Jedenáct

(SPOILER) Zajímavá dystopie. Dívka se musí vypořádat se zvláštní situací. Zpomaluje se pohyb země, dny se prodlužují a výrazně se zvyšuje teplota. Jsou dny, kdy už není bezpečné vycházet ven, protože slunce by je spálilo. Musí si nastavovat budík, protože slunce už nerozděluje den a noc. Někdy den trvá i několik dní. Zajímavá kniha.

Jedenáct
Chris, nebo spíš Xavier žije v Londýně. Žije v pěkném (ale neuklizeném) bytě, má práci jako noční rozhlasový moderátor, rád ostatním pomáhá, ale jen v určitých mezích...
Jednoho dne se něco (ne)stane a vznikne sled událostí, které ovlivní spoustu dalších lidí...

Námět to není špatný. To, jak se rozhodujeme v daném okamžiku, ovlivní nejen nás, ale i další lidi...
Ale... mi to přišlo strašně... násilné, nebo jak bych to řekla. Chris měl za sebou naprosto strašnou zkušenost, kterou nechce nikdo zažít. A proto se choval, jak se choval.
Ale jsou také lidi, kteří prostě nemají potřebu pomáhat. Navíc v takovém velkém městě jako Londýn... Těžko se to vysvětluje, ale ten nátlak na pomoc za každou cenu se mi prostě nelíbil. Ano, vím o sobě, že jsem cynik, ale... opravdu půjdete v noci za naprosto neznámým člověk a zeptáte se ho, jestli je v pohodě? Nebo se postavíte čtyřem chlapům? Ano, dalo se to řešit policií, ale ta výčitka na konci "nemohli jste projevit aspoň nějaký zájem?". Jako vážně? Jdu se zeptat, jestli je všechno v pořádku jo a postavte na kafe! Opravdu se tohle stává?
Příběh jako takový... vážně autor vytvořil koktavého moderátora v rádiu? Jako vážně??
Spoustu zbytečných postav (Gemma, indický prodavač a jeho dcera...) bych ještě brala, ale co ty náhledy do budoucnosti? Asi zajímavý nápad, ale úplně mi to tam nesedělo...

Pokud chtěl autor apelovat na lidi - pomoc bližnímu svému, u mne se to nějak nesetkalo s ohlasem... Xaviera stále vidím jako neskutečného smolaře, který může v soukromí udělat cokoliv, ale nikdo to neocení :(
I Mel si mohla říct kdekoliv o pomoc...

Omlouvám se, nebyla to úplně špatná kniha, ale pro mne strašně depresivní. Pořád jsem čekala, že aspoň někdo z účastníků dokáže zvrátit události a být zase šťastný...

Skvěle popsaná cesta duše ze tmy k světlu. Smyslem života je život samotný. Doporučuju.

Jedna událost dokáže ovlivnit lidí. Velmi krásně popsané postavy i děj, který vás dokáže strhnout. Příjemné čtení, těžko jsem knihu odkládala.

Zvláštní příběh. Kniha se mi velice líbila a překvapila mě. Rozhodně stojí za to si ji přečíst.

Rozhodně příjemná oddechovka, která určitě neurazí, ba dokonce je kniha velmi zajímavá a já osobně jsem se k ní moc rád vracel. Četla se rychle a snadno, příběh byl poutavý a bylo velice zajímavé sledovat osudy 11 lidí ovlivněné jednou událostí, která spustila řadu dlších. Postavy byly velmi propracované a dokázal jsem si je skvěle představit. Příběh byl skvěle propracovaný taktéž. Občas jsem měl však trošku problém s tolika jmény postav a v tisku se objevila spousta pravopisných i gramatických chyb, což nebylo při čtení příjemné. Velmi mě zaskočilo, že jsem knihu pořídil v Levných knihách za pouhých 29Kč, což je na takto dobrou knihu celkem málo. Pokud tedy chcete nějakou rychlou oddechovku, doporučuji sáhnout po knize Jedenáct.

Kniha o osudech několika lidí, které se vzájemně propletou. Bylo zajímavé sledovat příčiny, následky a souvislosti jednotlivých činů (nebo nečinností). Pro mě osobně přinesla kniha i zamyšlení nad tím, kam až vlastně může člověk zajít v pomoci ostatním bez toho, aby to vnímali jako vlezlost nebo narušování soukromí.
Bohužel byly v knize i překlepy a chyby, což při čtení rušilo...

Zacinala jsem ji cist vickrat, ale nezacetla jsem se. Ted mi zasoby knih dosly, takze jsem vydrzela. Za mne zacatek vubec neplynul, musela jsem se vylozene nutit cist. Zajímavé to zaclo byt skoro az od pulky. Nebo spis kdyz se dozvime, co se stalo v Australii. Pak uz jsem docitala, abych vedela, jak to dopadne.

Rozhodně příjemná kniha a současně k zamyšlení. Extrémně dobře se čte, šikovná k využívání času stráveného např. v autobuse či nějakým čekáním. Přeložená do pěkné češtiny. Na druhou stranu příběh dost umělý, klíčová otázka knihy týkající se míry zodpovědnosti jedince za jiné lidi řešena dosti povrchně a nakonec tak nějak zametena pod stůl a závěr vysloveně zoufalý - když autor neví, jak příběh uzavřít, nechá hlavní postavu tragicky zemřít. Takže z původně zamýšlených 4* nakonec sešlo. Zkrátka příjemný literární popík, ale nic moc víc...

Nenáročný společenský román pro starší a pokročilé ve stylu filmu Magnolie, jen bohužel ne tak dobrý. Dílem existencionální příběh, dílem milostný, přičemž v ani jednom případě nesklouzává vyprávění k nabízejícímu se kýči. A i když Mark Watson rozehrává děj v čekatelných melodiích (viz. hrdinův vztah s uklízečkou, nebo klučina utíkající z domovních dveří), drží se v mezích romantické snesitelnosti. Vlastně svým způsobem ideální čtení pro všechny, co si sem tam rádi přečtou i něco ze všedního života, bez vraždících psychopatů se zálibou ve sněhulácích, nebo nadržených nymfiček toužících po bičování. Osobně jsem jen čekal větší legraci, vzhledem k tomu, že se autor léta úspěšně živí jako komik. Jenže nakonec z toho bylo pouze pár úsměvných momentů a jedna echt děsivá scéna s novorozencem. Nemluvě o tom, že ústřední motiv, jak všechno souvisí se vším, není moc využit a působí zde spíš dojmem karmických důsledků. Zápletka samotná na něm nestojí, je to akorát nic nekazící omáčka kolem.

Hlavním hrdinou knihy je muž, kterého události, jež se před nějakou dobou odehrály v jeho životě, dostaly až na dno. To, co se stalo ho zároveň přimělo přehodnotit všechna jeho dosavadní přesvědčení a priority.
Xavier, jak zní jeho nové jméno, začal nový život v novém městě a s novými zásadami, které by se daly charakterizovat asi takto: Nestrkat do ničeho nos, nevměšovat se mezi lidi a zůstat v naprosté izolaci od okolního světa. Vlastně to jediné, čím Xavier zasahuje do života druhých, je jeho zaměstnání.
Má svůj večerní pořad v rádiu, jeho posluchači jsou často zoufalci, kteří mají za to, že jsou na konci sil, nevědí co se životem nebo jen chtějí, aby je někdo vyslechl, tím někým je právě Xavier se svým koktavým kolegou spolumoderátorem. Xavier si je jistý, že tahle jeho nová filosofie a styl života ho ochrání před opakováním něčěho podobně strašlivého, co bylo důvodem toho, že za sebou spálil všechny mosty. Ale, jak už to ostatně bývá, život si s námi dokáže pěkně zahrát....
Je to tedy právě Xavierova lhostejnost, kterou využívá jako štít vůči okolí, která způsobí, že nezakročí v rozhodující chvíli, kvůli níž se vzápětí začnou odehrávat situace, ke kterým by v opačném případě nedošlo. Xavier Ireland nemá ani tušení, co všechno tento jeho "přešlap" zapříčiní, nejen jemu, ale i dalším 11 lidem.
Vše vygraduje zrovna tehdy, když se mu, zejména díky uklízečce Pippě, začíná blýskat na lepší časy.
Kniha s názvem Jedenáct na mě zapůsobila prakticky hned po přečtení anotace, byla jsem neskutečně zvědavá, co se v životě hlavního protagonisty odehrálo i co se bude dít dál, zkrátka jsem chtěla vědět, co se za tím vším skrývá. Říkala jsem si, že tam nejspíše bude spousta napětí a zvratů. Samotný výsledek mě bohužel tolik nenadchl (zpočátku vlastně asi vůbec), když už jsem měla přečtených celkem dost stran, pořád na mě doléhal pocit, že se v knize nic neděje, četla jsem dál z donucení, jen kvůli očekávání toho, co příjde a kdy už se NĚCO stane.
Nechci, aby to vyznělo, že kniha nemá žádný děj, ono se něco děje - je tu plejáda lidí s různými charaktery, různými strastmi, kteří se do situace v níž se teď nachází, ocitli díky osudovému přehlédnutí hlavního hrdiny. Nicméně všechno je autorem podáváno tzv. mezi řádky. Všechny postavy, včetně ústředního představitele, jsou mdlé a nevýrazné. Vážně mi přišlo, že žádná z těch mnoha postav, které autor do knihy zařadil, nemá pečlivě vykreslenou osobnost, byla to jen snůžka nešťastníků, kteří se nechali strhnout nastalou situací a místo toho, aby jí čelili či se snažili nalézt nějaké rozumné řešení, dělali jednu botu za druhou. Jediná postava s osobností byla úklidem posedlá Pippa, která to ovšem sama nezachrání.
Abych nezapomněla, pak tu byl Murray, coby koktavý moderátor rádia, vážně??? U něj se pokaždé přetrhlo veškeré mé sžití s předkládaným příběhem a neubránila jsem se v hlavě myšlence, která vždy opakovala: je to pouhá fikce.
Navíc příběh je vyprávěný z pozice třetí osoby, což u téhle knížky s bezvýraznými protagonisty a dějem, který ubíhá podobně jako stojatá voda v řece, působí ještě více odosobněně, než je nutné. Celé čtení se mi vlastně zdálo, že události a lidi plynou, plynou, plynou, já pořád čekám, čekám a čekám. Připadalo mi, že se autor ty situace snaží podat nenápadně a bez povšimnutí do takové míry až jsem měla pocit, že jsem téměř bez povšimnutí dočetla na samý konec. Ale co mi na stylu psaní vadilo ze všeho nejvíce, byla autorova potřeba vzápětí sdělovat u postav, které se v knize skutečně jen mihly a nepatřily do skupinky jedenácti (např. Gemma), co budou dělat v průběhu příštích několika řádcích let, v podstatě až do své smrti - to má být co? Originalita? Vždy, když jsem na tohle na nějaké stránce natrefila, v první chvíli jsem si myslela, že mi chybí kus textu, než mi došlo, že to je autorův pokus, já opravdu nevím o co. Tyhle informace o lidech, kteří v ději nebyli nijak důležití, postrádaly jakýkoliv smysl (alespoň pro mě), a v knize doslova překážely.
Na druhou stranu musím pochválit autorovy metafory. To, jakým způsobem dokázal vyjádřit různá přirovnání něčeho k obyčejným věcem bylo impozantní a vyznívalo to velice působivě - tohle bylo na jeho projevu opravdu originální a nezaměnitelné. Kniha byla promyšlena také v tom smyslu, že vše se točilo kolem čísla 11, ať už to byl samotný název, počet lidí, jichž se Xavierova nečinnost dotkla, počet kapitol, nebo iniciály ve jméně hlavního hrdiny: Xavier Ireland (římsky XI), i spletenec jednotlivých příběhů na konec někam vyústil.
Ano, NA KONEC, až na konec se dospěje k tomu, na co se autor zřejmě snažil poukázat - a sice, že člověk nikdy nemá svá rozhodnutí brát na lehkou váhu, nemá zapomínat na následky svých činů a má si uvědomovat, že jeho jednání nemusí vždy ovlinit jenom jeho samotného, ale i ostatní, že není na světě sám, tudíž musí mít na paměti, že i v na první pohled bezvýznamných situacích má jednat nejen ve svůj vlastní prospěch, ale i ve prospěch druhých... A přesně pro tohle poučení jsem nakonec docela ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla.

Na začátku to vypadalo jako dobrá kniha, v průběhu, kdy se proplétaly příběhy jednotlivých hrdinů dohromady a měly důsledky pro hrdiny další, už to byla kniha skvělá. O různých účastnících děje víme vše - od doby odehrávající se v knize až do jejich smrti. Přála bych si tedy Xavierovu budoucnost znát alespoň do dalšího dne.

Pozoruhodná kompozice příběhu. Pro mě osobně jako otce malých dětí jsou silný momenty, ve kterých se čtenář dozvídá o hrdinově těžkosti, se kterou musí žít celý život.

Tak tohle byla parádička, čtení jsem si skutečně užila. Napadlo vás někdy, jak mohou být ovlivněny životy spousty lidí tím, že někdo něco neudělá? Mě teda ne. Pohled z této strany je nezvyklý, spíš máme asi tendenci všímat si toho, jak někdo něčím ovlivnil ostatní životy. Velmi na mne zapůsobila logika textu, kdy jednotlivé reakce na sebe přirozeně navazují, vůbec to nepůsobí jako umělé šroubování akce a reakce. O hvězdičku méně snad jen za Pippu, nějak mi prostě nesedla a Chris/Xavier byl na můj vkus až moc velký klaďas. :-) 4/5

Jedenáct... To je počet hvězd, které by se tato Kniha s velkým K zasloužila...

Na tuto knížku jsme narazila v Levných knihách, zaujala mě, tak jsem si jí přečetla. Příběh byl super, knížka se dobře četla, ale konec mě trošku rozhodil. Jsem cíťa...:D

Kniha se mi velice líbila a překvapila mě. Rozhodně stojí za to si ji přečíst. Docela mě mrzelo, když jsem ji po nějaké době od zakoupení viděla v levných knihách za 30,- Kč. Podle mě si to nezasloužila.

Pro mě velice zajímavá kniha. Začátek byl možná malinko těžkopádnější, ale postupně to získávalo na tempu. Líbilo se mi, jakou napínavou atmosféru dokázal autor vytvořit ohledně neštěstí, které vyhnalo Xaviera z Austrálie. Propletené osudy byly fajn, ale na druhou stranu jak píše Jizi-vedlejším postavám byl dán tak malý prostor, že se mi skoro až do konce knihy pletlo, kdo je kdo.

Příjemná knížka, které přes dramatický konec vyznívá tak nějak do ztracena. Na to, aby skutečně fungoval koncept proplétajících se osudů, by musely vedlejší postavy dostat víc prostoru, aby vám přestaly být naprosto lhostejné (a vy jste si alespoň zapamatovali, kdo je kdo). Ze způsobu, jakým autor zachytil okamžik, který Chrise/Xaviera vyhnal z rodné země, mrazí, atmosféra se však drolí a postavy jednají přehnaně a/nebo nepochopitelně. Přesto si kniha zaslouží poctivé tři hvězdy, čte se hezky, až na pár drobných chybek (ztrojená hodnota slova) je dobře přeložená a zredigovaná a to není málo.