Metuje komentáře u knih

Mě se to teda narozdíl od většiny líbilo víc než poslední, ještě Lagercrantzův díl. Autorka dokáže být místy dost vtipná, chvilkami mi to připomnělo Nesbøho styl psaní. Určitě zkusím její druhou sérii, která je mnohem lépe hodnocená.

Na to, čeho všeho pan Hecl dosáhl se mi zdá velice skromný a cením, že uznává podíl štěstěny na jeho úspěších. Z knih Martina Moravce lepší kousek.

Rozhovorové knihy od Martina Moravce jsou už trochu klasikou, tento mě ale zase tolik nezaujal, jelikož se do styku s tímto povoláním většina z nás nedostane.

Jak mi ještě pátý díl přišel relativně čitelný, tak tady už jsem se ztrácel extrémně. Absolutně nechápu, čím měla být zajímavý himalájský příběh, ale i bez něj byl děj teda hodně slabý. Postavy se nijak nerozvíjely a už jsem v tom vůbec nepozoroval původní díly.

Klasika, výhodou je, že je krátká a láká k opětovnému čtení.

Věci, které se dostaly do Pelíšků a Pupenda jsou nejlepšími částmi knihy, zbytek mě na rozdíl od Občanského průkazu příliš nebavil. Je teda obdivuhodné, jak málo z knihy tvoří scénáře.

Oproti jiným severským krimi autorům dost slabé, k postavám jsem si nevytvořil žádný vztah, příběh mě taky úplně nezaujal.

Celou dobu těžká nuda, připomínalo mi to trochu Na cestě od Kerouaca, jen pár posledních stran bylo fajn. Ostatně hlavně díky nim si myslím, že bylo vydání možné.

(SPOILER) Jednoznačně zatím nejslabší díl série, nevím, jestli autorovi došla inspirace nebo mi to jen nesedlo, ale u tohohle dílu jsem se teda dosud nudil nejvíc. Přitom tam byla zajímavá ta linka s dvojčaty i vězením, jen byla zbytečně odfláknutá a nevyužitá k plnému potenciálu.

Původně jsem chtěl napsat, že mě překvapuje množství hejtu, které se na autora sneslo, ale vlastně mě to možná ani nepřekvapuje, je to jednoduchá věc, která se snadno "hodnotí". Možná to je tím, že audioknihu opět namluvil Martin Stránský a překladu se opět chopila Azita Haidarová, ale já bych si pravděpodobně změny autora ani nevšiml, nebýt to na obálce. Největší změna stylu psaní pro mě byla mezi prvním a druhým dílem, kdy série značně zpomalila a zesložitila se. Myslím, že se toho Lagercrantz ujal více než zodpovědně a určitě dám i další díl.

Fajn pohled do minulého režimu, ten, kdo to sám zažil bude určitě ještě spokojenější. Líbil se mi přirozený jakzyk a dialogy, díky tomu se to četlo jak nic.

Věčná škoda, že se autor nedožil vyššího věku a nestihl dopsat všech deset dílů. Je fakt zajímavé, jak odlišné všechny tři díly jsou, především ten první. Série nejdřív začne vcelku standardní detektivkou, pokračuje však v naprosto komplikovaný špionážní román. Takhle zpětně po poslechu všech Larssonových dílů je opravdu zajímavé, že dvě hlavní postavy, pokud se to o Lisbeth s Mikaelem dá říct, spolu tráví jen velmi málo času a ani jim není věnováno tolik stran, kolik by se dalo očekávat. Jsem fakt zvědavej, jak na to navázal Lagercratnz, jestli ta změna autora bude opravdu tak znatelná.

Hodně špatně se to čte, člověk je hozen do děje a musí se nějak zorientovat. Jakmile se zorientuje, tak skončí část a v další části už jsou zase úplně jiné postavy a jiný čas. Možná zkusím ještě dvojku, ta je prý víc dějová.

Taková oddechovka, pohodička, život Pražáka v 80. letech. Pro někoho, kdo tu dobu zažil nebo je dokonce z Prahy určitě lepší zážitek. :)

Vůbec mě neuráží téma nebo jeho kontroverznost, nicméně kniha jako taková podle mě za moc nestojí a její nekvalita je překryta pověstí "zakázané/šokující" knihy. Klidně by to mohla být nějaká krátká povídka a nemusela by mít tolik stran. Působilo to na mě trochu nedodělaně, část s putováním mohla být zajímavější, konec méně uspěchaný. Lolita je další příklad knihy, na kterou jsem byl moc zvědavý a nakonec mě zklamala. Ti, kdo mají Nabokova načteného většinou hodnotí nejpopulárnější Lolitu jako jeho ne příliš povedené dílo, takže ještě asi zkusím některé jeho povídky.

Autorka prostě neumí konce. Zvláštní fascinace A. Benešem, který je neustále vychvalován a jeho nezpochybnitelné slabé stránky jsou ignorovány je cítit stejně jako v předchozích dvou dílech.

Slabší, než předchozí díl, ani mi nevadilo, že se z toho v polovině stala červená knihovna, naopak mi to možná nakonec spíš chybělo, užíval jsem si to víc, než detektivní prvky, jejichž vystavění na mě nefungovalo tak dobře jako u prvního dílu. Označení Adama Beneše jako "jednoho z nejlepších kriminalistů" je fakt vtipný.

(SPOILER) Jako obyvatel Pardubického kraje jsem samozřejmě musel docenit místo konání, překvapilo mě, jak byla kniha napínavá. Jen jsem se několikrát přistihl přemýšlející nad tím, proč autorka napsala postavu vyšetřovatele Beneše, tak jak napsala, byl to pro mě odstrašující případ kriminalisty. Jako nechat vražedkyni odjet domů s otcem oběti je fakt něco :D

Kniha nemá konec.

Knížky s více POVs jsou pro mě vždy zážitkem, nicméně tady mi trochu vadilo nevyužití plného potenciálu postav rodičů, klidně mohli dostat stejně prostoru jako syn a mohlo být více vysvětleno.