miska98 komentáře u knih

Já, robot je čtivý soubor devíti povídek, které spojuje jedna hlavní příběhová linka, a přestože rozpracovává pouhé tři teze, čtenář se v rozhodně nudit nebude. Asimov dokázal v této útlé knížečce naservírovat celou "historii" robotiky na stříbrném podnose tak, že nic nechybí a nic nepřebývá. Je úžasné, kolik toho dokázal před sedmdesáti lety pomocí svojí fantazie stvořit... kdyby nic jiného, tak čtenářskou povinnost pro milovníky žánru zcela jistě.

11 15.10.2018

Geraldova hra bude vždycky tak trochu stát ve stínu ostatních Kingových knih, protože jak vyplývá už ze samotné anotace, dohromady nic se v ní neděje. Příběh samotný by se dal shrnout pár větami, které by dozajista obsahovaly vše podstatné, což zcela jistě neuspokojí celou řadu autorových příznivců zvyklých na početné dějové zvraty, umírající či trpící oblíbené postavy, hustě zalidněná městečka a obecně široký kontext, který příběhům dodává reálné vzezření. Pokud ovšem není znakem spisovatelského génia schopnost napsat skvělé knihy o desítkách postav a zároveň i neméně dobrou o jedné, která je většinu času osamotě připoutaná k posteli, jak byste potom definovali slovo génius?

3 20.09.2018

Původně jsem nezamýšlela hodnotit tak vysoko, ale nakonec nemohu dát jinak, než plný počet. Tahle kniha se vám totiž chtě nechtě dostane pod kůži. Protože v čem se lišíme od robotů vytvořených z organické hmoty? P. K. Dick má svojí teorii.

Sní androidi o elektronických ovečkách? je jeden z těch příběhů, který obsahuje více otázek, než na kolik jich odpovídá. Navíc existuje hned ve dvou verzích - knižní a filmové, které se od sebe liší tolik, nakolik je to jen možné vzhledem k faktu, že by se mělo (!) jednat o stejný příběh.

5 24.07.2018

Pod Kupolí je jen dalším potvrzením toho, že King se ve svém řemesle vyzná. Všechno dohromady krásně funguje, příběh šlape od začátku do konce. Díky způsobu vyprávění se o postavy chvílemi skutečně bojíte a závěr je přinejmenším uspokojující. Vzhledem k přečtení prakticky jedním dechem opravdu není co vytknout.

9 07.07.2018

K Zaklínači jsem se i přes svou lásku k tomuto žánru dostala poměrně pozdě, což mě zpětně velice mrzí, protože Sapkowski je jedním slovem geniální. Dokázal jednu zcela neuvěřitelnou věc - nadšeně jsem přečetla knihu povídek dřív, než jsem si stačila uvědomit, že povídky vlastně nemám ráda.

Za mě tedy absolutní spokojenost, teď už jen zhltat další díly!

9 29.06.2018

Určitě se nejedná o špatnou knihu, jen se nedostavilo ono "wow", které jsem naivně očekávala vzhledem k tomu, kdo je autorem a čím byl. Navíc je zde krásně popsáno, proč konkrétně je Rusko špatné, ale o Američanech jako takových prakticky nepadne zlé slovo. Ona ta propaganda funguje na obou stranách :-). Docela ráda bych si teď přečetla něco podobného, jen napsané Rusem. Věším, že by se v jiném světle ukázala i druhá z velmocí.

Abych ale Matthevsovi nekřivdila - příběh je napsán velice čtivě, na několika místech dokázal dost překvapit a rozhodně celkově nenudil. Snad jen ty recepty byly opravdu navíc... Po nějaké době jsem je začala přeskakovat, jen abych si na konci jeden přečetla a přesvědčila se. že do nich v průběhu nezačal vpisovat nesmysly typu: "Přidejte roh z jednorožce.".

29.06.2018

Nechala jsem se zlákat nadšenými referencemi na příběhy Harryho Holea, a ačkoliv detektivky normálně nečtu, byla jsem nadšená. Pokud je Netopýr nejslabším dílem z celé série, co bude následovat? To hodlám v nejbližší době osobně zjistit.

Na slabší místa zde občas narazíte, ale celkově jich není moc a zbytek příběhu je slušně kompenzuje. Trošku rušivě občas může působit i přehnaná snaha autora každou chvilku čtenáře poučovat. Koncepčně mi to nevadí, provedení by mohlo být méně prvoplánové.

Ačkoliv v rámci žánru nemohu hodnotit zcela objektivně, celkově se rozhodně jedná o kvalitativně nadprůměrnou knihu, která slouží jako vstupenka k (doufám) ještě uspokojivějším pokračováním.

7 29.06.2018

Mé zklamání pramení asi především z nenaplněných očekávání... od takto profláknutého díla jsem čekala více. Chápu záměr autora ve specifickém, poetickém způsobu vyjadřování se, ale mě osobně zde absolutně nesedl.

4 17.02.2018

Na téhle knize je zajímavé to, že mnoho lidí je přesvědčeno, že ví o čem je, aniž by ji četli. A většina se mimořádně ošklivě plete. Klidně bych se vsadila, že mám pravdu - mám to ověřené na sobě samé i na druhých.

Samozřejmě se toto dílo vzhledem k roku vzniku nemůže měřit s novodobou hororovou tvorbou, ale něco do sebe bezpochyby má. Navíc... když si vezmeme, že ve stejné době psaly i Jane Austen a sestry Brontëovy, je evidentní, jak moc odlišné bylo dílo Mary Shelley... a budoucnost to ocenila.

10 17.02.2018

Poměrně dobře napsaný román, který se nemůže rozhodnout, jestli má být spíše psychologický nebo kriminální, což mu ve výsledku v mých očích poněkud uškodilo. Více jednoho nebo druhého a byla bych spokojená. Přesto se rozhodně jedná o nadprůměrné dílko.

4 08.02.2018

Tahle kniha je úžasná, nadčasová záležitost, díky které si uvědomíte, že neliberální demokracie existuje, že je ještě větší hrozbou, než by se na první pohled mohlo zdát. Když se mluví o demokracii, svoboda je brána jako její samozřejmá součást - Zakaria ukazuje, že tomu tak nutně být nemusí - přibývá demokracie, ubývá svobody. Rozhodně doporučuji.

08.02.2018

Bohužel narozdíl od předešlých dvou dílů poněkud zdlouhavé, ke čtení jsem se vracela vždy po delším čase. Zvraty sice jsou v rámci možností nečekané, ale zase jich je tolik, že už nemáte chuť na další "zase to je jinak, než jak to původně vypadalo".

Příběh celé trilogie není špatný, ale hned po odchodu z labyrintu ztrácí tempo a až do samého konce stále více upadá. Možná by neškodilo třetí část lehce zkrátit.

2 25.11.2017

Je to Fitzgerald, což samo osobě značí potenciální dokonalost. Bohužel jsem právě proto měla až přílišná očekávání, která tato sbírka nedokázala naplnit. Ke knize se asi vracet nebudu, i když některé příběhy vůbec nebyly špatné. Jen jsem měla dojem, že kvalitativně má celá kniha sestupnou tendenci. Zároveň jsem si znovu potvrdila, že povídka není mým oblíbeným žánrem.

04.11.2017

Skvěle napsaná knížka, která pro mě překvapivě není o fanatikovi nebo sadistovi, ale o sociopatovi, který mohl skončit úplně jinde a jinak, nebýt neuvěřitelné shody náhod. Někde jsem četla, že kouzlo této knihy tkví v tom, že v jistém momentu začnete s nacisty, resp. s Rudolfem sympatizovat. Dovolím si nesouhlasit. Podle mě je to v dokonalém pochopení toho, jak se to celé seběhlo - Rudolf si svůj konec zasloužil, o tom žádná, jenom přesně víte, že kdyby žil jindy nebo jinde, byl by jen osamělým podivínem na okraji společnosti. Historie s ním ovšem měla jiné plány - a tak se zrodil jeden z největších vrahů historie. Mrazivé, strhující, dokonalé.

7 04.11.2017

Napínavé, silné, dobře čtivé. Jen mi malinko vadí to "přesunutí" pointy doprostřed knihy, protože zbylá půlka - Potom - už prostě nemá šanci držet tempo první poloviny.

Ještě malé srovnání: Hledání Aljašky mi přišlo o něco horší než Hvězdy nám nepřály, ale v některých detailech vlastně dost podobné. Docela se bojím začít s další Greenovkou, protože zatím mám ten dojem, že se autor opakuje, alespoň co se stěžejních motivů týká. Funguje to, neříkám že ne. Jen je to škoda.

3 13.10.2017

Na Větrné hůrce jsem začala číst vlastně kvůli odkazům, které na ni byly v jiných knihách. Na knize, která je oblíbená už takřka jedno a půl století, přece musí něco být, ne? No, popravdě je to složitější.

Paní Deanová, což je jediná zcela kladná postava, vypráví o vzájemně propletených osudech bandy zlých a v zásadě špatných lidí, kteří si vzájemně ničí životy, ale kteří by zlí být nemuseli, kdyby... Jenže oni prostě dobří nejsou a tím to hasne. Osobně pevně (a naivně) věřím, že o tom, kdo jsme, rozhodujeme především my sami. Možná proto se tak bráním představě "chudáka Heatcliffa". Jistě, vím, čím se argumentuje. Láska. Ale co dál? Není schopnost milovat trochu málo v kontextu jeho zbylých činů?

Lidé, a ženy zvlášť, milují nepochopené romantické hrdiny a jistou poetickou tragičnost zrovna tak. Heatcliff jakožto literární typ má nesporně něco do sebe. Jako člověk už však nikoliv. Některé věci prostě omluvitelné nejsou, i když mu v dětství křivdili. Chci tím sdělit zhruba toto: znát něčí pohnutky nutně neznamená odpustit mu amorální chování.

Ale abych jen nekritizovala - skvělé střídání vypravěčů, pěkně zvládnuté vtáhnutí čtenáře do obstojného děje, dobré a neobtěžující popisy - celkově spokojenost (kromě násilného happyendu, který je v celém pochmurném románu jako pěst na oko).

7 10.10.2017

O trošku slabší než první díl, ale myšlenka v tom stále je a nikam se neztrácí. Chvílemi trošku zdlouhavé, ale stejně jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Za mě spokojenost. Jen doufám, že trojka tomuto příběhu dá důstojný závěr.

30.09.2017

Hvězdy nám nepřály vypadá jako klasická lovestory, kterou by bezesporu byla, kdyby neobsahovala takové množství přidané hodnoty v podobě až filozofických úvah o smrti, lásce a smyslu, a chytrých dialogů. Poslední třetinu jsem brečela jako želva a nechtěla jsem číst dál, ale musela jsem. A tak to má být.

Četla jsem tu názory, že vztah Hazel a Augusta nebyl dost rozvinutý. Chci se v tomto ohledu Greena zastat. Bylo jim 16 a 17 - v tomhle věku bývá láska čistá, ničím nemotivovaná a bezhlavá. Jak to vyjádřila Hazel: "A pak jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." Navíc "některá nekonečna jsou větší než jiná". Takže proč ne?

A ještě poslední poznámka: jestli se mi někdy do cesty připlete kluk, co háže existenciálně závažné trestné hody a drží cigaretu líp než jakýkoliv jiný nekuřák v historii, všema deseti ho beru. Také jsem fetišista na Augusta Waterse.

5 30.09.2017

Zajímavý námět, dystopie je už docela vyčerpané téma, ale Labyrint je originální a poměrně čtivý, jen v některých pasážích malinko zdlouhavý, ale zas tak moc to neruší. Celkově spokojenost, jdu na další díl.

1 17.09.2017

U prvních dvou částí jsem se sama sebe ptala, jak může být 1984 jednou z nejlépe hodnocených knih historie. Tedy, bylo to vícnežvícdobré, ale až tak? U třetí jsem pochopila - pomyslná kulka do týla byla vystřelena a já podlehla dipsychu.

Jak už tu bylo zmíněno, jde o neuvěřitelně nadčasové dílo, které bude aktuální ještě hodně dlouho. V dnešní době je stále aktuálnější mantra "Velký Bratr tě vidí!", ale i jedno z hesel angsocu - "Nevědomost je síla". A samozřejmě i onen známý citát - "Kdysi bylo znakem šílenství věřit, že se Země otáčí kolem Slunce; dnes je šílenstvím věřit, že minulost je nezměnitelná." Orwell byl buď blázen nebo génius. Nebo obojí.

Tak nebo tak, podařilo se mu vytvořit nadčasové, silné, snadno uvěřitelné, filozofické a silně znepokojují dílo, které určitě stojí za nejen přečtení, ale i za zakoupení.