosud, až na něj, nikdo neobjevil. Pohled, který se mu naskytne po otevření branky, je až čarovný. Magický, ale o tom může vyprávět jen František a my, malí čtenáři.

Čarokrásné. To je slovo, které mi při čtení vytanulo na mysli. Není to první kniha, kterou jsem od autora četla a asi nebude ani poslední!

"Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči. Jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí..."

Když jsem si tuhle knihu poprvé prolistovala, aniž bych četla text, říkala jsem si, že je to taková jednohubka, kterou přečtete během čtvrt hodinky a navíc se u ní pokocháte zajímavými a velice zdařilými ilustracemi.
Poté, co jsem ji přečetla...
No... Hádám, že všichni, kdo tohle četli mi budou bezpochyby rozumět.
Příběh, který se ukrývá na stránkách této velké knihy, je z jednoho směru nádherný a neskutečně pravdivý a z toho druhého velice smutný a hořký.
Je o nevyhnutelnosti dospělosti a stáří, o tom, jak moc a rychle se všechno kolem nás - včetně nás samotných - mění. Je o ohlédnutí se za tím, jací jsme byli jako děti. Jak rozličné bylo naše vnímání, jak silná naše představivost a jak kouzelné naše sny.
A bohužel - jak snadno a téměř nepostřehnutelně tohle všechno v nás uvadlo kvůli starostem a honbou za pomíjivými a leckdy nedůležitými věcmi.
Myslím, že nikdo nemůže tuhle knihu dočíst, aniž by se aspoň na chvilku nezastavil a nezamyslel...
Nádherný příběh. Vřele doporučuji všem dospělým, kteří na rozdíl od dětí dokážou plně porozumět hloubce tohoto poselství.

To byla taková nádhera! Myslím, že Čech ani nic jiného neumí. Moc jsem si užila číst o snovém světě, který se většinou otevírá jen dětem a jejich očím. Nádherné popisy plné fantazie, které musí každého čtenáře přenést do jiných končin. Nadpozemské čtení. Zároveň tam byla opravdu popsána ta krutá realita, že lidé ztrácí možnost vidět i to neviditelné, dospějí, spěchají, zmizí, ale svět plný dobrodružství zůstává, ať jej vidíme, vnímáme, nebo jsme moc zaměstnáni pozemskými starostmi. Nesmíme pospíchat, abychom vše, co život nabízí, viděli. Tolik mi to připomínalo Ajvazovo Druhé město, jenom v dětském hávu. Nejvíce se mi líbilo přirovnání: „... najednou si připadal stejně zakutálený jako ona (zelená kulička z dětství).“
A ta hra barev? Vše z toho vnímám, jak se svět proměňuje, co se změnilo, co už není.

Tolik dobrodružství v jedné knize! Těším se na večerní čtení snad ještě více než děti. Chodím do knihovny s jasným cílem- vrátit se aspoň s jednou knihou od pana Čecha.
O zahradě je krásná, i když trochu sentimentální kniha, plná nádherných ilustrací rozvíjejících nejen dětskou fantazii.

(SPOILER) !!! POZOR SPOILER !!!

První 3/4 knihy se mi neskutečně líbily a říkala jsem si, že každý z těch obrazů si zaslouží, abych se u něj zastavila, přičemž šeptající štuková znamení se mi líbila snad nejvíc. (Dala bych ruku do ohně za to, že se jedná o skutečná domovní znamení!) Když jsem knížku prohlížela s dětmi, ať šlo o nejstaršího nebo o ty malé, shodně začaly počítat schody, kterých se František z knížky nemohl dopočítat. Devítileťák se ptal, zda se město skutečně změnilo v podmořský svět, a nejmenšího zajímalo, kde je ta babička, co vyprávěla o dívce z obrazu, a proč je velryba zelená. Nejstarší se rozhořčil, když viděl pařez u božích muk a asfaltku se značkami, prostřední řekla, že město se jí nelíbí. Příběh jako takový nepochopil žádný z nich, jen dcerka se ptala, jak je možné, že se zahrada proměnila, když předtím byla stará a ošklivá. I proto, že mám doma Františka, který zatím vidí tygry, létající lodě a bezedné studny, všímá si šipek na zdech a byl by ochoten bez váhání jít hledat poklad, dávám jednu hvězdičku dolů za to, jak to v knize dopadlo s Františkem z příběhu.

Snové... krásné...

Potřebovala jsem zklidnit a zpomalit a knihy Pavla Čecha jsou na to ideální. Jeho knihy nečtete, do nich se ponoříte, vypnete hlavu a hledáte v jeho obrázcích, co vše je v nich ukryto. Vykreslený je každý list, lampa, odloupnutá omítka, ptačí hnízdo v koruně stromu...A mnohem mnohem víc objevíte, když si s otáčením stránek dáte na čas. Nebo se touláte křivými uličkami a nekonečnými schodišti starého města s malým Františkem a snažíte se spolu najít dvířka do tajemné zahrady. Prostě se necháte unášet krásnými obrázky a milým příběhem.
Myslím, že je škoda, že jsou tyto knihy v dětských odděleních a často tak utečou dospělým čtenářům, protože těm mají taky rozhodně co říct. Já je miluju a jsou mojí srdcovkou. Doporučuji, jako vždy 5*.
(1/23)

Jak je důležité neslevit v dospělosti z dětského života…

Kniha o tom, co je v dětství důležité, co dospělému mnohdy uniká, ale ve stáří se i nevědomky může předat nebo umožnit.
Pavel Čech - jeho ilustrace a myšlenky jsou v mém srdci.

To jsem se zase jednou dojala. Takové smutné téma toho, co je v našem životě nevyhnutelné, a tak lehce napsané, doplněné těmi nejkrásnějšími ilustracemi. Věřím, že každý máme "svou zahradu". Myslela jsem, že by šla i jako kniha pro děti (teprve druhá zkušenost s tímto Umělcem a O čertovi se 4letému synovi fakt líbila), ale nesetkala jsem se s úspěchem. U mě ale rozhodně ano, stále na ni musím myslet. Nevím, jestli víc ocenit příběh nebo ilustrace. Ta kniha je jedním slovem "ACH"! Na delší podzimní večery rozhodně doporučuji.