micha-ella komentáře u knih

Nadějný začátek, nudný prostředek a nereálný konec.

3 15.06.2024

Tohle jsem vzdala. Proto nepíšu přečteno ani nedávám hvězdičky. Stačil mi krutý úvod a pak začátek - pokus autorky o horor, bohužel jak z béčkového filmu. Matka s dcerami místo ubytování jde za tmy a svitu měsíce prohlížet ponurý vnitřek majáku, v temné vodě plave končetina dětské mrtvolky, ale není to dítě, je to panenka s očima začerněnýma fixem... Bože!

Nebylo to pro mne, řeči a zábavy mladých mě nebaví a téma rasismus je vždy sporné.

2 08.06.2024

Katko, souhlasím s tebou! Dávám o hvězdičku víc, protože mně ty paničky zas až tak nevadily. Vadila mi duchařská vložka, vadilo mi nelogické chování hlavní postavy a úplně nejvíc mi vadily ty prapodivné zvraty děje v poslední třetině knížky. Vyvrcholení a konec s omluvou autorce označuju za naprostou blbinu.

4 07.06.2024

Malá rada všem čtenářům, kterým se zdá konec příběhu nevysvětlený, useknutý, bez rozuzlení: přečtěte si to celé ještě jednou a pozorněji.

5 05.06.2024

Zas mě nalákalo vysoké hodnocení čtenářů (85%) a zas jsem bohužel zklamaná. A divím se, že jsem knížku nakonec dočetla. Někdo jí tady dokonce nazývá nádhernou. Je to příběh plný ošklivostí a deprese, autorka umí psát, ale nic nádherného v tom nevidím a závěr je hodně nepravděpodobný. Který otec by tohle dělal tolik let?

6 04.06.2024

Po pár stránkách jsem si pomyslela, že asi půjde o špatný překlad, protože hlavní postava mluví hodně divně, ale ukázalo se, že je to záměr autorky a jde o výborný námět. Moc mě to bavilo až do šestnácté kapitoly. Čtivé, bezvadné! Pak jakoby ten příběh dopsal někdo jiný, akce a situace se změnily v naivní dívčí románek. (O prsten v zastavárně už se nikdo nezajímal?) Poslední minuty babiččiny smrti si autorka taky mohla odpustit a závěrečné vysvětlení vůbec neodpovídalo povaze hlavní hrdinky.

Ach to byla blbina! Nedávám žádnou hvězdičku, protože jsem to nepřečetla, ale od poloviny přeskákala. Tuhle autorku už obejdu velkým obloukem.

Psychické poruchy mě zajímají, a proto podobné knížky vyhledávám. Tahle se mi ze začátku líbila, dvojice matka - syn byla celkem sympatická a uvěřitelná, ale od poloviny knížky už mě to nebavilo, To asi bude spíš moje chyba, mám to tak v poslední době téměř u všech knih.
Ráda bych se dozvěděla něco o autorce, odkud je (zřejmě z Moravy podle stále opakovaného slova děcko), jestli ten příběh popisuje její vlastní zkušenosti (třeba psycholožky), co ještě napsala. Na knize není obálka a o autorce ani slovo.

2 25.05.2024

Roboti a androidi mě baví. Autorka se ve Výpadku systémů ani v nejmenším nesnaží systémy vysvětlovat, prostě vypadávají a naskakují a tak spíš než SF je to technická a elektronická pohádka.

2 23.05.2024

V poslední době některé knížky nedočítám - většinou se mi líbí začátek, vytrvám do poloviny a pak už jsem natolik otrávená, že mě konec vůbec nezajímá. U této knížky mi vadilo podrobné popisování každé maličkosti, pomalý děj, dialogy se mi zdály nepřirozené a završila to duchařina.

Další nedočtená knížka. Styl mi vůbec nevyhovoval - dopisy, vsuvky snů, pokusy o horor, samé lži, nereálnost, vzdala jsem to před koncem.

3 14.05.2024

Na straně 100 jsem knížku odložila. A to jsem se do čtení nutila, nebavilo mě to. Dvě předchozí autorčiny knížky mě taky moc nenadchly, tak snad už na další nenarazím.

Námět to byl pro mě, ale je to takové roztrhané a psané v přítomném času, to nemám ráda.

2 09.05.2024

Dobře se to četlo, bavilo mě to, některé názory jsou přesně mé: "V jistém smyslu muži opravdu můžou za velkou část problémů, kterým svět čelí: války, klimatickou změnu, genocidy, sekty, pedofilii, znásilňování, vraždy, většinu zločinů obecně. Už tisíce let řádí jak pominutí." Nebo: "Je dítě v mužském těle. Dostal svět do rukou jako chrastítko, kterým pak mlátí do podlahy, když nezíská, co chce." Jednu hvězdičku ubírám: méně je někdy více. Netýká se to jen jmen, identit a pomíchaného času. Týká se to délky celého příběhu.

4 07.05.2024

Tohle se nestalo a nikdy nestane, proto jsem tu knížku dokázala přečíst, ačkoliv jindy jakékoliv popsané surovosti a krutosti buď přeskakuju, nebo knížku odkládám a nedočtu. Tady to nešlo.
Je to vegetariánský protest, je to obžaloba! To, co se dnes děje chovným zvířatům, se v tom příběhu děje lidem. Hrozné, šokující, mrazivé, příšerné, nechutné, nelidské. Připomnělo mi to knížku Pod kůží (Michel Faber). Tady v komentářích čtu, že je to jednoduché čtení, krátké věty, odpočinkové! Napsané jednoduše. Cože? Třeba to, co říká hlavní postava o svém domově? Cituji: "Místo plné popraskaných slov, odmlk vrostlých do zdí, místo, kde se nahromadily smutky a tříští vzduch, škrábou ho, až kyslík pod jejich tíhou puká. Dům, v němž pomalu dozrávalo šílenství, krčilo se, připraveno vyrazit." Jiná čtenářka postrádá příběh, prý jí chyběly (s hrubicí!) jakékoliv myšlenky, pocity, pro jiného je styl téměř bez dialogů, ač je jich tam tolik. Žasnu! Je to výborně napsané, popis zkázy v prázdné ZOO je fascinující, střídání hrůz s poetickým vztahem hlavní postavy k otci mě bralo za srdce. Tahle knížka ve mně bude dlouho ležet.
Katko, ty to rozhodně nečti!

9 01.05.2024

Knížku jsem měla půjčenou z knihovny. Nic jsem o ní předem nevěděla, anotace i komentáře si vždy nechávám až po přečtení. Až u poslední kapitoly mi docvaklo, že se jedná o sérii, ale naštěstí o první díl, proto jsem ho hned na začátku neopustila, jako omylem půjčený třetí díl knížky Všechno, co dáme. Prokousávala jsem se Posledními slovy pomalu a bez chuti, pokračování mě už nezajímá, nemám tyto umělé zvraty v ději ráda.

5 30.04.2024

Mám ráda nadsázku, ironii, sarkasmus i vtipné hlášky. To jsem si pochvalovala, ale jinak celý děj kulhal a všelijaké náhody byly tak přehnané, že už ztrácely komiku. No, docela mě to bavilo, i když další knížku autorky už nezkusím.

2 25.04.2024

90%! Tolik čtenářů a tolik chvály! Co to se mnou je, že mě to vůbec nebavilo? Že mi to místy připadalo i pitomé? Šestileté dítě odkázané samo na sebe by dopadlo jinak, to je jisté. Přiznávám, některé odstavce jsem přeskakovala, takže mi ušlo, jestli byla řeč o mracích komárů, ti bohužel bývají i v romantických bažinách, kde vlastně žili ti raci, kteří mají rádi čistou tekoucí vodu a jestli autorka vysvětlila, jak zpívají raci a jak racci. Dobře mi tak!

12 24.04.2024

Tuhle knížku jsem četla hned po prvním vydání v roce 1986 a zůstala ve mně nezapomenutá. Teď jsem jí našla v nové obálce v knihovně a přečetla jí znovu se stejnou chutí jako kdysi. Vytkla bych jí snad jen ten sentimentální konec.