Myš007 komentáře u knih

(SPOILER) Příběh Švéda Larse, který jede na studijní pobyt na univerzitu do Anglie, kde se zamiluje do svého profesora literatury a začne ho umanutě „balit“, což se mu povede a mezi ním a Davidem vznikne milostný poměr. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v šedesátých letech minulého století, čelí samozřejmě velkým předsudkům a David z toho důvodu dokonce přijde o svou práci na univerzitě. Možná jsme od knihy měla příliš velká očekávání. Ne, že by se mi nelíbila, ale úplně nadšená taky nejsem. Jak už zaznělo v předchozích komentářích, začátek byl fajn, ale od poloviny už se to táhlo a ke konci jsme si vyloženě přála, ať už to mám dočtené. Lars mi připadal dost hysterický a ufňukaný, takové rozmazlené žárlivé děcko. Rozebírání jeho pocitů a myšlenek mi přišlo zbytečně zdlouhavé a dost se opakující. No a hlásím se do řad těch, co také nepochopili ten konec. Po dočtení knihy jsem se nejdříve přesvědčila, zda nemám nějakou neúplnou verzi knihy, kde by kus chyběl a hned potom jsem se vrátila k prologu, zda jsme něco nepřehlédla. Teprve při čtení ostatních komentářů jsme se uklidnila, že nejsem sama jediná, co to nepochopila. Moje vysvětlení by bylo asi takto: Na začátku knihy v prologu žije David na malém švédském ostrově Tynningö. Na konci knihy David zůstává v Anglii a Lars o něj odchází zpět do Švédska. A v možnostech jejich budoucnosti, kterými kniha končí, v bodě 1 píše, že se vrátí domů a pošle Davidovi telegram, aby za ním přijel, že si koupí domek na jednom z opuštěných ostrovů u Göteborgu, kde spolu budou žít, aniž by někomu vadili, nebo by je někdo soudil. Takže si říkám, že se to tak skutečně stalo. Proč, ale David žije sám? Kam se poděl Lars? V té době musí být Davidovi tak asi 80 let, pokud dobře počítám. Larsovi o 10 let méně. Odešel od něj? Nebo zemřel dříve, ačkoliv byl o 10 let mladší? Nebo to bylo celé úplně jinak a já to jen špatně pochopila? Od autorky si teď dám na nějaký čas pauzu, ale časem si od ní asi ještě něco přečtu.

Občas to che nějakou tu romantiku na odlehčení mysli a vyčištění mozku, což to tedy tato kniha splňuje na sto procent. Máme tu záporáka Milana, který je tak dobře napsaný, že to ve člověku vře vzteky pokaždé, kdy o něm čte. Charismatického Radima a hodnou Magdu, mezi kterými to parádně jiskří a Magdiny kamarádky, nádherně praštěnou Zuzku a sympatickou Pamelu. Příběh se odehrává v romantickém prostředí zámku, máme tu trochu tajemna a čtenář se zároveň dozví zajímavé informace o restaurování obrazů. Samozřejmě už od Magdina příchodu na zámek víme, jak to celé dopadne a některé scény jsou dokonale přehnané, happy end totálně přeslazený, ale to prostě k těmto typům knih neodmyslitelně patří. Až budu potřebovat čtenářský oddech, určitě zase po nějaké knize od této autorky ráda sáhnu.

Knihy Petry Zhřívalové jsem zatím četla všechny, co kdy napsala a ať si každý říká co chce, já jsem prostě nadšená. Příběhy ze života z českého prostředí, to je přesně to, co mám ráda. Tato kniha je mi o to bližší, že se odehrává přesně v době, kdy já jsem také vyrůstala. Všechny ty maličkosti, které člověku tu dobu připomenou! Moje máma také měla šaty ušité ze šátků, jako malá jsem si vystřihovala miminko z krabice od krupičky, naši pili sklepmistra a časopisy Burda a Bravo, co nám občas poslali tátovi přátelé ze západního Německa měly cenu zlata. I já jsem si četla v knížce Děvčátka na slovíčko a zuřivě obkreslovala střihy z Burdy. Autorka si s těmito detaily v knize opravdu vyhrála takže jsem se přenesla do svého dětství a mladí. Samotný děj mě moc bavil, to jak si Marcela dokáže prosadit místo mezi spolužačkami, jak nacvičují na spartakiádu, její problémy, to vše mě vtáhlo do děje. Celkově je kniha velmi čtivá. Ale co mě zamrzelo je ten otevřený konec.

Hned, jakmile jsem zjistila, že vyšla další kniha od Lenky Chalupové, musela jsem ji mít. Její knihy jsou zárukou skvělého čtení. Tentokrát mi trvalo cca prvních 50 stránek, než jsem se pořádně začetla, ale potom už to se od knihy nešlo odtrhnout. Hugo mi byl ze začátku sympatický, ale ke konci už mi lezlo na nervy, jak svou umanutou touhou po synovi a svým velkým sobectvím ničí všechno kolem sebe a ubližuje úplně všem a nejvíc své manželce Juditě. Otu jsme nesnášela od začátku a to, jak se zachoval mě vůbec nepřekvapilo. Měla jsem ráda Kornelii, Išku, Emílii i Viléma. Bylo to velmi poutavé čtení se zajímavou zápletkou a myslím, že ani Hugo netušil, co sobě a svým blízkým ve výsledku způsobí. A epilog? Tak ten opravdu pohladil na duši a pozvedl knihu do ještě vyšších rozměrů.

Mám je ráda... Sympaťáka Arna, Andyho, Martu, souseda Vildu.. Je to takové příjemné čtení, zápletka tak akorát, aby to nebylo překombinované a člověk musel přemýšlet a nenudil se. Moc mě tyto jednohubky baví. Tak už jen doufám, že co nejdříve vyjde další díl!

Snad proto, že již 18 let žiji napůl v Itálii, snad proto, že také piji kávu s grapou snad proto mě tato kniha tolik nadchla. Oblíbila jsem si Annu a její ráznou tvrdohlavou povahu. To, jak zásadně nikdy a nikoho neposlechla a tvrdě si šla za svým. Prosadila si, že bude pracovat jako listonoška, četla dopisy lidem, co neuměli číst, sepsala petici a bojovala za volební právo žen. Nechala si ušít kalhoty a hrdě je nosila, zatímco Giovanně je její přítel rozstříhal řka, že kalhoty jsou jen pro hříšnice. Také mi bylo sympatické, že je Anna ateistka. Autorka krásně popisuje italské městečko, vinice, pláž, úplně jsem při čtení cítila vůni borovic a vína DONNA ANNA. S knihou jsem se vyloženě mazlila, vždy večer ne a ne ji odložit, takže jsem si druhý den musela posledních 20 stránek, které už jsem četla se zalepenýma očima napůl spící přečíst znovu, abych si je pořádně vychutnala. Určitě si budu chtít knihu koupit v originále a přečíst si ji ještě jednou. Pevně věřím, že kniha by si zasloužila filmové zpracování, úplně to vidím, vinice, náměstí s kašnou, Anna na kole s pošťáckou brašnou. Dávám do doporučených !

Poslední dobou jsem četla samé silnější knihy a tak jsem hledala něco odlehčeného, abych si na pláži pod slunečníkem vyčistila hlavu a nemusela u toho moc přemýšlet. Svůj účel to splnilo, pobavilo mě, jak Ivona natáčela videa o kachnách na víně a podobně navlečená do paruky. Ale některé pasáže knihy mi přišly zbytečně přitažené za vlasy a přehnané. Taková pohádka pro dospělé.

Od té doby, co jsem objevila Scarlett Wilkovou, hltám jednu její knihu za druhou a děsím se toho, co budu dělat, až od ní přečtu všechno. Tak samozřejmě, že mi nezbude nic jiného, než čekat, že zase brzy něco napíše, snad to bude brzy. I u této knihy dávám samozřejmě 5*,ale tentokrát nepřidám do doporučených, protože se mi líbila o fous méně, než ty ostatní,asi proto, že to byl opravdu ponurý příběh. Oblíbila jsem si Živu, Ludmilu, Karla i Ondráše. A úplně nejvíc ze všeho Ditu a Hunda. Autorka má dokonalou schopnost popsat charaktery jednotlivých postav tak dokonale, že ve čtenáři vyvolá silné emoce, minimálně i mě to tak funguje. Při čtení o Slávkovi jsem cítila strašlivou nenávist a odpor. No a samotný závěr mě v tom ještě víc utvrdil.

(SPOILER) Tak Scarlett Wilková opět nezklamala. Kniha je sice něco úplně jiného, než jsem od autorky byla zvyklá číst do teď, ale bavila mě moc! Vždyť není přece nutné psát pořád jen on o tragédiích a životních dramatech. České knihy ze současnosti z normálního života, to já mám ráda. Tento milý příběh, se zajímavou zápletkou je napsaný velmi vtipně, opravdu jsem se při čtení velice nasmála a celkově kniha pohladí po duši. Kdo je Jiří mi došlo poměrně brzy, ale moc jsme se bavila tím, jaké překvapení mu Tamara připravila jako pomstu. Také nemám ráda masový turismus a obří hotely s ALL INCLUSIVE, kde se turisté perou o lehátka u bazénu. Tak jen doufám, že potom, co autorka upozornila na existenci dalších ostrovů Chios, Ios, Sikinos, Koufonisi, Samotraki se nezačnou turisté hromadně hrnout i tam.

Scarlett Wilkovou jsem objevila nedávno, jako první jsem četla Vekslačku a ta mě moc bavila, takže jsem hned začala shánět další knihy. Musím říct, že tato kniha mě totálně nadchla, vůbec jsem se nemohla od čtení odtrhnout a hned jsem ji musela přidat do doporučených. Autorka tak dokonale popisuje jednotlivé postavy, až má člověk pocit, že je osobně zná. Díky této knize jsem si také rozšířila obzory ohledně Řeků v ČR. Tak nějak jsem věděla, že se k nám po válce odsunulo hodně Řeků, ale nic víc jsem o tomto problému nevěděla. Autorka píše o vážných tématech, útěk obou dívek ze domova, kde zuří občanská válka do cizí země, ale píše tak nějak mile. Pobavilo mě, jak Sotiria nechápala, proč má chodit do školy, když lepší je pást ovce. I to, jak poprvé spala v posteli a popisovala ji, jako něco, co připomíná obláčky. Úsměv na rtech mi vykouzlila historka, jak Sotiria rozstříhala ruskou vlajku a ušila z ní šaty komunistickým paničkám. Mými velkými oblíbenkyněmi byly Elpida se Zacharulou. Třeba to, jak chodily do obchodu s ovocem a zeleninou a nadávaly tam prodavačce, proč nemá na prodej pomeranče mě upřímně pobavila, vzhledem k tomu, že se to odehrávalo v padesátých letech. Celkově ve mně tato kniha zanechala silný zážitek, je to to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla. A ještě jsme dostala strašnou chuť jet do Řecka, už jsem tam nebyla velmi dlouho. A určitě se vrhnu na další knihy od autorky.

Takové milé nenáročné čtení, přečteno na pláži za 1 odpoledne, milí lidé, milá zvířátka a pochopitelně velký happy end.

Knihy Martina Goffy jsou moc fajn, mám je ráda, ale právě tahle se mi líbila o trochu méně, než ty ostatní, proto tentokrát o 1,5 * méně. Potěšilo mě, jak adoptoval krtka a hezky se četla i linka s Terezou. Mám ráda autorův humor a styl psaní. Dle ostatních komentářů mi došlo , že nejsem jediná, kdo si není jistý, že správně pochopil ten konec, i když jsem ho radši četla dvakrát. Příjemná kniha, ale autor umí i lépe.

Tak tohle mě hodně bavilo. Kniha má krásnou obálku, která zaujme na první pohled. Hlavní hrdinka Alma byla pořádné číslo a k srdci mi přirostly i další postavy, hlavně obě babičky Mary i Maruš, Dušánek, Eva... Líbil se mi i styl, jakým je kniha napsaná. Knihy z českého prostředí, to mám prostě ráda. Osmdesátky i devadesátky jsem sama zažila, jezdila jsem nakupovat do Teplic do Tuzexu, byla jsem na dovolené v Jugoslávii, sbírala jsem plechovky od coca coly i fanty a tricko s Mickeymousem byla ta největší vzácnost.

Moje první kniha od autora a rozhodně se těším na další. Sympaťák Arno - detektiv ve výslužbě, jeho kolegyně Marta i další obyvatelé Lhoty mi přirostli k srdci a těším se na další příběhy s nimi. Jen jednu výhradu bych tedy měla, kniha je příliš krátká :-)

Kdo dal na tak hezkou knihu tak příšerný obal ? Je to velká škoda, protože mě to málem odradilo od čtení. Je to moje první setkání s autorkou a jsem mile překvapená, určitě si od ní přečtu i další knihy. Člověk začne číst román pro ženy a na konci zjistí, že četl detektivku. Hezký milý příběh, co pohladí na duši.

Takové milé bláznivé letní čtení, sice předvídatelné, ale člověk u toho nemusí moc přemýšlet a vyčistí si hlavu. Dost jsme se nasmála.

Ta kniha je "strašná". Marně si lámu hlavu, jak se tolik zla, hnusu, strachu, ponížení a týrání může vejít na pouhých 237 stránek. Bylo mi malé Lisy tolik moc líto! Tohle je kniha, kterou člověk čte, pak jí odloží s tím, že na tu hrůzu už nemá sílu a za dalších 10 minut už si pro ni zase běží, protože nutně potřebuje vědět, jak to bylo dál. Ještě horší je, že taková hrůza se opravdu děla i v tam vyspělé zemi jako je Švýcarsko a ne zase až tak moc dávno. Jak říkám, je to drsné čtení pro silné nervy, ale od knihy se stejně nejde odtrhnout. Jen ten závěr mi přišel takový chaotický a úspěchaný. A zároveň by mě zajímalo, jak to bylo dál s Annou.

Já jsem tak spokojená, to bylo zase počteníčko. Knihy Aleny Morštajnové mám moc ráda a tato je jedna z nejlepších, co jsem od ní četla. Oblíbila jsem si oba hlavní hrdiny a bavilo mě sledovat, jak se mezi Bárou a Ptáčníkem pomalu rozvíjí krásné přátelství i to, jak se postupně odkrývá minulost. Vlastně mám po přečtení knihy jedinou námitku. Opravdu budeme teď zase dva roky muset čekat, než AM napíše další knihu? Nešlo by to rychleji?

Od autorky jsem jako první četla Zuzanin dech, který mě nadchnul,takže další kniha od stejné autorky byla jasná volba. Kromě toho má kniha moc hezký obal, miluju želé medvídky! Tentokrát mi trvalo o něco déle se začíst a trochu jsem nechápala, proč do děje vstupují další a další postavy, ale ono to nakonec do sebe všechno krásně zapadne a čtenář pochopí, že všechno souvisí se vším. Oblíbila jsem si Kláru i nerudného podivína Fuchse. Kniha nabízí zajímavý pohled na vnímání druhé světové válka ze strany obyčejných Němců. Za mě velké nadšení, dávám do doporučených.

Kniha mě nalákala svým zajímavým obalem a vysokým hodnocením. Asi jsem měla příliš vysoké očekávání a teď nevím, co na to říct, abych nebyla nespravedlivá. Myslím si, že čtenáře také hodně ovlivní, co četl před tím. Jelikož jsem před touto knihou četla Němce od Katalpy a Čas vos od Mornštajnové, což jsou pro mě asi NEJ spisovatelky této doby, byla jsem rozmlsaná velmi kvalitní četbou a proto to rozčarování. Neměla bych srovnávat hrušky s jablky. Tato kniha je napsaná velmi jednoduše, místy mi některé pasáže připadaly až kýčovitě přehnané. Ale abych tu jen neremcala, je to milý příběh, takové příjemné nenáročné čtení, co vám moc nezaměstnaná hlavu a už asi od páté stránky víte, jak to celé dopadne. Místy tak přeslazené, až máte pocit, že z knihy odkapává med a nakonec samozřejmě velký happy end. Ale na pláž pod slunečník dobre. Prostě člověk musí ke knize přistupovat jako k červené knihovně. Všichni tu vychvalují Příběh akvamarinu, tak dám autorce ještě šanci.