Mudry komentáře u knih
Začínám podezírat pana Hartla, že si jedné bouřlivé noci ve stavu společenské unavenosti přál stát se na pár dnů ženou a povedlo se mu to.
Tento žánr není zrovna mou oblíbenou disciplínou , František Kotleta mě ale baví a nebylo tomu jinak ani tentokrát.
O Ilse Kochové jsem četla mnohé. Přesto mě "její" syrové vyprávění znovu šokovalo.
Kyša nebo Kotleta, já zklamaná nejsem. Dostala jsem vše, co jsem očekávala.
Vzhledem k okolnostem je těžké knihu objektivně hodnotit. Ano, uronila jsem při čtení slzu, ale otázkou je , zda bych ji uronila, kdyby byl autor stále mezi námi. Je zřejmé, že jeho skon mými emocemi při čtení nemálo otřásl. Tipuji, že minimálně jednou hvězdičkou navíc.
Vzhledem k poměrně těžkému tématu neuvěřitelně čtivá záležitost. Překvapená jsem ale nebyla, protože už vím, že pan Šulc psát prostě umí.
Kdo ve spojení s autorem hledá výhradně Harryho Hola , ten bude pravděpodobně zklamaný. Kdo ale pase po samotném Jo Nesbovi v jakékoliv jeho autorské podobě stejně jako já, smlsne si na jeho další lahůdce.
Jsem docela překvapená z poměrně nízkého hodnocení knihy. Za mě rozhodně patří k těm povedeným s touto tématikou. Námět, zpracování - všechno se povedlo. Nenašla jsem během čtení jediné "hluché místo" , postupné rozplétání zápletky mě drželo ve střehu až do samého konce .
Dlouho jsem byla přesvědčená,že tohle bude na pět hvězdiček. Moje nadšení ale vzalo za své současně s historickou linkou vyprávění. Samotný Juliin příběh hodící se spíš do kategorie románů pro ženy mě popravdě nebavil a nespravilo to už ani pátrání po Sáře. Škoda.
Četla jsem od autorky tři knihy . Poslední v pořadí bylo Veselí a já jsem věděla, že po další knize paní Třeštíkové už nesáhnu. Po letech se mi do rukou vlastně zcela náhodou dostala tato a musím přiznat , že jsem tentokrát byla mile překvapena.
Krátké, ale všeříkající mrazivé čtení o tom, jak lehce lze skočit z kaluže do bláta.
Ačkoli nejsem zrovna fanda komiksů, musím hodnotit nejvyšší možnou známkou. Pravda ale je, že to "velké balení" mi dalo trochu zabrat.
Musím přiznat , že jsem se nějak nemohla začíst. Vydržela jsem ale, a stálo to za to.
Na můj vkus až moc červené , místy málo uvěřitelné. Možná proto, že jsem na toto téma četla spoustu knih, nemohu než zařadit do průměru, i když přiznávám, že se to četlo moc dobře.
Mám trochu rozpačité pocity. Měla jsem dojem, že celý příběh postupně zrychloval a do cíle přímo doletěl. Kdyby se celá kniha nesla v tempu první poloviny , šest set stran by nestačilo a mně by to vzhledem k tak citlivému tématu asi vůbec nevadilo.
Nějak jsem si neuměla představit " odlehčené a humorné " čtení na téma obléhání Leningradu a ono fakt vyšlo. Dokonce i syrové popisy válečných zvěrstev se v tomto případě snášely tak nějak lépe.