meluzena - Příspěvky

Lingvistické pohádkyLingvistické pohádkyP. Nikl

Všechny pohádky jsou zajímavé jazykem, kterým jsou napsány, některé zaujmou i svým obsahem (ovšem nikoli jako klasické pohádky) - jsou to takové úsměvné blbůstky. A k tomu roztomilé ilustrace.
"'Takové písmeno, které samo sebe přeškrtává, nemůže přece existovat!' rozčílilo se jednou X, narovnalo se a odešlo jako římská dvojka do lesa."

21. dubna


K mořiK mořiP. Soukupová

Výborně napsaná kniha o vztazích nejen rodinných. Těžko lze přehlédnout naléhavost, s jakou nás autorka mezi řádky upozorňuje na důležitost komunikace (ač ještě ne tak drásavé jako v její následující knize Zmizet).
Text oživují občasné vsuvky - jakoby to komentoval někoho zvenku; někdy vtipné, někdy z nich až zamrazí. (např.: "Bára má na hlavě sombrero, protože jí připadá, že jí sluší, což se ale plete." nebo: "Ještě je čas, ale jednou se ukáže, že v Johance všechna krása zůstala venku. Ale pomalu k tomu míří.")

21. dubna


Probudím se na ŠibujiProbudím se na ŠibujiA. Cima

Osvěžující čtení, příjemně načichlé "Murakáčem".
Autorka mistrně proplétá několik dějových linek, svěží je zápletka i (ne)očekávaný konec; vše napsáno s jakousi samozřejmou lehkostí, takže možná ani nepostřehnete, kolik zásadních (a těžkých) témat je v knize obsaženo. Kombinace hovorového a spisovného jazyka sice občas praští do očí, nicméně hovorová čeština dodává textu zvláštní šmrnc.
Možná úplně nevím proč, ale čtení téhle knížky bych přirovnala k tomu, jako když po dlouhé době vyjdete na čerstvý vzduch a zhluboka se nadechnete.

19. dubna


Vlak osamělého mužeVlak osamělého mužeM. Waltari

Mladý muž popisuje svou cestu formou jakýchsi krátkých poznámek - holé či jednočlenné věty jsou podstatně častější, než rozvité věty či souvětí. Z textu tak čiší hrdinova roztěkanost, nuda a zklamání z cesty, což byly bohužel i moje převažující pocity z čtení knihy.
Poslední dvě kapitoly jako by napsal někdo jiný, zmoudřelý, a člověku dojde, proč celá kniha byla tak divná (leč celkový nepříjemný pocit z četby zůstal).
Nicméně kniha jistou zajímavost určitě má: subjektivní pohled mladého muže na jednotlivá místa 10 let po první světové válce.

12. dubna


CizinkaCizinkaD. Gabaldon

Autorce nelze upřít vypravěčský talent. Kniha sice balancuje na samé hraně červené knihovny, ale vhodně načasované cynické poznámky umně shazují patos potenciálně přítomný v blízkosti velkých emocí, lásky, cti a pravdy (ač ta poslední zápletka a její rozuzlení už opravdu byly přitažené za vlasy).
Fajn čtení jako oddech od naší překombinované a pretechnizované doby; v rámci žánru klidně 5 hvězdiček.
---
"Byl jistě naštvaný, protože jsem mu řekl, že pivo je slabé. Řekl jsem mu, že pravé skotské pivo vyžaduje, aby se do sudu přidala stará bota, a cedí se přes řádně obnošené spodní prádlo."
---
"Stoupala jsem po úzkých točitých schodech, které byly nestejnoměrně vysoké. Někdy jsem si musela zvednou sukni, abych nezakopla. Usoudila jsem, že tesaři v osmnáctém století měli buď špatné měřicí metody, nebo velký smysl pro humor."
---
"Vzpomněla jsem si na strýcovu neukojitelnou touhu po vědění a jeho cynismus, s nímž pohlížel na všechna náboženství. Podle něj byla pouhými doklady o lidské kultuře, které mohly být přehledně katalogizovány."

11. dubna


Další příhody z černého kufříkuDalší příhody z černého kufříkuA. J. Cronin

Kratičké čtivé příběhy s ponaučením.
Na můj vkus možná až příliš krátké a příliš čermobílé, což je trochu škoda - všichni zlí/sobečtí/arogantní/atd. lidé dojdou buď zaslouženého trestu nebo prozřou a změní se k lepšímu, přičemž moudrý, prozíravý a skromný lékař jedná vždy správně (až na dvě výjimky, kdy tím hlupcem je on sám). Od začátku víte, kdo je černý a kdo bílý, moralizující vztyčený ukazováček je stále přítomen - skoro jako v bajkách. Mno.. A přitom možná stačilo jen netlačit tolik na pilu.

11. dubna


MalevilMalevilR. Merle

Ano, kniha to není dokonalá - biologie a fyzika tu pokulhává, věci ohledně náboženství (poplatné francouzskému venkovu v době vydání) můžou leckoho iritovat a opravdu to není klasická postkatastrofická knížka.
Ale rozhodně není špatná. Má své nesporné kvality, a navíc přidanou hodnotu, kterou autor ve své (ještě ne tak konzumní) době ani nemohl plně dohlédnout: kniha v podstatě rozvíjí úvahu na téma "Jak bychom žili, kdybychom najednou přišli o VŠECHNY technologie a jejich produkty?" a na rozdíl od všech klasických postkatastrofických knih přidává vlastně velice příznivou podmínku: "...pokud bychom nemuseli řešit kontaminaci, bezprostřední smrt hladem, rabování, epidemie atd." To vytváří zajímavý prostor k zamyšlení. K věcem, které běžně člověka napadnou, že by je postrádal (telefon, internet, auta, světlo, domácí spotřebiče a vůbec všechno co je na elektriku či baterky vč. vodovodu a kanalizace..) tady přibydou "nenápadné drobnosti" jako oblečení, boty, opasek, svíčka, tužka, papír, mýdlo, kombinačky, kladivo, hřebíky, drát, provázek, nůž, nůžky, léky a všechno, co spotřební společnost s klidem spotřebuje nebo vyhodí a koupí si nové. A taky vztahy. Běžné mezilidské, ale i z pohledu plození a hrozící degenerace při plození v malé uzavřené skupině... A samozřejmě všechny dosud nashromážděné znalosti - jak co pěstovat a uchovávat, jaké byliny jsou na co, jak si co vyrobit... Napadlo vás někdy, kde potom tyhle "obyčejnosti" vzít?
Téma natolik nosné, že z mého pohledu vyváží všechny nedostatky.

08. dubna


Anna ze Zeleného domuAnna ze Zeleného domuL. M. Montgomery

Milý příběh o tom, jak se ošklivé káčátko stalo bílou labutí.
Anna je sirotek, kterého nikdo nechce - je zrzavá a příšerně užvaněná, ale má ohromnou fantazii a silně nakažlivý optimismus. Navíc je snaživá a dobrosrdečná, a tak není divu, že vyrtoste v sympatickou mladou dámu (která neztratila svůj optimismus a fantazii, ale už tolik neplýtvá slovy).

Knížka pro všechny, kteří potřebují koňskou dávku optimismu.

08. dubna


Kniha JónKniha JónÓ. Sigurðsson

Z doslovu překladatelky se dozvídáme, že rok 1755 je jediné bílé místo v životopise inslandského národního hrdiny Jóna Steingrimssonona, což inspirovalo autora k napsání této fikce.
Autor zvolil formu Jónových dopisů ženě, ve kterých se mísí celkem čtivé “civilní” popisy Jónových příhod s křesťansky orientovanými pasážemi a jakýmsi básnicky/snově útržkovitým popisem reality a snů, kde máte najednou pocit, že sledujete nesouvislou řeč zasněného básníka. (Ale možná, že Jón takový byl a autor přesně vystihl tyhle tři složky jeho osobnosti. Kdoví...)

01. dubna


DědinaDědinaP. Dvořáková

Zvláštní kniha. Taková hrabalovská, přímo ze života.

"To je všechno tym, že mladí chcou žít po městsku. Kolikrát si řikám, že se mají do toho města rači teda vodstěhovat, dyž jim dědina není dobrá."

"Tady na dědině člověk musí umět vodpoustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musite každej den znova, jinak byste tady nemohli žit."
To platí na dědině stejně jako v zahrádkářské kolonii, chatové osadě, ale i v činžáku či satelitu. Tím víc, čím víc si vzájemně vidí do talíře.

24. března


Žlutí lviŽlutí lviP. Nikl

Kratičký, mýticky symbolický příběh.
Doporučuji.

22. března


Divňáci z ŇjújorkuDivňáci z ŇjújorkuP. Nikl

To, že je New York plný exotů, ví každý, kdo tam byl (nebo je viděl v televizi / na internetu). Petr Nikl si je fotil a fotky pak převedl do kreseb a veršů.
Kresby jsou řemeslně zdařilým přepisem fotky asi jako to vídáme u pouličních umělců. Pokud je vrcholem vašeho výtvarného umění domeček jedním tahem, asi budete nadšeni. Pokud aspoň trochu umíte vzít tužku do ruky, budete nejspíš čekat od kreseb v knize něco víc než jen kresebnou "kopii" fotek - budete čekat nějaký "osobní otisk" kreslíře. (Marně).
Veršovánky jsou na tom podobně - občas trochu zakopávají, jindy potěší zajímavým detailem.

"Bělostná
Bílá dáma s bílým psem / splývá v jednu bytost / omotanou poklusem: / Filoména & Horst. // Tlapy nosí návleky, / ona mokasíny, / bílý kožich pravěký / pln Horstovy psiny. // Oba spolu tancují / na pupeční šňůře, / ona má jej a on ji / jako vejce kuře."

Ať už vás kresby a verše nadchnou či nikoli, jedno "Divňákům z Ňjújorku" nelze upřít: jemně nás upozorňují, že i to, co se nám nelíbí, nás svým způsobem fascinuje a přitahuje naši pozornost.

21. března


SlovohleděSlovohleděP. Nikl

"Znáte to. Usednete nad psaním, opřete se omylem o klávesnici, nebo vám po ní přejde kočka, a ejhle! Písmena se osvobodí a rázem vypráví jinak."

Hravé a roztomilé.
Kniha pro všechny, kdo se umí usmívat.

20. března


Zlodějka knihZlodějka knihM. Zusak

Celý svět se díval na Němce jako na nepřátele. Jenže takových jako Liesel, Hans, Rosa a Rudy bylo víc (osobně by mě zajímalo jaké procento) a Führera a jeho propagandu nenáviděli úplně stejně jako zbytek světa. Hajlovali, vyvěšovali vkajky, vstoupili do strany a narukovali do armády "aby bránili svou vlast" nikoli z přesvědčení, ale protože chtěli přežít. Jim pak Spojenci vybombardovali domovy a zabili jejich nejbližší. Ti, co přežili, to měli věru těžké, protože museli žít s tím, co viděli a čím si prošli. (Nepřipomíná vám to něco z naší ne tak dávné minulosti? Kolikrát už se v historii tohle schéma v různých obměnách opakuje?)
Výborná knížka o nesmyslnosti války. Občasná klišé celkový dojem nenaruší.

03. března


ZmizetZmizetP. Soukupová

Tři různé příběhy o tom, jak se jednotlivé malé křivdy nabalují jako sněhová koule, která jednoho dne jako lavina nenávisti smete vzájemné vztahy. Nevratně, protože to nikdo nechce řešit.

Mistrovsky úsporné vyprávění. Syrové a bez servítků. Až na dřeň. Ale třeba může čtenáře vyburcovat k tomu, že si své malé křivdy nebude pěstovat a hromadit - protože většina z nich vznikla z nepochopení či nedorozumění (a sobectví, samozřejmě), která se dají vysvětlit.
Pozitivní na tom je, že ať se člověk dostane do jakékoli mizérie, vždycky se může zvednout a jít dál.
Doporučuji.

03. března


Tajný život stromůTajný život stromůP. Wohlleben

Krásná knížka o životě stromů, ve které se dozvíte spoustu věcí, které se v přírodopise neučí a bohužel asi ještě dlouho učit nebudou (pokud vůbec někdy), o lesnických školách ani nemluvě.
Příroda má skvěle a do detailů promyšlený celý ten složitý propletenec důvodů, příčin a následků, kde vše má své místo, zatímco my lidé jsme z něj zatím odkryli jen zlomek, ale myslíme si, že už víme skoro všechno; na základě toho pak jednáme (a pácháme škody).
Tahle kniha vám může otevřít oči a změnit váš úhel pohledu (pokud ovšem budete chtít).

19. února


Prvok, Šampón, Tečka a KarelPrvok, Šampón, Tečka a KarelP. Hartl

Asi jako muzika v čekárně u doktora - má svůj okruh posluchačů, nenadchne, neurazí.

Nelze tomu však upřít zajímavý pohled, jak stejnou situaci si každý zúčastněný vykládá jinak, a protože spolu nekomunikují, vznikají zbytečná nedorozumění, jejichž následky se pak těžko narovnávají. Sice to není nic nového pod sluncem, ale aktuální to je bohužel čím dál víc.

28. ledna


Sloni mlčíSloni mlčíP. Brycz

Hlavní hrdina Kryštof se vnímá jako "mrtvý básník, i po smrti tak nedospěle dětský" a jeho jeho přítelkyně ho miluje i s jeho přecitlivělostí a sarkasmem. Protože nemají kde bydlet, žijí spolu na střeše paneláku v neurčitém českém městě, které jako součást tradice chová stádo slonů. - To zní jako docela slibný začátek...
Jenže poetika/romantika se nějak nekoná a Kryštof se ukazuje spíše jako nepoužitelný rozervanec, který sice chce žít v konkrétní společnosti, ale není schopen (ochoten) pochopit a respektovat pravidla jejího fungování - čehož zcela logickým důsledkem jsou všemožné potíže.

06. ledna


Průvodce povětřím a tmouPrůvodce povětřím a tmouL. Němec

Nenáročné vyprávění o jednom roce průvodcování 18letého Jana na brněnském Špilberku za socialismu, i jak na vlastní kůži zakusil, že svého života se člověk musí účastnit nikoli jako divák, ale jako hybatel.

Pokud vás hned nechytne ta forma lekcí (jako mě), zkuste chvíli vydržet. Možná pak zjistíte, že umožňuje něco, co prostý text ne - třeba namířit na vás prst kontrolní otázkou (a co vy?) nebo doplňovačkou přizvat vaši fantazii - takže z úplně obyčejných situací dokáže vytěžit až překvapivě hodně. A vy si třeba uvědomíte, že tohle trochu přidrzlé burcování je vám vlastně docela příjemné.
---
"Život je jako trubka. Musíš do něj napřed pořádně foukat, abys něco uslyšel."

30.12.2018


Chlupatý sluha pana farářeChlupatý sluha pana farářeA. Paasilinna

Příběh lehce potrhlého vesnického faráře z finského zapadákova nám ukazuje, že být jiný sice znamená jisté nepříjemnosti, ale venkoncem je velmi osvobozující. Napsáno vlídně, s lehkostí a mírnou nadsázkou. Občas vtipné, občas k zamyšlení; určitě doporučuji.
---
"Podle biskupova mínění se pro duchovního nehodilo, aby choval medvěda. Bylo to příliš výstřední. Farář nesmí vybočovat z průměru, musí být dokonce obyčejnější než průměr, pak teprve může úspěšně hlásat Boží slovo. Je to jako v televizi: čím hloupější program se vysílá, tím víc má diváků."
---
"Před příchodem spánku pan farář Oskari Huuskonen nesoustavně přemýšlel, že kdyby Ježíš byl Fin, tak chození po vodní hladině by nebyl žádný velký div, rozhodně ne v zimě. Při chůzi po hladině totiž nejde o sílu víry, ale o tloušťku ledu."
---
"Ale jinak se holub s medvědem nedají moc srovnávat, každý je úplně jiný. Holub nespí v zimě a medvěd zas nelítá."

29.12.2018


Všechno, co si nepamatujuVšechno, co si nepamatujuJ. H. Khemiri

Zajímavý námět a zvláštní styl vyprávění.
Rozhodně se u téhle knihy nemusíte obávat nějakého polopatického vysvětlování - občas je to totiž jako byste poslouchali "rozhovor" dvou lidí, ale slyšeli jste jen jednoho z nich a měli si domyslet vše ostatní. Rychle se střídající krátké sekvence různých scén (třeba jen jeden odstavec či jedna věta) přenáší na čtenáře nervozitu a roztěkanost. Autor nezaujímá stanoviska a netlačí čtenáře do černobílých soudů - jako by nám jen předložil svoje záznamy a ty si s tím, čtenáři, nalož jak chceš.
Za povšimnutí určitě stojí nevyřčené otázky, které zůstanou viset ve vzduchu i poté, co knihu dočtete.

Jak hodně se znají blízcí přátelé? Jak hodně svou vstřícností či sobeckostí ovlivňujeme druhé? Nakolik jsme tím za ně zodpovědní (pokud vůbec)? Na čem závisí konečné rozhodnutí sebevraha - na vnějších okolnostech, chování lidí z jeho okolí, jeho (ne)vůli žít? Kde je hranice viny?

19.12.2018


Co by můj syn měl vědět o světěCo by můj syn měl vědět o světěF. Backman

Začátek celkem ušel. Ale pak se nějak víc a víc tlačilo na pilu až mi to pak přišlo jako nějaký "knižní sitcom" pro pobavení mas. Někde za půlkou jsem knihu odložila.

17.12.2018


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Sestupná spirála sebedestrukce zabalená do hezkých slovíček.
Jestli to někdy byla láska k léčivým rostlinám, nyní už je to jen čirá posedlost a mamon. Nemocné tělo, chorá mysl, lhaní a nalhávání si, rozpad vztahů a sociálních kontaktů.

Takový je příběh v podstatě jakéhokoli feťáka v posledním tažení - nechce (si) přiznat, že má problém, odmítá jakoukoli pomoc, neslyší na potřeby svého těla, nejí, nepije, nespí, neléčí svá zranění, postupně odkopává všechno a všechny, včetně svých nejbližších. Feťák má své bludy, Anna krásná slova o léčivkách, obojí je ale únik z reality.
Feťák chce svou dávku, Anna polyká analgetika, protože chce sbírat byliny a každé úterý je odevzdat. Feťák začal dobrovolně, u Anny nevíme, jestli je její zhoršující se zdravotní stav nevyhnutelný nebo je pouze důsledkem odmítnutí jakékoli léčby.

Kniha může čtenáři odhalit, že ta bylinková víla může být jen obyčejně vyšinutá osoba a že nelze pomoct někomu, kdo pomoct nechce. A taky že rozhodnutí snášet bolest může být vlastně projevem slabosti a nikoli vnitřní síly - jako když člověk raději snáší nelidskou bolest jen proto, že se bojí jít k zubaři.

13.12.2018


1Q84: Kniha 1 a 21Q84: Kniha 1 a 2H. Murakami

Dva paralelní příběhy se spoustou meandrů a odboček a taky detailů, které je dobré nepřehlédnout, protože tvoří zásadní střípky do mozaiky.
Celé je to takový zamotanec, až si říkáte, kam to asi vede. A pak najednou dočtete poslední stránku Knihy 2 a nevěříte vlastním očím, že je to FAKT POSLEDNÍ stránka, protože takhle useknutý konec vás zaskočil. A když pak trochu vychladnete, dojde vám, že je to vlastně trilogie, zajdete do knihovny pro Knihu 3 a při jejím čtení vám všechny dílky zapadnou na svoje místo.
Jojo, ten celkový obraz stojí za to.
---
Český překlad je psán krásným květnatým jazykem; o to víc překvapí občasné do očí bijící jazykové kiksy (např. "prostranná místnost" místo prostorná, "dětská klouzačka" místo skluzavka, "O Bohu toho nevím skoro nic." apod.).

09.12.2018


1Q84: Kniha 31Q84: Kniha 3H. Murakami

Výborně promyšlené vyprávění, které vás napíná jako kšandy - jako by s vámi autor hrál stopovačku a vy jste netušili, kam vás vede. A když si náhodou začnete myslet, že VÍTE, přijde nečekaná odbočka, která zcela mění směr.
Oproti Knize 1 a 2, která UŽ TAK pěkně odsejpá, má Kniha 3 ještě větší spád, a i naléhavost.

Překlad bohužel občas zaskřípe jako nehty o tabuli (podivnou stavbou vět i jednotlivými slovy, např. "vražednice" místo vražedkyně, "klepe pěstí" místo buší, "dětská klouzačka" místo skluzavka apod.)

Příběh sice operuje s prvky nadpřirozena, nicméně to nejzákladnější poselství zůstává pěkně nohama na zemi, což je velmi příjemné.
Určitě doporučuji.

09.12.2018


Les - Návod k použitíLes - Návod k použitíP. Wohlleben

Dvě věci jsou naprosto jisté: autor má les opravdu rád a ví o něm opravdu hodně.

Jenže jakoby nevěděl, pro koho tuhle knížku vlastně píše - zda pro nedělní procházkáře, ostřílené skauty, biology, ekology, hledače hlubších souvislostí a duchovních pravd nebo koho vlastně. A tak vedle sebe najdeme informace o tom, jak si opucovat zabahněné boty, jak se chránit před deštěm a komáry, proč nejíst zvěřinu, nesbírat moc hub, mít smíšené lesy a netěžit dřevo, proč se kmeny kroutí a rozdvojují, jak komunikují houby a stromy, jaký je duchovní význam stromů, že naše lesy nejsou lesy, ale plantáže na dřevo, atd. Každý čtenář si tak najde těch pár "svých" kapitol a ostatní ho moc neosloví, protože to už buď dávno zná nebo ho to (ještě) nezajímá.

Celou knihou se vine apel, jak důležité je lesy chránit a často jsou uvedeny konkrétní důvody. V tomto kontextu pak působí poněkud podivně například to, že autor obšírně vysvětluje, jak škodlivá jsou zahradní krmítka a lesnické krmelce pro lesní ekosystém, načež se rozněžní nad tím, jak sám krmítka má a obhospodařuje, protože na nich rád pozoruje ptáčky.
Navíc autor je Němec, takže se nám dostanou informace ohledně německé lesní legislativy, hospodaření, statistických údajů, stavu porostů a zvěře a otázka českého čtenáře, jak je to asi u nás, zůstane viset ve vzduchu.

02.12.2018


LetecLetecJ. Vodolazkin

Pan Vodolazkin touhle knihou ukazuje, že o ruských gulazích a bolševickém teroru těsně po VŘSR, o rozkrádání a morální bídě na konci 90. let, i o stýskání po časech vlastního mládí lze psát s lehkostí - bez hořkosti, sebelítosti, obviňování.
Vše mistrně zabalil do v podstatě velmi jednoduchého příběhu, který nám pozvolna citlivě rozkrývá, a přesto zasáhne až do morku kostí..
Určitě doporučuju k přečtení.
---
„Moudrost je především zkušenost. Promyšlená zkušenost, samozřejmě. Kdyby nebyla promyšlená, všechny kopance života by neměly žádný smysl.
Když jsem to řekl nahlas, Innokentij namítnul, že k pochopení se dá dojít i bez kopanců.(...)
Innokentij říkal, že jeho neformovalo bití v lágru, ale úplně jiné věci. Například vrzání kobylek na Siverské. Vůně samovaru, ve kterém právě začala vařit voda.“
---
„V televizi mě nejprve líčili – napudrovali mi obličej, na vlasy mi rozprášili lak z kovové nádobky. Za mě tomu říkali rozprašovač a dnes je to sprej. Sprej je samozřejmě kratší. V angličtině je mnoho takových slovíček – malých a zvučných jako pingpongový míček a veskrze úsporných a pohodlných. Jenže dřív se na řeči tolik nešetřilo.“
---
„Pro bych tam měl vstupovat?“
„Dělat revoluci. Revoluce jsou podle Marxe lokomotovami dějin.“
Seva je teď podle všeho marxista.
„A co když se lokomotiva nevydá tím správným směrem?“ ptám se. „Vždyť ji neřídíš ty.“
Seva takovou možnost nepřipouští (...) „Strana,“ říká, „to je síla. Víš, kolik nás je! Nemohou se mýlit všichni!“
Tak za prvé, mohou.
Za druhé, dost na tom, když se zmýlí strojvůdce.

18.11.2018


Chceme to, co máte vyChceme to, co máte vyJ. Lanchester

V marketingu téhle knížky jako by někdo šlápl trochu vedle.
Dvojznačný název originálu byl báječně výstižný - Capital znamená jak "hlavní město" tak "kapitál" (majetek, o který v knížce jde opravdu všem). Český název "Chceme to, co máte vy" je naproti tomu poněkud zavádějící, protože rozhodně není hlavním tématem knížky.
Ale i anotace jako by mluvila o jiné knížce. Spíš než román jsem to vnímala jako několik dobrých samostatných povídek o různých lidech, vyprávěných paralelně - jednotlivé příběhy totiž spolu až na pár výjimek nijak nesouvisí.
Tolik k propagaci.

Co se týče samotné knížky, děj pěkně odsejpá; je inspirován obecnou realitou současného multikulturního Londýna i skutečnými příběhy (což se dozvíme v doslovu).
Problém nastane, když si uvědomíte, že většina postav je víc černobílá než je zdrávo, rozpoznáte leckterá klišé nebo dokonce ucítíte lehkou manipulaci, která se pokouší bořit zajeté předsudky a naznačit, kdo že je tu ten černý a kdo bílý.
(Což ovšem neznamená, že africká kontrolorka nemůže být spolehlivá, polský řemeslník poctivý a pracovitý, muslimská rodina tolerantní, džihádista fanatický a bohatá britská panička pěkná slepice.)

Suma sumárum je to poměrně dost dobře napsaná knížka, jejíž velká část je o přistěhovalcích. Fredrik Backman by asi řekl něco jako: "Je to složité. Známe-li celý příběh konkrétního člověka, je mnohem těžší vynášet černobílé soudy."
---
"Šahídův názor: každý, kdo musí do práce chodit v obleku, den co den v hloubi duše trochu umírá."
---
"Bavili se spolu způsobem, z něhož vyzařovala faleš, takže i sebekratší zdvořilostní konverzace byla jako navoněný prd."

04.11.2018


Kafka na pobřežíKafka na pobřežíH. Murakami

Cesta do středu sebe sama je jako skok do prázdna - vyžaduje velikou odvahu, dopředu se o ní nic moc neví a záruky se neposkytují. Ale vyplatí se miliónově. To vám potvrdí každý, kdo ji absolvoval - jako Kafka - protože pak už může přestat utíkat.

Zajímavé a zamotané příběhy hlavních postav odkrývané postupně, s lehkými prvky nadpřirozena. Poklona autorově vypravěčskému umu i propracovanosti děje.
Knížka, která určitě stojí za povšimnutí, přestože závěr působil poněkud useknutě.

04.11.2018


Dveře do létaDveře do létaR. A. Heinlein

Překrásná knížka.
Spousta knih zasazených do budoucnosti, která je z našeho pohledu už minulostí (tahle je napsaná v roce 1957 jako sci-fi odehrávající se v roce 1970 a 2000), působí spíš úsměvně, protože obsahují předpotopní "technické vymoženosti", nebo naopak technologie, které jsou i v dnešní době stále v oblasti snů.
Dveře do léta je oproti tomu dílko převelice roztomilé, protože jednak se v mnoha technických záležitostech až pozoruhodně trefuje a hlavně: samotný příběh je daleko víc o obyčejných lidských věcech jako je přátelství, zrada a láska (a nejmilejší kocour, samozřejmě!).

Hezký příběh, svižně odvyprávěný pěkným jazykem, který přečtěte klidně na jeden zátah a máte z něj hřejivý pocit, že svět je snad stále ještě v pořádku. A že ikdyž je venku zima, má smysl hledat dveře do léta. Vřele doporučuji.
---
"Můj táta vždycky říkával, že moudrý člověk by měl být připravený kdykoliv se rozloučit se svými zavazadly."

04.11.2018


1 2 3 4 5 6