myreadingplace komentáře u knih

Konečně jsem to dočetla. Kniha k maturitě, na kterou jsem se těšila. Docela jsem ale narazila. Už od začátku se text vlekl a nic mě nedokázalo oslovit. Pokáždé, když jsem se trochu s Holdenem zžila, udělal kličku a zmizel z roviny mého chápání.
Na databázi vyskakují podobné knihy -Ten, kdo stojí v koutě/Odpustte mi váš Leonard. - Obě jsem četla, ale nenapadlo by mě je přiřazovat k Kdo chytá v žitě. Každý z hrdinů vyrůstal v jiné době, ovlivněn jinou společností, a i když mají společné vnitřní boje, jsou naprosto rozdílní v názorech, a proto pro mě osobně nemají žádnou spojitost.
Ve výsledku knihu hodnotím průměrně. Možná by to bylo jinak, kdybych ji četla v originálu. Překlad mi moc neseděl, ale jinak je tam spoustu myšlenek a věcí na uvažování.

1 21.09.2016

Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se rozhodla, že Anna bude můj letní challenge. (Možná to je tím množstvím stránek) A jelikož jsem opravdu trpělivý člověk, tak jsem ji po dvou týdnech přelouskala. Ano, nerozuměla jsem polovině myšlenek, které se autor snažil vyjádřit. Ano, přiznávám se, ani jsem jim nechtěla rozumět abych se k tomu konci vůbec dostala. Ale jsem tady se závěrečným dojmem. Byl to skvělý zážitek a zkušenost. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli se ještě vůbec najde někdo jako Leo, kdo by dokázal tak dokonale psychologicky zhmotnit osudy těch neobyčejných lidí. A rozhodně bych vyzdvihla hlavně Levina a jeho vnitřní boj, ve kterém se svým způsobem najde každý člověk.

3 20.07.2016

Melancholie, jemnost a úžasné osobnosti. Nebyla to má první kniha od Murakamiho, ale i přesto se mi líbila, a to díky té jednoduchosti. Jsem však trochu skeptická jak knihu ohodnotit. Mám si nechat rezervu na další díla? V tento moment nebudu řešit omáčku, ale celkový dojem. Četlo se mi lehce, skoro jako bych byla taky někde u moře, v jiném světě a opravdu mi to zpříjemnilo dny.

5 26.05.2016

Konečně. Konečně jsem se ke knize dostala! Rok jsem její přečtení vlastně odkládala, protože už mám přečtené všechny díly s Joonou Linnou a chtěla jsem mít pořád jeden v záloze. No a jak jsem s ní spokojená? Necítím žádně zklamání, ochuzení. Úplný závěr mě malinko překvapil, ale chápu to. Občas mi v knize přišlo až moc průhledné popisování neznámých osob, u kterých bylo jasné, že nedopadnou dobře. Proto radím, k nikomu se moc neupínejte, at nejste zklamaní. Na závěr dávám 4*, protože začátek nebyl tak působivý.

3 20.05.2016

Pro mě doslova paradoxní kniha. Eleanor sebe vidí jako naprosto tlustou holku, zatímco Park v ní vidí úplný opak. No a na nás je, abychom si to dokreslili v průměr. To mi moc nešlo. A taky mi hodně vadilo jak okatě se autorka snaží zapůsobit na čtenářské publikum. Bylo to v maličkostech, ale dobře propracovaných maličkostech - The Smiths, kazetáky, rok 1986, nepředvídatelná láska, šikana, rádoby citáty a nesmí chybět komiks do ruky správného hipstera. Je vidět, že se autorka hodně inspirovala young adults knihama a v jejím případě bych si na Greena moc nehrála. Přes všechny maličkosti mě to nakonec vlastně bavilo. Bavilo mě na tom jak se do ní dokážete ponořit - hlavně v první polovině.

1 30.04.2016

Nevyhledávám dobrovolně fantasy, ale kniha jako je tato se k čtenáři prostě dostane. Byla jsem obklopena recenzemi, naaranžovanými fotkami a neustále jsem o tom podivném sirotčinci slyšela. A když jsem uviděla, že už bude i film, konečně mě to donutilo si ji půjčit. A ted jsem docela překvapená, že zde vidím pouhých 77%. Ani bych ji zbytečně nevychvalovala, ale musím se přiznat že mě to strhlo. Přinášela mi opravdový únik z reality a bylo mi jedno, že jsem jednou nemohla usnout, ačkoliv není výrazně strašidelná. A do toho ty fotky. Někdo tvrdí, že z toho autor udělal jen komerční produkt a i když je na tom možná trochu pravdy, tak jsem z knihy stejně nadšená. Fotky krásně doplnují stránky a tvoří nezapomenutelný příběh. A jako bonus je kniha hezkým doplnkem do každé knihovničky.

1 02.04.2016

Noční cirkus si mě k sobě nějákým neuvěřitelným způsobem přitáhl a já ani nepostřehla jak. Možná se mi o něm někdy zmínil kamarád, ale jako vždy jsem to ihned vytěsnila z hlavy. Najednou jsem jej ale držela před sebou a ocitla se na úžasném místě, které bych si sama nikdy nedokázala vysnít, natož představit. Mé smysly byly v pozoru na 120%, ani jsem nedýchala. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by mě obklopila svou atmosférou při každém slově. A to nefandím fantasy, magii a romantice. Tady to bylo ale ve skvělém poměru, nic přehnaného a dokázalo to obměkčit i realistu jako jsem já. Nezaváhala jsem a dávám opravdu zaslouženě 5*.

4 12.03.2016

Pokud jste knihu dočetli, dozvěděli jste se v doslovu, jakým způsobem vznikala, že neměla žádný určitý cíl a sám autor o publikaci pochyboval. Proto mě mrzí, jak v knize někteří hledají další originální román. Na konci je také zmíněné, že pokud jste fanda pouze do běhání, Murakamiho, nebo jen chcete vědět jak se stát spisovatelem, dost možná dílo přeceníte. Já se považuji za ideálního čtěnáře této knihy. Obdivuji autora, miluju sport a psaní mě též zajímá. Myslím si hlavně, že se zde nemusí najít pouze běžci, ale celkově sportovci jako já, kteří dokáží ocenit popisy dřiny, pocitů při tréninku nebo odhodlání. Kniha ale znamená více než jen běhání. Je to odraz života jednoho výjimečného člověka, jehož výjimečnost tvoří běhání a psaní.

4 06.03.2016

Kniha, která působí na první pohled neškodným dojmem, ale ukrývá neuvěřitelné příběhy. Ani nevím, proč jsem ji začala číst. Anotace rozhodně nevybízí k přečtení a sama kniha podle mě hodně lidí odrazuje tím, že ji pokládají za knihu pro děti. Tohle rozhodně neni kniha pro děti a kdyby ano, museli byste být jako Elsa. Po dočtení to ve mně vyvolalo neobvyklé pocity, usměvavý smutek. Snad se taky naučím, jak se dostat do Miamasu bez Babičky.

10 02.03.2016

Poslední dobou mě knihy na podobné motivy jako je Lenoard pronásledují a Leonard doslova. Četla jsem spoustu recenzí, ale anotace knihy přesvědčila mou zvědavost k přečtení.

No a máme tady neděli, den potom, co jsem začala číst. Doslova jsem knihu zhltla, což je trochu škoda, protože si právě ,,zhltnuté" příběhy pamatuji nejméně. Ale na postavy jako je Leonard, Herr Silverman a Walt se nezapomíná. Leonard byl geniální, empatický. Nedokážu o něm vlastně napsat slušný komentář, protože to nejde. Nedokážu to. Některé knihy si musíte přečíst, abyste pochopili.

1 14.02.2016

Přemýšlela jsem jaké dát knize hodnocení a nakonec jsem se rozhodla pro 4*, ale kdyby tady byly i ,,půlhvězdičky" tak by to bylo nejspíš 3,5. Je to první kniha autorky a nepůsobí na mě žádným přehnaně originálním dojmem, jak jsem nejprve předpokládala. Líbí se mi že se drží při zemi co se týče miniaturistiky a nezachází do fantasy.
Začátek byl opravdu hodně krkolomný, četlo se mi strašně těžko, ale s příchodem zvratů mě to začalo hodně bavit. Nejvíce na celém dojmu ocenuji nepředvídatelnost. Moc často se mi to nestává, většinou dokážu odhadnout další průběh děje. Nevím jestli bych knihu někomu doporučila, ale jestli už jste se ke knize dostali, neodsuzujte ji hned na začátku.

3 05.02.2016

Nevinnost, nerovnost, respekt.
Po přečtení mě napadají právě tato 3 slova.
Věděla jsem, že se jedná o jedno z nejlepších amerických děl minulého století a očekávala nějáký originální děj. Chyba. Jedinečnost díla rozhodně nění v něčem novém.
Sílá této knihy je v celé knize. Dospíváté s ní jako malá Čipera (Scout) a nahlížíte na svět trochu jinýma očima.
Rozhodně nězapomenu na ,,Ahoj Bubu". Byl to pro mě naprostý zlom, jako by můj život dával najednou smysl.

Byla jsem v knihovně a náhodou Analfabetku objevila v ,,Dnes vráceno". Stoletého staříka jsem četla, ale přiznám se, že mě Analfabetka nelákala. Jeden důvod byly negativní komentáře na této stránce a druhý byly postě jen předsudky. A právě ty předsudky opět ukázaly, že si každý musíme udělat na věci svůj vlastní názor. Riskla jsem to, vzala si Analfabetku domů a právě ted po dočtení musím říct, že to byla super volba. Dokonce mi kniha příjde v mnoha ohledech lepší než Stařík. Opakuje se tu hodne podobných témat až mi někdy přišlo, že se chce autor přiblížit svým minulým úspěchům, ale rozhodně mi více vyhovovala jedna dějová linie. Ze začátku to šlo pomalu nevinně a nkonec to nabralo ty správné Jonassovské obrátky. Postavy mi byly sympatičtější a oficiálně prohlašuji Holgera I. za nejvíce nervy vytáčející knížní charakter!

5 22.01.2016

Někdo zde psal, že na knihu musíte mít správný čas. Řekla bych, že můj čas byl přesně takový. Byla to má první kniha od pana Murakami a vůbec mi nevadilo, že je až tak hluboko do fantasy. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem něco takového četla a nechalo to na mě opravdu veliký dojem. Nedokážu říct, jestli ještě někdy budu něco takového číst, protože kniha je opravdu jedinečnost sama. Nejůžasnější na ní je, že každý zde najde něco jiného a vezme si z ní, co potřebuje. Není to zrovna kniha, kterou bych někdy někomu doporučila. Proč? Protože by mi pak bylo líto, že by ji dotyčný nepochopil. Lidé hledají samé reálné příběhy opřené o fakta a neumí být kreativní. Nekreativní lidé jsou mrtví.

2 20.01.2016

Písečný muž je asi můj nejoblíbenější díl o Joonovi Linnovi a ani nevím proč. Naši švédští autoři opět nezklamali co se týče zvratů, bizarních zápletek a neustálým napětím. Každá kniha od nich mě nenechá vklidu posedět a u Písečného muže se mi stalo, že jsem jej přečetla skoro za den. Už mě čeká jen Stalker, mám takové špatné tušení, že to bude naposled, ale i přesto si vše přečtu znovu.

2 18.01.2016

Právě jsem ji dočetla a uznávám, že to byla taková jednohubka. Dívka ve vlaku na mě před přečtením působila zajímavě. V průběhu jsem k ní ale dostala odpor. V podstatě mi nebyla výrazně sympatická ani jedna ženská postava. Od naši hrdinky jsem neustále očekávala nějáký pořádný zlom, ale pochopila jsem, že od alkoholičky toho moc očekávat nejde. Přesto se mi líbilo jakým stylem to bylo psáno a že nás autorka nechávala neustále v napětí. Bylo to docela originální. Musíme si uvědomit, že je těžké vymyslet něco nového a nemožné zavděčit se všem.

09.01.2016

Když jsem si brala svůj anglický výtisk na prázdniny, tušila jsem, že mě od něj nic neodpoutá. Tak jako většina lidí jsem viděla jako první film a po přečtení musím říct, že jsem snad lepší shodu filmu s knížkou neviděla. Ve filmu bylo skvělé obsazení, žádné mainstreamové soundtracky a atmosféra, kterou jsem pak v knížce doslova cítila.
Jsem si jistá, že podobných komentářů je pode mnou mraky, ale i já se musím přidat. Bylo to citilivě napsané, plné úvah a jasně ukazuje, jak není vůbec jednoduché být teenagrem. Někdy mi přišlo, jakobych dopisy psala sama. Zajímalo by mě jestli budu za 20 let cítit to samé, nebo naopak nechápat, proč jsem knihu někdy četla. Ano, nemá děj, je mírně naivní, ale tento typ knih není o neuvěřielném příběhu, ale obsahu. Myslím si, že právě proto jsou někteří lidé z díla zklamaní. Měli by si však uvědomit, že život není jako zkreslené braky, které jsou nám každodenně cpány a jsou plné toho, co všcihni podvědomě chtějí.
Život se píše sám.

3 08.01.2016

Začala jsem tuto knihu číst po klasice, a proto byl přechod do autorova stylu trochu civilizační šok. V první polovině jsem byla zmatená, nechápala některé souvislosti a nakonec dospěla k závěru, že autor byl asi sám taky zmatený.
Jak to tak ale bývá, zvykla jsem si. Začala jsem se orientovat v postavách a konečně se začalo mluvit o minulosti hlavního hrdiny. Najednou to dostalo úplně jiný směr a čekání na další zapletení osob. Co bude s jejich osudy?
Konec bych přirovnala asi k vlně, která se na vás navalí a zmizí. Nebyla jsem z konce zklamaná, protože jsem se sama přistihla při představě, jak řetězec pokračuje a něco podobného jsem očekávala. Kniha vás sice donutí zamyslet se nad skutečností, hodnotím ji ale průměrně, protože jsem necítila žádné kouzlo a zítra už si z celého díla vzpomenu jen na jméno hlavní postavy. Možná by to v originále bylo lepší.

05.01.2016