Život je nádherný

od:

Život je nádherný

Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Tak jako se o předešlém díle mluvilo jako o autobiografickém, i zde bychom takovou stopu snadno vysledovali. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo. Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako prezidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/306402/zivot-je-nadherny-TQN-306402.jpg 4.2121
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Přidat komentář
Aladinka89
16. července

Pro mě byla kniha zklamáním. Rok kohouta jsem přečetla jedním dechem, ale Život je nádherný jsem četla od půlky už jen skokově. Stále jsem čekala, že se něco začne dít, a ono nic.
Autorka čerpá ze svého životního příběhu, který je nepochybně silný a pro čtenáře poutavý. Jenže v této knize tomu příběhu nic nepřidává, přišlo mi to jako stálé opakování již řeeného (Rok kohouta), jako zabřednutí v bažině problémů všedního dne. Bez pohybu, bez akce, bez výsledku. Čekala jsem, že alespoň závěr se dotkne něčeho hlubšího, něčeho, co přesahuje všednost, ale opět nic.
Pro mě zklamání po všech stranách.

etrnka
05. července

Z knizky zustal smutny pocit, ale prosyceny nadeji..Pekna kniha, po niz jsem sahla nahodne a urcite si musim pujcit Rok kohouta..touzim vedet, co tomuhle predchazelo!

bookcase
25. června

Opět skvělá, hodně osobní zpověď. Mám ráda deníky, mám ráda styl Terezy Boučkové, a byla jsem zvědavá, jak žije v současné době. Takže jsem si čtení užila. A že není veselé? Život někdy není peříčko a já oceňuju, že se autorka nebojí psát ani o nelehkých záležitostech.

dagmar.rub
24. června

Tereza Boučková žije život nelehký, přesto ne marný. Působí na mě dojmem velmi silné ženy, ale jako každá žena, je i velmi citlivá. Její knížky se čtou snadno, byť nejsou o veselých věcech. Vždycky je tam ale cítit naděje, vůle a touha žít a se vším se porvat. A že ten život za to stojí, ať už se člověku děje cokoliv. Vždyť Život je nádherný.

michaela8154
01. června

Knížka se mi líbila, chvíli jsem se smála, chvíli se mi chtělo brečet, každou chvíli jsem si hledala odkazy na zmiňované knížky, hudbu, osobnosti. Taky mi úžasně připomněla polo zapomenutý rok 2011.

fruitbueno
01. června

Život autorky, poznamenaný minulostí, se pořád k minulosti obrací, řeší ji a celá kniha je jí ovlivňována. Často jsem si říkala, jak by její text vypadal, kdyby nebyl tak moc spjat s dobou minulou. Tereza Boučková umí psát a je škoda, že na to, že "život je nádherný" přijde až někdy ke konci svého vyprávění.

Mobetka
24. května

Tereza Boučková čistí kamna (když to nikdo jiný neudělá), seká trávu kolem dubu (když to nikdo jiný neudělá), zachraňuje psa, radí sousedům, jak deratizovat dům, bojuje s úředním šimlem, stará se o nemocnou maminku, poslouchá vybrané rozhlasové pořady...je tak čestná a poctivá a pracovitá...a ukřivděná, že mi to v polovině knihy už začalo lézt na nervy. Nicméně její úderný a zkratkovitý styl mě přesto baví. Mnohem víc mě ale bavily její předchozí knihy a nejvíce ta první.

lidunka1
03. května

Knížka mě velmi zklamala. Je to jako kdyby téměř kdokoliv z nás vydal svůj deník. A vůbec nechápu, proč se jmenuje Život je nádherný, když má člověk z četby dojem, že život je jen samé trápení..... Opět důkaz, že když je někdo slavný a kniha má reklamu, tak se prodává, aniž má patřičnou úroveň.

Mr.Donut
28. dubna

Skvělá kniha, jež nabízí mnoho míst k zamyšlení. Pro mě první kniha od Boučkové, ani nevadilo, že jsem neznal předchozí díly triptychu, snad jen chvíli na začátku jsem se cítil trochu mimo. Po dočtení jsem si okamžitě obstaral další díla autorky a knihu doporučuji.

micha-ella
27. března

Znám rodinu s podobným osudem, jaký prožila a popsala paní Boučková ve svých knihách Rok kohouta a Život je nádherný. Adoptovat romské děti se jí vymstilo. Geny někdy nelze usměrnit výchovou ani čistým srdcem a láskou. Já před autorkou obou těchto knih smekám klobouk a přeju jí, aby se nenechala zlomit. Život je nádherný!

Beruska18
25. března

Po přečtení knihy Rok kohouta jsem neváhala a sáhla i po této knize, ve které autorka opět otevřeně popisuje události, které jí přinesl život - duševní nemoc matky, smíření se životem adoptivních synů, na který neni vůbec pyšná ... určitě mě kniha nesklamala ...

amysa
07. března

Rozhovor s Terezou Boučkovou v pondělní Oně Dnes mi připomněl, že jsem ještě nenapsala hodnocení poslední její knížky... Nechci srovnávat s předchozími věcmi, prostě každá její knížka byla napsána v určitém životním období, ve kterém se autorka zrovna nacházela a potřebovala se z toho vypsat... A já mám pro její zpovědi slabost, protože je pro mě neskutečně silnou ženou, ke které cítím opravdu hluboký obdiv... Každý se neumí tak statečně prát a neustále bojovat s křivdami a nepochopením, které nám život občas klade do cesty...
Její poslední deník Život je nádherný vyznívá mezi řádky opět docela smutně, ale i přesto mi byl hodně blízký... hlavně všechny ty situace, popisující neustálý a nikdy nekončící zmar ohledně maminčiny nemoci... Opravdu velmi často jsem se v těchto řádcích našla, poznala a překvapivě mi i ten občasný nadhled vykouzlil úsměv na tváři:-)
Přeji Tereze hlavně pevné zdraví, šťastný a spokojený život a těším se, až nám o těch pěkných chvilkách, třeba někdy příště, zase napíše... A já si je přečtu opravdu moc ráda!

Sonik1974
01. března

Skvostné. Miluji knihy Terezy Boučkové. Jsou tolik o životě a ze života. Pro mne silná osobní zpověď.

kudrdlinka
01. března

Pro mě byl Rok kohouta asi silnější. Tady jsou hodně popisovány události toho roku a to mě až tak nebavilo. Každopádně jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, je rozhodně zajímavá. Obdivuju T.B., že dokáže tak otevřeně psát, tady zejména o nemoci své maminky.

cace
25. února

Přečetla jsem, ale předchozí knihy se mi zdály být lepší. Příliš mnoho hodnotícich výroků. Je to o autorce, postrádám víc.

Jana283
21. února

Ač se mi kniha jevila trochu povrchnější než Rok kohouta, opět smekám před autorkou, jak otevřeně se dokáže podělit o události, které přináší život - především stárnutí a duševní nemoc matky, se kterou měla dle předchozích knih spisovatelka velmi blízký vztah. Jsem ráda, že jí život přinesl i určité smíření - jak v pohledu na život adoptivních synů, tak ve vztahu s otcem i bývalým přítelem maminky V. Havlem. Snad i díky tomu jí živvot může připadat skutečně nádherný. Moc jí to přeju.

Cella
18. února

Mnohem lepší než Rok kohouta. Život je někdy nádherný, ale většinou přesně takový, jaký jej paní Boučková popisuje. Ten popis martyria na úřadech by si měli přečíst na MPSV. Velmi oceňuji též popis světových událostí té doby, které si tak čtenář může lehce připomenout.

alzbeta4340
13. února

Přesně popsaný život, věřila jsem každému slovu. Moc pěkně vylíčené pocity dospělé dcery, která pečuje o svou nemocnou matku, ta tíha, smutek i trochu vzteku a samozřejmě boj se sociálním systémem. K tomu všemu adoptivní děti, které se nevyvedly. Knížka je to velice čtivá a hodně osobní.

janamo
31. ledna

Četla jsem všechny knihy paní Boučkové, ani tahle mě nezklamala. Píše upřímně, z hloubi duše. I když to není vždycky veselé čtení, je to "doušek čisté vody" a mám z něj vždycky hezký pocit. Knihu život je nádherný jsem začala číst večer a přečetla jedním tahem.
Jsou to knížky, ke kterým se mohu vrátit. Zaslouží si nominaci na Knihu roku.

Jolina
30. ledna

Přes ukřivděnost, která v autorce stále hluboko dřímá a se kterou se nemůže vyrovnat (otázkou zůstává, zda je to vůbec možné) se dostaneme do průřezu jednoho roku v jejím rodinném životě, který se však úzce prolíná s reálnými událostmi kolem. Autorka čtivě popisuje, nepřikrašluje, trpí a s ní její osud prožívají čtenáři. Pokud jste ve fázi, kdy spíš potřebujete postavit na nohy, máte dvě možnosti - knížku si přečíst a zhodnotit, že všude je něco (pro optimisty), přípdaně knížku po přečtení odložit s tím, že život je opravdu v některých svých podobách hodně syrový.... (ta pesimističtější verze)... A pokud jste v období, kdy je vše OK, zarazí vás, že to tak opravdu být nemusí...stačí lusknout prstem a vše je jinak...

orinka3
30. ledna

Opět nemůžu dát jinou známku, než pět hvězdiček. To je tak opravdová kniha, upřímná, přesná! Nic nepřikrášlující, ale přesto i optimistická. Nefňukat, sebrat se a vstát. Pasáže o mamince jsou okopírované ze života, tak to opravdu je. A skvěle se čte. Autorka je formát!!!!!

lenulitah
27. ledna

Tahle knížka se mi zdá smutnější a depresivnější než Rok kohouta, samá nemoc, smrt..ale je to holt život.. I přesto jsem si hezky početla. Terezu Boučkovou mám ráda.

alnahu
23. ledna

Je to moje první kniha od této autorky a jsem mile překvapená. Nečetla jsem její knihy, asi proto ,že autorka žije v místě, kde jsem prožívala své dětství a mládí s rodiči, kteří mě již oba opustili. Paní Tereza má můj hluboký obdiv i přes veškeré životní trable s kterými se s námi v knize podělí zůstává svá-idealistka ,která věří v dobro a v nádherný život. Určitě si přečtu i další její knihy .

Magriva
21. ledna

Kniha mě oslovila stejně moc jako Rok kohouta, je silná v deníkových záznamech, komentářích k soudobému dění, k osobnostem, starostem i radostem. Každou knihu si od ní moc ráda přečtu, protože ve mně prostě našla fanouška, cítím s ní, rozumím jí a někdy si své osobní prohry a démony tak neberu, protože je tu někdo, kdo to cítí podobně. Při čtení jejích knih mám pocit, že v tom nejsem sama, že nejsem tak divná, tak mimo, tak příšerná. A i jako člověk je úžasná.

lidunka1
19. ledna

Nečtěte Boučkovou, když máte sklony k depresím. Ona vlastně nepíše romány, ale popisuje svůj život. Zjistila jsem, že na čtení této knihy právě teď nemám prostě sílu.

avokado4
02. ledna

Tereza Boučková opět nezklamala, výborně napsané.

hs777
31.12.2016

Už odvahou napsat a vydat Rok kohouta si mě Tereza Boučková získala a po přečtení této knihy ji navíc obdivuji. Moc mě potěšila zmínka o Haně Androníkové.

MV111
28.12.2016

Mám moc ráda autorčin styl psaní. Nepřekonatelný Rok kohouta a skvělé Šíleně smutné povídky tato knížka ale nepředčí - je mnohem smutnější, rezignovanější a odevzdanější. Chybí to vzácné koření, které v sobě Tereza Boučková tentokrát asi nebyla schopna vydolovat - nadhled, sarkasmus a sžíravý humor. Není divu, tíha okolností je taková, že někdy prostě energie nezbývá. Moc přeju, aby se nejhorší období překlenulo (i když to asi chvíli potrvá) a vrátil se ten správný esprit, pro který její knížky milujeme.

Janek
26.12.2016

Boučková píše dobře, je to čtivé a zajímavé, když si čtenář může připomenout docala nedávné události na české kulturní i politické scéně. Text má spíš charakter deníkových záznamů, postřehů, které by bylo možné publikovat jako sloupky kdesi na internetu nebo v časopise. Té knize ale podle mého názoru ještě něco málo chybí a bohužel hodně přebývá (ta věčná ukřivděnost!).

michaela1555
20.12.2016

Romanovy deník. Navazuje na Rok kohouta. VYborně napsáno. Dá se pochopit skoncování s nenapravitelnymi adoptivními syny, kéž by má dcera jednou takovou dcerou jakou je ona v tomto románu ke své matce s počínajícím Alzheimrem. Zároven pečující a laskavá zároven tolerantní.