Mirin1349
komentáře u knih
Listopád
Alena Mornštajnová
Muž z vysokého zámku v českém provedení. Toto byla dystopie se vším všudy, hutná, depresivní, nekompromisní. Dva osudy, které se nemohou více lišit. Více jsem si užívala příběh Magdaleny, pojetí výchovného ústavu mě bavilo, i když jsem z něj měla husí kůži. Přečteno jedním dechem, největší úzkost po dočtení knihy jsem měla při představě, že jsme třeba v podobném světě mohli žít.
Mrtvý klíč
D. M. Pulley
Při čtení jsem měla sto chutí jít do banky a také si otevřít nějakou svoji schránku. Tak moc se mi knížka líbila. Dvě dějové linie se pěkně střídaly, příběhy obou hlavních postav byly napínavé a držela jsem oběma děvčatům palce. Souhlasím s dalšími čtenáři, že mi autorkou vykreslená Beatrice a její příběh pasoval spíše do jiné dekády, ale nebylo to nic, co by mi narušovalo zážitek ze čtení. Oproti thrillerům a severským detektivkám, které většinou čtu, to byla příjemná změna, protože tato záhada se obešla téměř bez krve. Moc příjemné čtení, už se těším na další knihu autorky.
Wim Hof – Ledový muž
Wim Hof
V jistém smyslu je to převratná knížka. Doporučovala bych vyzkoušet všem, kteří jsou zvědaví a zároveň alespoň malinko otevření nekonvenčnímu přístupu ke zdraví. Já sama se považuji spíš za skeptika a různé šarlatánství mi spíš nahání husí kůži. U Wima mám ale úplně jiný pocit. Tahle metoda minimálně stojí za pokus a trochu toho diskomfortu na začátku. Osobně jsem zatím ve fázi otužování a první výsledky už jsem zpozorovala.
Dokonalá manželka
J. P. Delaney (p)
Přiznám se, že mě anotace hodně nalákala a čekala jsem něco docela jiného. Kdybych věděla, o čem knížka bude, nejspíš bych na ni asi neměla odvahu ani náladu. Na začátku jsem tedy vůbec nečekala, jak skvělá tahle knížka nakonec bude. Námět byl zajímavý a zpracování taktéž. Krátké kapitoly tomu dodaly na dynamičnosti, závěr byl pro mě veliké překvapení. Opravdu skvělá knížka, autor se začíná stávat mým oblíbeným.
Zápisky ze Severní Koreje
Michael Palin
Michael Palin je můj neoblíbenější spisovatel cestopisů, bezesporu za to může i moje láska k Monty Pythonům obecně. Díky předchozímu shlédnutí Michaelova dokumentu jsem věděla přesně, o čem píše a spíš mi to tak hezky dokreslilo celý obrázek. Nutno brát v úvahu, že autorova tvorba je obecně taková milá a lehká a zvlášť v tomto případě je vidět, že je prostě inteligentní diplomat a ví, že pokud si nechce zavřít dveře, je zapotřebí obezřetnosti ve vyjádřeních. Kdo ale umí trochu číst mezi řádky, tak tam objeví náznaky toho, jak je celý ten režim zvrácený.
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
Eckhart Tolle
Z knihy mám rozporuplné pocity, i když celkově ji hodnotím kladně, protože to není problém knihy, ale můj vlastní. Některé poznatky jsou na mě v tuhle chvíli prostě stále až příliš filozofické a neuchopitelné. Na druhou stranu jsem si z ní vzala dost a rozhodně věřím, že mám na čem stavět. Jsem si vědoma toho, že bude zapotřebí se k ní vracet. Je to zvláštní, většinou jsem měla potřebu nad určitou tématikou popřemýšlet úplně jinde, než mi velel symbol. Na tuhle knihu musí být nálada a rozpoložení.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Přesně tyhle knihy mám ráda – dvě vypravěčky, dva úhly pohledu. Od začátku víte, že Amber je mrcha, ale zbytek se pozvolna rozkrývá. První část mi přišla taková poklidná, postupně se budovalo napětí, ale teprve ta druhá část tomu dodala ty správné grády. Sice tohle téma není až tak unikátní, zpracování ale bylo mistrné. I proto věřím, že tuhle knihu si budu dlouho pamatovat.
Hvězdný prach
Neil Gaiman
K autorovi mám takový vyhrocený vztah. Část jeho knih mi přijde fantastická a čtou se prakticky jedním dechem a jiné mě naopak vůbec nebaví. Tahle trochu ponurá pohádka patří k té první skupině. Četla se krásně a s takovou lehkostí, že jsem ji přelouskala během jednoho odpoledne. Je fajn, že i v dospělosti se člověk může přenést do kouzelného světa, který není přeslazený. Film jsem naštěstí ještě neviděla, takže nemám s čím porovnávat.
Pátá oběť
Jonathan Dylan Barker
Po dočtení Čtvrté opice jsem nevěřila, že tuto knihu může pokračování překonat. No tak jsem se pletla, mohlo a překonalo. Pátá oběť byla opravdu ještě o chlup lepší. Dokázala mě šokovat, překvapit, znechutit, bylo to prostě vynikající, skvěle propojené, vymyšlené a v dobrém slova smyslu vykonstruované tak, že jsem nemohla jinak, než se usmívat, jak to autor ve finále zaonačil. Nikdy mě ještě tak nemrzelo, že jsem knihu dočetla a ještě nemám v ruce pokračování.
Léčba neklidem
Saki (p)
Suchý britský humor je přesně můj šálek kávy a tahle kniha je mistrný soubor povídek, který ho ve větší či menší míře obsahuje. Jsou to skvělé jednohubky o pár stránkách, které mají hezky vystavěnou pointu a působí jako příjemná oddechovka od náročnější četby. Knihu jsem četla před mnoha lety a opět jsem se k ní teď po dlouhé době vrátila. Věřím, že ne naposledy.
Čtvrtá ruka
John Irving
Na můj vkus to bylo bizarní až moc. První půlka mi přišla vyloženě ujetá, naštěstí ta druhá to trochu zachránila. Nebýt tam té míry úchylnosti a fetiše byla by kniha ale asi zase nudná a ničím nevýrazná. Rozhodně tam nebylo nic, co by mě nutilo číst pořád dál, spíš jsem to už prostě jen celé chtěla mít za sebou. Nějak mi prostě celkově nesedla.
Mrazivé světlo
Yrsa Sigurðardóttir
Vraždil člověk neno snad duch? Příběhu není co vytknout, bylo to napínavé od začátku do konce. Velmi oceňuji úvodní rejstřík postav. Běžně s jejich větším počtem nemám problém, ale ta islandská jména mi trochu přidávají vrásky. Tóra je výborná a pro změnu sympatická a skoro nekomplikovaná postava, což se u knižních vyšetřovatelů málokdy vidí. Oceňuji i vtípky, které tu a tam příběh oživí. Vypadá to na výbornou sérii.
Ta druhá
Michelle Frances
Zajímavý vhled do povrchního světa scénáristů a televizní tvorby obecně. Docela bych i věřila, že to takhle běžně funguje. Příběh měl poměrně spád, užila jsem si hádání, co tak může být v pozadí. Jen jsem moc nechápala rozdělení knihy do částí pojmenovaných podle jednotlivých postav, když se stejně jejich vyprávění prolínalo celou knihou. Každopádně mě čtení bavilo a nebála bych se tuto knihu doporučit jako takovou nenáročnou četbu.
Hádanka jménem Oliver
Liz Nugent
Musím souhlasit s ostatními kolegy čtenáři, začátek opravdu není tak čtivý a řekla bych, že není ani ničím unikátní. Naštěstí to ale netrvá moc dlouho. Kdo dá knize šanci a přelouská prvních pár kapitol, bude určitě spokojený. Takhle perfektně vypointovanou knihu, kde do sebe všechno tak skvěle zapadá, jsem dlouho nečetla. Líbilo se mi vyprávění z pohledu různých účastníků i prolínání časových os. Ta kniha je nakonec tak výrazná a jiná, že si ji určitě budu dlouho pamatovat.
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Hodně dlouho jsem okolo této knihy kroužila, zářila na mě z pultů v knihkupectvích, ale nějak jsem si nebyla jsem jistá, jestli se chci nechat strhnout její popularitou a šikovně vytvořenou marketingovou kampaní. Přiznávám, že jsem čekala něco naprosto jiného. Vůbec není tak vtipná a odlehčená, jak jsem si myslela, že bude. Celkově se mi zdá, že kniha klame tělem a může se stát, že jsou čtenáři ve finále zklamáni. Ale možná o to důrazněji mi promluvila do duše a já byla po jejím dočtení ráda, že jsem po ní sáhla. Pro mě byla jednoznačně nejstěžejnější pasáž o vině a zodpovědnosti. To mi hodně změnilo vnímání a věřím, že mi to v životě bude k užitku.
Kroniky prachu
Lin Rina
Prostředí londýnské knihovny předminulého století byla sázka na jistotu. Větší rozsah mi vůbec nevadil, líbilo se mi nechat se pozvolna unášet příběhem. Byla to krásná romantická knížka obzvláště vhodná pro všechny knihomolky od dospívajících až po ty, řekněme, dospělejší.
Jeden z nás
Shari Lapena
I když si myslíte, že víte, tak jste stejně na velkém omylu. Shari Lapena umí psát napínavě, zamotaně a tak, že vás to nutí hodit do sebe další kafe a pročíst se celou nocí. Jedna z nejlepších knih, co jsem od autorky četla.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Vynikající začátek série, který dává pevné základy pro budoucí díly. Sice jsem Ženu v kleci četla až jako druhou, ale nevadilo mi to ani v nejmenším. Napínavé od začátku do konce, nepředvídatelné, moc jsem si to s oddělením Q užila.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Jednou za čas mě přepadne potřeba přečíst si nějakého klasika. Nutno podotknout, že Hemingway mi není sympatický z mnoha důvodů, nově i kvůli stylu psaní. Je to hodně popisné, pro mě nezáživné, chvílemi jsem myšlenkami utíkala jinam. Toto hodnocení dávám jen díky úctě k celé ztracené generaci.
Karlos Vémola: Zrození Terminátora
Martin Jaroš
Zcela bez mučeni přiznávám, že tak vysoké hodnocení dávám jen díky tomu, že byla kniha o Karlosovi, kterému moc fandím. Tolik chyb a tak špatnou práci korektora už jsem dlouho neviděla. Styl psaní mi přišel jako od zastydlého puberťáka... Terminátor by si zasloužil lepší zpracování. Co ale musím ocenit, je pěkné grafické zpracování a množství fotek, které knihu doplňují.