Doktor z Varšavy
Elisabeth Gifford
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478920/bmid_doktor-z-varsavy-RVy-478920.png
4
59
24
Přežili, aby vyprávěli svůj příběh. Janusz Korczak odmítl opustit své děti a vydal se s nimi na společnou cestu do temnoty, do plynových komor. Ve varšavském ghetu žilo více než půl milionu lidí, konce války se dožilo méně než jedno procento z nich.
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
The Good Doctor of Warsaw , 2018
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat , že jsem se nějak nemohla začíst. Vydržela jsem ale, a stálo to za to.
Kniha se mi velmi líbíla. Je to smutný a dojímavý příběh. Je dobře, že vznikají takovéto knihy, aby se nezapomnělo. Janusz Korczak dostal možnost zachránit se, ale rozhodl se zůstat s těmi nejbezbranějšími, až... Musela jsem knihu často odkládat, její písmena byla rozmazaná, tak mě to celé dojímalo. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Smutné, ale ,,krásné"...
Kniha vypráví o Januszi Korczakovi - lékaři, který svůj život věnoval dětem. V období okupace Varšavy a v době druhé světové války se všemožně snažil dětem v sirotčinci zpříjemnit život, aby mohly žít jako ostatní děti. Neopustil je ani při cestě do Treblinky, i když už tušil - věděl, že se nevrátí. Současně je zde příběh Miši a Zofie, s kterými prožíváme jejich milostný válkou odloučený život. Aspoň ti válku přežili.
Líbí se mi, že je na konci knihy i doslov autorky.
Tento příběh vás vezme za srdce. Dobře napsáno, historicky velmi přesné. Čte se to dobře a přitom velmi, velmi těžko, jelikož víte, že tohle prostě nedopadne...Autorka odvedla dobrou práci. Tyhle knihy jsou důležité hlavně proto, abychom nezapomněli...A je moc dobře, že odkaz Januzse Korczaka neodešel s ním.
Průběžně jsem si některé údaje z knihy porovnávala s dostupnými fakty (a filmem z roku 1990) a překvapilo mě, jak důsledně autorka dodržovala historickou přesnost. Jak sama píše v doslovu - původně byla kniha mnohem méně beletristická, ale románové zpracování jí podle mě velice prospělo. Četla se mi ale velmi příjemně, i když téma samozřejmě nebylo nijak lehké.
Jelikož jsem se s postavou Janusze Korczaka setkala už v jiných knihách (např. https://www.databazeknih.cz/knihy/irena-sendlerova-andel-z-varsavy-493699) věděla jsem, jaký je osud jeho i jeho dětí. Mišu a Zosyu jsem ovšem neznala, tak jsem alespoň sledovala jejich příběh, i když anotace knihy dost prozradila i o nich. Ačkoli jsem četla již mnoho knih s touto tématikou, opět jsem dozvěděla mnoho nových informací a rozšířila si obzory.
"Korczaka všichni znají a vědí, co představuje: spravedlnost, vlídnost, respekt a lásku. Je jejich svíčkou hořící v temnotě, paprskem slunečního světla, který i v ghettu vykouzlí úsměv na tváři."
Bohužel musím souhlasit s tím, že příběh nebyl až tak chytlavý, čekala jsem od knihy více.
Styl psaní mi vůbec nevyhovoval, příběh mě nechytil a tak tato knížka zůstala rozectena poměrně dlouho...
Knih o genocidě jsem četl mraky. Všechny (nebo alespoň většina) se odehrávali v různých koncentračních táborech. Tato kniha byla ale vyjimečná. Většina děje se odehrává ve Varšavě, v židovském ghetu. Neznám jiný materiál, který by vysvětlil tamní atmosféru. Knihu určitě doporučuji, v současné záplavě všech povolání z Osvětimi je to něco jiného, co dá člověku nové informace.
Knížku jsem četla,aby se nezapomnělo,já ale nikdy nezapomenu na tu zlou dobu válečnou,právě díky těmto knihám.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, chybělo něco, co by mě hnalo číst dál. Až tak posledních 100 stran se to rozjelo. Příběh podle skutečnosti je určitě zajímavý, ale nevyhovoval mi styl psaní.
Hlavní postava Doktora Korczaka byla velice sympatická. Bohužel se většina děje točila úplně kolem jiných postav. Kniha se místy četla velice obtížně, jelikož děj byl plný "skoků" z jedné události do druhé. To knize a příběhu o tomto empatickém člověku dost uškodilo. U takto emotivního příběhu by člověk čekal i emotivní konec. Ten se však vešel na jednu stránku. Proč? Příběh tohoto muže by vydal na 10 knížek. Tato jedna je však pro mě slabým průměrem v dnes již překypělém množství válečných románů, se kterými se za poslední rok doslova roztrhl pytel.
... krásně napsaný smutný příběh. Postavu doktora Korczaka jsem si googlila, abych o něm zjistila víc. Pokorný, empatický člověk se svými zásadami. I romantický příběh Míši a Zosiy byl zajímavý.
Silný čtivý příběh dle skutečnosti se dvoumi dějovými linkami. O oblíbeném židovském doktorovy, který se stará o děti v sirotčinci ve Varšavském ghettu a neopustí je i když je jasné že jdou na smrt. Druhá linka je romantická o dvou mladých lidech, kteří spolu čelí životu v ghettu a musí se rozdělit aby přežili. Varšavské ghetto je popsáno velmi reálně se vším všudy: hlad, bezmoc co koly s tím moc udělat i smrtí ale i nadějí na přežití v podobě velmi nebezpečného pašování jídla do ghetta za což byla smrt stejně tak jako neustálí strach z toho co bude dál a hrozba transportů kamsi na východ do neznáma odkud se nikdo ještě nevrátil. Příběh je svým způsobem i místy napínavý jak to všechno nakonec dopadne.
Krásný, dojemný příběh lidské obětavosti a lásky, oddanosti k dětem. Už jsem o doktoru Korczakovi četla i v jiných titulech, týkajících se období holocaustu v Polsku. - Rovněž i příběhy dalších postav hezky doplňují děj knihy.
Nádherná kniha,tak smutná a zároveň nadějná.Kniha,na kterou se jen ta nezapomíná.
Další zajímavý osud jednoho hrdiny snažící se žít v souladu se svými zásady v dobrých i špatných časech. Jenom lituji, že se nenašli nebo se v této knize nenachází fotky. ale asi pravděpodobně nejsou.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Polsko boj o přežití holokaust, holocaust podle skutečných událostí lékaři Varšavské ghetto (1940-1943)
Doktor z Varšavy
(SPOILER) Čím to je, že jsou všechny knihy na tématiku koncentráků tak dobře napsané?! Je to kouzlo...
Kladem jsou určitě i citáty nově zařazené před každou kapitolu v momentě po smrti dr Korczaka.
Teď k věci aneb 5 věcí, co mi v knize chybí:
1) v příběhu autorka zapomněla odvyprávět, co se stalo s těmi třemi chlapci, když zjistili, že nacisti odvedli v ghettu celý sirotčinec a ten zel prázdnotou (Dawidek je popisován jako malý a pochybuji že Miša nechal napospas i ostatní 2 když se neměli ke komu/do jakého dětského domova/komunity vrátit. Vždyť ty děti zůstaly úplně osamoceny! - no dovolte - to je přece PROTI KRÉDU A SMYSLU CELÉ KNÍŽKY a Mišovu jednání! Nebo kam se rozeběhly ony, když se Miša střemhlav rozeběhl za Zofií? To se o ně nepostaral? (já sám bych tam vepsal odstavec o tom, jak je rychle někde ukryl u svých přátel a nebo že každý ze tří chlapců měl někoho, kdo se o něj mohl postarat). Ten příběh na ně úplně zapomněl a vůbec ta část s útěkem Krystyny a Zofie je orientována z ničeho nic strašně individuálně. Druhým důkazem je rozloučení se Lutka s Mišou nebo jestli pak když zbyli sami žili spolu nebo ne, a zmínit alespoň jednu konverzaci mezi nimi, jestli si nějak navzájem pomohli nebo žili spolu, uklidňovali se, promlouvali spolu..., Takhle to vypadá, že Miša ho opustil (nechal ho v bryndě stejně jako ty 3 kluky) a sebral se a už si jel sólo.
2) Že přežili Jaccek s manželkou při povstání v ghettu se mi nějak nezdá, ale je-li to opravdu historie, tak je to napsáno nějak zvláštně, chybí alespoň zmínka, že to přežili a kam prchli, to myslím čtenáře zajímá a ne až na konci. (literárně se mi zdálo, že jejich příběh byl položení života v ghettu)
3) Nerozumím ale, že v závěrech, jak každá postava dopadla, když už jsou tak obsáhlé chybí Halinka a Erwin, Halinka a Erwin, Halinka a Erwin. To je tam celou knihu. Vždyť jejich láska přežila dětství až do puberty! Ale nakonec to není ani uzavřeno ten jejich příběh. Taky mi chybí navázání na intro - úvodní příběh s Mišou ve vojsku, že se tam ani na chvíli nevrátil text (např. k té rozvyprávěné vojandě), to je zajímavý způsob vyprávění, ale asi to nehodnotím jako špatné, spíš neutrální. Podivuhodné.
4) další detail - to že se maminka Zofie nevrátila, to mi neříkejte že se Krystyna nepoptala v kavárně a nedozvěděla se že opravdu továrnu na kartáče odvezli němci do Treblinky? Vždyť celá ta kniha je opět o informacích, a i když se mi líbí, že to nechali zlověstně otevřené, a je tím naznačený ten strach, kteří lidé měli, vůbec to ke stylu knihy nesedí. Tím myslím to, že se ostatní prostě někde nedozvěděli, co se s lidmi z továrny stalo. Navíc, ten den se přeci sestry přestěhovali kvůli zátahu jinam, a žádná z nich neprotestovala, že jejich domov je setkávající se místo pro jejich matku a nevyčkávali-ji nebo nenechali vzkaz? Vždyť její příběh byl v tu chvíli otevřený.
5) Lutek. Jak to pro boha, že v závěrečných medailoncích se nepíše o Lutkovi?! O Lutkovi s tim malym parchantem - Mariankem?! Vždyť o něm byla CELÁ KNIHA!
A jestli autorka osudy Lutka, Marianka, Halinky a Erwina nezjistila, tak nás o tom mohla přeci informovat! Ale ne nezmínit se vůbec, to knize ubírá.
PS: Ještě mám výtku k nakladatelství Jota z hlediska obalu knihy. Podívejte se na španělskou verzi "Os meninos de Varsóvia" - běžící dítě tam má pásku na rukávu a ještě běží po dlažbě - o moc lepší : )