Krycí jméno Verity

29.09.2020

Někteří tady píšou, že se jim líbila až druhá polovina. Mně se naopak víc líbila první polovina. A samozřejmě jsem hlavní hrdince tu první větu (jsem srab) nevěřila. Dokonce mi to místy připadalo vtipné, nevím jestli to byl autorčin záměr, ale já si připadala až trapně, když mi to tak připadalo.
U druhé půlky mi forma zápisků připadala trochu nevěrohodná, zachránily to vsuvky ve stylu "neměla bych to psát, ale nemůžu si pomoct".
(V rozpacích jsem s předposlední věty doslovu)

2 21.07.2020

Tady jsem se opravdu trápila od začátku do konce. První část až příliš neuvěřitelná a místy až tak protivná, že se mi hlavní hrdinka znechutila téměř okamžitě.
Měla jsem chuť knížku odložit, ale zde v komentářích jsem se dočetla, že druhá část vše vysvětlí... i tak to nestačilo na víc jak 2 hvězdy. Doslov autorky vše ještě víc uzemnil.
Jedinou světlou stránku příběhu vidím v krásně popsaném pevném vztahu obou hlavních hrdinek.

3 08.07.2020

Jsem ráda, že válečné romány už dávno nejsou jen o Osvětimi. Téma tajných agentů bylo velmi zajímavé, bohužel příběh byl až moc ,,sluníčkový”. První část byla dokonalá, temná, ale ta druhá místy neuvěřitelná. Proto jen 4 hvězdičky.

2 02.07.2020

Můj velký problém s tímhle přběhem byla nereálnost. Kurňa, který gestapák by si u výslechu vystačil s povídáním o neskutečném přátelství dvou mladých žen. Jasně, sice druhá půlka knížky vysvětlí, proč je to psané tímhle stylem, ale to nic nemění na faktu, že to jen neskutně nereálné. Působilo to prostě až moc dokonale a vymyšleně. Vývoj hlavní postavy v druhé části už mi přišel věrohodnější. Ve výsledku to prostě byla young adult knížka, která měla působit jako válečná literatura.
Nechci říct, že kniha není pěkná. Naopak! Styl autorčina psaní je velmi příjemný a snadno se čte. Jen to není nic pro někoho, koho válečná literatura opravdu zajímá.
Takže jako dobrý popis válečné doby? Spíš ne.. Ale jako young adult román? Jasně, pecka!

První část knihy byla protivně afektovaná a ačkoli druhá část osvětlila PROČ, stejně ve mně po dočtení zůstala divná pachuť vyumělkovanosti (kterou ještě znásobil doslov autorky). Mnohokrát jsem chtěla knihu odložit a asi jsem to měla udělat.

Možná je ale problém jinde - možná to autorka mínila jako „čtení pro holky“, jak říká štítek „young adult“. Fajn. Příběh dvou kamarádek vydávajících se do nebezpečí (na správné straně, samozřejmě) sluší lecjaké fantazy a i ta afektovaná Verity by tam sedla. Jenže 2. světová válka je pro mě příliš skutečná, příliš hrůzostrašná a tolikrát dobře zpracovaná knižně i filmově, že tyhle novodobé teenagerské vyprávěnky mi tam sedí jak pěst na oko.

PS. Poté, co jsem o pár měsíců později přečetla knihu Válka nemá ženskou tvář, vlastně jsem se zpětně naštvala a nemohla z hlavy vyhnat slovo „rouhání“ (proti všem skutečným ženám za války). Zmíněná sovětská kniha je sice poněkud tendenční, ale je plná válečné krutosti i ženského citu. Prožitého. Verity jsem si soukromě přeřadila do šuplíku „slátanina“ a ubrala jí hodnocení.

1 15.06.2020

Asi je to tím, že jsem o 2. sv. v. četla vícero mnohem lepších knih, ale tahle mě tak nevzala. První část mi přišla chvílemi nudná, druhá část mě bavila víc.

SPOILER:
Chování hlavní postavy první části se mi zdálo chvilkami takové neuvěřitelné - přišlo mi, že by se tak v její vyšponované situaci nikdo nechoval (neříkal by některé věci, dával by si mnohem víc pozor na to, co píše, ...). Protože možná některé věci z hlediska faktické linky neprozradila, ale z hlediska vztahování se k věznitelům mi přišlo, že zbytečně provokovala a vykecala na sebe spoustu věcí, které pak mohly být snadno využité jako psychologické páky. Jako vyprávění všech myšlenek bych jí to věřila, ale jako výpověď nacistům se mi to zdálo prostě nesmysl.

1 06.05.2020

Napinave do posledni chvile, snad zadny nezajimavy vlmoment co by se vlekl.