micha-ella
komentáře u knih
Turnus
Hugh Howey
Napsala jsem hodnocení, ale někam se mi ztratilo. Tak znovu: těšila jsem se na pokračování (vlastně vysvětlení staveb SIL), ale knížku jsem v polovině odložila nedočtenou. Mátly mě prostřídané časové roviny, zápletky se mi zdály nepravděpodobné, nebavilo. Zkusila jsem číst jen kapitoly v jedné časové rovině, tak jak na sebe příběh navazoval, ale tím jsem asi úplně ztrácela souvislost a nakonec jsem u konce první části knížku definitivně zavřela.
Silo
Hugh Howey
To je téma přímo pro mne! Čtení jsem si užívala, i když někdy se mi některé pasáže zdály zdlouhavě popisné. Co se mi nesedělo, že při tak vyspělé technice této civilizace lidé chodí a nosí břemena po schodech místo přemisťování výtahy, čistí senzory ručně atp. Ale po psychologické stránce jsem si přišla na své
Všichni jsme z toho úplně na větvi
Karen Joy Fowler
Hodně zajímavé téma, hodně zajímavý experiment. Knížka se mi moc líbila.
Jako voda
Wally Lamb
Kdo četl Lambovo úžasné Bludné kruhy, musel se po této knížce vrhnout jako já.
Pod kůží
Sabine Durrant
Šokovaná žena zjišťuje, že se v případu stala hlavní podezřelou... Příběh mě zaujal, ale - promiňte - blbější konec už si autorka vymyslet nemohla! Podlehla módě nečekaných zvratů - ale až tak?...
Nová planeta
Martin Vopěnka
623 stran - mohlo jich být méně, mně vadila přílišná popisnost, zdlouhavé pasáže až nuda. Přitom tak báječný námět!
Bez svědomí
Robert D. Hare
Téma, které mě od mých studií velmi zajímá. Vždycky jsem si myslela, že když člověk vědomě koná zlo, dělá to pro nějaký svůj prospěch. Jak se s tím ale srovnává ve svém vlastním svědomí?
Chci tě zpátky, i když tě ztratím
Mariana Slánská
Zvláštní příběh, ale neseděl mi styl psaní.
Jidášovo evangelium
Simon Mawer
Po knížkách Skleněný pokoj a Mendelův trpaslík jsem byla zklamaná, příběh jsem četla rozkouskovaně, vracela se, nebavilo mě to, nakonec jsem nedočetla a odložila.
Homo psychoticus II aneb Můj návrat ke studiu
Michaela Malá
Takové skutečné životní příběhy mě přitahují. Ale vždycky se u nich zamýšlím i nad tím, kolik státních peněz takto nemocní lidé vyčerpají mnohdy zbytečně a vlastně si všemožné pomoci příliš neváží. Tady je v závěru knihy naprosto zřejmé, že autorka si ve své pozici libuje a vůbec jí nenapadne, že každotýdenními hovory s psychologem třeba omezuje dostupnost léčby
pro někoho potřebnějšího. Medikace jí zabírá, studuje, je normální a přesto si vymýšlí problémy...
Život je nádherný
Tereza Boučková
Znám rodinu s podobným osudem, jaký prožila a popsala paní Boučková ve svých knihách Rok kohouta a Život je nádherný. Adoptovat romské děti se jí vymstilo. Geny někdy nelze usměrnit výchovou ani čistým srdcem a láskou. Já před autorkou obou těchto knih smekám klobouk a přeju jí, aby se nenechala zlomit. Život je nádherný!
Hlava plná přízraků
Paul Tremblay
Četla jsem to jako příběh rodiny s duševně nemocnou starší dcerou, která má tu mladší ve svém vleku. Milující rodiče ze zoufalství dělají co mohou. Ale protože jsem přeskakovala blog (tento styl prostě nesnáším), možná mi unikla podstata.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Mně vadí přeskakování v ději ve všech knížkách. Je pro mne nepříjemné, když se chci soustředit na pokračování příběhu a on navazuje zas až po několika stránkách a mezi tím začne příběh jiný. Stejně tak míchání minulosti se současností. Na tuto knížku jsem se velmi těšila, ale tímto mě zklamala, chyběla mi pohoda z četby.
Lístek do ráje
Joyce Carol Oates
Carol Oatesová píše výborně, nejvíc se mi líbil román Zběsilost. Její popisy postav jsou tak dokonalé, že je přímo vidím, ale bohužel jsem se nikdy s žádnou z nich neztotožnila. Chovají se tak, jak bych se v jejich situaci já nechovala. Například v tomto románu vztah dcery a otce, psychologicky pochopitelný, mi šel vyloženě ""proti srsti". A totéž vlastně i v závěru příběhu. Ale ráda zkusím nějakou další knížku této autorky, napsala jich spoustu.
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Martin Lavay
Knížka se mi velmi líbila. Vlastně jsem se na ní před mnoha lety svým způsobem podílela. Zajímalo by mě, jak dneska žijí příbuzní těch vysokoškoláků, jestli i oni pátrají až dodnes, jak to vlastně bylo. Záhada nad záhady!!
Lovci hlav
Jo Nesbø
Knížka mě od začátku bavila, všechno sice trošku přehnané, ale v podstatě logické. Strana 145 a 146 se autorovi opravdu povedla! Jen policie je románová, skutečná by se takhle nechovala, ovšem ne nadarmo se na policajty dělají vtipy. Konec byl už hodně přitažený za vlasy.
