maruschka komentáře u knih

Spíš 3,5 a to ještě striktně v rámci žánru. Klasická ukázka nevyužitého potenciálu. Autorka píše dost nevyváženě, občas je to jak slohovka žákyně sedmé třídy, občas jak klasická červená knihovna z předminulého století. Pak takové ty detaily jako Breeiny šortky a tílka (fakt jsem byla ráda, když se v Pelionu ochladilo a přestala to řešit), což bylo nic proti kupě totálních nelogičností, ale je mi jasné, že o tohle v romanťárnách nejde. Ovšem o co jde, je povinnost slušně zmáknout erotické scény. Tady to bylo utrpení (v první řadě pro autorku - úplně vidím, jak si počítá, kolik ještě vět by ta další erotická scéna měla mít, aby splnila normu), bohužel. Navíc mě nikdy nepřestane fascinovat ta divně prudérní otevřenost erotiky u amerických autorek. Jdou až k porno detailům, ale nakonec vrcholem všeho je, když hrdinové jednou vynechají misionáře a nahradí ho "odvazem" ze zadu :D.
Celkově pro mě opravdu škoda, protože Archer k sežrání, jak jinak, a raději bych si víc užívala jeho než to Breeino plkání.

3 06.11.2016

Možné náznaky spoilerů (ale bez nich prostě nejde napsat komentář). Stručně: Cronin to dal. Přechod byl výjimečný a Dvanáctka není ničím jiným než plynulým pokračováním (takhle to prostě muselo pokračovat!). Naštěstí. První část anotace mě trochu vyděsila - nové postavy? Návrat do roku nula? Takže se bude jen znovu ždímat něco, co už se zdálo skoro suché? Nic z toho, ani omylem. Croninovo puzzle Osudu se "jen" z dvojrozměrného změnilo v 3D (dechberoucí) záležitost. Celý příběh je samozřejmě ohromující alegorií a Cronin na nás tak trochu pomrkává, když nám dost jasně dává najevo, že si vlastně zahrál na Guildera, protože v podstatě "rozšířil" a jako by dal další smysl a rozměr stávajícímu náboženskému systému "Západního" světa.
Paralely jsou zřejmé, ale nevnímám je (jako občas u jiných autorů) jako prezentaci autorova génia. Ukřižovaná Amy, která se nakonec vrátí (?), její nejbližší se samozřejmě musí jmenovat Peter, Dvanáctka i s všeprostupujícím hlasem Nuly - děsivá opozice k Dvanáctce, která tu byla vlastně jen o pár století dřív (pohybem sto let sem, sto let tam Cronin nádherně relativizuje čas) atd.
Parádní zážitek a moc se těším na závěr (tak nějak počítám s tím, že si předtím budu "muset" dát Přechod i Dvanáctku znovu).
Jediná výtka - neskutečné množství chyb (za tohle nakladatel určitě nezaplatil málo, a pak nemá na slušného korektora?).

3 21.10.2016

To je taková krása...

2 27.08.2016

Nikdy bych nevěřila, že se Patricii podaří dostat do série o Charlesovi a Anně tolik humoru, ale stalo se. Řekla bych, že stejně jako u Mercy je i tahle záležitost díl od dílu lepší. Jen mě dost mrzí mizerná korektura a perly jako radost a štěstí, které čiší (vážně je to tak těžké?) nebo "rétorické otázky".

1 14.08.2016

Druhé, možná třetí čtení. OK, definitivně spolehlivý recept na čtenářskou krizi. PB ve mně budí smíšené reakce jen v tom smyslu, že její knížky sice miluju, ale hrozně rychle zapomínám děj. Což ale znamená, že je po nějakém čase můžu číst znovu s novým nadšením (anebo prostě jen to, že stařecká demence je tu :-)).

2 06.08.2016

O téhle knížce se nedá nic moc říct, pokud člověk nechce sklouznout ke spoilerům. Prvních dvě stě stran na jeden nádech, potom je potřeba více zapojit mozek, ale jak člověk postupně louská všechny ty skryté významy (bez nichž prostě žádná sci-fi nemůže být dobrá), neobejde se to občas bez otevřené pusy. A jo, zavání to lehce Kingem, a jo, jasně, že jsou tam otevřené narážky na starší upířiny, ale z téhle výtky podle mě autor elegantně vybruslil otevřenou zmínkou a srovnáním s jednou z upířích klasik (a tím pádem by si mohl trošku stěžovat jedině Stoker).
Velké plus - v době, kdy mám pocit, že se většina autorů snaží být tak jako korektně ateistických, Cronin se do toho nebojí "hrábnout".
Team Wolgast!

4 24.07.2016

Oproti Se(x)znamu tak nějak sladší, i když se Cat snaží přesvědčovat nás, že je drsná, ve skutečnosti je to absolutní slušňačka, která si prostě občas zanadává, přesto jsem se neuvěřitelně bavila. A jo, bylo to předvídatelné, ale to mi absolutně nevadilo. Joanna ty chlapy prostě umí :-)

07.07.2016

Ale no jo porád! Já vím, že je to průhledná emoční manipulace (a v Než jsem tě poznala mi tahle metoda fakt dost lezla krkem) a tady navíc výrazně cítím potřebu napsat to rovnou jako filmový scénář. Což nic nemění na faktu, že jsem půlku knížky prochechtala a půlku probulela.
PS: O neuvěřitelnosti příběhu může mluvit jenom někdo, kdo nezná žádného ajťáka nebo matku samoživitelku :-).

8 05.07.2016

4,5. Ne zrovna jednoduché, přesto strhující čtení. Možná není úplně dobré soustředit se na to, jak mrazivě výstižná je tahle knížka, pokud se odhodláme připustit si, že je to očividná alegorie. Jeden má hnedle zaděláno na pořádnou depku.
Úžasný překlad, nezvykle bohatý jazyk.

2 24.06.2016

Na jeden nádech. Skvělá fantasy. Dlouho se mi nestalo, abych zůstala napjatá téměř do poslední stránky. Moc se těším na další díl.

1 14.06.2016

Je načase to přiznat: trpím předsudky vůči knihám s barevnými obálkami (které mají navíc v názvu jméno hlavní hrdinky, napsala je žena a ještě ke všemu se jich prodalo fakt moc milionů). Tímto se jim hluboce omlouvám. Nebo aspoň Alici. Protože i když Alice na spoustu věcí zapomněla, já vím naprosto jistě, že na Alici nikdy nezapomenu.
Pane bože, koho by napadlo, že můj život je takhle úžasný?

10 31.05.2016

Celou dobu jsem se křečovitě držela myšlenky, že je to přeci jen sci-fi. Přesto chodím domem a čichám k ovoci na míse a ke kytkám ve váze. Pravda je jednoduchá a krutá - cokoliv a kdykoliv může narušit děsivě křehkou rovnováhu našeho bytí - a to znamená rovnováhu každého jednotlivého života, každé jednotlivé hodiny.
Skoro smrtící dávka nostalgie. A úžasná dávka nádherného vypravěčského stylu. V Levných knihách za pade? Nechápu.

1 17.05.2016

Jude, Noah, Oscar, Brian. Jedna z (mála) knih, u nichž cítím potřebu napsat si jména hlavních postav (a vůbec ne proto, že závidím závidím závidím, že nic jiného než jména bych tak dobře jako Jandy nikdy nenapsala), protože i když mám plné kapsy oharků od svíček a rozsedla jsem pár zrcátek zmáčených octem, budu je navždy milovat milovat milovat.
A teď jdu zas brečet, smát se a nejspíš po sto letech zase kreslit.

7 10.05.2016

Zavádějící anotace, zavádějící (i když hezká) obálka, zavádějící (a zbytečný) slogan na ní. Výstižná a trochu hořce ironická sonda do života současné Evropanky, která se konečně dostala do fáze, kdy je schopná začít se vymaňovat z nenápadného, ale trvalého tlaku globální představy o tom, za jakých okolností může být "průměrná" Evropanka šťastná.
Možná by na té obálce přece jen nějaký slogan být měl: Doporučení 35 +.

4 06.04.2016

Vlastně mě vždycky vyděsí, když chlap umí pojmenovat věci a stavy a bolesti, které vnímám jako ryze ženskou záležitost. Paolo k tomu navíc nějak záhadně a dokonale přidává čistě mužský vhled. A já jsem zase přišla o kus hercny.

5 06.04.2016

Hodnotit Ranhojiče je dost těžké. Autor je bezpochyby obstojný vypravěč, ale knize chybí ono něco, co dělá z poutavého románu román velký a nadčasový. Navíc se ani Gordon nedokáže úplně zdržet obvyklého prohřešku autorů historických příběhů a snaží se nám předvést maximum z toho, co si před psaním nastudoval (i když uznávám, že v tomto případě je to méně ubíjející než detailní popis stavby středověké katedrály, žonglování už nikdy nebudu vnímat stejně). Doslov, který má být poděkováním, působí v tomto směru až komicky (mrkejte lidi, kolik univerzitních knihoven jsem navštívil). Přesto jsem se nenudila a k Robymu jsem si našla cestu.
Ještě poznámka: kniha byla napsána před více než třiceti lety a možná více než poučení o 11. století přináší poučení o tom, jak se v posledních desetiletích mění vztah Západu k zobrazení muslimské kultury (byť středověké). Je zajímavé přečíst si názory muslimských čtenářů na GR - mnohé z nich zmiňují rasismus a podněcování nenávisti; já kvituji s povděkem, že autorovi ze srovnání tří klíčových náboženství zobrazovaného prostoru vychází nejlépe judaismus; křesťanství té doby posuzuje tvrději než muslimskou víru (což některým současným čtenářům bohužel uniklo).

12 06.04.2016

Tak jasně, že je to variace na Sherlocka, ale Abigail je prostě moc příjemný Watson, navíc Jenny a Douglas (!), takže pokud vyjde v češtině pokračování, dám si je s chutí.

1 21.03.2016

Tohle byla jízda. Naprosto dokonalá. Poctivý komentář bych psala asi hodinu, takže to zkrátím: dvanáct bez výjimky parádních a různorodých zážitků. Tak nějak tuším, že mnoho příštích Vánoc budu vědět, do čeho se znovu začíst. (Poznámka pod čarou - opěvovaný vzhled knížky mě málem odradil, méně je občas více.)

2 28.01.2016

Nejkrásnější romance za... Jedna z nejkrásnějších romancí vůbec. A taky spousta napětí, několik infarktových scén a překvapivě i dost (černého) humoru. Nejsem si jistá zařazením do YA (když už, tak spíš NA) - obávám se, že to odradí čtenáře, kteří tuto literaturu nevyhledávají (čímž nechci říct, že by knížka fanynky YA/NA neuspokojila). Stručně: Dokonale promyšlený, dokonale napsaný a dokonale zakončený příběh. O hrubkách v českém překladu už nemá smysl psát, CooBoo to asi považuje za roztomilé (jnak si to nedovedu vysvětlit), ale znovu musím říct (nerada), že pokud je to tak, že šetří na dobrých redaktorech, aby mohli nakupovat podobně kvalitní tituly, tak jim to snad trochu i odpouštím.
Závěr: Naprosto strhující dechberoucí román, kde není navíc jediné slovo!
"Polib mě, Hardy!"
Jsem na cucky.

6 04.01.2016

Parádní zimní oddychovka. Pro mě všechny tři povídky kvalitativně vyrovnané, propojení výborně promyšlené. "Jaký alobal?"

1 02.01.2016