marierachel komentáře u knih

"Její konec" se mi líbil, ale byla jsem rozuzlením o dost méně překvapená než u knih "Někdo cizí v domě" a "Nepříliš šťastná rodina". Zde jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdami. Četba mě ale naprosto upoutala a nestálo mě skoro žádné úsilí ignorovat sociální sítě a pouze číst a číst... A v takovém případě je podle mě spravedlivé dát o hvězdu víc. :)

8 27.06.2023

Příjemné čtení, chytlo mě a nepustilo až k poslednímu písmenku. Já jsem překvapená byla. :)

8 27.06.2023

Pozdezřívala jsem všechny protagonisty, konec mě překvapil. Kniha se čte sama, má neuvěřitelný spád.

10 27.06.2023

Evangelium podle Jóba je nádherná kniha, učarovala mi.
Autor poctivě projíždí celou knihu Jób a interpretuje význam jednotlivých promluv a částí. Slovy mého manžela: "je to, jako by Ti tu knihu vykládal starší a zkušenější kamarád". Doplňuji: kamarád, který se do ní cele ponořil, zamiloval si ji a umí pro ni nadchnout.

Pastirčák mistrně formuluje lidskou zkušenost, která je na hranici toho, co ještě lze slovy vyjádřit. Je to kniha velké hloubky, krásy a bolesti. Nelakuje Boha narůžovo. Nevzbuzuje pocit, že je poctivý duchovní život vstupenkou do trvalé pohody, vůbec ne. Líbily se mi taky vnořené básně. U epilogu a závěrečné básně o Magdaleně nešlo neplakat.

Jediné, co bych vytkla, je délka, mohla být o něco kratší. Taky na obrázky jsem si musela zpočátku zvykat.
Je mi líto, že kniha trochu zapadla, že je o ní tak málo slyšet.
Jsem velmi vděčná, že jsem si ji mohla přečíst, a přála bych to všem.

2 20.06.2023

Jízda v levém pruhu se mi líbila. Delší čas Orka sleduju, jeho knihy jsem nečetla všechny, ale povědomí o něm mám. Souhlasím s komentářem Aquarius586, že mohly odpovědi na otázky katolické víry dostat ještě více prostoru. Ale na druhou stranu chápu, že už takto to bylo od Orka hodně odvážné. :)
Mám Orka ráda a tuhle rozhovorovou knížku můžu jen doporučit. Je čtivá, má spád, umí vtáhnout a nahecovat čtenáře k vlastnímu rozletu do výšin.
Opravdu Váchu obdivuju za to, jak otevřený a osobní dokáže být, i když za to může být leckým posuzován.

3 20.06.2023

Kniha se mi líbila a doporučuji ji k přečtení. Jsem z Moravskoslezského kraje a mám velkou radost, že autorka dokázala dostat kus jeho historie do povědomí široké čtenářské veřejnosti napříč celou republikou. Kniha je psaná řemeslně velmi poctivě. Nechybí dějové zvraty, ale náhody podle mě nepůsobí přehnaně a nevěrohodně, i když se to někdy dostává na hranu (myslím tím komplikace se svatbou Barky). Autorka velmi dobře vybalancovala poměr mezi čtivostí a nářečními prvky. Líbí se mi taky, že podle mého názoru nepřehnala ani množství katastrof - některé (myslím potenciální hrozby v souvislosti s válkou) se hlavním postavám vyhnuly, i když nemusely. :)

Zároveň ale zcela souzním s názorem morienhithwen a jejím komentářem, především s konstatováním "stejně jsem se tomu neodevzdala takzvaně celým srdcem". Když už jsem knihu otevřela, četla se mi dobře, ale v mezičase jsem potřebovala více energie k dalšímu otevření, než u jiných knih.
Kniha je dostupná komukoliv, kdo rád čte, a dokáže přečíst objemný svazek, a nejspíš nebude zklamán. Osobně ale týden po dočtení na postavy už nemyslím, nevryly se do mě.

Od Šikmého kostela dostanete to, co čekáte. Náročnějšímu čtenáři ale bude chybět ještě špetka nějakého toho koření.

16 13.06.2023

Kamarád, který mi knihu půjčil, mi radil, ať si o ní nic nezjišťuju předem. Já s ním plně souhlasím a totéž radím komukoliv dalšímu.
Asi ve třetině knihy jsem se dostala do krize a už jsem nechtěla dál snášet tu neurčitost, prázdnotu a neútulnost, pach rybiny a šplouchání vln... Ale naštěstí jsem se přes to dostala a jsem za to tolik ráda!

Celkově se mi kniha moc líbila. Byla jsem okouzlena v prvé řadě asi tím, jak čistý a poetický člověk Piranesi je. Byla jsem okouzlena celým jeho Světem.

Obávala jsem se konce, že bude příliš, nebo až moc málo, že celý příběh nepříjemně převáží na nějakou stranu... ale podle mého názoru byl přesně "tak akorát".
Snad neřeknu moc, když to shrnu tak, že mě teď, krátce po dočtení, provází taková konejšivá vůně laskavosti a smíření. Navzdory všemu trápení, všem příbojům a všemu, co bylo zmařeno, je to uklidňující jako vůně bavlníku, jako jemná, hřejivá deka.

A velmi obdivuji krásný překlad Viktora Janiše.

10 13.06.2023

Kniha je velkolepá, vizuálně i obsahem. Není podbízivá. Myslím, že ji ocení lidé, kteří mají rádi tichou, neokázalou krásu, skrývající se na nečekaných místech. A samozřejmě také ti, kdo mají rádi Jeseníky. Kolik trápení a bolesti dokázala ta zvrásněná a teskná krajina pojmout?

Krátce po dočtení jsem na jedné akci potkala pana fotografa Jindřicha Štreita. Sebrala jsem odvahu a šla mu říct, že jsem o něm a jeho paní zrovna četla v této knize a že se mě jejich příběh hluboce dotkl. Začala jsem pro jistotu otázkou, jestli je to on, jestli se nemýlím. Odpověděl mi: "Ano, jsem."
Skoro to nešlo slyšet, bylo to překvapivě tiché, skromné, a ostýchavé. Bylo to přesně takové, jako tato kniha. Zaslechnou to jen někteří.

6 13.06.2023

Pro mě lehké zklamání. Jsem praktikující katolička a z hlediska církevní praxe nemůžu říct, že by byla Tučková nějak "mimo mísu". Oceňuji její osobní hledání, které mi skrze řádky zřetelně prosvítalo. Líbí se mi mnohovrstevnatost textu, střídání různých literárních forem (i když dělaly knihu méně čitelnou, ale ozvláštňovaly ji). Líbí se mi různorodost postav. Kniha je psaná poctivě, je za ní vidět spousta práce a osobního zápalu.

Co mě ale mrzelo je to, že zde nebyla vůbec zřetelná hranice mezi fakty a fikcí. Dochází pak tedy podle mě k tomu,že některé záporné postavy, které jsou sice částečně fiktivní, ale přece jen silně inspirované, je pak možné vylíčit ještě v temnějších odstínech, než jaká byla realita, a nezdá se mi to fér. Biskupa Havraje, čili Vrány, mi bylo až líto.

Románu bych vytkla přílišné tlačení na pilu, co se týče různých náhod a tragických zvratů. S hlavní hrdinkou jsem nedokázala sympatizovat, celé její bytí na mě bylo příliš tragické a unimrané.

A moje hlavní výtka: očekávala jsem literární pomníček statečným řeholnicím v období komunismu, jako o tom autorka mluvila v rozhovorech kolem vydání knihy. To se ale podle mě nepodařilo. Akcent byl položen na nerovné postavení mužů a žen v katolické církvi, což je pro Tučkovou zřejmě palčivé téma. Mrzí mě, že převálcovalo původní záměr.

26 01.12.2022

"Půlnoční knihovna" se mi líbila. Bylo to pohodové čtení, ale ne triviální. Trochu jsem se bála, jestli to celé nebude moc sladké nebo jestli to autor nepřehustí moudry, které chce čtenářům předat, ale ani jedno se podle mého názoru nestalo.
Je pravda, že někdy kolem poloviny mi začal průběh návštěvy každého života připadat schématický a trochu mě rozčiloval ten způsob kladení otázek, aby se hrdinka dozvěděla, kým v daném životě je. Jinak ale byla kniha čtivá a bavila mě. Nestrhla mě natolik, abych nedokázala přestat číst (vlastně jsem měla někdy dlouhé čtecí pauzy), ale je to fajn čtení.
Knížka je povzbudivá, závěr je "tak akorát" a myslím, že má potenciál potěšit úzkostné nebo skleslé lidi.

14 01.12.2022

(SPOILER) Myslím, že pro hodnocení Druhé šance je důležité vědět, z čeho pisatel recenze vychází a co očekával. Žánr sci-fi nečtu, tudíž nemám v tomto ohledu s čím srovnávat. Pokládám se za náročného a zkušeného čtenáře, jsem absolventkou dvouoborové filologie. Reklamní kampaň kolem knihy mě zcela minula, autora jsem neznala, knihu mi půjčila kamarádka s tím, že "Adam Pýcha je génius a na konci vše dokonale zapadne". Mé očekávání bylo díky ní docela vysoké. Bohužel bylo z velké míry nenaplněno.
Docela se mi líbilo se mi vykreslení postav. Byly načrtnuty velmi hrubými tahy, nešlo o žádné psychologické vhledy. Jednalo se spíše o jakési archetypy. Poloprázdné plátno, do kterého si čtenář může sám promítat své asociace. Nevýhodou tohoto zobrazení bylo pro mě ale to, že jsem se na hlavní hrdiny před otevřením knihy nedokázala těšit a bylo mi relativně jedno, co s nimi bude dál. Co se týče děje, zdá se mi promyšlený, nápaditý a překvapivý.
Kniha je psaná čtivě. Co mi ale silně vadilo, je to, že jsem se poctivě snažila zapamatovat si jména a okolnosti všech postav v knize, ale asi 60 % z nich úplně zbytečně, protože s příběhem nebyly nijak propojeny, pravděpodobně měly za úkol pouze ilustrovat pouze nějaký aspekt Druhé šance nebo dómů. U Xaviera už mě to vyloženě naštvalo.
Závěr knihy mě zklamal. Čekala jsem, že opravdu všechno zapadne, ale zcela souhlasím s uživatelem kure91. Více jsem se toho nedozvěděla, než dozvěděla. Objasněna mi byla pouze Jenny a Gedeon. Nedokázala jsem si spojit mladého Daniela s rozpadajícím se Danielem na poušti a Danielem se zlatými zuby. Chybělo tam příliš mnoho dílků skládačky. Nechápala jsem Danielovy motivy, a vlastně i motivy dalších postav. Doufala jsem, že mi to vše objasní Danielův vztah s temnotou, ale ta podle mě zůstala zcela nevysvětlená, což pro mě bylo asi hlavní zklamání knihy. Nevím, možná jsem to všechno správně nepochopila. Možná tam toho bylo prostě všeho moc neprotlo se to. Knihu nemám chuť číst podruhé, abych to zjistila.

10 01.12.2022

Jsem velmi vděčná, že jsem díky Pavlu Vojtěchu Kohutovi objevila sv. Terezii z Avily, na kterou bych si bez něj nejspíš "netroufla". Líbí se mi směs teorie i názorných příkladů, je toho všeho tak akorát. Autor má schopnost prostými slovy a často velmi prakticky postihnout okolnosti skryté, těžko postihnutelné. Cením si taky otevřenosti autora ohledně svých osobních zápasů.

4 17.10.2021

Veroničin příběh je strhující a jakkoliv nesouzním s úplně všemi jejími názory, je pro mě velmi inspirující, obdivuju ji a mám pocit, že obě stoupáme na stejnou horu, i když třeba jinou stezkou. Takže mě její přistup a elán povzbuzuje a její blog ráda čtu. V tom je ale ten háček - kniha pro mě vlastně byla ve velké míře jen opakováním toho, co už jsem na blogu četla... Myšlenky se velmi často opakují, zvláště v úryvcích z rozhovorů (jak vnímají smrt vaše děti?). Pro člověka, který její blog nezná, se ale podle mě může kniha stát knihou roku a "wow okamžikem". Pro fanoušky blogu spíše ne.

4 14.07.2021

Nádherná kniha. Nevím, jestli se dá něco říct - tolik toho už zaznělo v předchozích komentářích a zároveň tu knihu prostě musíte číst, nedá se toho o ní moc říct. Četla jsem už asi všechnu sekundární literaturu o Etty a její dopisy, ale myslím, že přímo na tuto knihu, její deník, nemá nic. Je to takový silný a čistý extrakt. Osobně ji nestavím vedle Anne Frankové, protože Přervaný život považuju za jiný žánr - těžiště Ettina deníku podle mě leží jinde. Nejde o faktické zaznamenání historie jako takové, jde o mystiku.

4 14.07.2021

Kniha se mi docela líbila, autorka píše čtivě, jasně, bez zbytečné teoretické omáčky. Dala mi nějaké podněty k zamyšlení a v zásadě mě uklidnila, že se jako rodič ubírám směrem, který se mi zdá správný. Zároveň souhlasím s názorem Veber, že některé praktické názory mi nepřipadají v českých podmínkách úplně proveditelné (přesně, nad tolikaletým částečným úvazkem matky jsem se taky pozastavila). Celkově knihu doporučuji všem rodičům, kteří jsou nejistí a občas je přepadá pochybnost, jestli jejich dítě v životě obstojí, když v pěti letech neovládá alespoň dva světové jazyky atd. :))

14.07.2021

Krásná kniha! Jsem ráda, že jsem se nezalekla její tloušťky. :) Je velmi čtivá. Neuměla jsem si představit, že existuje kniha, kterou lze doporučit celoživotnímu katolíkovi stejně dobře jako čerstvému konvertitovi či hledajícímu, ale zde je! Martin píše s lehkostí, humorem, laskavostí a pokorou. Doporučuji!

2 14.07.2021

Kniha předčila má očekávání. Obálka a název ve mně vzbuzovaly dojem, že se jedná o depresivnější knihu, než jaká je ve skutečnosti. Daškevič píše lehce, ironicky, rychlými tahy načrtává podobu svých spoluvězňů. Ve svých vězeňských zážitcích nachází stopy naděje a hluboké významy, které ale zbytečně nerozpíjí v patosu. Autor ve vězení prožil hrůzy, ale referuje o tom jen tak zpovzdálí, mimoděk, nijak se nestylizuje se do role mučedníka. Kniha mi byla milým překvapením.

2 11.02.2021

Knížka mě na začátku strhla. Asi do dvou třetin jsem četla velmi rychle, pak jsem se ale zasekla a už to nešlo tak rychle. Nicméně jsem se pobavila (ironické poznámky, co tak člověku při pohledu na jiné lidi přijdou na mysl, ale nemá odvahu je vyslovit; přesný popis situací, které přináší život s malými dětmi,...) a poučila.
Autorka si klade za cíl přinést čtenářům (a zvláště čtenářkám) praktické rady, které mohou pomoci sladit duchovní život s tím všedním (minimalizování věcí v domácnosti, odvaha říkat "ne", rady pro efektivní rozhodování se, tipy pro duchovní život, doporučené vitamíny a potravinové doplňky pro zdraví a vitalitu :),...). Bohužel v těch 2/3 knihy už se ale vtipnost a lehká ironie vytrácí a postavy se stávají pouhými držáky pro prezentaci těchto rad.
Literárně to teda podle mě není úplně dokonalé, ale myslím, že kniha může opravdu pomoct především mladým a středně mladým mámám od rodin srovnat si priority a udělat čas pro sebe.

2 25.01.2021

Dechberoucí krása. Básně sv. Jana od Kříže mě už nějakou dobu volaly, ale při prvním i druhém čtení se mi zdály podivné. :) Díky Sicarimu ale postupně a tiše pronikám k jejich podstatě a našla jsem v nich tolik odpovědí na své otázky, že za to sv. Janovi ani Sicarimu nebudu nikdy moct dostatečně poděkovat.
Úvod (historický rámec a srovnání sv. Jana a Martina Lutera) byl pro mě těžko čitelný, ale když jsem se přes to přenesla, žasla jsem. Sv. Jan dokáže vyjádřit několika slovy touhy a hnutí srdce, které jsem považovala za nepojmenovatelné a o kterých jsem si nemyslela, že bych je kdy mohla s někým sdílet.
Tato kniha se čte s velikou pokorou a žasnutím. Bude zajímat ty, kteří touží po Bohu a po větší touze po Bohu. Budete se cítit jako batolata v základním táboře pod vrcholy Himalájí. Jako batolata, co se stěží udrží na nohou, ale tak strašně moc touží běžet... A po celou dobu četby nepřestanete prosit: svatý Jane od Kříže, vem mě s sebou do hor!

1 25.01.2021

Kniha se mi moc líbila. Souhlasím teda s níže zastoupeným názorem, že bohužel není jasné, kdy a jak došlo přímo k tomu "obrácení". Ale pro sebe si to vysvětluju tak, že jsou prostě věci, které nelze exaktně určit a přesně vyslovit. Líbí se mi autorova vášeň a dojetí, líbí se mi, že kniha díky (sebe)ironii neupadá do patosu. Líbí se mi, jak nadále popisuje svůj běžný život, který se mu setkáním s Ježíšem nepřevrátil naruby špatným způsobem - nemusel nic a nikoho házet přes palubu, ale stávající vztahy se zkvalitnily a urovnaly. Líbí se mi otevřenost ohledně vlastních chyb, slabostí a ješitnosti.

3 25.01.2021