Mirin1349 komentáře u knih

Knížka mě celkem bavila i jako dospělou čtenářku a věřím, že pro rodiče, kteří čtou svým dětem, je to asi o trochu větší zážitek. Vsuvky pro dospělé tam byly hezkým zpestřením. Vůbec bych se nezlobila, kdyby tam bylo víc pasáží vykreslujících rodinnou dovolenou. To byla sranda a zlehka mi to připomínalo Mikulášovy patálie. Kdybych někdy hledala knížku, kterou bych chtěla číst dítěti, tak bych po téhle s klidným svědomím sáhla.

10 07.12.2020

Když se nechám inspirovat zprofanovaným úslovím o laskavém humoru, tak mohu s klidným svědomím říct, že tohle byla pro mě taková laskavá detektivka. Zocelená čtením velkého množství thrillerů a severských detektivek už beru knihu s jednou vraždou skoro jako takovou veselou a milou taškařici. Naprosto se vidím v komentáři kap66, bylo to hrozně milé a vítané osvěžení. Moc se mi líbilo oživení v podobě židovského zaměření, jsem v tomhle ohledu zcela nepopsaný list a bylo hezké nasát tu atmosféru. Jsem vděčná za letošní výzvu, protože bych si tuto knihu jinak nechala utéci.

14 02.12.2020

Je škoda, že k tak geniálnímu autorovi se člověk dostane skrze šťastnou náhodu a ne díky školním osnovám. Nebýt třeba Bruce Dickinsona z Iron Maiden, který se Williamem Blakem ve svém sólovém díle inspiroval, byla by mi autorova existence utajena. Na to, že si na poezii mírně řečeno nepotrpím, tak i přes těžkopádný překlad pro mě mají básně své temné kouzlo. Příště ale rozhodně sáhnu raději po původním znění.

9 01.12.2020

Vsadit na vyšetřovatelku důchodového věku byl od autora odvážný krok, rozhodně to ale přidalo knize na zajímavosti. Hulda nespadala do klasické škatulky typického vyšetřovatele, což byla fajn změna. Byla to celkově poměrně depresivní knížka, určitě tomu napomohlo i chladné prostředí Islandu. Závěr byl opravdu nečekaný, celou knížku pozvedl o úroveň výše. Ráda si od autora ještě nějakou knihu přečtu.

13 30.11.2020

Tento příběh je ideální čtení pro jeden až dva dlouhé zimní večery a i přes relativně krátký rozsah, se v knize rozehraje plnohodnotný příběh. Hned úvod mně nadchl, zasazení do zimního prostředí anglického venkova je perfektní, postav je tak akorát, přičemž některé (například Emily) jsem si vyloženě oblíbila. Jestli se to o detektivce vůbec dá říct, tak to byla taková milá, svěží, vtipná a pěkná knížka.

12 30.11.2020

Tolik příběhů už bylo o II. světové válce napsáno a přesto evidentně může dobrý spisovatel přijít s novým pohledem a dalším příběhem, který se čte jedním dechem. Velkou přidanou hodnotu má pro mě fakt, že kniha zakomponovala příběhy skutečných osobností a díky tomu jsem si rozšířila obzory. Velmi oceňuji epilog a shrnutí, jak to s tou či onou postavou po válce nakonec dopadlo. Také klobouk dolů před autorem, takovou znalost Švejka by i mnoho Čechů mohlo závidět. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení.

26 23.11.2020

Co na to říct a být objektivní. Po přečtení několika článků na téma Věra Sosnarová a pravda nebo lež, jsem na paní byla trochu naštvaná, že si hraje s našimi emocemi. Podobně se mi třeba úplně zošklivil Jan Saudek a jeho smyšlený pobyt v koncentračním táboře, tohle si vymyslet je ubohost. Na druhou stranu má hodně nadneseně řečeno II. světová válka velmi dobrý marketing a trochu odvrací naši pozornost od poválečných let, které se svými hrůzami dost dobře válečnému období vyrovnaly. I kdyby to v reálu nebylo až tak hrozné jako je vypsané v knize (i když bych se vůbec nedivila, kdyby to nějaká jiná Věra hodně podobně zažila), je určitě dobře, že se lidem připomene, co bývalý režim dokázal a jak nenávratně poznamenal život všem slušným lidem v zasažených zemích. Paní Věru neobhajuji, ona musí se svým svědomím žit, ale o jistou osvětu se i spolu s autorem zasloužila. Kniha byla čtivá a to je pro mě důležité.

27 20.11.2020

Když už mi Winter přestal vadit svým všeználkovským přístupem a celkově nebyl tak nesympatický, tak mi při čtení zase nesedělo to šroubované napasování motivů vražedkyně. Ano, bylo to překvapivé, i když jsem mohla z náznaků vydedukovat, kam se bude příběh ubírat. Pak si ale zase vzpomenu, že jsem možná už trochu zhýčkaná. Kdybych tento příběh o Jeffersonovi četla jako první bez znalosti předchozích dílů, určitě bych byla nadšená a nehledala za každou cenu chyby. Za přečtení určitě stojí.

19 18.11.2020

Člověk někdy rád sáhne po klasice, a jelikož jsem měla jméno Denise Diderota spíš spojené s encyklopediemi, Jeptiška mě zaujala. Námět i zápletka mi oboje přišlo natolik čtivé, že jsem si příběh užila i v dnešní době. Autor neskutečně věrně vystihl pocit beznaděje Zuzany, bylo mi z toho vážně úzko. Neumím si ani představit, jaké pozdvižení kniha musela vyvolat v době svého vydání, to musela být neskutečná smršť kritiky. Ač jsem od knihy příliš neočekávala, nadchla mě.

16 18.11.2020

To není systém, to je obsese. Už dlouho mi nikdo nebyl tak protivný jako Marie, jako tahle knížka, jako její systém. Neustálé omílání její uklízecí mánie mi lezla krkem. Na tyhle zpovědi je terapeut a ne čtenáři. S dobrou polovinou věcí kategoricky nesouhlasím a štvalo mě její zobecňování. Rozhodně se mi už mockrát stalo, že netknuté věci v sekci „na ven“ následně přeřazené na nošení doma jsem nosila najednou s velikou chutí nebo že jsem nějaký kus oblečení na sebe nevzala klidně i 2 nebo 3 roky, třeba už jen kvůli počasí (nebudu se soukat do extra teplé bundy, když ty poslední zimy až tak mrazivé nebyly, ale jednou se na ty věci vyloženě těším, až čas přijde, atd.). Taky nechápu, jaký má problém s fotkami a knížkami.

Když ale na tu knížku pohlédnu bez emocí, tak mi tedy rozhodně pomohla. Ani ne tak nějakou její převratnou metodou, i když pár tipů jsem do domácnosti aplikovala, ale spíš mě motivovala k tomu si v některých oblastech, ve kterých jsem nebyla spokojená, ten pořádek udělat. Co se mi ale naopak líbilo moc, tak byla pasáž věnování určité vděčnosti věcem, které nám slouží. Když to tedy vezmu kolem a kolem, čtení marné nebylo a myslím, že aspoň něco málo dobrého si tam může najít skutečně každý.

14 18.11.2020

V jednoduchosti je krása a to platí i pro knihy paní Mornštajnové. Její příběhy jsou vždycky tak civilní a neobyčejně obyčejné nebo obyčejně neobyčejné, že i když čas postupně a poklidně plyne, osudy postav Vás vtáhnou do děje a zajímá Vás, jak to celé skončí. Charaktery jsou uvěřitelně vykresleny se svými dobrými i horšími vlastnostmi a díky tomu se stávají uvěřitelnějšími a připadá Vám, že je to napsané podle skutečné události. Hanu zatím nic nepřekonalo, ale Slepá mapa mě velmi mile překvapila, po dočtení mám takový hořkosladký pocit. Teď mě i zpětně mrzí, že mi Hotýlek kdysi nesedl a tak nízko jsem ho hodnotila. Myslím totiž, že na knihy tohoto typu musí být nálada a určitý časový rozestup mezi jejich čtením. Nejde k nim přistupovat, jako k houskám na krámě, to si tyto příběhy nezaslouží.

44 02.11.2020

Spíš než Zlatá klec se to mělo jmenovat Ženy, které nenávidí muže. Při psaní této knihy byla autorka buď po čerstvém a pěkně ošklivém rozchodu, nebo byla obdařena opravdu velkou mírou fantazie. Příběh byl vyskládán bravurně, i když v některých bodech poměrně dost přehnaně. Kniha začíná poměrně zostra, sexu tam na mě bylo až moc, ale dobře, autorka věděla, proč to dělá. Mělo to švih, zpověď Faye se střídala s hlavním příběhem, nebyla tam hluchá místa a pořád mě to nutilo číst dál. Co mi ale o hvězdičku kazí zážitek, bylo to feministické pojetí - muž = z 99 % hloupý prasák hnaný svými pudy a žena = buď inteligentní bohyně nebo hloupoučká husička. Je to škoda, čtení mě jinak moc bavilo a být to méně vyhrocené dala bych plný počet.

23 30.10.2020

Díky za každou knihu, která nám dá připomenout, že smrt je neodlučitelným parťákem života, kterého je sice přirozené ale zbytečné se bát. Myslím si, že příběh bude zážitkem nejen pro mládež ale rozhodně i pro dospělé, kteří si tam svoje pole působnosti pro filosofování také najdou. Moc se mi líbil celý koncept moderních technologií (Nimbus je trochu takový Velký bratr), ctihodné smrtky a jejich cech mi k tomu vůbec nesedí, tenhle kontrast ale právě fungoval skvěle. Nikdy bych nečekala, že si nějakou smrtku oblíbím. Byl to opravdu skvělý čtenářský zážitek a těším se na další díl.

28 29.10.2020

Co to sakra bylo? Autora jsem měla v hledáčku dlouho, ale nikdy nějak nebyla příležitost. Teď ale nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem začala právě touto knihou. Čekala jsem klasický horor a to bylo trochu na škodu. Dobrou první půlku knihy jsem byla spíš otrávená, co to čtu za slátaninu. Postupem času jsem si ale na humor zvykla a byla jsem trochu smířlivější v hodnocení, až jsem se v závěru pročetla k tomu, že mě to vyloženě bavilo a čtení si užívala. Teď mám obavy, jestli jsem náhodou nečetla nejlepší knihu od autora a jestli mě i ty ostatní budou takhle bavit.

12 29.10.2020

(SPOILER) Radši 10 mastných fleků na zdi, než skončit v takovémto zařízení. Kvůli prostředí jsem knihu četla neúměrně dlouho, nějak to na mě vždycky po pár kapitolách padlo, což jej ale můj subjektivní problém, kvůli tomu si kniha horší hodnocení nezaslouží. Líbilo se mi střídání kapitol, dodalo to příběhu větší švih. I když musím říct, že i tak se napětí budovalo velice pozvolna na to, jak se pak ve finále všechno až moc rychle semlelo. Člověk se ani pořádně nestačil bát. Nebylo to špatné čtení, ale třeba Trajekt se autorovi povedl o dost víc.

10 09.10.2020

(SPOILER) Na můj vkus to bylo takové trochu rozvleklé, klidně bych si uměla představit pár desítek stran ubrat. Paradoxně mě o dost víc bavila první část, kdy jsem ještě tolik nevěděla, co bude dál. Obecně nemám ráda, když se na férovku všechno dozvím nebo mi dojde už v půlce knížky, pro mě to pak ztrácí kouzlo. Ráda se nechávám překvapit až do konce. A tady ani ten konec zas tak šokující nebyl. Celkově mě ta knížka spíš štvala.

***SPOILER***

Nevím, jak lépe to vystihnout, ale příběh mi přišel naprosto šílený a neuvěřitelný. Amy byla přesně tím, čím jí chudák Nick častokrát nazýval. Já tu ženskou nemohla vystát, neskutečně mě vytáčela a přála jsem si, ať se konce knihy nedožije. Docela mi vadily některé výrazy nebo slovní obraty zvlášť v deníku nebo v těch nápovědních rýmovačkách. Takový ten pocit, když je Vám až trapně za něco nebo za někoho. Konkrétně po přečtení (fuj, ani to napsat nechci…) „Jsi moje teplíčko“, se mi udělalo mdlo. Kdo takhle mluví? To mi prostě přišlo jako strašná úchylárna a zvrácenost.

22 01.10.2020

Co Jennifer dělá, dobře dělá. Na Pozvané jsem se strašně těšila, jako většina z kolegů čtenářů nalákaná skvělými Zimními lidmi i trochu vlažnějším Vermontským psychem. Raději čtu knihy, kde převažují sympatické postavy nad těmi protivnými, takže při čtení jsem byla spokojená. Celkově mi autorčiny knihy přijdou takové autentické, postavy nejsou ploché ani jednoznačně dobré nebo zlé. Nebylo to sice na nějaké velké schovávání pod peřinu, s přehledem jsem mohla číst večer, ale přesto mi to nijak nevadilo a knížka mi do sekce horor docela dobře pásne. Párkrát jsem si pomyslně klepala na rameno, jaký jsem machr, že jsem nějaký zvrat v knize dopředu odhadla. No a pak přišlo závěrečné rozuzlení a já sklopila uši a šla šoupat nohama. Skvělá práce, tuhle autorku budu mít i nadále v hledáčku.

19 22.09.2020

Dům podle mého gusta a zároveň také jediný sympatický objekt celého příběhu. Kdyby to nebylo leckdy nezákonné, jsem si jistá, že by hodně pronajímatelů do smlouvy zakomponovala hodně z těch 200 pravidel. Edwarda jsem v tomhle ohledu naprosto chápala, když někdo postaví takový skvost, tak v něm prostě nechce jen tak ledajakého nájemníka. Příběh mě chytil hned od první stránky. Střídání časových linií a vyprávění z pohledu dvou hlavních aktérek příběhu podpořilo svižnost vyprávění. Nemohla jsem si být nikdy jistá tím, kdo je větší lhář, manipulátor a psychopat. Bylo to znepokojivé čtení. Prokládání kapitol otázkami z dotazníku bylo fajn, ale jsem moc ráda, že své odpovědi nikde uvádět nemusím.

27 15.09.2020

Chyběla mi tam asi už jen Jakuza a bylo by to komplet. Tohle bude moje jediná výtka ke knize, protože tenhle koktejl všech organizací už byl kapánek moc překombinovaný. Chápu, že se autor chtěl předvést, přeci jen když někoho přijmou do CIA, tak je to borec a rozhodně je povolaný o tomhle tématu psát. Jen by se vůbec nic nestalo, kdyby to bylo celé takové skromnější.
Jinak ale můžu říct, že jak jsem od knihy nic nečekala, tak mě hrozně mile překvapila. Ani mi nepřišla uměle natahovaná, příběh mě bavil, opravdu jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Rozhodně se vrátím na začátek a přečtu si první díl.

17 14.09.2020

Stará sídla opředená tajemstvím prostě fungují a není divu, že je autoři často volí jako ústřední motiv svých příběhů. Tohle prostředí mám u knih moc ráda a možná i proto budu ve svém hodnocení trošku neobjektivní a nekritická. Spolu s hlavní hrdinkou Hal se vypravíme na anglický venkov, kde stojí kdysi velkolepý a v současnosti již značně omšelý dům skrývající mnohá tajemství. Rodinné vazby se postupem času rozplétají, aby se po čase zase na chvíli zašmodrchaly, nikomu nemůžeme věřit a pochmurná atmosféra se střídá s obavami o vlastní bezpečí. Něco bylo předvídatelné, ale přesto tam bylo dost zvratů, které pomáhaly udržovat napětí. Autorčino díla mám ráda a tato kniha rozhodně patří mezi ty obzvláště vydařené.

14 14.09.2020