momo01 komentáře u knih

Je správné obětovat jedno dítě pro možnost přežití ostatních? Kde končí lidská důstojnost? … Nejvíc ze všeho bolí vědomí, že se jedná o skutečnost a ne fantazie zvráceného autora....

6 20.09.2016

Kate je oběť. Od začátku až do konce. Tak nějak jsem doufala, že vystoupí ze svého vzorce chování a budeme sledovat posun u její osobnosti. A ono ne. Místo toho pořád opakovala, jak jí chybí její „úžasné“ děti a jak ji manžel připravil o všechno, čím byla. Škoda, přitom v tom byl takový potenciál.

5 20.09.2016

při čtení mi na mysl vytanul text Karla Kryla:
"...I naše generace má svoje kajícníky
a fízly z honorace a skromné úředníky
a tvory bez svědomí a plazy bez páteře
a život v bezvědomí a lásku - k nedůvěře
Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda,
umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda
a vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce..."

28 07.09.2016

Autor by měl psát učebnice a odborné knihy - byla by to zábava a třeba bych chemii vzala během studií na milost. I tahle příručka přežití na Marsu se mu neskutečně povedla: chytla mě první větou a hltala jsem ji až do konce, smála jsem se nahlas, byla jsem dojatá….. Mark jako hlavní hrdina je vynalézavý a hravý optimista s odzbrojujícím humorem. ….Všechno zní dokonale, že? Jenže já mám ráda, když mě kniha provokuje k otázkám a hledání odpovědí. A jediná, kterou jsem si tady položila, byla, jak bych asi dopadla já v takové situaci (odpověď je nasnadě – nepřežila bych první minuty). Tahle kniha byla skvělá zábava na dlouhé cesty – vážně skvělá. Ale to je vše.

20 24.08.2016

Jednou za čas je fajn užít si nějakou "romanťárnu". A tahle za to rozhodně stojí.

11 10.07.2016

Autor v knize na kazuistikách svých pacientů (a i na vlastní zkušenosti se svým tátou) ukazuje, že máme ke sklonku života možnost volby, jakým způsobem chceme dožít. A že není žádný med rozhodovat za ostatní jakou cestu pro druhé vybrat. Během čtení knihy se čtenáři postupně seznamují s Rozhovorem a kladou si podobné otázky jako autor. Statistika života je totiž neúprosná - život má nakonec vždy 100% úmrtnost...
Jen škoda, že zde je popsané jen americké zázemí a právní aspekty. Překladatelka ale doplnila odkazy na české weby zabývající se touto tematikou.

8 10.07.2016

Autor zajímavě popisuje některé aspekty toho, jak přemýšlíme a podle čeho se rozhodujeme. Vychází z kvalitních zdrojů (např. Kahneman :-)) a je až neuveřitelně kreativní ve vymýšlení nových experimentů a vytváření hypotéz.
Výzkumný soubor je bohužel většinou omezený jen na studenty prestižních amerických univerzit. Tato skutečnost omezuje možnost zobecnit výsledky na celou populaci, což autor bez okolků dělá. Jako čtivý vhled do tématu je kniha fajn, pro hlubší studium doporučuju Myšlení pomalé a rychlé.

16 09.06.2016

"Náboženství je teologický ekvivalent pojišťovacího podvodu, kde rok za rokem platíte pojistné, a potom, když potřebujete čerpat výhody, za které jste platili s nábožnou přesností - odpusťte mi tu hříčku - , zjistíte, že společnost, která si vaše peníze brala, vlastně neexistuje." ... tak pravil reverend.

12 27.05.2016

... čte se nesnadno - je v ní hodně krásy i bolesti popsané v útržcích jednotlivých postav. Ale při bedlivém čtení se dá najít i špetka humoru: "Děda Otto mi řekl, že veškeré ponaučení a moudrost najdu v knihách. To měl recht. V Kámásútře bylo všechno, co jsem potřeboval vědět."

14 27.05.2016

Skvělé ... Ale kdo je vlastně Asad?

13 10.05.2016

UF ... Je to ponuré, je to zvrácené a je to skvělé.... Je vítěz skutečně vítězem?

19 03.05.2016

Po relativně zajímavém úvodu přišla směska filozofie, náboženství a jen některých ekonomických teorií. Celkovému dojmu rozhodně neprospěla snaha o zvýšení "vědeckosti" častým užíváním cizích slov (místy s tím efektem, že kniha spíš připomínala satiru na téma psaní vědeckých publikací). Autor navíc bohužel také trpí opakovaným přežvykováním myšlenek...
Podtrženo sečteno, jedná se o "intelektuální onanii".

12 26.04.2016

Skvělý příběh, ale ne od skvělého spisovatele. Všechny hvězdičky dávám za Muskovy vize a zajímavý život. Autor je prostě novinář, co chtít víc - třeba aby to mělo nějakého ducha a nevyznívalo to ve finále jako jedna velká reklama? :-)

11 20.03.2016

Příběhy lidí, kteří prostě žijí svůj život na pozadí historických událostí jsou moje gusto. Jsou jako my, většinou žádní hrdinové, ale osud a někdy ne zrovna správné rozhodnutí s jejich osudy pořádně zamíchá.
Nic mi tu nechybělo, nic nepřebývalo. Většinou mi strohý jazyk moc nesedí, ale tady to byl jeden dílek z celkového obrazu, který zapadal přesně kam má.

20 20.03.2016

Chvílemi jsem si říkala, jestli jsem nešlápla vedle a nečtu "filosofické" pojednání, tolikrát tam Harry řešil otázku "pít či nepít". Technicky odvedené dobře, ale příběh mě za žádnou ze srdečních chlopní nechytl.

7 20.03.2016

...po pravdě po týdnu už skoro nevím o čem byla. Ale ten mírně ponurý pocit s potutelným úsměvem při vzpomínce na čtení zůstává...

8 20.03.2016

Autor se v knize věnuje zejména třem oblastem
1. encyklopedické popisy doplněné fotografiemi o tom, v které části mozku se zvýší aktivita při určitých typech podnětů. A zároveň co se s námi děje, když v některé části mozku je deficit.
2. kazuistiky jeho pacientů.
3. rady co nedělat (brát drogy, pít kávu, alkohol), co dělat (dostatečně spát, pít,cvičit, zdravě jíst a ... hlavně užívat hromady psychofarmak!!!).
Zejména k první oblasti občas zajímavé propojení a doplnění informaci, ale jinak velká reklama na autorovu kliniku a farmaceutický průmysl.

6 26.02.2016

Nejlepší způsob jak usnout kdykoli a kdekoli pro mě bývalo začít se učit do dějepisu. A tak jsem ke knize přistoupila s mírnou obavou. A spletla jsem se. A pořádně. Naopak odtrhnout od ní pozornost byl kumšt. Ale ze všeho nejvíc ve mně zůstává obdiv k M. Albright pro její pokoru, nadhled, vyzrálost, snahu ukázat i opačnou stranu mince, tendenci neodsuzovat a přesvědčení, že každý jedná nejlépe jak umí.

19 25.02.2016

Je to moje třetí kniha od T. Hayden a všechny byly skvělé. Rozhodně si zaslouží plný počet hvězd i když předchozí mi přišly nepatrně lepší. Téměř jsem ji nedokázala odložit a musím jen obdivovat, jak Torey dokáže pracovat s dětmi - ať už v roli speciální pedagožky, nebo terapeutky.

9 25.02.2016

Barvité čtení v průběhu kterého jsem měla pocit, že jsem také uprostřed mlhy, v rozbouřeném oceánu, v temném páchnoucím Nilu, nebo v mrazivých vodách Antarktidy.
...Jen škoda, že kniha neobsahuje i fotografie...

9 15.01.2016