Zimní pohádka

kniha od:


Koupit

Zimní pohádka je hra od Williama Shakespearea, napsaná pravděpodobně v roce 1610 nebo 1611. V Česku je známá a oblíbená kvůli tomu, že se v Česku (případně v Čechách, v originále Bohemia) částečně odehrává. Ve hře se však kromě jména samotného nijak neobjevují české reálie (resp. jsou zcela nesmyslné - přístání na českém pobřeží, absolutně nečeská jména) a existují dokonce pochybnosti o tom, co konkrétně slovem Bohemia Shakespeare mínil. Na vysvětlení jména existuje celá řada teorií (fiktivní místní jméno odvozené od anglického Bohemian - Rom, Cikán; řada lokalit s podobně znějícím názvem atd.). -- Podle předmluvy překladatele Jiřího Joska k vydání z roku 2017 je prapramenem Zimní pohádky skutečná rodinná tragédie mazovského knížete Ziemowita, který dal ze žárlivosti uvěznit svou mladou ženu a poslal na smrt synka, kterého porodila ve vězení. Kněžna zemřela, ale kajícný manžel se po letech setká se zachráněným synem. Příběh do Anglie pravděpodobně přivezla dcera Karla IV. Anna, jejíž sňatek s králem Richardem II. dojednal synovec knížete Ziemowita. Přímým pramenem, z něhož Shakespeare čerpal, je povídka Roberta Greena "Pandosto aneb Vítězství" (1588), která rozpracovává zmíněný příběh mazovského knížete. Změnil jména, některé postavy oželel, jiné upravil, další připsal (např. Paulinu), čímž se mu z rozvleklého, drsně dobrodružného vyprávění podařilo vytvořit skvělé drama....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23472/big_zimni-pohadka-s5i-23472.jpg 3.7162
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Tribun EU
Originální název:

The Winter's Tale, 1611


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Zimní pohádka

s1ombrehimawari
02. září

Povedená záležitost. Moc mě bavil humor, děj i prostředí. Kdyby nebyl takový konec hodnotím plným počtem hvězd.

Jack93
18. srpna

Hra na pomezí tragédie až komedie, v níž hraje velkou roli fantazie. Tak lze nejlépe popsat Zimní pohádku, která se odehrává na Sicílii a v Čechách, jimž Vilda přisoudil moře (a také krále s typicky českým jménem Polixenes). Děj plyne rychle, autor neztrácí čas nadbytečnými dialogy. Z jazykového hlediska nepatří hra k nejsložitějším. A těch zvratů! Knižní verzí jsem se bavil a překvapuje mě zdejší nízké hodnocení. Stejně tak se mi líbila i divadelní interpretace na Letních shakespearovských slavnostech. Kouzelné prostředí míčovny Pražského hradu celý zážitek jen umocnilo. Navíc silné herecké obsazení (Isteník, Rašilov, Krobotová, Arichteva a další) prostě nemůže zklamat.


ElleNora
31. července

Přestože má pohádka (celkem) dobrý konec, ani zde není všechno růžové. Král je přespříliš žárlivý, čímž postupně rozvrátí celou svou rodinu. Děj odehrávající se v Čechách je už více prohlouben, sledujeme mladou lásku i vlastní záměry taškáře.
Člověk si musí mnoho domýšlet, nejspíš to není četba pro každého. Ocenila bych rozšířenější konec, ale to je jen drobnost.

Kozel
14. března

Ze všech Williamových her, kde je ústředním tématem žárlivost, mě Zimní pohádka bavila patrně nejvíc. I díky tomu, že Shakespeare mnohé říká tím, co vůbec nenapsal. Žárlivost zplozená pouze vlastní myšlenkou může mít dalekosáhlé důsledky, o čemž se Leonites velmi citelně přesvědčil. Probuzení a prozření přišly až následkem ještě většího traumatu. Bravurní první část hry, korunovaná "soudní pří" Leonida s Hermionou, jejíž projev mi připomněl obhajobu Kateřiny Aragonské z Jindřicha VIII.

Jinak je zde mnohé, co je známo z dílny anglického barda. Carmillo je nenápadným hybatelem děje a uvádí zlomy v zápletce. Paulina je obrazem celkem kousavého svědomí i jeho konečným léčením. Teda o nic méně ostrým; až pohádkovým=o) Autolykus s Křupanem do hry vnáší trochu toho humoru. Výstupy na oslavách stříže budiž důkazem. Vsunutý monolog Času je samostatnou perličkou, která stojí za přečtení i vytržení z kontextu, byť je onen monolog příliš dlouhý pro citování. A samozřejmě vždy přítomná dualita; Shakespeare málokdy napsal něco jednostranného, ať se jedná o hru nebo postavy. Viz třeba právě dvojice králů - Leonites a Polixenes - kteří si během hry několikrát prohodí nálady.

Avšak jsme v pohádce, či zimním příběhu (odehrávajícím se ve sluncem ozářených zemích...) chcete-li, takže i ta pohádková romance tu má svůj prostor ve dvojici Florizela s Perditou. Příběh, který jsme četli/viděli/slyšeli mnohokrát v mnoha podobách. I podobně odlehčené, jako je celá tahle Shakespearova hra. A musím doznat, že prozatím mě ta odlehčenější tvář bardova docela baví. Nejsou to hry vrcholné, nejsou ani doporučitelné pro začátek s Shakespearem. Je však proč je oceňovat.

Malý polemizující dodatek: Mnohé, i mě, jistě zaujme, že částečně se Zimní pohádka odehrává v Českém království. Které je přímořským státem. Ono to láká, já mám však (studiem a znalostmi nepodložené) pochyby, zda Shakespeare slovem Bohemia myslel skutečně Čechy. Vždyť je to slovo poměrně zrádné. A skutečně si nemyslím, že by zrovna on byl natolik "hloupý", aby nevěděl, že Čechy neleží u moře. I kdyby pro nic jiného, hru napsal v době, kdy mohl vědět o plánovaném sňatku Alžběty Stuartovny, která se stala českou královnou dva roky po sepsání hry. Navrch se hra hrála během svatebních slavností, neměla to být spíš autorova forma poklony Alžbětě, která se tak nějak stala trvalou? Kdo ví. Shakespeare chtě nechtě vždycky vyvolává otázky=o)

annes
11.12.2020

Od Shakespeara sem čekala asi trochu víc...a teda podle názvu sem si představovala trochu jiný příběh a možná díky očekávání to bylo pro mě zklamání. Plusový bod uděluji za výskyt jména Hermiona :-)

Jaruš7
26.02.2020

V tomto čase odlehčená četba je třeba.
Pohádka z mistrovského pera se mi jeví jako vedlejší produkt pro zobrazení královských bludů, zde v amoku žárlivosti, které léčí čas a pohádka, neboť revolta je zde nepatřičná.
Bohemia - snad libozvučný název pro autora a fantazie dá pohádce pro nás další hodnotu otisku Čech v díle mistra, i když k moři si území vybojoval jiný český panovník. Možná jeho sláva se v ústním podáním dostala, tak jako veronský příběh, k doslechu mistra příběhů do Anglie.
Jména však jsou jiná potíž, to řecké, je alespoň evropské.
Příběh končící pohádkou je asi mimořádnost na žebříčku mých hodnocení, neboť ostatní díla jsou za 5*.
Audioverze s bardy hereckých legend.

tygřík2
11.12.2019

A já pořád dumala nad tím, odkud berou tvůrci jihoamerických telenovel náměty :-)))
Ovšem verše , které na začátku pronáší Čas, tak ty beru!

sarekaslukova
13.11.2019

Po celou dobu hry jsem postavu Sicilského krále nechápala, prostě člověk s psychickým onemocněním. Líbilo se mi, jak Shakespeare vyobrazil ženy v ději této hry. Žádné naivky, ale rozhodné, které by šly i přes mrtvoly. Konec hry byl kouzelný, dočítala jsem s úsměvem na tváři, jen mě překvapilo, že k postavě syna Sicilského krále se nikdo při závěrečným setkání nevrátil nebo snad mi to jen uniklo, netuším.

1