Mitculka komentáře u knih
Mám tuhle sérii moc ráda a s příběhem Penelope jsem se dokázala nejlépe ztotožnit. Přesto mě tento díl nějak táhnul méně než předešlé, nevím pořádně proč. Možná mi neseděl způsob kombinace té milostné linky s linkou ohledně Colinových deníků, i když chápu jejich význam pro hlavní děj, nějak to na mě působilo jen jako výplň.
I tak ale super počtení, oddechovka, jak se patří.
Jedna z položek maturitní četby, ke které jsem se ráda vrátila i po letech. Frčí to rychle, v postavách se člověk neztrácí, i když jsou vztahy propletené.
Snažím se najít vhodná slova pro zážitek z tohoto čtení. Všechny tři povídky byly skvosty. Vyprávěcí perspektivy se měnily tak silně, až se mi skoro nechtělo věřit, že to píše ta stejná autorka.
Nejvíce se mi asi líbila druhá povídka, ačkoli mi náboženské prostředí není nijak zvlášť blízké. Navíc styl psaný v dopisech byl velmi osvěžující a poměrně neobvyklý. Ta zoufalost z nich přímo sálala.
Hrdinka posledního příběhu ve mně taky vzbuzovala silní emoce... dost negativní.
Ale ten vypravěčský styl byl skvost ve všech třech! Bylo to mé první setkání s autorkou, ale rozhodně ne poslední.
Vyprávění dějin očima psa mi přišlo jako skvělý nápad a ráda jsem si tyhle příběhy připomněla. Řekla bych, že vyprávění je srozumitelné i pro děti. Ale těch překlepů! S postupem knihy jich pořád přibývalo, škoda (mám výtisk z Alberta).
U šovinistických poznámek na začátku mi taky dost cukalo oko, jak tady už zaznělo
Rozhodně jsem se ale pozastavila nad Karlem IV. a informací, že na Karlštejn neměly přístup ženy - to je docela velká nepřesnost, která se drží kvůli Vrchlického Noci na Karlštejně. Ve skutečnosti měly totiž ženy zakázaný vstup pouze do hradní kaple. Vrchlický si tuhle skutečnost pozměnil, protože to pro své drama potřeboval, ale obávám se, že v téhle knize se jedná pouze o nevědomost, což je škoda.
Nádherná kniha! Skvělé zpracování i nápad. Přijde mi hodně užitečná a přečtení by určitě prospělo i spoustě dospělých.
Přemýšlím, co ke knize říct. Je silná, tak nějak smutná a bolestivá. Malý Fánek nevěděl, co to je dlouho, kde začíná a končí, ale poznal to na vlastní kůži, když jeho táta, se kterým byl zvyklý trávit celé dny, najednou odjede za prací někam daleko. A na hodně dlouho.
Stesk malého chlapce i celé rodiny vás v této knize zasáhne. Je obdivuhodné, jak se do tak malého množství textu dalo vměstnat tolik pocitů.
Krásná kniha. Oproti slovům ostatních ale musím zmínit, že byla často velmi smutná a vlastně ji jen malý kousek dělil od toho, aby byla dost depresivní. Naštěstí z toho nakonec bylo opravdu milé čtení, i když místy takové bolavé.
Knihu jsem četla jedním dechem, myslela jsem na ni ve chvílích, kdy jsem číst nemohla, a vytahovala jsem ji při každé příležitosti. Dostalo mě to, opravdu. Tahle alternativní historie je o to mrazivější, že takhle i hůř to v některých zemích opravdu stále vypadá.
Z příběhu hlavní hrdinky Maji mi bylo úzko. Tak strašně jsem jí přála štěstí, opravdu jo v těch nejhorších chvílích jsem si i za ni říkala: ,,Ne, to nemůže být pravda! a bolelo mě u srdce za každou další ránu, kterou jí osud připravil. A závěrečný dopis mi vehnal slzy do očí, když už jsem v tu chvíli věděla, jak příběh dopadl.
PS: Pokud si nechcete nic vyspoilerovat, neprocházejte si předem názvy kapitol v obsahu. Já jsem ráda, že jsem se tam podívala až ve chvíli, kdy jsem jisté věci pochopila ze samotného příběhu.
Byla jsem hrozně ráda, když jsem viděla, že nějaký influencer vydal knihu, která není jeho životopisem (i když kdo ví, třeba má Sterak nějaké velké tajemství a příběh byl skutečný :-D).
Bylo to takové příjemné čtení, takové trochu odlehčené, přišlo mi.
Hrozně se mi líbilo, jak Arila celou dobu hledala sama sebe a své místo na světě, zkoušela různé věci, snažila se utvořit své postoje… a hlavně nejistota ohledně toho, jestli je Vůdce dobrý, nebo špatný. Vlastně to byla kniha plná váhání, které ale bylo tak super! Vlastně si dovedu docela dobře představit, jak bych samu sebe hledala podobně jako hlavní hrdinka a jak bych stejně jako ona váhala, co si myslet o Vůdci. Tohle bylo opravdu výborně zpracované.
Maličká výtka patří tomu, že bylo v příběhu řečeno, že jména Nurů vznikají z prvních slabik jmen jejich rodičů, což mi přišlo hrozně zajímavé, pak jsem se ale musela pozastavit, proč Arilin bratr nemá s Arilou žádnou stejnou slabiku?
Až na tuhle nesrovnalost to ale bylo moc super čtení.
Mně se to moc líbilo. Byly tam tedy příběhy, které už zazněly v podcastu, ale já jsem si jich už spoustu nepamatovala, takže super připomenutí.
Kniha je psaná velice čtivě, text pěkně plyne a čte se to výborně. Takže podle mě velký dobrý.
Bylo to super, moc se mi to líbilo. Proč teda 4*? Většinu času jsem trochu bojovala s tím, že se to hodně táhlo… nevím, jestli i jednička byla takhle pomalá, každopádně často jsem to četla velmi pomalu, protože mi tam chyběl nějaký pořádný drive. Ale probírat se tím světem a jeho zákoutími, ach, to je i tak krásný zážitek (teda krásný aspoň literárně, jinak to tam není žádná růžová zahrada).
A na konci už mě to táhlo jako blázen! Ještě před magni to najednou začalo jít ráz na ráz… a na posledních stránkách jsem pořád kulila oči a byla jsem v šoku. K tomu patřily i šokované výkřiky a občasné tlesknutí. Vzbudila jsem svého kocoura, tak doufám, že to panu Kristoffovi odpustí, ale u toho konce se prostě nedalo jinak.
Tak do poloviny jsem úplně nevěděla, co čekat, pak to ale nabralo pěkný spád. Konec byl hodně tísnivý a bylo mi z něj smutno.
Každopádně jsem v minulosti často v referencích na tuto knihu slýchala poznámky o tom, že Gatsby je ,,čistá duše”, což mi teď po přečtení úplně nepřijde. I tak to ale byla krásná postava se silnými emocemi, do kterých jsem se opravdu dokázala vcítit.
Tahle série se mi moc líbila, i když nejlepší mi přišel první díl. S tímhle jsem ale byla taky spokojená.
Přestalo to být tak strašně přeslazené jako v minulém díle a vůbec jsem byla velice spokojená s tím, jak se rozlousknul milostný trojúhelník z minulých dílů. I když mi Zayn i Ambrose přirostli k srdci oba, pro Catherine jsem měla jasného favorita.
Konec celé války mi ale přišel takový trochu zvláštní… i když vlastně svým způsobem krásný, protože zásluhu na tom, jak to dopadlo, měla ta jediná strana, od které bych to nečekala.
A musím naposledy zmínit Tash, která je prostě skvělá. Byla jsem hrozně zvědavá, jak a jestli se vůbec dostane z toho ,,vězení”, do kterého se ji uvrhli démoni na konci dvojky. A líbilo se mi, jak si s tím autorka poradila.
Opět bomba! Jedno z děl našeho českého literárního rybníčku, které se nebojím označit za světové.
Jak už bylo několikrát řečeno, je v tomhle díle víc takových těch roztahaných pasáží, ale vlastně zjišťuju, že mi to vůbec nevadí a líbí se mi prostě jen putovat světem. V tomhle ohledu mi chybí jen mapka, ráda bych cesty pětadvacítky sledovala i v ní.
A to napětí v každé scéně, kdy Ilan někdo málem uvidí bez voalu. Taky se mi líbil pohled na moderní svět v nížinách, i když části v Duvalském pohoří samozřejmě vedou.
A ten konec??? Sakra, chtěla jsem si nechat trochu rozestup od třetího dílu, když další bude kdo ví kdy, ale jak to mám jako vydržet?
PS: Jsem jediná, kdo si tak trochu vypěstoval crush na kapitána?
První třetina byla úplně skvělá a strašně mě bavila. A vlastně to bylo příjemné čtení, rozhodně jsem se k tomu nemusela nutit nebo tak něco. Pár věcí mi ale docela vadilo a bohužel to knize v mých očích ubralo body.
V první řadě postavy - ze začátku mi přišli všichni zajímaví a fajn, postupně jsem si ale všímala, že jsou vlastně všechny stejné. Neviděla jsem žádný rozdíl mezi Kinsleyinými kamarádkami a víc a víc mi splývalo, která co řekla a udělala. S čestnou výjimkou Ivy, která z řady totožných holek vystoupila tím, že byla těhotná. Všechny ostatní pak bohužel působily jako křoví bez výraznějších osobnostních rysů.
Další rušivá věc byli dědečkové a babičky v domově pro seniory. Části s kachnami byly vtipné, o tom žádná, zas jsem ale měla problém s těmi postavami. Opět byli všichni ,,starouškové” jako přes kopírák, všichni hrozně akční a urýpaní, ať mi to na staré lidi přišlo opravdu moc. Hodně jsem se taky pozastavovat nad tím, že všichni hojně řešili sexuální život hlavních hrdinů. Ne jejich vztahy, ale jejich sex. To mě k představě babiček a dědečků opravdu hodně nesedělo.
Takže tak. Premisou mi to bylo hodně sympatické, ale bohužel skrz ty postavy jsem to vnímala jako takový průměr.
Těžko se hledají slova. Tenhle děsivý svět s rozrůstající se krizí, která postupně bobtná a bobtná a s každou další stránkou jsem si čím dál víc říkala, jak tohle proboha může nějak důstojně skončit? Ale ono to opravdu šlo. Konec může znít nahořkle, možná hořkosladce, ale každopádně je to velmi dobré zakončení.
Celý třetí díl byl velká jízda, pořád se něco dělo... nejednou mě napadlo, že je neskutečné, kam se ten příběh od prvního dílu dostal. A jak moc se mnohé postavy změnily. Třeba Alex Harrison je v tomhle ohledu hodně zajímavý. Pavel Bareš v jednom rozhovoru pro Knihy Dobrovský řekl, že žádná postava není taková, jaká byla, když jsme se s ní setkali poprvé. A já nemohu nic než souhlasit!
Takže smekám a snad se lidstvo 3. světové válce ještě nějakou dobu vyhne, aby náš rok 2052 a 2053 nevypadal jako v Projektu Kronos.
!!!SPOILER!!!: Bylo jasné, že tady člověk nemůže úplně doufat v nějaké extra happy endy a taky bylo většinu času vlastně jasné, jak to s ní dopadne, ale i tak mi ta Nataly zlomila srdce. A strašně se mi líbilo, jak to tam autor podal... to odpočítávání po minutách, až čtenáři dojde, že už se nevrátí... bože, mám husinu, jen to píšu. Další hodně intenzivní okamžik byl celý pád Eclipse Tower a skoro i Plošiny... to jsem se opravdu nemohla odtrhnout. Jo a jak Jason v průběhu série míň a míň myslí na Jennu, tak vidíme super návod, jak se vyrovnat s nešťastnou láskou - stačí snažit se zabránit zničení světa. :-)
,,Nesmíš to teď vzdát. Jestli to teď vzdáš, ti po tobě nikdy nedostanou šanci."
Přibližně první půlka knihy mi přišla fakt jen jako takový průměr, hrozně se tam všechno točilo kolem vztahů a lásky, Catherin a Ambrose, Edyon a March… a Edyon v tomhle ohledu fakt vydal za dva.
Přibližně od té poloviny se to ale konečně rozjelo víc i jinými směry a posledních asi 100 stran bylo jedno velké wau. Strašně mě zajímá, co teď bude se všemi dál… hlavně s Tash! Konec její linky mě obzvlášť dostal, jsem zvědavá, jak z tohohle chce autorka vybruslit.
To bylo výborné čtení! Dlouho jsem se této sérii vyhýbala, protože mě trochu odrazovala velmi mladá hlavní hrdinka (na začátku 12 let), pak mi ale pár lidí vysvětlilo, že hrdinka během příběhu postupně stárne a že její nízký věk nic neznamená. A bylo to tak, páni.
Moc se mi líbilo, jak autorka píše, jak pracuje s našimi skutečnými reáliemi (třeba zpracování Ďatlovovy výpravy - megapecka!) a vůbec všechno. Ilan jsem si hrozně oblíbila, stejně tak celou pětadvacítku.
A musím říct, že u kapitol, které navazovaly právě na příběh Ďatlovovy výpravy, jsem skoro nedýchala a nemohla jsem se odtrhnout až do čtyř do rána. A potom se mi opravdu špatně spalo. :’-D Ale stálo to za to!
Moc se mi líbily všechny podivnosti v autorčině světě, příběh byl akční a fajn a vlastně se mi to líbilo. Jen teda s tím koncem milostného trojúhelníku nejsem moc spokojená, i když sama jsem ve všem velmi nerozhodná. Taky mě trochu mrzelo, že svět Říše divů nezná žádné hranice toho, co je možné, takže si autorka může vymýšlet další a další odbočky a ze všeho může vyklouznout díky tomu, že prostě nic není nemožné (SPOILER: Jako například Alyssino srdce, které Červená poškodila a žádné kouzlo mu už nepomůže… a bum! Slonovinová prostě vymyslí nové kouzlo, které ji zachrání.)
Takhle si představuju strhující závěr série! Bylo to tak skutečné... jak psala autorka v poděkování: bolest byla opravdová bolest, vztek byl opravdový vztek a láska byla opravdová láska.
Na téhle sérii mě dostává asi hlavně to, že, pomineme-li orogenii, potkáváme zde úplně obyčejné postavy, které jsou jako my - trpí, chybují, cítí, prostě žijí. Žádní vyvolení s akcí vyhnanou do extrému (i když co si budem, i to má samozřejmě něco do sebe), je to prostě tak... silně opravdové.
Smekám a vážně doufám, že si naši Zemi nerozhněváme tak, jako obyvatelé Tišiny jejich otce Země.