meluzena komentáře u knih

Ač ve vlastním domě, žije jako bezdomovec, na okraji společnosti, odpudivý i sám sobě. Příliš starý na to, aby ještě něco dokázal a příliš mladý, aby to už vzdal. Jediný blízký tvor je jednooký pes, kterého si vezme z útulku. To poslední, co byste od něj čekali, je nezatížené, a vlastně velmi poetické vnímání. Pokud se oprostíte od vlastních předsudků nad všechnu tu ošklivost a krutost a vlezete si do jeho bot, překvapí vás hloubka, kterou tam najdete.

„Za odlivu vidíme brodivé ptáky, jak ostrými zobáky rozrývají bahno a drancují podzemní civilizaci slaných organismů. A za přílivu vidíme dvojice kachen, vždycky v páru. Kachny jsou jako ponožky. Když máte jen jednu, tak něco nehraje.“
--
„Brzy se v obchodech objeví bachraté oranžové dýně (...) a plastové masky na gumičku s dírama pro oči. Brzy nastane čas, kdy být pochmurný a strašidelný, podivný a zpotovřený je skoro přijatelné.“
--
„A stejně tě musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“
--
„Já taky hltám. I když teď nikdy nehladovím, pamatuju hlad, a tak občas zoufale, bezmyšlenkovitě hltám, jako bych najednou moh sníst všechna ta pořádná jídla, která jsem nedostal v dětství.“

15 21.08.2018

Kusturicovy balkánsky švihlé filmy můžu, ale v knižní podobě mi to nějak nesedlo - jako by všechen ten bezútěšný život přeplněný alkoholem, násilím, socialismem, válkou a kriminalitou, navíc bez naděje na zlepšení - jako by mě to zavalilo jako balvan. Díky tomu jsem si ale uvědomila Kusturicovu genialitu, s níž tuto atmosféru ve svých filmech odlehčil a překlopil do černohumorné polohy.
Pro povídku V hadím objetí neplatí výše uvedené - ta je tíživá i poetická. Díky za ní.

1 20.08.2018

Knížka mi evokovala vynikající film Volný pád, kde vcelku spořádanému Michaelu Douglasovi prostě jednou rupnou nervy, čímž spustí domino destrukce s tragickým koncem. Ale protože Vlčí léto laponského mlynáře není hollywoodská produkce, vše je trochu jinak, a to je moc dobře.

Gunnar Huttunen je vcelku neškodný podivín, který starousedlíky irituje už z podstaty – přišel odněkud z jihu, nikdo o něm nic neví, koupil starý mlýn a opravil hoblovku na šindele a daří se mu, místní mládež místo aby spořádaně seděla doma, vysedává u něj a směje se jeho vyprávění a předvádění různých zvířat; a nejhorší je, že v noci občas vyje tak, že se rozštěkají psi v širokém okolí a nikdo se nevyspí. Svoji nelibost dávají nepokrytě najevo, aniž si připustí, že tím provokují mlynářovu potrhlost.

Tahle tenká knížečka nabízí k zamyšlení téma normality – co jsme ještě ochotni tolerovat a kam až jsme ochotni zajít, abychom se zbavili toho nenormálního. (Anebo co je kdo ochoten tolerovat nám?*)

Celá knížka je výborně napsaná, má svižné tempo, výborná je též směsice charakterů vč. samotného Gunnara. Celé vyprávění je lehce švihlé a závěr tomu všemu dá korunu. Určitě doporučuju k přečtení.
-------
*) ...protože co když jste tím Gunnarem vy? Co když jste v očích vašich sousedů obtížným hmyzem třeba proto, že máte pět opravdu živých dětí nebo cvičíte v paneláku na trombón nebo máte štěkací psy? Nebo jste jiní=divní třeba tím, že sekáte trávu starou sekačkou (neřku-li kosou), chodíte pěšky, jezdíte vlakem, nejíte maso, nebo co já vím...? Co byste udělali vy, kdyby na vás dělali hon jako na Gunnara?

3 14.08.2018

Ježíš zemřel na kříži. Tečka.
Nebo snad ne...?
Pozoruhodná pidiknížečka, která se odvážila nabourat toto tabu a vypráví, co se stalo po tom, co se Ježíš probudil v hrobce a vstal (z mrtvých). Přemýšlí a rekapituluje. Ale už se na svět dívá jinýma očima - očima obyčejných lidí, plných soucitu a pochopení a najednou vidí své tehdejší pravdy nikoli jako neotřesitelné, ale vlastně pomýlené.

1 05.08.2018

Výborná „staromódní“ detektivka, kde čest a spravedlnost jsou nejvyššími hodnotami. Trochu mi to připomínalo detektivky s Herculem Poirotem - dobrý příběh, žádné moderní vymoženosti, žádný stres ani cool výrazy, což bylo velmi příjemné.

4 05.08.2018

Pro milovníky sci-fi parodií určitě kultovní záležitost a povinná četba. Pro ostatní asi více či méně potrhlá blbůstka, nicméně dostatečně inteligentní a proložená vlídným humorem. Suma sumárum, tenoučká knížka, "převážně neškodná" :-), která s mírnou nadsázkou patří k všeobecnému vzdělání.

5 04.08.2018

Elon Musk je bezesporu neobyčejný člověk. Nadprůměrně inteligentní, cílevědomý, s výjimečným technickým nadáním, obrazotvorností, fotografickou pamětí a téměř nadlidskou odolností vůči psychické zátěži. Nesnáší lajdáky a hlupáky, kteří (mu) brání v uskutečňování cíle nejvyššího, a sice záchrany lidstva - viz úryvek:
„Možná jsem jako dítě moc četl komiksy,“ řekl Musk. „V komiksech jde skoro vždycky o to, že někdo zachraňuje svět. Připadalo mi přirozené, že by se měl člověk snažit svět zlepšit, protože opak nedává smysl.“

Profesionálně napsaná kniha, která Muska ukazuje z různých úhlů pohledu. U každé kontroverzní záležitosti je předkládána Muskova verze, i verze protistrany (pokud byla ochotna autorovi poskytnout rozhovor), není to ani bulvár ani suchý výčet faktů ani odborné čtení.
Knížka má šmrnc a předkládá čtenáři velikánskou mozaiku, v níž je radost si číst.

Velmi zvláštní kniha, po které je dobré sáhnout v tom správném rozpoložení.
Pokud budete čekat normální knížku, asi budete zaskočeni, a když narazíte na „podivné“ esoterické myšlenky, možná budete uvažovat, zda vůbec číst dál.. Ale pokud se nenecháte odradit, zjistíte, že s přibývajícími stránkami jsou tyhle neobvyklé úhly pohledu v knize čím dál přirozenější, že vedou k samé podstatě, a že právě ony činí knihu tak jinou a vlastně velmi modrou.
A možná se ve vás zahnízdí neodbytná myšlenka, že vnímat jen to, co je na povrchu a nesnažit se ani nakouknout, co je pod tím, by byla škoda.

„Domov důchodců nebyl postaven starým způsobem a neměl žádná okna na server, jako by se ti, co jej postavili, snažili vzepřít čtvrté, nejtmavší části světa, aby nekazili starouškům náladu.“
---
„Den byl krátký, jako by byl nemocný a neměl sílu dojít až do konce.“
---
„Stáli u nemocničního okna a snažili se pochopit neštěstí, které Míšu potkalo. Možná se uhodila do hlavy a poškodila si tak všechna důležitá centra: řeči, chuti do života, radosti ze života, neopakovatelnosti života.“

7 22.07.2018

Co cítí člověk s Alzheimerem? Je to těžší pro něj nebo pro nás? Velké a těžké téma, které není snadné zpracovat bez kýče a patosu.
Pokud máme někoho takového poblíž, můžeme se tak akorát snažit nevyčítat a nevztekat se, když během návštěvy vystačí třeba s jedinou otázkou, protože zapomene nejen odpověď, ale i to, že se na totéž už (třeba čtyřikrát) ptal.

Autor v úvodu píše, že tento text vznikl, protože si potřeboval utřídit myšlenky na toto téma, a nikoli se záměrem vydat ho jako knihu. Ale já bych si přece jen raději počkala, až to bude chtít napsat jako knihu, protože tenhle text na mne působí jako když někdo přemýšlí nahlas a pinká myšlenky bez jakéhokoliv cenzury. A Fredrik Backman má určitě na víc.

8 16.07.2018

Nezapomenutelná, výborně napsaná kniha, která má ohromnou sílu a hloubku. Kniha, o které se nedá moc dobře psát, protože všechno zní divně plytce; kniha, kterou si prostě musíte sami přečíst.
Oslava touhy po životě, opravdovosti a lidství se silným protiválečným poselstvím. A nejen protiválečným - ony totiž obě světové války, vítězný únor i srpen 1968 mají jedno společné: bezpráví, utrpení a plíživý strach, kterým se člověk nemůže bránit a které ho přesto fatálně ovlivňují.

Knihu naprosto geniálně vypráví dům, v němž se během let vystřídaly tři různé rodiny. Dům - nestranný, a přesto nepřetržitý pozorovatel, který vidí a slyší i to, co se před ostatními pečlivě skrývá, co jde až na dřeň a co vás dostane (pokud to k sobě pustíte).

4 15.07.2018

Pár stran úvodního textu a spousta černobílých fotografií; na konci přetisky dobových reklam a recepty.
Pro milovníky starých časů velmi příjemné počtení.

09.07.2018

Čtyři sta let starý pohádkově černobílý příběh o tom, kolik zla může napáchat žárlivost (škoda, že v tom je stále aktuální). Vše (tedy skoro vše) se ale nakonec v dobré obrátí: zlo je potrestáno a napraveno a dobro nepřišlo (zcela) k úhoně, ač si vytrpělo své.

08.07.2018

Základní informace o živočichách a rostlinách střední Evropy - u každého obrázek a kratičký popisek (do kterého se někdy bohužel nevešly důležité detaily).
Pro základní orientaci naprosto ideální, pro větší zahloubání se je třeba sáhnout po podrobnějších publikacích.

3 08.07.2018

S touhle knížkou jsem se bohužel minula, nelíbila se mi.

Víc než jako kniha pro čtenáře mi to připadá jako „vyprávění jen pro zasvěcené“. Ruská babička Toňa je člověk typu „muž jménem Ove“, ale autorovi se nepodařilo vykreslit její obraz tak, aby vůči ní vzbudil čtenářovy sympatie. Totéž platí i pro různé příbuzné včetně rodinné libůstky vyprávět příběhy ne tak jak se staly, ale aby byly zajímavé.

Mnoho věcí se (otravně) opakuje pořád dokola jako refrén nebo naopak autor nakousne něco z rodinné historie a za chvíli to utne s tím, že v téhle knize nebude vyprávět o rodině, ale o vysavači. Jenže samotný příběh o vysavači není dostatečně nosný na to, aby byl zlatým hřebem knihy.
Možná mi ze všeho nejvíc vadila ta „klamavá reklama“, kdy autor tolikrát různými způsoby (ne)nápadně upozorňuje, jak je to zábavné čtení, jak skvělou rodinu má a jak zajímavý je ten příběh o vysavači (o čemž mne nepřesvědčil).

Pokud jste přečetli nějaké knihy o svérázných (ruských) postavičkách a jejich rodinách nebo dokonce máte vlastní zajímavě potrhlé předky, nejspíš se při čtení téhle knížky budete vrtět, a možná ji ani nedočtete.

Přes to všechno si myslím, že o autorově rodině (a možná i o tom vysavači) by se nechala napsat zajímavá a čtivá kniha, ale musel by ji asi napsat někdo jiný.

06.07.2018

Kratičké dílko s řádně zašmodrchanou zápletkou a tragickým finále.
Nadčasové myšlenky mohou po čtyřech stoletích znít trochu pateticky, nicméně ve skvělém překladu Martina Hilského patos ztrácejí a zní jako hluboké, vskutku nadčasové pravdy (pokud se nechcete zaškobrtávat na archaických výrazech a větné stavbě, směle sáhněte právě po tomto překladu do současné češtiny).

Výborná, hluboce lidská kniha, výborně napsaná.
Vesnický zapadákov spoléhá na nového doktora, kterým je čerstvý absolvent bez zkušeností. Sám, pouze s načtenými znalostmi, vlastními pochybnostmi a tíhou odpovědnosti. Hodili ho do vody a plav!

6 02.07.2018

Paralelní příběhy Smrtě a Rumpála Žičky a jeho nemrtvých přátel jsou tak černohumorně báječné, že už jen kvůli nim stojí za to tuhle knížku shltnout. Navíc nabízejí řadu podnětů k zamyšlení na téma smrti a žití, a to s jakousi samozřejmou lehkostí.
Bohužel se v knize vyskytovaly ještě další příběhové linie, které mě zdaleka tak nebavily, ale nutno přiznat, že i u nich jsem se nejednou rozesmála na celé kolo.

Autor nám předkládá obraz Lucrezie formou tajného deníku, který píše pro své děti před svou smrtí - aby věděly, jaká doopravdy byla jejich matka. Vykresluje nám ji jako oběť politických šachů svého otce, trpitelku a velmi ctnostnou ženu.
Text působí uměle, strojeně a popis událostí, pokrmů, ošacení atd. zní spíš jako nějaký úřední zápis do protokolu. Dočetla jsem spíš jen že zvědavosti, jestli to fakt bude pořád tak nezáživné. Bohužel bylo. Škoda, protože myslím, že Lukrezie měla o čem vyprávět.
V množství postav se človek těžko orientuje, neb jednou je postava označena jménem a příjmením či příslušností k rodu, jindy politickou/náboženskou funkcí a někdy zas příbuzenským vztahem k jiné postavě - a v tom aby se prase vyznalo :(. Autor si ten propletenec evidentně užíval, já rozhodně ne.

Jedna perlička:
Autor vložil Lukrecii do úst, že „slavnosti a radovánky se v palácích nových kardinálů střídaly jako na běžícím páse“ - tak si říkám, jak byla Lukrezie dobrá, když už v 15. století znala běžící pás :-)

1 30.06.2018

Tentokrát méně humoru a více gramatiky, nicméně velice jednoduše a poutavě popsané. Doporučuji zejména všem, co stále tápou ve slovesných časech.

Jen tak mimochodem: to, co autor píše o vyjádření budoucnosti a používání slovíčka will, není (bohužel) tak krásně černobílé. Nicméně pokud jste prošli klasickou (tj. chybnou) výukou zahrnující will/shall atd., je to zásadní krok na cestě ke gramatickému prozření :-).

2 18.06.2018

Pokud je vám z nějakého důvodu proti srsti ono křesťanské/ezoterické pojetí odpuštění, neházejte flintu do žita - tahle kniha nabízí dost odlišný přístup - netlačí vás do odpuštění někomu, komu prostě odpustit nemůžete...
A proč se do toho pouštět? Protože když někomu (nebo dokonce všem) odpustíte, nejvíc se uleví právě vám.

2 18.06.2018