Mitculka komentáře u knih

Byla jsem velice příjemně překvapená. Neskutečně čtivé, příběh jako by mě sám táhl dál a musím uznat, že u některých částí jsem se opravdu bála, kor když se sama často ohlížím přes rameno. :-D Bylo super, jak se při čtení člověku vynořovaly různé otázky, na které se postupně a po malých dávkách objevovaly odpovědi. Velice se mi také líbilo využití židovské tematiky a náboženství jinak, než v souvislosti s 2. světovou válkou.
Mrzely mě ale některé drobnosti, jako že „ten den" byl zmíněn na 27. října 2018, což podle kalendáře byla sobota, ale v jedné z kapitol bylo uvedeno, že se jednalo o úterý. Je to škoda.
Každopádně je to skvělé čtení, grafika je nádherná a bez obálky stránky dělají při správném pohybu divné zvuky, což k té atmosféře jen napomáhá.

3 16.08.2019

Bylo to skvělé, úžasné. Hrozně se mi líbily všechny vzpomínky na Voldemortův život, řešení vztahů (kromě slova muckat), odhalování Dracovy slabosti, prostě všechno. Z drtivé a bolestné události na konci mi naskakovala husí kůže. Nemám slov. Jediné, co mě hrozně mrzelo, že byla hlavní trojice taková odtažitá k Hagridovi - velmi mě zasáhlo, když se na začátku těšil, až je uvidí na péči o kouzelné tvory, kterou ani jeden z nich neměl zapsanou, a pak se navzájem ještě nějakou dobu ještě vyhýbali. A pak ještě ta záležitost s pavoučím pohřbem - jak se mohli rozhodnout tam nepřijít, když ten vzkaz byl promáčený slzami a prosil je, že to sám nezvládne?! Hrozně mě mrzelo, že oni za ním vždycky chodí, když něco potřebují, ale když potřeboval podporu on, klidně by se na něj vykašlali. Ještě že nakonec tam aspoň ten Harry šel.

3 11.08.2019

Bylo to super, toť můj verdikt. V první třetině jsem měla pocit, že je tam víc romantiky, než by se k tomuhle příběhu hodilo (a to jsem všem naznačeným ,,párům” z minulého dílu fandila), to se ale vyrovnalo jako mávnutím kouzelného proutku. Příběhově to bylo skvělé, všechny ty plány a potíže, se kterými se hrdinové vypořádávali... prostě výborné, Ketterdam mi bude chybět a ústřední šestice zrovna tak.

4 05.08.2019

Celá Narnie je skvělá a tohle je i sám o sobě výborný díl. Všechno do sebe pěkně zapadalo, objevovaly se zajímavé zápletky a problémy.
Byl to příjemný a milý příběh, kde nechybělo navazování přátelství, odkazy na prapůvod králů a královen Narnie, ani napravování různých špatných vlastností.
Navíc jsem chvílemi pociťovala opravdovou touhu vyhoupnout se do koňského sedla. Krásný příběh.

3 29.07.2019

Grandiózní finále. Na začátku mi to přišlo trochu pomalé, ale i tak to bylo pořád super zajímavé. Když se to potom pořádně rozjelo, už nešlo nic vytknout.
Hirka je tak realistická, tak plastická, měla jsem pocit, jako bych ji opravdu znala. A bude mi moc chybět, ona i Rime, Kolail a další.
Lámala jsem si hlavu, jak tohle celé půjde zakončit, ale jsem s tím koncem opravdu nadmíru spokojená. Bylo to super, klidně bych si dala ještě nějakou povídkovou sbírku o tom, jak to bylo potom (kdo četl, pravděpodobně pochopí, co by v ní bylo).

Miluju to, celé Havraní kruhy by se rozhodně měly stát jednou z fantasy klasik, které by si měl přečíst každý.

4 27.07.2019

To bylo tak čtivé! Ani jsem nepostřehla, jak mi stránky mizely pod rukama. Stejně jako první díl ve mně i Elita vzbuzovala silné emoce, které jsem prožívala spolu s Americou, rozhodně je to knížka až obdivuhodně působivá.
Oproti prvnímu dílu ale strhávám jednu hvězdičku, protože mě America trochu štvala a jedna jistá událost mi v příběhu přišla dost přehnaná. Na druhou stranu ale musím pochválit, že se příběh prohlubuje a začínáme se dostávat i do jiných rovin, než jsou krásné šaty a účesy.
A možná jsem se u prvního dílu zapomněla zmínit, že jsem ráda za příběh, kde hlavní hrdinka není krásná blondýnka, je to opravdu osvěžující. :-)

18.07.2019

Bylo to super, nemůžu se dočkat dalšího dílu! Bylo to tak čtivé, opravdu se to četlo rychle. Ze začátku mě bavily jen některé linky, ale postupně jsem si našla cestu opravdu ke všem.
Vztah mezi Tash a Gravellem je jeden z nejlepších, jaký jsem kdy četla, moc mě bavilo jejich popichování a nadávky, za kterými se ale skrývalo to neskutečně silné pouto, které spolu mají.
Jsem trošičku rozpačitá z milostné linky Catherine, která se mi ale na začátku hodně líbila. Trochu se ale bojím toho, kam se bude odvíjet v příštím díle, doufám, že se autorce povede ji zvládnout se ctí.
Co se týče linky Marche a Edyona, tahle část mi přišla dost předvídatelná, ale nemůžu říct, že by mi to nějak extra vadilo, pořád to bylo zábavné.

Je super, že si můžeme skládat „dvě a dvě dohromady" spolu s hrdiny, nebo dokonce ještě před nimi, protože sbíráme střípky skutečnosti s každým z nich.

Knížka navíc krásně vypadá, to samozřejmě není to hlavní, ale když je obsah super, pěkný vzhled je jako třešnička na dortu. A ta purpurová ořízka, která má pro příběh opravdu velký význam, awwww.

16.07.2019

Vychází mi to na 3,5 hvězdičky, tak váhám mezi lepšími třemi a horšími čtyřmi. U povídek se hodnotí těžko, když má každá jinou kvalitu.
Já bych za sebe vyzdvihla povídku Fotografie, ta mě bavila hodně, líbilo se mi to navázání netradičního přátelství, a V Tokiu, tam se mi líbilo zaměření na postavu, kterou jsme ze základní série neznali (totéž se objevilo i v poslední povídce Jošida, ale hledání nového života v Tokiu bylo přece jen ještě o něco zajímavější).
Docela mě to bavilo, hodně rychle se to četlo a obrázky text dost oživují. Ale jazyk je dost jednoduchý, působí to trochu jako fanfikce. Ale co mě opravdu štvalo, byla velká spousta překlepů! Manga komiksy od Crwe bývají obvykle v tomto ohledu v pořádku, ale tady toho byla opravdu spousta.

Jinak jsem ale ráda, že se k nám nějaká light novela dostala, klidně víc takových.

1 09.07.2019

Za mě paráda. Moc se mi líbil ten svět a potvory inspirované slovanskými mýty. Rozdělení na Hlas rozumu a samotné kapitoly mi přijde super a příběh to výborně oživuje. Samotná postava Geralta se mi také moc líbí a i Marigold, který se později objevuje, mě moc bavil, mezi těma dvěma to opravdu funguje. Nemám co vytknout a jsem ráda, že jsem se k téhle fantasy klasice konečně odhodlala.

6 07.07.2019

Jsem tak ráda, že jsem se konečně po dlouhých měsících čtení do školy dostala k dočtení tohoto skvostu. A nemám slov. Postavy jsou neuvěřitelně realistické a plastické, svět je promyšlený a komplexní, až ani nemůžu pochopit, jak tohle všechno dokázal Pavel Bareš při psaní v hlavě udržet. Celé mě to velmi bavilo, bylo to opravdu zajímavé postapo, které na poválečnou společnost nedaleké budoucnosti nahlíží zase trochu jinak. Ty prohnilé lidské charaktery v kontrastu s čistým hrdinou dobrých úmyslů. Ráda bych se také zmínila o kapitole Blackout, která přináší opravdu zajímavou sondu do lidských duší, díváme se na to, jak se lidé dokážou proměnit a čeho jsou schopní, když je nikdo nevidí. Navíc ty vnitřní boje některých postav. Zbožňuju všechny a moc se těším na další díl.

Až budu chtít někoho přesvědčit o kvalitě českých autorů, dám mu jednoznačně Projekt Kronos.

3 15.06.2019

Mně se to hrozně líbilo. Mám ráda tohle podání vážného tématu humornou formou. Ačkoli mě ze začátku dost štval Kvido i jeho máma, postupně jsem ke všem postavám přilnula.

6 04.05.2019

Do téhle sbírky jsem se pustila, protože jsem se nedávno setkala s jednou jinou autorovou básní, která se mi velmi líbila, ale nevím, tahle sbírka mě nějak nezaujala. Až na pár výjimek mi přišlo, že mi většina básní, bohužel, nic nedávala. Moc mi také neseděly ty autorovy „povídací pauzy".

Ale hodně se mi líbila báseň Moudrost, tu mohu za sebe v této sbírce skutečně vyzdvihnout, u té mi i přejel mráz po zádech. V zásadě mohu říct, že se nějaké ty zajímavé myšlenky či verše objevily, samozřejmě, ale celkově spíš takové slabší.

(Ale musím tedy zmínit, že nejsem nějak extra zkušený čtenář poezie, třeba bych se na to v opačném případě dívala jinak, kdo ví.)

04.05.2019

Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 hvězdami a to na poezii moc nejsem. Ale tohle bylo super. Ten existencialismus, ta životní krize a zoufalost nespravedlivě vězněného člověka, které z této sbírky dýchaly, se mě dotýkaly až neskutečně. Na síle básním dodávala úderná realističnost, na mě asi nejvíc zapůsobil verš, kde autor užil své vězeňské číslo se svým jménem. Vskutku silný zážitek.

8 26.04.2019

První půlka na mě byla taková moc pomalá, hodně se to natahovalo nekonečnými Kopfrkinglovými monology. Přibližně od poloviny se to ale pěkně rozjelo. Příběh plný manipulace a zvrácenosti. Autor skvěle buduje atmosféru, vážně na vás dýchá ta temná smrt nasáklá zatuchlým, vlhkým sklepem. Au, o tom se mi bude určitě i zdát.

PS: Mundstock, Kopfrkingl...tady má někdo slabost pro šíleně psaná jména.

6 21.04.2019

Znamení moci se mi moc líbilo. Velmi se mě dotýkalo to vyznění, báseň si interpretuji jako upozornění na to, že moc věcem přikládáme my sami. Samozřejmě zde můžeme spatřit mnoho narážek na komunistický režim, na který by se v podstatě dalo napojit celé toto dílo.
Velmi pozoruhodné čtení.

2 16.04.2019

Velmi zajímavé dílo. Dýchá z něj silný pocit snů či dokonce nějaké psychické choroby. Autor si prohrává s realitou a magičností, postavami, místy a jevy, které se objevují jak v Praze, tak v druhém městě. Nejvíc mě asi dostala nebezpečná džungle schovaná za knihovnou.
Mrzí mě, že jsem na toho dílo neměla dostatek času a musela jsem jej číst poměrně narychlo, určitě se k němu plánuji někdy v budoucnu vrátit a věnovat mu více pozornosti.

PS: Pořád nemůžu dostat z hlavy, jak knihovníci zákazníkovi nabízeli knihu s jedlými stránkami, kterou člověk může po dočtení sníst. Nerozchází se to přímo se samotnou filozofií knihoven? Jakápak by za takové nevrácení knihy z důvodu snězení asi byla pokuta? :-)

4 16.04.2019

Jedna z nejlepších knížek, které jsem letos četla, a moc mě mrzí, že jsem měla kvůli škole tak málo času se k ní vracet. Moc se mi líbila ta syrovost a existencialismus v tomto díle a nenápadné postupné propojování tří dějových linek. Také ta temnota způsobená blížící se katastrofou, která dýchá z děje i obálky, na mě velmi působila. Poprvé jsem se zde setkala s dich-formou, také vskutku zajímavý zážitek.

Jediné, co mě trochu mrzelo, byla absence spousty zmiňovaných míst na mapě na deskách. Na druhou stranu ale velmi oceňuji oba dodatky, seznam období i slovníček pojmů.

2 16.04.2019

Vskutku zajímavé čtení, možná mohlo působit trochu utahaně, nemohu ale říct, že by ve mně nic nezanechalo. Vlastně se mi takovéhle melancholie i líbí.
Hlavním hrdinou tohoto románu je pan Haňťa, který už třicet pět let pracuje u hydraulického lisu, pomocí kterého lisuje vyřazené knihy. Celý příběh je ve své podstatě o lisování knih, hrdina se v něm vyžívá a nedovede si bez něj svůj život představit, jedná se o jeho životní poslání.
Zdálo se mi, že zde dochází k zajímavému odlidštění hrdiny, který v zavalení svou prací a ztrátou kontaktů s lidmi nějak splývá s knihami a lisem a stává se jejich součástí více než součástí lidského světa. V kontrastu s tím ovšem Haňťa často vzpomíná na mládí a na své staré lásky. V mládí byl stále humánní, popisuje zde ryze lidské trapasy, které se stávaly jemu i jeho milované dívce Mančince. Zajímavé je, že všechny tři v knize popsané trapné situace jsou propojeny dost překvapivým společným jmenovatelem (nebudu spoilovat).
Je pozoruhodné, jak je zde ovšem s odlidštěním a lidskostí pracováno nadále, když se Haňťa dozví o novém lisovacím stroji v Bubnech, kam se také jede podívat.

9 30.03.2019

Nejsem moc na poezii, ale číst tuto sbírku pro mě nebylo nějaké utrpení, na druhou stranu ale nemohu říct, že bych se k ní plánovala vracet. Nemohu ji ale označit za nějak špatnou, vlastně byla vcelku zajímavá.

Ten exil z díla přímo dýchá, je celé protkané germanismy. Je zajímavé a pozoruhodné, že autor zde využívá drsnější jazyk, nebojí se sáhnout i po sprostých slovech. Tohle je mé první setkání s Divišovým dílem, a tak nevím, zda je to u něj typické, či nikoli. Bylo zajímavé sledovat vývoj lyrického subjektu od postoje, kdy mu Čechy chybí a rád by se tam vrátil, až po stav, kdy ho na Česku všechno štve a celé naší zemi říká sbohem.

26.03.2019

Úplně můj šálek čaje to nebyl, nejsem nijak zatížená na lyriku, ani na milostné příběhy, ale tohle bylo vlastně celkem příjemné čtení a místy také zvládalo na čtenáře opravdu zapůsobit. Příběh tohoto díla je, jak již název napovídá, naplněn láskou, lyrický subjekt zde popisuje setkání s Terinou, dívkou od kolotočářů, díky které se cítí živější a šťastnější než kdy dříve, popisuje zde své city k ní, ačkoli jejich lásce byl vždy vyměřen jen omezený čas, než Terina se zbytkem kolotočářů odjíždí zase dál.

(SPOILER) Dílo je protkáno mnoha obraznými pojmenováními a eufemismy, není zde explicitně zmíněno, že Terina se má vdát za Viktora, ani smrt dědečka, o kterého se lyrický subjekt téměř po celou dobu stará, a který trpí stařeckou demencí. V tomto něžném a romantickém stylu vyjadřování je náhlé a nečekané setkání s krutou realitou a jediný moment, který se autor nepokouší přikrášlit, Viktorova replika: „Umřela na záškrt. V zimě.“ Toto je zajisté nejpůsobivější moment celého díla, čtenář takovouto krutou realitu nečeká a působí na něj jako rána do tváře. Už jen z toho, že tato tvrdá skutečnost není nijak zaobalena a přikrášlena, můžeme cítit, jaká bolest a zoufalost asi lyrický subjekt naplňuje. (KONEC SPOILERU)

Setkáváme se zde vlastně jen s pěti postavami, a to s postavou Teriny, Tonky, Viktora, dědečka a Františka čili lyrického subjektu. Postava dědečka vnáší do romantického příběhu úplně jinou rovinu, jelikož se skrz něj setkáváme se stařeckou demencí a bludy, vstáváním mrtvých z hrobů, protože dědeček má pocit, že mluví se svými mrtvými přáteli. Vidíme zde tedy také zajímavý kontrast mezi mládím plným života, kterým překypuje lyrický subjekt František, a stářím, kterému již ubývá sil.

Ačkoli se obvykle vypravěč či lyrický subjekt nemají zaměňovat s autorem díla, v tomto případě se přece jen více než jindy pozastavuji nad několika známkami, které poukazují na propojení autora a lyrického subjektu. Po většinu příběhu zde ústřední postava není jmenována, pouze v jedné scéně se dozvídáme jeho jméno, když dědeček procitne ze svých bludů a řekne: „To jsi ty, Františku?“ Že se nejedná o halucinaci poznáváme i z reakce lyrického subjektu, který konstatuje: „Prvně po měsíci mě poznal.“ Už užití autorova vlastního jména pro jméno hlavní postavy není zcela běžnou praxí, zde ovšem na jejich propojení odkazují i další indicie, jako například fakt, že lyrickému subjektu je v roce 1930, kdy příběh začíná, 20 let, což byl rovněž věk autora v daném roce. Dalším náznakem propojení lyrického subjektu s autorem jsou momenty, kdy lyrický subjekt mluví o svých budoucích dětech, dceři a synovi, které má rovněž sám autor. Vzhledem k těmto několika propojením je tedy otázkou, zda v tomto případě skutečně autor a lyrický subjekt nesplývají v jednu osobu.

4 23.03.2019