Anonymní katolík
Thierry Bizot
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246498/anonymni-katolik-246498.jpg
4
25
7
Autobiografická kniha Thierryho Bizota, známého televizního producenta, vypráví o znovuobjevení křesťanské víry, které nastane, když to nejméně čeká – uprostřed krize středního věku. S notnou dávkou sebeironie líčí, jak přijal s nevolí pozvání, aby se zúčastnil jakési katecheze pro dospělé. Přijde čistě ze zdvořilosti. První setkání si v duchu celé sarkasticky glosuje, celkový dojem jej ale pouze utvrdí ve skepsi. Přesto v něm něco z řečeného uvízne, takže se nakonec rozhodne přijít znovu… a znovu, až se rozhodne nastoupit cestu za Kristem. Obrácení nastává téměř „navzdory všemu“, k jeho vlastnímu překvapení, takřka nenápadně. Děje se uprostřed „léty prověřeného“ a zvykovostí zatíženého manželství, při řešení problémů s pubertálním synem i potíží v mediálním prostředí, kde Thierry Bizot pracuje a tráví většinu času. Ve Francii se kniha stala nečekaným bestsellerem, dočkala se literárního ocenění a filmového zpracování. Díky své schopnosti sebereflexe, ale i vytříbenému smyslu pro humor si autor získal široké okruhy čtenářů, a to nejen mezi katolíky, ale i daleko za hranicemi viditelné církve. Věříme, že bude svěžím závanem i pro naše čtenáře, zvláště pro lidi „znavené životem“, přežívající s pocitem, že už je nic nemůže překvapit, natož nadchnout.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Catholique anonyme , 2008
více info...
Přidat komentář
Autorovi děkuji za to, s jakým detailem v celém příběhu popisuje své pocity a myšlenky. Právě v jeho upřímnosti lze najít odpovědi, které dodávají knize hloubku a z ní je patrná ironie, která příběh (a vlastně celý [jeho] život) odlehčuje.
Na knížku jsem se moc těšila, už víc než rok ji mám připravenou k přečtení. Úvod mě navnadil čtivostí. Jsem ráda, že autor poznal Ježíše a změnilo mu to život k lepšímu, tuto zkušenost mám i já sama (lidé kolem mě se bojí, že již Ježíš rozkope jejich život a vezme jim to nejlepší, na čem si zakládají, ale je to naopak, spíš to naplní a podpoří - tuto zkušenost autor zmiňuje ve své knize). Ale chybí mi tam popis toho, jak se to stalo, jsou zde jen následky obrácení. Tak aspoň díky za to.
Osobně je pro mne knížka nakonec docela zklamáním. Začátek navnadí, zdá se, že se dozvíme, co a jak u autora k té konverzi vedlo, ale on se tak nesmírně rád patlá ve svém životě a ve svých problémech a radostech. Když už asi posté čtu, jak se bojí o osud právě vysílaného pořadu, chce se mi na něho zakřičet, a dost, vrať se k tématu o své konverzi, jak tomu došlo, proč, co tě oslovilo, a co ne! Ale pán ne, pán se zabývá opět popisy sebe sama, takže víme, že má rád víno, dobré restaurace, roste mu břicho, necvičí, večer je naložený u televize, pohodička. Samotné katecheze a setkání jsou zde jakoby mimochodem, a i když některé myšlenky jsou zajímavé, celkově to k tématu knihy nemá moc co dodat. Nakonec se vlastně ani nedozvíme, co je to pravou konverzí? Chvíle, kdy si uvědomil, že je stejně ubohý jako ti ostatní ve skupince? Jenže on pak ještě nějakou dobu trpí rozladěností. Nebo když jde z garáží a najednou si řekne, že se přestane trápit? Ó jé, to je duchovní přelom jak vidle, to každému hodně pomůže. Ta jeho manželka z toho taky vychází jako pěkná fiflena, která se baví rekonstrukcemi baráku a seřváváním obyčejných dělňasů, a která se určitě bojí rozchodu, protože by přišla o slušný majeteček. Jak ji ovlivnila konverze jejího muže? V knize o tom na konci není ani slovo. Nebo že by s dcerami chodil na mše. Ne, píše jen o sobě. Moc s nadhledem psané mi to nepřišlo - spíše to bylo takové ukřivděné, ublížené, asi jako když si bohaté dítě stěžuje, že sice má na hraní zlatou lžičku, ale chtělo by ještě tu obyčejnou kovovou, jakou má Pepíček od chudých sousedů. Na otázky, které s sebou nese krize středního věku, to taky neodpovídá, protože holt ne každý z nás je finančně dobře situovaný producent. Takže celkově mám z knihy rozporuplné pocity. Přijde mi, že autor snad ani žádnou pořádnou konverzí neprošel, nebo ji bere jen jako zajímavost, nějakých bohatších a hlubších duchovních myšlenek se zde člověk nedočká, natož vhledu do nitra chlápka s krizí středního věku. Celé mi to přijde zcela povrchní, a poněkud neupřímné.
Souhlasím s komentářem Cinika. Tahle knížka je pro mě ve všech směrech velkým zklamáním. Literárně chabá, obsahově dle mého názoru plochá, autor mě nenutil k zamyšlení, autor mě nudil. Asi jsem příliš skeptická, a možná i proto mě knížka neoslovila, domnívám se, že duchovní život (v jakékoli náboženské tradici), respektive ono (znovu)objevení Krista je mnohem složitější, než jak ho popisuje Bizot.
Upřímně řečeno, svěží a humorný tón jsem v knize hledal marně. Podle mne jí chybí vše, co má potenciál udělat knihu přitažlivou. Nemá šťávu, děj ani ucelenou smysluplnou myšlenku, kterou se stojí za to zaobírat... (Sebe)ironii, místy i bavící, jsem zaznamenal, ale to knihu nezachrání... Hodně jsem se nudil...
Tak tahle knížka mne naprosto dostala! V některých argumentech jako bych slyšela svou vlastní konverzi... a způsoby řešení některých otázek, kudy dál, je velmi osvobozující, ačkoliv - jak sám autor zdůrazňuje - je vše vyprávěním jeho vlastního příběhu. No ale ruku na srdce, dost našich příběhů řeší podobné zápletky. Vřele doporučuji všem, kdo se tak trochu "potýkají" s křesťanstvím v začátcích i po mnoha letech...
Anonymní katolík
Kniha se mi moc líbila. Souhlasím teda s níže zastoupeným názorem, že bohužel není jasné, kdy a jak došlo přímo k tomu "obrácení". Ale pro sebe si to vysvětluju tak, že jsou prostě věci, které nelze exaktně určit a přesně vyslovit. Líbí se mi autorova vášeň a dojetí, líbí se mi, že kniha díky (sebe)ironii neupadá do patosu. Líbí se mi, jak nadále popisuje svůj běžný život, který se mu setkáním s Ježíšem nepřevrátil naruby špatným způsobem - nemusel nic a nikoho házet přes palubu, ale stávající vztahy se zkvalitnily a urovnaly. Líbí se mi otevřenost ohledně vlastních chyb, slabostí a ješitnosti.