MaláKnihomolka komentáře u knih

ʜᴠᴇ̌ᴢᴅʏ ɴᴀ́s ᴏᴠʟɪᴠɴ̌ᴜᴊɪ́, ᴀʟᴇ ɴᴇᴘᴏᴜᴛᴀᴊɪ́.

ᴊᴇᴅɴᴀ ᴢ ᴍʏ́ᴄʜ ɴᴇᴊᴏᴄ̌ᴇᴋᴀ́ᴠᴀɴᴇ̌ᴊšɪ́ᴄʜ ᴋɴɪʜ ᴛᴏʜᴏᴛᴏ ʀᴏᴋᴜ ᴊᴇ ᴛᴀᴅʏ. ᴀ ᴊᴀ́ ʙʏᴄʜ ʀᴀ́ᴅᴀ ᴘᴏᴅᴇ̌ᴋᴏᴠᴀʟᴀ @knihydobrovsky ᴢᴀ ᴍᴏᴢ̌ɴᴏsᴛ sᴛᴀ́ᴛ sᴇ ᴀᴍʙᴀsᴀᴅᴏʀᴋᴏᴜ ᴅʀᴜʜᴇ́ʜᴏ ᴅɪ́ʟᴜ ᴋʀᴀ́ʟᴏᴠsᴛᴠɪ́ ᴘʀᴏᴋʟᴇᴛʏ́ᴄʜ.

ᴠʀᴀᴄɪ́ᴍᴇ sᴇ ᴘʀ̌ᴇsɴᴇ̌ ᴛᴀᴍ, ᴋᴅᴇ ɴᴀ́s ɴᴇᴄʜᴀʟ ᴘʀᴠɴɪ́ ᴅɪ́ʟ. ʀ̌ᴇᴋʟᴀ ʙʏᴄʜ, ᴢ̌ᴇ ᴠ ᴋʀᴀ́ʟᴏᴠsᴛᴠɪ́ ᴘʀᴏᴋʟᴇᴛʏ́ᴄʜ sᴇ ᴅᴏᴄ̌ᴋᴀ́ᴛᴇ ᴠɪ́ᴄᴇ ᴇʀᴏᴛɪᴋʏ. ᴄʜᴇᴍɪɪ ᴍᴇᴢɪ ɪʀᴏᴜ ᴀ ᴇᴍɪ́ʟɪɪ́ ᴢᴅᴇ ғᴜɴɢᴜᴊᴇ ɴᴀ ᴊᴇᴅɴɪᴄ̌ᴋᴜ. ᴛʏ ᴅᴠᴀ sᴘᴏʟᴜ ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ ᴍɪʟᴜᴊᴜ. ᴊᴇᴊɪᴄʜ ᴘᴏšᴛ̌ᴜᴄʜᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ɴᴀ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ ᴋɴɪʜʏ ʙʏʟᴀ ʙᴏᴍʙᴀ. šᴋᴏᴅᴀ ᴢ̌ᴇ ᴘᴀᴋ ᴜᴢ̌ ᴛᴇ́ ᴘʀ̌ɪ́ᴍᴇ́ ʀ̌ᴇᴄ̌ɪ ᴍᴇᴢɪ ɴɪᴍɪ ᴛᴏʟɪᴋ ɴᴇɴɪ́.
sᴘᴏᴜsᴛᴀ ɴᴏᴠʏ́ᴄʜ ᴛᴀᴊᴇᴍsᴛᴠɪ́, ᴢʀᴀᴅ, ɪɴᴛʀɪᴋ… ᴘʀᴏ ɴᴇ̌ᴋᴏʜᴏ ɴᴇᴄ̌ᴇᴋᴀɴᴇ́, ᴘʀᴏ ɴᴇ̌ᴋᴏʜᴏ (ᴊᴀᴋᴏ ᴊsᴇᴍ ᴊᴀ́) ᴘʀ̌ᴇᴅᴠɪ́ᴅᴀᴛᴇʟɴᴇ́, ᴄᴏᴢ̌ ᴍɪ ᴠᴜ̊ʙᴇᴄ ɴᴇᴠᴀᴅɪʟᴏ. ɪ ᴛᴀᴋ ᴛᴏ sᴛᴀ́ʟᴏ ᴢᴀ ᴛᴏ ᴀ ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ ᴛᴏ sᴛᴇᴊɴᴇ̌ ᴋ ᴛᴏᴍᴜ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜᴜ ɴᴀᴘʀᴏsᴛᴏ sᴇᴅᴇ̌ʟᴏ.
ɴᴇ̌ᴋᴏᴍᴜ ᴍᴏᴢ̌ɴᴀ́ ʙᴜᴅᴇ ᴄʜʏʙᴇ̌ᴛ ᴘʀᴏsᴛʀ̌ᴇᴅɪ́ sɪᴄɪ́ʟɪᴇ, ᴀʟᴇ ɪ sᴀᴍᴏᴛɴᴇ́ ᴘᴇᴋʟᴏ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴢᴠʟᴀ́ᴅʟᴀ sᴋᴠᴇ̌ʟᴇ ᴘᴏᴘsᴀᴛ ᴀ ᴘʀ̌ᴇɴᴇ́sᴛ ɴᴀ́s ᴅᴏ ᴛᴏʜᴏᴛᴏ sᴠᴇ̌ᴛᴀ. ᴢᴀ́ʀᴏᴠᴇɴ̌ sᴇ ᴢᴅᴇ ᴠɪ́ᴄᴇ ᴏʙᴊᴇᴠᴜᴊɪ́ ɪ ᴏsᴛᴀᴛɴɪ́ ʜʀ̌ɪ́šɴɪ́ ᴘʀɪɴᴄᴏᴠᴇ́, ᴘᴏᴋᴜᴅ ᴠᴀ́ᴍ ᴠ ᴘʀᴠɴɪ́ᴍ ᴅɪ́ʟᴜ ᴄʜʏʙᴇ̌ʟɪ.
ɴᴇ̌ᴄᴏ ᴠᴇ ᴍɴᴇ̌ ᴘᴏʀ̌ᴀ́ᴅ ᴠɪ́ᴄ ᴛɪ́ʜɴᴇ ᴋ ᴘʀᴠɴɪ́ᴍᴜ ᴅɪ́ʟᴜ, ᴀᴄ̌ᴋᴏʟɪᴠ ᴛᴀᴍ ᴍɪ ᴢᴀsᴇ ᴄʜʏʙᴇ̌ʟᴀ ᴛᴀ ᴄʜᴇᴍɪᴇ, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴊᴇ ᴢᴅᴇ. ɪ ᴛᴀᴋ ᴀʟᴇ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ ᴛᴜᴛᴏ sᴇ́ʀɪɪ ᴅᴏᴘᴏʀᴜᴄ̌ɪᴛ. ᴅᴇ́ᴍᴏɴɪ, ʜʀ̌ɪ́šɴɪ́ ᴘʀɪɴᴄᴏᴠᴇ́, ᴢʀᴀᴅᴀ, ɪɴᴛʀɪᴋʏ, ᴄ̌ᴀʀᴏᴅᴇ̌ᴊɴɪᴄᴇ, ᴛᴀᴊᴇᴍsᴛᴠɪ́, ᴄʜᴇᴍɪᴇ ᴍᴇᴢɪ ʜʟᴀᴠɴɪ́ᴍɪ ᴘᴏsᴛᴀᴠᴀᴍɪ. ᴛᴏ ᴠšᴇ ᴠᴀ́ᴍ ᴋʀᴀ́ʟᴏᴠsᴛᴠɪ́ ᴘʀᴏᴋʟᴇᴛʏ́ᴄʜ ɴᴀʙɪ́ᴅɴᴇ. ᴀ ᴛᴇɴ ᴋᴏɴᴇᴄ? ᴅᴏᴜғᴀ́ᴍ, ᴢ̌ᴇ ᴅᴀʟšɪ́ ᴅɪ́ʟ ʙᴜᴅᴇ ʙʀᴢʏ.

23.11.2022

ᴊᴀ́ ᴊsᴇᴍ ᴢ ᴛᴇ́ʜʟᴇ ᴋɴɪʜʏ ᴍᴏᴍᴇɴᴛᴀ́ʟɴᴇ̌, ᴄ̌ᴇʀsᴛᴠᴇ̌ ᴘᴏ ᴅᴏᴄ̌ᴛᴇɴɪ́, ʟᴇʜᴄᴇ ʀᴏᴢᴄ̌ᴀʀᴏᴠᴀɴᴀ́. ᴘʀᴠɴɪ́ ᴄ̌ᴀ́sᴛ ʙʏʟᴀ sᴜᴘᴇʀ ᴀ ᴅᴀʟᴀ ʙʏᴄʜ ᴊɪ́ ɪ 4 ⭐️. ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴛᴀ ᴅʀᴜʜᴀ́ ʙʏʟᴀ ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ᴏ ɴᴇ̌ᴄᴏ sʟᴀʙšɪ́.
ᴀʟᴇ ᴢᴘᴇ̌ᴛ ɴᴀ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴇᴋ, ᴛᴇɴᴛᴏ ᴅɪ́ʟ ᴊᴇ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ᴊɪɴʏ́ ɴᴇᴢ̌ ᴏsᴛᴀᴛɴɪ́, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ sᴇ ᴏᴄɪᴛᴀ́ᴍᴇ ᴠ ᴊɪɴᴇ́ᴍ sᴛᴏʟᴇᴛɪ́. ᴛᴀᴋᴢ̌ᴇ ᴢ̌ᴀ́ᴅɴᴇ́ ᴍᴏʙɪʟʏ, ᴛᴇʟᴇᴠɪᴢᴇ, ᴀᴜᴛᴀ, ᴋᴛᴇʀᴇ́ ʙʏ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴍᴜsᴇʟᴀ ᴠʏʀ̌ᴀᴅɪᴛ ᴢ ᴘʀᴏᴠᴏᴢᴜ. ᴛᴏ sᴇ ᴍɪ ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ ʟɪ́ʙɪʟᴏ ᴀ ʙʏʟᴀ ᴛᴏ ғᴀᴊɴ ᴢᴍᴇ̌ɴᴀ.
ᴊᴇʟɪᴋᴏᴢ̌ ᴢ ᴠᴇ̌ᴛšɪɴʏ ᴄ̌ᴛᴜ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴋᴜ, ɴᴇᴠᴀᴅɪʟᴀ ᴍɪ ᴢᴅᴇ ᴀɴɪ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴄᴋᴀ́ ʟɪɴᴋᴀ ᴠ ᴘʀᴜ̊ʙᴇ̌ʜᴜ ᴄᴇʟᴇ́ ᴋɴɪʜʏ. ᴍᴏᴢ̌ɴᴀ́ ᴛᴏ ᴢᴀᴍɪʟᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ᴘʀᴏʙᴇ̌ʜʟᴏ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ʀʏᴄʜʟᴇ, ᴏᴠšᴇᴍ ᴢᴅᴇ ᴍɪ ᴛᴏ ɴᴇ̌ᴊᴀᴋ ɴᴇᴠᴀᴅɪʟᴏ, ᴋᴅʏᴢ̌ ɴᴇᴊᴅᴇ ᴠʏʟᴏᴢ̌ᴇɴᴇ̌ ᴏ ᴄ̌ɪsᴛᴏᴜ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴋᴜ. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴊsᴇᴍ sɪ ɴᴀ ᴛᴏ ᴜ ᴅᴀʀᴄʏ ᴜᴢ̌ ᴛᴀᴋ ɴᴇ̌ᴊᴀᴋ ᴢᴠʏᴋʟᴀ. ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ, ᴅᴀʟšɪ́ ᴄ̌ᴛɪᴠʏ́ sᴛʀᴀšɪᴅᴇʟɴʏ́ ᴅᴜ̊ᴍ ᴢ ᴊᴇᴊɪ́ʜᴏ ᴘᴇʀᴀ. sɪᴄᴇ sᴇ ᴜ ᴛᴏʜᴏ ɴᴇʙᴏᴊɪ́ᴍ, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴛᴏ ʙʏ́ᴠᴀ́ sᴘɪ́š ᴅᴜᴄʜᴀʀ̌sᴋʏ́ ᴄ̌ᴀᴊɪ́ᴄ̌ᴇᴋ, ᴀʟᴇ ᴛᴏ ᴍɪ ɴᴀ ᴛᴏᴍ ᴘʀᴀ́ᴠᴇ̌ ᴠʏʜᴏᴠᴜᴊᴇ. ᴀʟᴇsᴘᴏɴ̌ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ ᴄ̌ɪ́sᴛ ɪ ᴠ ɴᴏᴄɪ ᴀ ᴠ ᴋʟɪᴅᴜ ᴘᴀᴋ sᴘᴀ́ᴛ. ᴏᴅ ᴛᴇ́ᴛᴏ ᴀᴜᴛᴏʀᴋʏ sɪ ᴛᴀᴋ ɴᴇᴊsᴘɪ́š ɴᴇɴᴇᴄʜᴀ́ᴍ ᴜᴊɪ́ᴛ ᴢ̌ᴀ́ᴅɴᴏᴜ ᴋɴɪʜᴜ. ᴘʀᴏ ɴᴀ́s ᴘᴏsᴇʀʏ ᴊᴇ ᴛᴏ ɪᴅᴇᴀ́ʟ.
ᴍɪᴍᴏᴄʜᴏᴅᴇᴍ, ᴋᴏɴᴇᴄ ᴏᴘᴇ̌ᴛ sᴛᴇᴊɴʏ́. ɴᴇᴍᴏʜʟᴏ ʙʏ ᴛᴏ ᴀʟᴇsᴘᴏɴ̌ ᴊᴇᴅɴᴏᴜ ᴅᴏᴘᴀᴅɴᴏᴜᴛ ᴊɪɴᴀᴋ?
ᴘ.s. ᴊsᴇᴍ ʀᴀ́ᴅᴀ ᴢ̌ᴇ ɪʟᴜsᴛʀᴀᴄᴇ ᴊᴅᴏᴜ ᴛᴇɴᴛᴏᴋʀᴀ́ᴛ s ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜᴇᴍ.

1 18.11.2022

ʙᴀʙʏ, ɪ ᴄᴏᴜʟᴅ ᴡᴀᴛᴄʜ ʏᴏᴜ ᴡᴀᴛᴄʜɪɴɢ ᴘᴀɪɴᴛ ᴅʀʏ, ᴀɴᴅ ɪ sᴛɪʟʟ ᴡᴏᴜʟᴅɴ’ᴛ ʙᴇ ʙᴏʀᴇᴅ.” ɢᴀʀʀᴇᴛᴛ ɢʀᴀʜᴀᴍ, ᴍʏ ᴏᴡɴ ᴘᴇʀsᴏɴᴀʟ sᴡᴇᴇᴛ-ᴛᴀʟᴋᴇʀ.

ᴊsᴇᴍ ᴠᴀ́ᴢ̌ɴᴇ̌ ʀᴀ́ᴅᴀ, ᴢ̌ᴇ sᴇ ʙᴀʀᴏɴᴇᴛ ʀᴏᴢʜᴏᴅʟ ᴢɴᴏᴠᴜ sᴇ́ʀɪɪ ᴏғғ-ᴄᴀᴍᴘᴜs ᴠʏᴅᴀᴛ. ɴᴇᴢ̌ ᴊsᴇᴍ sᴇ ᴋ ɴɪ́ ᴅᴏsᴛᴀʟᴀ, ᴛᴀᴋ ʙʏʟᴀ ᴠšᴜᴅᴇ ᴘʀʏᴄ̌, ᴄ̌ɪ́ᴍᴢ̌ ʙʏᴄʜ ᴘʀ̌ɪšʟᴀ ᴏ sᴋᴠᴇ̌ʟᴏᴜ ᴋɴɪʜᴜ (ᴘʀᴀᴠᴅᴇ̌ᴘᴏᴅᴏʙɴᴇ̌ ɪ sᴇ́ʀɪɪ, ᴛᴏ ᴜᴠɪᴅɪ́ᴍ).
ᴍᴜsɪ́ᴍ ʀ̌ɪ́ᴄᴛ, ᴢ̌ᴇ ᴜᴢ̌ ᴘʀᴠɴɪ́ ᴅɪ́ʟ sɪ ᴍᴇ̌ ɴᴀᴘʀᴏsᴛᴏ ᴢɪ́sᴋᴀʟ ᴀ ᴘʀᴏᴛᴏ sᴇ ʙᴜᴅᴜ ᴍᴜsᴇᴛ ᴄᴏ ɴᴇᴊᴅʀ̌ɪ́ᴠ ᴘᴜsᴛɪᴛ ɪ ᴅᴏ ᴢʙʏᴛᴋᴜ sᴇ́ʀɪᴇ, ᴀʙʏᴄʜ ᴢᴊɪsᴛɪʟᴀ ᴊᴀᴋ ᴛᴏ ʙᴜᴅᴇ s ᴏsᴛᴀᴛɴɪ́ᴍɪ, ᴀᴠšᴀᴋ ᴜᴢ̌ ᴛᴇᴅ̌ ᴄɪ́ᴛɪ́ᴍ ᴢ̌ᴇ ᴛᴏ ᴄᴇʟᴇ́ ʙᴜᴅᴇ ᴍᴏᴊᴇ ᴅᴀʟšɪ́ sʀᴅᴄᴏᴠᴋᴀ. ᴀʟᴇ ᴢᴘᴇ̌ᴛ ᴋ ɴᴀ́ᴠʀʜᴜ.
ɴᴇʙᴜᴅᴜ sᴇ ᴛᴀᴊɪᴛ ᴛɪ́ᴍ, ᴢ̌ᴇ ᴍᴀ́ᴍ sʟᴀʙᴏsᴛ ᴘʀᴏ ʜᴏᴋᴇᴊɪsᴛʏ. (ᴛᴀᴋᴢ̌ᴇ ᴍɪ ᴋʟɪᴅɴᴇ̌ ᴅᴏᴘᴏʀᴜᴄ̌ᴛᴇ ᴅᴀʟšɪ́ ᴘᴏᴅᴏʙɴᴇ́ ᴋɴɪʜʏ.) ᴀ ᴅᴏsᴛ ᴢ ᴠᴀ́s ᴜᴢ̌ ɴᴇᴊsᴘɪ́š ᴛᴜšɪ́, ᴢ̌ᴇ ʜʟᴀᴠɴɪ́ ᴍᴜᴢ̌sᴋᴀ́ ᴘᴏsᴛᴀᴠᴀ - ɢᴀʀʀᴇᴛᴛ ɢʀᴀʜᴀᴍ ᴊᴇ ᴍᴏᴊᴇ ɴᴏᴠᴀ́ ᴋɴɪᴢ̌ɴɪ́ ʟᴀ́sᴋᴀ. ɴᴇᴊᴅʀ̌ɪ́ᴠ ᴠʏᴘᴀᴅᴀ́ ᴊᴀᴋᴏ ᴋᴀᴢ̌ᴅʏ́ ᴊɪɴʏ́ ɴᴀғᴏᴜᴋᴀɴʏ́ sᴘᴏʀᴛᴏᴠᴇᴄ, ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴠᴀ́s ᴘᴏsᴛᴜᴘɴᴇ̌ ᴢᴀᴄ̌ɴᴇ ᴘʀ̌ᴇsᴠᴇ̌ᴅᴄ̌ᴏᴠᴀᴛ ᴏ ᴏᴘᴀᴋᴜ ᴀ ʟɪ́ʙɪʟᴏ sᴇ ᴍɪ, ᴢ̌ᴇ sᴇ ᴍᴜ ᴘᴏsᴛᴜᴘɴᴇ̌ ᴢᴀᴄ̌ᴀʟᴏ ʀᴏᴢsᴠᴇ̌ᴄᴇᴛ. ʜᴀɴɴᴀ ʙʏʟᴀ ᴍɪʟᴀ́ ʜᴏʟᴋᴀ, ᴋᴛᴇʀᴏᴜ ᴊsᴇᴍ ᴍᴇ̌ʟᴀ ᴏᴅ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ ʀᴀ́ᴅᴀ. ᴢᴀᴢ̌ɪʟᴀ sɪ ɴᴇ̌ᴄᴏ ʜʀᴏᴢɴᴇ́ʜᴏ, ᴘʀ̌ᴇs ᴄᴏ sᴇ ᴄ̌ᴀsᴇᴍ ᴅᴏᴋᴀ́ᴢᴀʟᴀ ᴅᴏsᴛᴀᴛ ᴀ ᴢᴀ ᴛᴏ ᴍᴀ́ ᴍᴜ̊ᴊ ᴏʙᴅɪᴠ. ᴠᴇ̌ᴛšɪɴᴀ ᴋɴɪᴢ̌ɴɪ́ᴄʜ ʜᴏʟᴇᴋ ʙʏ sᴇ ᴜᴢᴀᴠʀ̌ᴇʟᴀ, ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴏɴᴀ ɴᴇ. ᴊᴇᴊɪ́ ᴠᴢᴛᴀʜ s ɢᴀʀʀᴇᴛᴛᴇᴍ ʙʏʟᴏ ɴᴀ ᴋɴɪᴢᴇ ᴅᴀʟšɪ́ ᴠᴇʟᴋᴇ́ ᴘʟᴜs. ᴍᴇ̌ʟɪ ᴍᴇᴢɪ sᴇʙᴏᴜ ɴᴇsᴋᴜᴛᴇᴄ̌ɴᴏᴜ ᴄʜᴇᴍɪɪ, ᴘʟᴜs ᴊsᴇᴍ ᴏᴄᴇɴɪʟᴀ ᴊᴇšᴛᴇ̌ ᴊᴇᴅɴᴜ ᴠᴇ̌ᴄ, ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴛᴏᴜ ʙʏᴄʜ ᴠᴀ́ᴍ ᴛᴜ ᴛʀᴏᴄʜᴜ sᴘᴏɪʟᴇʀᴏᴠᴀʟᴀ. ᴀ ʜᴀšᴛᴇʀ̌ᴇɴɪ́ ᴍᴇᴢɪ ɴɪᴍɪ? ɴᴇᴊʟᴇᴘšɪ́! ɴᴇ̌ᴋᴏʟɪᴋʀᴀ́ᴛ ᴊsᴇᴍ sᴇ ᴛᴇ̌ᴍ ʜʟᴀ́šᴋᴀ́ᴍ ᴍᴜsᴇʟᴀ sᴍᴀ́ᴛ, ᴀʟᴇ ɴᴇᴊᴠɪ́ᴄ ᴍᴇ̌ ᴏᴅʀᴏᴠɴᴀʟᴏ ᴋᴅʏᴢ̌ sᴇ ʜᴀɴɴᴀ ᴠʏᴅᴀʟᴀ sᴇʀ̌ᴠᴀᴛ ɴᴀšᴇʜᴏ ᴋᴀᴘɪᴛᴀ́ɴᴀ ᴜɴɪᴠᴇʀᴢɪᴛɴɪ́ʜᴏ ʜᴏᴋᴇᴊᴏᴠᴇ́ʜᴏ ᴛʏ́ᴍᴜ.
ᴢᴀ ᴍᴇ̌ ᴊᴇᴅɴᴏ ᴠᴇʟᴋᴇ́ ᴅᴏᴘᴏʀᴜᴄ̌ᴇɴɪ́. ᴘᴏᴋᴜᴅ ᴍᴀ́ᴛᴇ ʀᴀ́ᴅɪ sᴇxʏ ʜᴏᴋᴇᴊɪsᴛʏ ᴀ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴋᴜ, ᴘᴀᴋ sᴇ ᴜʀᴄ̌ɪᴛᴇ̌ ᴘᴜsᴛ̌ᴛᴇ ᴅᴏ ᴛᴇ́ᴛᴏ ᴋɴɪʜʏ. ᴛᴇ̌ᴄʜ 400 sᴛʀᴀɴ ᴠᴀ́ᴍ ᴜᴛᴇᴄ̌ᴇ ᴊᴀᴋᴏ ɴɪᴄ.

9 06.11.2022

ᴢᴀ ᴘᴏsᴋʏᴛɴᴜᴛɪ́ ᴇᴋɴɪʜʏ ᴋ ʀᴇᴄᴇɴᴢɪ ᴅᴇ̌ᴋᴜᴊᴜ @ʜᴜᴍʙᴏᴏᴋ ᴀ @ʜᴜᴍʙᴏᴏᴋ_ʙʟᴏɢᴇʀɪ.

ᴛᴀᴛᴏ ᴋɴɪʜᴀ ᴍᴇ̌ ʟᴀ́ᴋᴀʟᴀ ᴜᴢ̌ ᴊᴇɴ sᴠᴏᴜ ᴘᴇ̌ᴋɴᴏᴜ ᴏʙᴀ́ʟᴋᴏᴜ ᴀ ᴀɴᴏᴛᴀᴄɪ́, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴢɴᴇ̌ʟᴀ ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ sʟɪʙɴᴇ̌. ᴀ ᴛᴇᴅ̌ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ ʀ̌ɪ́ᴄᴛ, ᴢ̌ᴇ ᴛᴏʜʟᴇ ʙʏʟᴏ ᴠᴀ́ᴢ̌ɴᴇ̌ sᴋᴠᴇ̌ʟᴇ́.
ᴘᴏᴘʀᴀᴠᴅᴇ̌ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴇᴋ ʙʏʟ ғᴀᴊɴ, ʙʀᴇxʟᴇʏ ᴊᴇ ᴛʏᴘ ʜʀᴅɪɴᴋʏ, ᴋᴛᴇʀᴏᴜ ᴍᴀ́ᴍ ᴠᴢ̌ᴅʏᴄᴋʏ ʀᴀ́ᴅᴀ. ɴᴇʙᴏᴊɪ́ sᴇ ʙᴏᴊᴏᴠᴀᴛ, ɴᴇᴊᴅᴇ ᴛᴏᴜ sɴᴀᴅɴᴏᴜ ᴄᴇsᴛᴏᴜ ᴀ sɴᴀᴢ̌ɪ́ sᴇ ᴘʀ̌ᴇᴢ̌ɪ́ᴛ ɪ ᴋᴅʏᴢ̌ ᴍᴜsɪ́ ᴏᴅsᴛᴏᴜᴘɪᴛ ᴏᴅ ᴛᴏʜᴏ, ᴄᴏ ᴊɪ́ ᴄᴇʟʏ́ ᴢ̌ɪᴠᴏᴛ ᴘʀ̌ɪšʟᴏ ʙᴇ̌ᴢ̌ɴᴇ́ ᴀ ɴᴏʀᴍᴀ́ʟɴɪ́. ᴄᴀᴅᴇɴ ᴛᴜ ʙʏʟ ᴊᴇɴ ᴢᴘᴏᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ ᴀ ᴛᴇɴ ʙʏʟ sᴘɪ́š ᴏᴄʜᴏᴛɴʏ́ sᴇ ᴘᴏᴅʀ̌ɪ́ᴅɪᴛ, ᴛᴀᴋᴢ̌ᴇ ᴊsᴇᴍ ᴢᴠᴇ̌ᴅᴀᴠᴀ́ ᴊᴇsᴛʟɪ ɴᴀ́ᴍ ʜᴏ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴘʀ̌ᴇᴅsᴛᴀᴠɪ́ ᴠɪ́ᴄ ᴀ ᴢᴅᴀ sᴇ ᴢᴍᴇ̌ɴɪ́. ᴏᴠšᴇᴍ ᴢᴘᴇ̌ᴛ ᴋ ᴘʀ̌ᴇᴅᴄʜᴏᴢɪ́ ᴍʏšʟᴇɴᴄᴇ… ɴᴇᴊᴠɪ́ᴄ ᴍᴇ̌ "ʙᴀᴠɪʟᴏ" ᴋᴅʏᴢ̌ sᴇ ʙʀᴇx ᴅᴏsᴛᴀʟᴀ ᴅᴏ ʜᴀʟᴀ́ʟʜᴀ́ᴢᴜ. ᴛᴀᴍ ᴛᴏ ᴢᴀᴄ̌ᴀʟᴏ ʙʏ́ᴛ ᴠšᴇᴄʜɴᴏ ᴠᴀ́ᴢ̌ɴᴇ̌ sᴜʀᴏᴠᴇ́, ʜʀᴏᴢɴᴇ́ ᴀ ᴘʟɴᴇ́ ɴᴀ́sɪʟɪ́. ɴᴇᴢᴀ́ʟᴇᴢ̌ᴇʟᴏ ᴢᴅᴀ ᴊsᴛᴇ ᴄ̌ʟᴏᴠᴇ̌ᴋ, ᴠɪ́ʟᴀ ɴᴇʙᴏ ᴄᴏᴋᴏʟɪᴠ ᴊɪɴᴇ́ʜᴏ, s ɴɪᴋʏ́ᴍ sᴇ ᴛᴀᴍ ɴᴇᴍᴀᴢʟɪʟɪ. ᴛᴀᴋʏ ᴛᴏ ʙʏʟᴏ ᴀsɪ ᴘᴏᴘʀᴠᴇ́, ᴋᴅʏ ᴊsᴇᴍ ᴄ̌ᴇᴛʟᴀ ɴᴇ̌ᴄᴏ ᴛᴀᴋ sᴜʀᴏᴠᴇ́ʜᴏ ᴀ ᴏsᴏʙɴᴇ̌ ʙʏᴄʜ ᴋɴɪʜᴜ ᴅᴏᴘᴏʀᴜᴄ̌ɪʟᴀ ᴜᴢ̌ sᴛᴀʀšɪ́ᴍ ᴄ̌ᴛᴇɴᴀ́ʀ̌ᴜ̊ᴍ.
ɴᴇᴊᴠᴇ̌ᴛšɪ́ ʙᴏᴏᴍ ᴠšᴀᴋ ᴢᴀᴢ̌ɪᴊᴇᴛᴇ ɴᴀ ᴋᴏɴᴄɪ. ᴛᴏ ᴊsᴇᴍ ᴍᴇ̌ʟᴀ ᴠ ʜʟᴀᴠᴇ̌ ᴘʀᴀ́ᴢᴅɴᴏ ᴀ ᴊᴇɴ sɪ ʀ̌ɪ́ᴋᴀʟᴀ: „ᴄᴏ ᴛᴏ sᴀᴋʀᴀ ᴍᴇ̌ʟᴏ ʙʏ́ᴛ?!“. ᴍʏsʟᴇʟᴀ ᴊsᴇᴍ sɪ ᴊᴀᴋ ᴜᴢ̌ ᴊᴇ ᴛᴏ ᴘʀ̌ᴇᴅᴠɪ́ᴅᴀᴛᴇʟɴʏ́ ᴀ ɴᴀ ᴋᴏɴᴄɪ ᴠᴀ́ᴍ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴘʀ̌ᴇᴅᴠᴇᴅᴇ ᴢ̌ᴇ ɴᴇ. ᴅᴏᴜғᴀ́ᴍ, ᴢ̌ᴇ ɴᴀ ᴅʀᴜʜʏ́ ᴅɪ́ʟ ɴᴇʙᴜᴅᴇᴍᴇ ᴄ̌ᴇᴋᴀᴛ ᴅʟᴏᴜʜᴏ, ᴘᴏᴛʀ̌ᴇʙᴜᴊᴜ ᴠᴇ̌ᴅᴇ̌ᴛ ᴄᴏ ʙᴜᴅᴇ ᴅᴀ́ʟ.

4,5/5 ⭐️

#humbookblogeri #spoluprace

3 31.10.2022

ᴠ ᴛᴏᴍᴛᴏ ᴅɪ́ʟᴜ sᴇ ᴠʀᴀᴄɪ́ᴍᴇ ᴋ ɴᴀ́ᴍ ᴜᴢ̌ ᴢɴᴀ́ᴍʏ́ᴍ ᴘᴏsᴛᴀᴠᴀ́ᴍ ᴢ ᴘʀᴠɴɪ́ʜᴏ ᴅɪ́ʟᴜ. ʀᴏxʏ sᴇ ɴᴀᴅᴀ́ʟᴇ sɴᴀᴢ̌ɪ́ sᴘʟɴɪᴛ sᴠᴜ̊ᴊ ᴜ́ᴋᴏʟ ᴀ ᴘᴏsʟᴀᴛ ᴜɴɪᴋʟᴇ́ ᴅᴜšᴇ ᴢᴘᴇ̌ᴛ ᴅᴏ ᴘᴏᴅsᴠᴇ̌ᴛɪ́. ᴄ̌ᴀs ᴠšᴀᴋ ɴᴇᴜ́ᴘʀᴏsɴᴇ̌ ʙᴇ̌ᴢ̌ɪ́ ᴀ ʜᴀ́ᴢɪ́ ᴊɪ́ ᴅᴏ ᴄᴇsᴛʏ ɪ ᴊɪɴᴇ́ ᴘʀᴏʙʟᴇ́ᴍʏ ᴀ sᴛᴀʀᴏsᴛɪ. sʜᴀᴡ sᴛᴀ́ʟᴇ ɴᴇᴛᴜšɪ́ ᴋʏ́ᴍ ᴠ ᴍɪɴᴜʟᴏsᴛɪ ʙʏʟ, ᴀʟᴇ ʀᴀ́ᴅ ʙʏ ᴛᴏ ᴢᴊɪsᴛɪʟ, sᴛᴇᴊɴᴇ̌ ᴊᴀᴋᴏ ᴍʏ, ᴄ̌ᴛᴇɴᴀ́ʀ̌ɪ.
ᴄᴇsᴛᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ᴘᴏ ᴇᴠʀᴏᴘᴇ̌, ᴅᴀʟšɪ́ ɴᴇsᴛᴠᴜ̊ʀʏ, ᴘᴏᴋʀᴀᴄ̌ᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ᴏsᴜᴅᴜ̊ ɴᴇᴊᴇɴ ʀᴏxʏ ᴀ sʜᴀᴡᴀ, ᴍᴀɢɪᴇ ᴀ ɴᴀᴠɪ́ᴄ ʜʀᴏᴢɪ́ᴄɪ́ sᴍʀᴛ? ɴᴇᴊᴇɴ ᴛᴏ ᴅᴏsᴛᴀɴᴇᴛᴇ ᴠ ᴛᴇᴍɴᴇ́ᴍ ᴀᴍᴜʟᴇᴛᴜ.

ʙᴜᴅᴜ ᴘᴏᴋʀᴀᴄ̌ᴏᴠᴀᴛ ᴠᴇ sʀᴏᴠɴᴀ́ᴠᴀ́ɴɪ́ s ʟᴏᴠᴄɪ sᴛɪ́ɴᴜ̊, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴠ ᴛᴏᴍ sᴛᴀ́ʟᴇ ᴠɪᴅɪ́ᴍ ᴜʀᴄ̌ɪᴛᴏᴜ ᴘᴏᴅᴏʙɴᴏsᴛ. sʜᴀᴅᴏᴡʜᴜɴᴛᴇʀs ᴊsᴏᴜ ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ sᴛᴀ́ʟᴇ ᴏ ᴋᴀᴘᴋᴜ ʟᴇ́ᴘᴇ ɴᴀᴘsᴀɴɪ́, ᴘʀ̌ᴇsᴛᴏ ᴠšᴀᴋ ᴍᴜsɪ́ᴍ ᴜᴢɴᴀᴛ, ᴢ̌ᴇ ᴛᴀʜʟᴇ sᴇ́ʀɪᴇ ᴍᴇ̌ ᴛᴀᴋʏ ʙᴀᴠɪ́ ᴀ ʀᴀ́ᴅᴀ ᴄ̌ᴛᴜ ᴋᴀᴢ̌ᴅʏ́ ᴅᴀʟšɪ́ ᴅɪ́ʟ. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴊᴅᴏᴜ ᴘᴜ̊ʟɴᴏᴄ̌ɴɪ́ ᴋʀᴏɴɪᴋʏ ᴋᴠᴀʟɪᴛɴᴇ̌ ɴᴀʜᴏʀᴜ ᴀ ᴛᴏ ʀᴏᴢʜᴏᴅɴᴇ̌ ᴄᴇɴɪ́ᴍ.
ᴄᴏ ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ʙʏʟᴏ ᴠᴇʟᴋʏ́ᴍ ᴘʀ̌ᴇᴋᴠᴀᴘᴇɴɪ́ᴍ ᴀ ᴜᴢ̌ɪʟᴀ ᴊsᴇᴍ sɪ ᴛᴏ (ʙʏʟᴏ ɴᴇᴊᴇɴ ᴄᴇsᴛᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ᴘᴏ ᴇᴠʀᴏᴘᴇ̌), ʙʏʟᴏ ᴛᴏ, ᴢ̌ᴇ ᴄᴄᴀ ᴘᴏʟᴏᴠɪɴᴀ ᴋɴɪʜʏ sᴇ ᴏᴅᴇʜʀᴀ́ᴠᴀ́ ᴘʀ̌ɪ́ᴍᴏ ᴠ ᴘʀᴀᴢᴇ. ᴢᴀ ᴛᴏ ᴍᴀ́ ᴜ ᴍᴇ̌ ʙɪᴀɴᴄᴀ ᴘʟᴜs, ʙʏʟᴏ ᴛᴏ sᴋᴠᴇ̌ʟᴇ́.
ᴀ ᴅᴀʟšɪ́ ᴘʟᴜs ᴍᴜsɪ́ᴍ ᴅᴀ́ᴛ ᴢᴀ sʜʀɴᴜᴛɪ́ ᴘʀ̌ᴇᴅᴄʜᴏᴢɪ́ᴄʜ ᴅɪ́ʟᴜ̊ ʜɴᴇᴅ ɴᴀ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ, ᴄᴏᴢ̌ ᴊsᴇᴍ ᴜ ᴊɪɴʏ́ᴄʜ sᴇ́ʀɪɪ́ ɴᴇᴢᴀᴢ̌ɪʟᴀ ᴀ ᴍᴏᴄ ᴍɪ ᴛᴏ ᴘᴏᴍᴏʜʟᴏ sᴇ ᴢᴀsᴇ ᴅᴏsᴛᴀᴛ ᴅᴏ ᴅᴇ̌ᴊᴇ ᴀ ᴘʟʏɴᴜʟᴇ ᴠ sᴇ́ʀɪɪ ᴘᴏᴋʀᴀᴄ̌ᴏᴠᴀᴛ. ᴋᴅʏᴢ̌ ᴋᴏʟɪᴋʀᴀ́ᴛ ᴄ̌ᴇᴋᴀ́ᴛᴇ ɴᴀ ᴅᴀʟšɪ́ ᴅɪ́ʟ ᴅᴇʟšɪ́ ᴅᴏʙᴜ, ᴛᴀᴋ sᴇ ᴛᴏʜᴏ ᴢ ᴘᴀᴍᴇ̌ᴛɪ ᴅᴏsᴛ ᴠʏᴛʀᴀᴛɪ́, ᴛᴜᴅɪ́ᴢ̌ ʙʏᴄʜ ᴛᴏᴛᴏ ʙʀᴀʟᴀ ᴘᴏᴍᴀʟᴜ ᴠšᴜᴅᴇ. ɴᴀ ᴋᴏɴᴄɪ ᴘᴀᴋ ᴢɴᴏᴠᴜ ɴᴀᴊᴅᴇᴛᴇ sᴇᴢɴᴀᴍ ᴘᴏsᴛᴀᴠ, ᴘᴏᴘɪs sᴏᴜʟ, ʙʟᴏᴏᴅ ᴀᴛᴅ. ʜᴜɴᴛᴇʀᴜ̊. ᴠ ᴛᴏᴍʜʟᴇ ᴛᴏ ᴍᴀᴊɪ́ ᴀᴜᴛᴏʀᴋʏ ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ sᴋᴠᴇ̌ʟᴇ ᴘᴏᴊɪšᴛᴇ̌ɴᴇ́.

ᴠ ᴛᴇᴍɴᴇ́ᴍ ᴀᴍᴜʟᴇᴛᴜ sᴇ ᴋᴏɴᴇᴄ̌ɴᴇ̌ ᴅᴏᴄ̌ᴋᴀ́ᴛᴇ ᴅᴏsᴛ ᴏᴅᴘᴏᴠᴇ̌ᴅɪ́ ɴᴀ sᴠᴇ́ ᴏᴛᴀ́ᴢᴋʏ. ɴᴇᴊᴠᴇ̌ᴛšɪ́ ᴢᴠʀᴀᴛ ᴏᴠšᴇᴍ ᴄ̌ᴇᴋᴇᴊᴛᴇ ᴋʟᴀsɪᴄᴋʏ ᴀᴢ̌ ᴋᴇ ᴋᴏɴᴄɪ ᴋɴɪʜʏ. ᴊᴀ́ ᴘʀ̌ɪ ᴊᴇᴅɴᴏᴍ ᴏᴅʜᴀʟᴇɴɪ́ ʙʏʟᴀ ᴘᴏᴘʀᴀᴠᴅᴇ̌ ʟᴇʜᴄᴇ ᴠʏᴋᴏʟᴇᴊᴇɴᴀ́ (ᴠ ᴅᴏʙʀᴇ́ᴍ), ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴛᴏ ᴊsᴇᴍ ᴠᴀ́ᴢ̌ɴᴇ̌ ɴᴇᴄ̌ᴇᴋᴀʟᴀ. ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴄᴋᴀ́ ʟɪɴᴋᴀ, ᴛᴜ ɴᴀ ᴛᴏᴍ ɴᴀᴘʀᴏsᴛᴏ ᴢʙᴏᴢ̌ɴ̌ᴜᴊᴜ, ᴀᴄ̌ᴋᴏʟɪᴠ ᴊᴇ ᴅᴏsᴛ sʟᴏᴡʙᴜʀɴ, ʜᴇʜ.
ᴊᴇᴅɪɴᴇ́ ᴍɪ́ɴᴜs, ᴋᴛᴇʀᴇ́ ᴊᴀ́ ᴍᴀ́ᴍ, ᴊᴇ ᴘʀᴏsᴛᴇ̌ ᴛᴏ, ᴢ̌ᴇ ᴊsᴇᴍ sᴇ ᴍɪ́sᴛʏ ɴᴜᴅɪʟᴀ. ɴᴇᴘᴏᴛʀ̌ᴇʙᴜᴊᴜ ᴅᴇ̌ᴊ ɴᴀᴄᴘᴀɴʏ́ ᴀᴋᴄᴇ, ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ɪᴏsɪᴠᴏɴɪ ᴍᴀ́ ɴᴀ ᴍᴇ̌ ᴍɪ́sᴛʏ ᴛᴇɴᴅᴇɴᴄɪ ᴢʙʏᴛᴇᴄ̌ɴᴇ̌ ᴠᴇ̌ᴄɪ ɴᴀᴛᴀʜᴏᴠᴀᴛ ᴀ ᴘʀ̌ɪᴍɪ́ᴄʜᴀ́ᴠᴀᴛ ᴋ ᴛᴏᴍᴜ ᴢʙʏᴛᴇᴄ̌ɴᴏᴜ ᴏᴍᴀ́ᴄ̌ᴋᴜ. ɪ ᴘʀ̌ᴇsᴛᴏ ᴀʟᴇ ᴍᴜsɪ́ᴍ ᴜᴢɴᴀᴛ, ᴢ̌ᴇ ᴛᴇᴍɴʏ́ᴍ ᴀᴍᴜʟᴇᴛᴇᴍ sɪ ᴜ ᴍᴇ̌ šᴘʟʜʟᴀ ᴀ ᴅᴀ́ᴍ šᴀɴᴄɪ ɪ ᴊᴇᴊɪ́ ɴᴏᴠᴇ́ ʀᴏᴍᴀɴᴛ̌ᴀ́ʀɴᴇ̌, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴜ ɴᴀ́s ʙʀᴢʏ ᴠʏᴊᴅᴇ.

ᴢᴀ ᴘᴏsᴋʏᴛɴᴜᴛɪ́ ᴋɴɪʜʏ ᴋ ʀᴇᴄᴇɴᴢɪ ᴅᴇ̌ᴋᴜᴊᴜ @ᴋɴɪʜʏᴅᴏʙʀᴏᴠsᴋʏ ᴠ ʀᴀ́ᴍᴄɪ #sᴘᴏʟᴜᴘʀᴀᴄᴇ.

2 29.10.2022

ᴍᴜsɪ́ᴍ ᴘʀ̌ɪᴢɴᴀᴛ, ᴢ̌ᴇ ᴘᴏ ᴅᴏᴄ̌ᴛᴇɴɪ́ ᴛᴇ́ᴛᴏ ᴋɴɪʜʏ ᴊsᴇᴍ ʜᴏᴅɴᴇ̌ ᴢᴠᴇ̌ᴅᴀᴠᴀ́ ɴᴀ ғɪʟᴍᴏᴠᴇ́ ᴢᴘʀᴀᴄᴏᴠᴀ́ɴɪ́. ʜᴇʀᴄɪ ᴠʏᴘᴀᴅᴀᴊɪ́ ᴍɪʟᴇ, ᴛᴀᴋᴢ̌ᴇ sᴇ ᴛᴇ̌šɪ́ᴍ.
ᴢᴇ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ ᴊsᴇᴍ ᴍʏsʟᴇʟᴀ, ᴢ̌ᴇ sɪ s ɴᴏᴀʜ (ɴᴇᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ sɪ ᴢᴠʏᴋɴᴏᴜᴛ ᴢ̌ᴇ sᴇ ᴛᴀᴋ ᴊᴍᴇɴᴜᴊᴇ ʜᴏʟᴋᴀ, ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ᴊᴇ ᴛᴏ ᴘʀᴏsᴛᴇ̌ ᴋʟᴜᴄ̌ɪᴄ̌ɪ́ ᴊᴍᴇ́ɴᴏ ) ɴᴇʙᴜᴅᴜ ʀᴏᴢᴜᴍᴇ̌ᴛ, ɴᴀ ᴊᴇᴅɴᴜ sᴛʀᴀɴᴜ ᴊsᴇᴍ ᴊɪ ᴄʜᴀ́ᴘᴀʟᴀ, ɴᴏᴠʏ́ ᴍᴀɴᴢ̌ᴇʟ ᴊᴇᴊɪ́ ᴍᴀᴛᴋʏ, ᴋᴛᴇʀᴇ́ʜᴏ sɪ ᴠᴢᴀʟᴀ ᴘʀᴀᴋᴛɪᴄᴋʏ ʜɴᴇᴅ… ᴛᴏ ʙʏ ʙʏʟ ɴᴀᴅšᴇɴʏ́ ᴀsɪ ᴍᴀ́ʟᴏᴋᴅᴏ. ᴘʀ̌ᴇsᴛᴏ sᴇ ᴍᴏʜʟᴀ ᴄʜᴏᴠᴀᴛ ʟᴇ́ᴘᴇ. ɴᴀᴋᴏɴᴇᴄ ᴀʟᴇ ʙʏʟᴀ ᴠᴄᴇʟᴋᴜ ғᴀᴊɴ. ᴏᴠšᴇᴍ ɴɪᴄʜᴏʟᴀs? ᴛᴏ ʙʏʟ ᴘʀ̌ᴇsɴᴇ̌ ᴛᴇɴ ᴛʏᴘ ʙᴀᴅ ʙᴏʏᴇ, ᴋᴛᴇʀᴇ́ ᴊᴀ́ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ. ᴏɴ ᴀ ʀʏᴀɴ ᴢ ᴋɴɪʜʏ ᴘᴏʟɪʙ ᴍᴇ̌ ᴛɪ ᴅᴠᴀ ᴊsᴏᴜ ᴀsɪ ᴍᴏᴊᴇ ʟᴇᴛᴏšɴɪ́ ᴋɴɪᴢ̌ɴɪ́ ʟᴀ́sᴋʏ, ʜᴇʜ. ᴀ ɴᴀ ᴋᴏʜᴏ ɴᴇsᴍɪ́ᴍ ᴢᴀᴘᴏᴍᴇɴᴏᴜᴛ ʙʏʟ ɴɪᴄʜᴏʟᴀsᴏᴠᴏ ᴘᴇs, ᴛᴏʜᴏ ᴛᴀᴋʏ ᴍɪʟᴜᴊᴜ.
ᴄᴏ ᴍᴇ̌ ɴᴀ ᴛᴇ́ʜʟᴇ ᴋɴɪᴢᴇ ᴀsɪ ɴᴇᴊᴠɪ́ᴄ ᴍʀᴢɪ́ ᴊᴇ ᴛᴏ, ᴢ̌ᴇ ᴊᴇ ᴛᴏ ᴊᴇᴅɴᴏ ᴋɴɪᴢ̌ɴɪ́ ᴋʟɪšᴇ́ ᴠᴇᴅʟᴇ ᴅʀᴜʜᴇ́ʜᴏ. ᴄʜʏʙᴇ̌ʟᴀ ᴍɪ ᴛᴜ ᴀʟᴇsᴘᴏɴ̌ šᴘᴇᴛᴋᴀ ᴏʀɪɢɪɴᴀʟɪᴛʏ, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴛᴀᴋʜʟᴇ ᴛᴏ ʙʏʟ ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ ᴊᴇɴ ᴍɪx ᴠšᴇᴍᴏᴢ̌ɴʏ́ᴄʜ ᴋʟɪšᴇ́ (ᴊᴇᴅɴᴀ sᴄᴇ́ɴᴋᴀ ᴠᴀ́ᴍ ɴᴀᴘʀ̌ɪ́ᴋʟᴀᴅ ʙᴜᴅᴇ ᴘʀ̌ɪᴘᴏᴍɪ́ɴᴀᴛ ᴀғᴛᴇʀ).
ɴᴏᴀʜ s ɴɪᴄᴋᴇᴍ, ᴛᴏ ʙʏʟᴀ ᴛᴀᴋᴏᴠᴀ́ ᴋʀᴀ́sɴᴀ́ ᴋᴏᴍʙɪɴᴀᴄᴇ. ᴋᴇ ᴋᴏɴᴄɪ ᴛᴏʜᴏ ɴᴀšᴇʜᴏ ʙᴀᴅ ʙᴏʏᴇ ʙᴜᴅᴇᴛᴇ ᴠᴀ́ᴢ̌ɴᴇ̌ ᴢ̌ʀᴀ́ᴛ. ɴᴇʙᴏ ᴠ sɪᴛᴜᴀᴄɪ s ᴊᴇᴅɴᴏᴜ ᴏsᴏʙᴏᴜ. ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ɪ ᴛᴀᴅʏ ᴊᴇ ᴀʟᴇ - ʙʏʟᴏ ᴛᴏ ᴊᴀᴋᴏ ᴍᴏᴛᴀᴛ sᴇ ᴠ ᴋʀᴜʜᴜ. ᴄʜᴠɪ́ʟɪ ᴛᴇ̌ ᴄʜᴄɪ, ᴘᴀᴋ sᴇ ᴋᴠᴜ̊ʟɪ ɴᴇ̌ᴄ̌ᴇᴍᴜ ᴘᴏʜᴀ́ᴅᴀ́ᴍᴇ, ᴠʏʜʏ́ʙᴀ́ᴍᴇ sᴇ ᴊᴇᴅᴇɴ ᴅʀᴜʜᴇ́ᴍᴜ, ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴘᴀᴋ ᴢᴀsᴇ ᴢᴀᴠʟᴀ́ᴅɴᴇ ᴄʜᴇᴍɪᴇ ᴀ ᴏᴘᴇ̌ᴛ ᴛᴇ̌ ᴄʜᴄɪ. ᴀ ᴛᴀᴋ ᴅᴏᴋᴏʟᴇᴄ̌ᴋᴀ.
ᴏᴠšᴇᴍ ᴠɪ́ᴛᴇ ᴄᴏ? ᴍᴀ́ ᴛᴏ ᴍᴏᴜᴄʜʏ, ɴᴇʙᴜᴅᴇᴍᴇ sɪ ʟʜᴀ́ᴛ, ᴀʟᴇ ɪ ᴛᴀᴋ sɪ ᴍᴇ̌ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ ᴢɪ́sᴋᴀʟ. ᴄ̌ᴛᴇ sᴇ ᴛᴏ sᴀᴍᴏ, ᴊsᴏᴜ ᴛᴜ ʀɪsᴋᴀɴᴛɴɪ́ ᴢᴀ́ᴠᴏᴅʏ ᴀᴜᴛ, sᴘᴏᴜsᴛᴀ ᴛᴀᴊᴇᴍsᴛᴠɪ́, ᴘᴀʀᴛʏ ᴘʟɴᴇ́ ᴀʟᴋᴏʜᴏʟᴜ ᴀ ᴄʜᴇᴍɪᴇ ᴍᴇᴢɪ ʜʟᴀᴠɴɪ́ᴍɪ ᴘᴏsᴛᴀᴠᴀᴍɪ.

5 07.10.2022

„ᴋᴀᴢ̌ᴅʏ́ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ ᴍᴀ́ sᴠᴇ́ʜᴏ ʜʀᴅɪɴᴜ ᴀ sᴠᴏᴜ ɴᴇsᴛᴠᴜ̊ʀᴜ. ᴀ ᴏɴᴀ ɴᴇɴɪ́ ʜʀᴅɪɴᴋᴀ…”

ᴅᴇ̌ᴋᴜᴊᴜ @ʜᴜᴍʙᴏᴏᴋ ᴀ @ʜᴜᴍʙᴏᴏᴋʙʟᴏɢᴇʀɪ ᴢᴀ ᴘᴏsᴋʏᴛɴᴜᴛɪ́ ʀᴇᴄᴇɴᴢɴɪ́ʜᴏ ᴠʏ́ᴛɪsᴋᴜ v rámci spolupráce.

ᴠɪ́ᴛᴇ ᴄᴏ ᴍɪʟᴜᴊᴜ? ғᴀɴᴛᴀsʏ s ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴄᴋᴏᴜ ʟɪɴᴋᴏᴜ, ᴛᴏ ᴊᴇ ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ ᴍᴜ̊ᴊ šᴀ́ʟᴇᴋ ᴄ̌ᴀᴊᴇ. ᴀ ᴋᴅʏᴢ̌ sᴇ ᴊᴇšᴛᴇ̌ ᴏᴅᴇʜʀᴀ́ᴠᴀ́ ᴠ ᴍᴇ́ᴍ ᴍɪʟᴏᴠᴀɴᴇ́ᴍ ʟᴏɴᴅʏ́ɴᴇ̌? ᴛᴏ ᴍᴇ̌ ɴᴇᴍᴏʜʟᴏ ᴍɪɴᴏᴜᴛ!

ᴊᴏᴀɴ sɪ ᴏᴅ ᴍᴀʟᴀ ᴘʀ̌ᴀ́ʟᴀ ʙʏ́ᴛ sᴜᴘᴇʀʜʀᴅɪɴᴋᴀ. ᴏsᴜᴅ ᴊɪ́ ᴛᴏ ᴏᴠšᴇᴍ ɴᴇᴘʀ̌ᴀ́ʟ, ᴊᴇ ᴛᴏᴛɪᴢ̌ ɴᴇsᴛᴠᴜ̊ʀᴀ. ʟᴇ́ᴛᴏ ᴛʀᴀ́ᴠɪ́ ᴜ ʙᴀʙɪᴄ̌ᴋʏ ᴠ ʟᴏɴᴅʏ́ɴᴇ̌ ᴀ ᴅᴇ̌ʟᴀ́ ᴘʀᴀ́ᴄɪ, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴊɪ ʙᴀᴠɪ́, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴍɪʟᴜᴊᴇ ʜɪsᴛᴏʀɪɪ. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴢᴅᴇ ᴘʀᴀᴄᴜᴊᴇ ɪ ᴊᴇᴅᴇɴ ᴍʟᴀᴅʏ́ ᴋʟᴜᴋ, ᴋᴛᴇʀʏ́ ᴊɪ ᴜᴢ̌ ᴅʟᴏᴜʜᴏ ᴘʀ̌ɪᴛᴀʜᴜᴊᴇ ᴀ ʟɪ́ʙɪ́ sᴇ ᴊɪ́. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴊɪ ᴛᴏʜʟᴇ ʟᴇ́ᴛᴏ ᴅᴏᴋᴏɴᴄᴇ ᴘᴏᴢᴠᴇ ɴᴀ ʀᴀɴᴅᴇ. ᴠšᴇᴄʜɴᴏ ᴠʏᴘᴀᴅᴀ́ ɪᴅʏʟɪᴄᴋʏ. ʙᴏʜᴜᴢ̌ᴇʟ ᴊᴇɴ ᴅᴏ ᴄʜᴠɪ́ʟᴇ, ɴᴇᴢ̌ ᴊᴏᴀɴ ɴᴇšᴛ̌ᴀsᴛɴᴏᴜ ɴᴀ́ʜᴏᴅᴏᴜ ᴘʀ̌ɪᴊᴅᴇ ɴᴀ ᴘʀᴀᴠᴅᴜ ᴏ ᴊᴇᴊɪ́ ʀᴏᴅɪɴᴇ̌. ᴄᴇʟʏ́ ᴢ̌ɪᴠᴏᴛ sᴇ ᴊɪ́ ᴛɪ́ᴍ ᴏʙʀᴀ́ᴛɪ́ ᴠᴢʜᴜ̊ʀᴜ ɴᴏʜᴀᴍᴀ. ᴢᴀᴄ̌ɴᴇ sʟᴇᴅ ᴠšᴇʟɪᴊᴀᴋʏ́ᴄʜ ᴜᴅᴀ́ʟᴏsᴛɪ́, ɴᴀ ᴘᴏᴠʀᴄʜ sᴇ ᴢᴀᴄ̌ɴᴏᴜ ᴅᴏsᴛᴀ́ᴠᴀᴛ ᴛᴀᴊᴇᴍsᴛᴠɪ́ ᴀ ᴊᴏᴀɴ ᴍᴜsɪ́ ᴢᴀᴄ̌ɪ́ᴛ ᴅᴇ̌ʟᴀᴛ ʀᴏᴢʜᴏᴅɴᴜᴛɪ́, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴊɪ́ ʀᴏᴢʜᴏᴅɴᴇ̌ ɴᴇᴊsᴏᴜ ᴘʀ̌ɪ́ᴊᴇᴍɴᴀ́. ᴢᴀ́ʀᴏᴠᴇɴ̌ sᴇ sᴇᴛᴋᴀ́ᴠᴀ́ s ᴀᴀʀᴏɴᴇᴍ, ᴊᴇᴢ̌ ᴘᴀᴛʀ̌ɪ́ ᴋ ʀᴏᴅɪɴᴇ̌, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴛᴜ ᴊᴇᴊɪ́ ɴᴇᴍᴀ́ ᴠ ʟᴀ́sᴄᴇ. ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴏsᴜᴅ ᴊᴇ ᴅᴏɴᴜᴛɪ́ sᴘᴏʟᴜᴘʀᴀᴄᴏᴠᴀᴛ.

ᴊᴏᴀɴ sᴇ sᴠᴏᴜ ᴘᴏᴅsᴛᴀᴛᴏᴜ ɴᴇɴɪ́ ᴜ́ᴘʟɴᴇ̌ ᴏᴄʜᴏᴛɴᴀ́ sᴍɪ́ʀ̌ɪᴛ ᴀ ᴛᴏ, ᴄᴏ ᴊᴇᴊɪ́ ʀᴏᴅɪɴᴀ ᴅᴇ̌ʟᴀ́, ᴊᴇ ᴊɪ́ ᴘʀᴏᴛɪ sʀsᴛɪ. ᴘᴏᴘʀᴀᴠᴅᴇ̌, ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ᴊsᴇᴍ ᴘʀ̌ɪ ᴄ̌ᴛᴇɴɪ́ ᴍᴇ̌ʟᴀ ᴘᴏᴄʜʏʙʏ ᴋᴅᴏ ᴊᴇ ɴᴀ ᴛᴇ́ sᴘʀᴀ́ᴠɴᴇ́ ᴀ ᴋᴅᴏ ɴᴀ šᴘᴀᴛɴᴇ́ sᴛʀᴀɴᴇ̌. ᴍʏsʟɪ́ᴍ, ᴢ̌ᴇ ɪ ᴠᴇ̌ᴛšɪɴᴀ ᴢ ᴠᴀ́s ᴏ ᴛᴏᴍ ʙᴜᴅᴇ ᴘᴏᴄʜʏʙᴏᴠᴀᴛ.
ᴄᴏ sᴇ ᴛʏ́ᴄ̌ᴇ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴄᴋᴇ́ ʟɪɴᴋʏ, ᴍᴀ́ᴍᴇ ᴛᴜ ɴɪᴄᴋᴀ, ᴊᴇᴊɪ́ʜᴏ ᴋᴏʟᴇɢᴜ ᴢ ᴘʀᴀ́ᴄᴇ. ɴɪᴄᴋ ᴊᴇ ᴘᴏʜʟᴇᴅɴʏ́, ᴍɪʟʏ́ ᴀ ᴛᴀᴋʏ ᴊᴇ ᴛᴏ ᴋᴇ ᴠšɪ́ sᴍᴜ̊ʟᴇ ʟᴏᴠᴇᴄ ɴᴇsᴛᴠᴜ̊ʀ. ᴀʙʏ ᴛᴏʜᴏ ᴏᴠšᴇᴍ ɴᴇʙʏʟᴏ ᴍᴀ́ʟᴏ, ᴏʙᴊᴇᴠᴜᴊᴇ sᴇ ɴᴀ sᴄᴇ́ɴᴇ̌ ᴀᴀʀᴏɴ ᴏʟɪᴠᴇʀ ᴢ ɴᴇᴘʀ̌ᴀ́ᴛᴇʟsᴋᴇ́ ʀᴏᴅɪɴʏ, s ɴɪ́ᴍᴢ̌ ᴊᴏᴀɴ ʙᴜᴅᴇ ᴍᴜsᴇᴛ sᴘᴏʟᴜᴘʀᴀᴄᴏᴠᴀᴛ, ᴀʙʏ sᴇ ᴘᴏᴋᴜsɪʟɪ ᴏᴘʀᴀᴠɪᴛ ᴄ̌ᴀsᴏᴠᴏᴜ ᴏsᴜ. ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴏʙᴀ ᴅᴠᴀ, ᴀᴀʀᴏɴ ɪ ɴɪᴄᴋ ᴍᴀᴊɪ́ ᴠᴇ sᴠᴇ́ sᴋʀ̌ɪ́ɴɪ sᴄʜᴏᴠᴀɴᴇ́ ᴋᴏsᴛʟɪᴠᴄᴇ. ᴊᴀ́ ᴊsᴇᴍ ᴠšᴀᴋ ᴛʏ́ᴍ ᴀᴀʀᴏɴ.

ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ᴊᴇ ᴊᴇɴᴏᴍ ɴᴇsᴛᴠᴜ̊ʀᴀ ᴋɴɪʜᴀ, ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴠᴀ́s ᴛᴀᴋ ᴠᴛᴀ́ʜɴᴇ ᴅᴏ ᴅᴇ̌ᴊᴇ, ᴢ̌ᴇ ᴠᴀ́ᴍ ᴛᴇ̌ᴄʜ 400 sᴛʀᴀɴ ᴜᴛᴇᴄ̌ᴇ ᴊᴀᴋᴏ ɴɪᴄ. ᴘᴏʀ̌ᴀ́ᴅ sᴇ ɴᴇ̌ᴄᴏ ᴅᴇ̌ᴊᴇ, ᴏʙᴊᴇᴠᴜᴊɪ́ sᴇ ᴢᴠʀᴀᴛʏ, ᴛᴀᴊᴇᴍsᴛᴠɪ́… ᴊᴇᴅɪɴᴇ́ ᴄᴏ ʙʏᴄʜ ᴏᴄᴇɴɪʟᴀ ʙʏʟᴏ, ᴋᴅʏʙʏ ɴᴀ́ᴍ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴠɪ́ᴄ ᴘʀ̌ɪʙʟɪ́ᴢ̌ɪʟᴀ ᴏɴᴏ ᴄᴇsᴛᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ᴄ̌ᴀsᴇᴍ ᴀ ᴄᴇʟᴋᴏᴠᴇ̌ sᴠᴇ̌ᴛ ɴᴇsᴛᴠᴜ̊ʀ, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴊsᴇᴍ ᴘʀ̌ɪ ᴄ̌ᴛᴇɴɪ́ ᴍᴇ̌ʟᴀ ɴᴇ̌ᴋᴏʟɪᴋ ᴏᴛᴀ́ᴢᴇᴋ, ɴᴀ ᴋᴛᴇʀᴇ́ ᴊsᴇᴍ ɴᴇᴅᴏsᴛᴀʟᴀ ᴏᴅᴘᴏᴠᴇ̌ᴅ̌. ᴘʀᴏᴛᴏ ʟᴇʜᴄᴇ sɴɪ́ᴢ̌ᴇɴᴇ́ ʜᴏᴅɴᴏᴄᴇɴɪ́, ᴀʟᴇ ᴘᴏ ᴛᴏ šɪ́ʟᴇɴᴇ́ᴍ ᴋᴏɴᴄɪ sᴇ ᴠᴀ́ᴢ̌ɴᴇ̌ ᴛᴇ̌šɪ́ᴍ ɴᴀ ᴅᴀʟšɪ́ ᴅɪ́ʟ ᴀ ᴅᴏᴜғᴀ́ᴍ, ᴢ̌ᴇ sᴇ ʜᴏ ᴅᴏᴄ̌ᴋᴀ́ᴍᴇ ʙʀᴢʏ.

4,5/5 ⭐️

4 03.10.2022

Tohle je velmi milé čtení, které potěší každého romantika, který zároveň miluje zvířata. Na první pohled zalichotí vašemu oku opět krásná obálka. Uvnitř se pak skrývá příběh Hope, jež si buduje kariéru v New Yorku, ovšem po nehodě jejího otce se rozhodne, že bude přes léto vypomáhat ve veterinární ordinaci jejích rodičů v Lynnwood Falls. Zde si lidé navzájem pomáhají, zajímají se o druhé a peníze nejsou to hlavní. Zpočátku je na Hope dost znát vliv Colina, jejího přítele. To byl slušně řečeno pěkný idiot a já nechápu co na něm viděla, že se ho do poslední chvíle stále zastávala. Ryan oproti němu byl naprosté zlato a hned bych ho brala. Jeho smysl pro humor miluju.

Romantická linka je tu lehce v pozadí, ač se Hope s Ryanem znají od dětství a dříve spolu už něco měli. Hodně se tu řeší zvířata, různé nemoci a nehody. Což mě osobně bavilo, ale už jen podle názvu knihy jsem té romantiky čekala více, ale dostalo se mi jí jen na necelých posledních 100 stranách (i tak bych řekla že méně než u jiných knih tohoto žánru).
Můj osobní problém potom bylo to, že je kniha psaná ve třetí osobě, což vám například vadit nemusí, ale mně to minimálně na začátku rušilo a teď už do budoucna vím, že to není zrovna můj šálek čaje. Ale i přes to se mi to nakonec četlo docela dobře a bavilo mě to. Na oddech můžu jedině doporučit.

3 25.09.2022

Závěrečný díl trilogie z Vancouverské univerzity je zároveň největší bichlička, což mi vůbec nevadilo. Možná bych pár stran ubrala, ale i tak jsem si příběh naprosto zamilovala. Hope byla jako moje knižní soulmate. Láska k rostlinám, knihám, fanfikce, rodinná situace… všechno mi to bylo tak nějak blízké a dokázala jsem se tak do ní dost vžít. Scotta si nejde oblíbit, když se konečně postupně začne otevírat. Ale na tak mladého člověka už si toho dost prožil a v jednu dobu mi ho bylo neskutečně líto a slzely mi oči.
Moc se mi líbil nápad knihy (fanfikce) v knize, pro mě to bylo přehledné a o tu podobu tam právě šlo. Wattpadem si tu prošla asi většina z nás a i já jsem měla období, kdy jsem milovala čtení fanfikcí o mých oblíbených skupinách či zpěvácích.

Navíc se zde dostáváme na seminář o psaní, do zákulisí hudebního průmyslu a ukazuje se, že není radno věřit všemu, co vidíme. Ukazuje se tu silná stránka přátelství, ale zároveň i opak, kdy si myslíte, že člověka znáte a on vám nakonec převrátí život vzhůru nohama.
Zároveň se i zde setkáváme se Samem, Laurie, Emmettem a Amber, sice jen okrajově, ale i tak to bylo fajn.
Jednoduše, první díl byl fajn, ale něco mu chybělo. Druhý díl se mi moc líbil, ovšem příběh Hope a Scotta si mě z celé série získal nejvíc.
Doufám, že se v budoucnu dočkáme i dalších autorčiných knih.

4 21.09.2022

Jakmile jsem začala číst, hned mi došlo, jak moc mi prostředí Green Valley a Skalistých hor chybělo. Lilly umí vždycky krásně vykreslit prostředí a přenést vás tam, až máte chuť vyrazit na hory. Stránky mi mizely před očima ani nevím jak, tohle se čte prostě samo. Několikrát jsem se musela smát a párkrát se také stalo, že jsem měla na krajíčku.
Elara mi hned od začátku sedla, líbilo se mi jak se rozhodla ukázat mámě, že si chce jít za svým. Noah byl milý kluk, který se snažil pomoct kdykoliv jakkoliv to šlo, ale zapomínal tak trochu na sebe a že ve všem nemusí být sám.
Romantická linka se tu hezky postupně vyvíjí, je taková miloučká, ale zároveň se tu dotýká i určité vážnosti, jelikož situace ohledně expřítelkyně Noaha není zrovna lehká. S třetím dílem Lásky z Green Valley můžu potvrdit že Lilly Lucas je pro mě vážně top stejně jako Mona Kasten a její série Znovu. Od těchto dvou autorek bych si přečetla snad i nákupní seznam.
Jediné čeho se tu nedočkáte jako tomu bylo v předchozích dílech, je nějaké to lyžování apod.
Holky ze skupiny si tedy všímaly i lehkých nesrovnalostí, ale já jsem čtenář který si toho obvykle popravdě nevšimne, takže mě to nijak nevadilo. Jinak už se těším na další díl. Ano teprve bude vycházet třetí díl a já už bych chtěla čtvrtý, ale tohle se tak hezky čte.

7 07.09.2022

Tenhle příběh byl jednoduše pohádkově hezký. Kate byla milá hlavní postava, která si v životě zažila otřesnou událost a jejíž stíny ji pronásledují dodnes. Nebudu prozrazovat o co jde, ale kniha řeší dost vážné téma, i když v takové rovině, že je to stále přeci jen oddechovka s romantickou linkou. Děj je dost předvídatelný, což mi vůbec nevadilo, četlo se to samo a to jsem teď po čtecí pauze přesně potřebovala. Aidan byl ze začátku na ránu, ale i on už si s láskou něco zažil a nakonec si ho stejně oblíbíte.
Bavila jsem se, když si na začátku ti dva dělali různé naschvály. Aidan totiž chce mít v celém prostoru knihkupectví, zatímco sen Kate je mít vlastní kavárnu. A jak situaci vyřeší? To se dozvíte, když si knihu přečtete.
Romantická linka je tu od nenávisti k lásce. Co si budeme, takových knih je teď spousta, ale autorka psát umí a tak se mi to líbilo.
! Asi všichni víme jak kniha skončí, ale kdyby náhodou, tak varuji - možný spoiler! Mám jen výtku ke konci knihy. Nevím co se stalo, ale autorka to mezi nimi vzala za mě najednou moc rychle a "miluji tě" přišlo během chvíle.
Jinak je to však taková milá romantická pohádka se závažným tématem.

2 01.09.2022

Po přečtení prvního dílu jsme jistě pomalu všichni nedočkavče vyhlíželi druhý díl. Tato série není odpočinkové čtivo, donutí vás zamyslet se, zlomí vám srdce a doufám, že třetí nám ho zase alespoň trochu slepí dohromady.
Nenechte se ošálit prvním dílem, ten druhý vám totiž realitu převrátí vzhůru nohama. U jedné scény se ze mě stala naprostá plačka a do teď mě to zcela nepřešlo.
Jsem ráda, že tady nás na konci nečekal zase nějaký extra zvrat, protože by mě už asi klepala pepka při čekání na třetí díl.
Jedinou výtku mám asi jen k Cecílii, která mi svým chováním už začínala vadit. A ač má kniha 500 stran a četla se rychle, tak by mi možná nevadilo, kdyby se na začátku ubralo pár stran. Úplně nevím co víc ke knize říct, jelikož bych nerada něco prozradila. Za mě však můžu určitě tuto sérii doporučit.

„We love rainy days, don’t we, baby?”

Liliana byla jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla. Tolik emocí v jedné knize jen tak nenajdete. Proto jsem měla u Malvíny velká očekávání, i když jsem si ji oblíbila právě už v prvním dílu. Stejně tak jako Arka. Ty dva nejde nemít rád. Malvína pomohla Lilce v těžké životní situaci a Arek? Chlap jako hora s taktéž velkým srdcem.
Druhý díl nebyl taková emoční bomba jako ten první, ale stejně mi bylo smutno, když jsem četla o jejich minulosti apod. Navíc jsem se bohužel občas trochu nudila. Liliana tak u mě zůstává o stupínek výš.
Líbilo se mi, že i zde se setkáváme s Lilkou, Matem, Džas a malým Oskarem. Přiznávám se, že jedno tajemství, které se na konci provalí, jsem vůbec nečekala. Ale zase o to víc se těším na třetí díl, kde bude v hlavní roli Džas alias Jasmína. Ta holka je správně praštěná, takže myslím, že si budeme rozumět a doufám, že se opět setkáme s Arkem a Malvínou. Arek zde ukázal, jak může chlap milovat ženu celým svým srdcem a tím si mě naprosto získal. Navíc je tahle série samozřejmě plná tetování a o to víc to pak miluju.
Moc se těším na další díl, snad se ho dočkáme brzy.

3 18.08.2022

V červenci přišla na trh nová německá autorka a jelikož jsem fanda německé stáje, nemohla jsem si tuhle knihu s nádhernou obálkou nepřečíst. Okamžitě mě uchvátilo krásné prostředí španělské haciendy. Od malička koně miluju a autorka dokázala vše opravdu krásně vykreslit, až jsem měla chuť se na Haciendu de los Caballos Blancos okamžitě taky vydat. V knize naleznete také španělské výrazy, což se mi moc líbilo, jelikož jsem španělštinu na střední měla a je to pěkný jazyk. Plus se zde objevuje kopa španělského jídla, až mi skoro taky kručelo v břiše a měla jsem chuť pomalu vše vyzkoušet.
Zároveň se setkáváme se staršími postavami, ne jako u ostatních německých autorek, které mají postavy často ještě na škole. Bohužel mě víc zaujaly vedlejší postavy, o kterých doufám, že bude další díl a Damián s Lindou si mě bohužel tolik nezískali. Myslím však, že fanouškům Strmého pádu by se tato kniha mohla hodně líbit, i když je teda o něco tenčí.
Plus mi upřímně lezlo na nervy časté používání "o. k.", takové nové perplex. A překlad? Úplně nevím, ale například "těhotný vzduch" a "slůně Bambi" mě docela zarazilo.
Na léto je tato kniha ovšem skvělá oddechovka.

Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuju @knihydobrovsky.

Hned jak jsem viděla tu krásnou obálku, bylo mi jasné že tenhle příběh si nenechám proklouznout mezi prsty.
Dostala jsem krásně napsanou, čtivou, romantickou knihu, která mi byla dost blízká i prostředím, plus mi zrovna sedla do nálady. Takže hned na začátek můžu říct, že Stellu Tack ráda přidám k mým top německým autorkám (Kasten, Kneidl, Lucas) a těším se na další její knihu. Kterou by mohla taky věnovat Jeffovi s Alexem. Jejich příběh bych si moc ráda přečetla.
Jak už jsem zmiňovala, prostředí univerzity mi bylo blízké, jelikož taky studuju. Ivy, která vyrůstala v bohatství, se vůbec nechovala tak, jak byste čekali, byla milá, vtipná a to se mi taky líbilo. Neměla potřebu ohánět se penězi, naopak chtěla najít kamarády, vyzkoušet si život, kdy si člověk může koupit na co má chuť. Rozuměla jsem jí. Ryan, to byl přesně můj typ, co si budeme. Hlavně tetování, to já můžu. Navíc i jeho rodina byla skvělá a dvojčata? Ty mít doma nechcete. Oproti tomu rodina Ivy… ani nevím zda má cenu se vyjadřovat. Peníze a pověst byly očividně na prvním místě.
Je to prostě lehce pohádková romantika, ale to na tom máme právě rádi, ne? Navíc i přes to, že je to trochu bichlička, přečtete ji jak nic.

"Někdy jsou lidé, které nejvíc nesnášíme, právě ti, co nás dostanou nejdál."

9 11.08.2022

Moc děkuji autorce za oslovení a poskytnutí eknihy k recenzi ještě před oficiálním vydáním knihy.

Hned na začátek musím říct, že tohle jsem si užila. Originální nápad o tom, že bychom místo prezidenta měli královskou rodinu, se mi hodně líbil. Navíc má kniha povedenou obálku, která na první pohled zaujme.

V příběhu je však spousta postav, ve kterých jsem se občas ztrácela a až u konce jsem zjistila, že je vzadu seznam všech postav. Takže taková rada pro vás. Každá postava je jiná, má svůj charakter a vy si tak najdete své oblíbence i ty, kteří vám nejspíš zase tak nesednou. Já si oblíbila Konstance a Leontýnu s Jonášem. V jejich lince narazíte na několik pohádek o princeznách a s tím i lehké zamyšlení. Zároveň jsou tu zakomponované i legendy, což také beru jako plus. A pokud jsem někoho neměla ráda, pak Viktorii, spolu s ní jsem pak podezřívala ještě jednu postavu, ale to si asi nechám zatím pro sebe.

Autorka zde také používá dost popisů, přeci jenom prostředí Pražského hradu si o to přímo říká. Bylo skvělé pohybovat se v prostředí, které je mi blízké a ocitnout se také jednou v příběhu v Čechách. A pro nás, kteří Prahu zase tolik neznáme, je na začátku krásná mapička. A ten konec? Mám dost otázek, takže se těším na druhý díl, který vyjde na jaře 2023.

2 01.08.2022

Třetí a zároveň poslední díl mé oblíbené série. Opět jsem se neskutečně bavila po celou knihu, autorka má za mě skvělý smysl pro humor. Kimber měla prořízlou pusu, něco jako co na srdci, to na jazyku. Docela mě ta holka bavila, ale zároveň se vám díky ní potvrdí přísloví „Nesuď knihu podle obalu.". Bylo mí líto co se jí všechno stalo, jenže tady přišel kámen úrazu. Těch "náhod" a všeho na mě bylo už moc. Ovšem Bradley ke konci dost překvapil a to, proč se na začátku knihy zachoval jak se zachoval… bylo to překvapení, co si budeme. I když stejně bych mu asi jen tak neodpustila.
Matteo vypadá zpočátku jako klasický Playboy, ale nakonec si vás prostě získá. Jeho plán jak postupně něco Kimber vracet, přehlídka, péče o ní, hezké řeči… plus "hrabě" s krásnými vlasy, to chcete. Navíc se mi líbilo zasazení knihy do Florencie a světa módy.

Druhý díl pro mě zůstává srdcovkou této série (hlavně Hopsálek). Tento je nejvíc takový pohádkový. Ovšem s klidným srdcem můžu doporučit všechny tři díly. A teď na léto? Ideální!

3 14.07.2022

Dívka ze země Venku mě zaujala už když byla představena nová nakladatelská značka Gate. Nikdy dřív jsem mangu nečetla, jen jsem viděla párkrát nějaké to anime. Například Pokémony nebo Cestu do fantazie, kterou jsem měla jako malá ráda a viděla ji několikrát. Proto jsem si řekla, že mangu zkusím.

Dívka ze země Venku byla tedy moje premiéra a já jsem spokojená. Největší problém pro mě byl nezvyk číst zprava doleva, oči mi neustále bloudily úplně někam jinam, ale dá se na to docela rychle navyknout. Občas jsem musela na některé kresby koukat o něco déle, abych je pochopila a ze začátku jsem byla lehce zmatená. Jste totiž rovnou vhozeni do příběhu, nevíte jak se Šiva ocitla na onom místě, ale postupně se to zlepšuje a já jsem zvědavá co dalšího nám odkryje druhý díl. Budu si ho muset co nejdřív sehnat.

Originální pojetí dvou světů, milá atmosféra příběhu, pěkné kresby a stránky, které vám budou ubývat před očima jako nic.

Úplně nevím jak hodnotit hvězdičkami, když je to mé poprvé a nemám s čím srovnávat, takže to nechám čistě slovní a budu doufat, že vás přesvědčím k přečtení.

Musím říct, že tenhle díl se mi líbil o něco víc, Asha mi sedla víc než její sestra a hrozně mě bavilo jak se s Profesorem hašteřili. Navíc oceňuji i ukázky jeho tvorby, to mi kolikrát v knihách chybí, jako například článek v knize Tajemství v nás.
Romantická linka byla milá, líbila se mi, ale ten jejich vztah předtím byl jednoduše zábavnější. Nějaké to klišé v těchto příbězích už čekáte, to není novinka. Jenže konec byl i na mě, milovníka všeho romantického, jako přeslazený čaj.
Setkáte se tu znovu s Paulem, Eden, babičkou a jejím zvířecím přítelem Mobym. Poslední dva jmenováni jednoduše nezklamou, u toho jsem se musela smát.
Tahle série potěší romantické duše a naservíruje jim sladký hlavní chod, tak akorát okořeněný humorem. Teď na léto další skvělá oddechovka, kterou ráda doporučím.

4 04.07.2022

Knihu jsem četla už v únoru, jenže jsem jaksi zapomněla přidat recenzi, tak to pojďme před třetím dílem napravit.
Taju pro tebe se mi líbilo o něco víc než první díl. Navíc se zde setkáváme s problémem, který je v dnešní společnosti bohužel dost častý. A to nespokojenost sama se sebou, se svojí postavou… Líbilo se mi jak autorka toto téma do svého příběhu zakomponovala.
Také jsem se u čtení dost pobavila a zamilovala si Hopsálka Camerona, hned od začátku mě bavil a nešlo si ho nezamilovat. Joellen byla také skvělá, jen mě prostě mrzelo jak se viděla. A tím narážím i na její rodiče a samotného Michaela… u těch mi docela vařila krev v žilách.
K romantické lince, ta byla skvělá, zvlášť ze strany Hopsálka jsem to naprosto žrala. Chemie, jiskření, všechno to tu skvěle fungovalo a věříte jim to. Pro mě to byla jedna z letošních top knih a nemůžu se dočkat třetího dílu této skvělé série.

13 22.06.2022