maca5449 komentáře u knih

Tahle knížka to se mnou neměla jednoduché už od začátku.
Za prvé - mám předsudky vůči českým autorům...
Za druhé - thrillery nejsou mým šálkem kávy...
Za třetí - horory z duše nenávidím, takže "slasher" je pro mě něco jako peklo na zemi...
A jako bonus. Za čtvrté - knížky, kde se pátrá po vrahovi, čtu jen jednou/dvakrát do roka, protože vrahem je vždycky zahradník nebo manžel(ka), a já nemám nervy na konci knihy pokaždé prohlašovat "já jsem vám to říkala!"...

Ale ta knížka má hezkou obálku.
Takže jsem ji prostě musela mít doma.

Nesnáším tu ponurou atmosféru, kterou autor v knize vykreslil. Já jsem romantička kruci! Z tohohle mě hrozně bolí vnitřnosti. Úplně cítím úzkost, depresi, plíživou temnotu. Jsem z toho děsně rozechvělá.

Mám pár výhrad. Jenže všechny je ukamenoval ten boží styl vyprávění, prostředí, atmosféra, hlášky, čtivost, ilustrace mezi kapitolami... Uf.

Doporučuju. Je to fenomenální.
(Nicméně moji vnitřní romatičku četba tohohle skvostu dost sklíčila.)

30 09.01.2020

Domnívám se, že aby se kniha mohla stát něčí srdeční záležitostí, musí ji mít přečtenou asi tak milionkrát, zepředu, zezadu, zprostřed. Vracet se k oblíbeným pasážím. Občas si tak zastesknout a jen ji otevřít na nejoblíbenější kapitole, aby si připomněl jak boží ta knížka je a mohl smutně vzdychat, že nežije ve světě svých hrdinů... Nechápu, jak je tedy možné, že Muffin se stal mou srdcovkou už po prvním přečtení. V podstatě jsem se tou knížkou stala posedlá. Říkala jsem si, že když už jsem ji přečetla 3x (fakt, mám ji doma asi týden), tak ji přece nemůžu číst po čtvrtý, to už bych byla fakt divná. Tak jsem si řekla, že si přečtu jen ty oblíbený části a zbytek budu přeskakovat. Jenže já nemohla. Nemohla jsem přeskočit ani jeden pitomej řádek. Mám chuť vyběhnout s tou knížkou na ulici a mávat s ní před lidma jako nějaká fanatička a vykřikovat "To si musíte přečíst!!"

21 24.03.2018

Říkala jsem si - kdo by chtěl číst o hraní her?
Já mám mimo jiné i trochu předsudky vůči ruským autorům.
Fragment mám zaškatulkovaný jako nakladatelskou značku pro děti. Kromě toho z tohohle žánru tu máme Ready Player One ne? Tak proč bychom chtěli něco víc?
Navíc je to zase série a já už mám těch sérií rozečteno nějak moc.
A když jsem knihu otevřela, viděla jsem, že má malý písmenka. Nesnáším malý písmenka.
Ale přesto... mě to lákalo... to ta obálka. Asi.

Dostalo mě to. Úplně jsem se viděla jak expím svou postavu, napjatě jsem očekávala, co za potvoru na mě může vylézt, jakej buff na mě kdo hodí, co mi vypadne za loot. Okamžitě jsem chtěla a potřebovala další díl. Bylo to jako posedlost. Jako když si nainstalujete novou hru a sedíte u toho celej den a najednou je jinej měsíc, vypadáte jako vagabund, oči máte podlitý krví z nevyspání a energiťáků a vy se jen ptáte sami sebe - co jsem vlastně jedla? A chodila jsem vůbec na záchod? Kdy jsem spala? Jak to, že jsem vůbec ještě naživu?!

Huf. Propadla jsem tomu. Žeru to. Chci další díly. Chci, aby to byla nekonečná série!

Btw. nechápu Fragment. Fragment změnil logo a design.
Takže. První a druhý díl této série jsou ještě natištěny se starým logem, a na hřbetu knihy je nápis tak, že když knihu položíte je nejprve název a potom jméno autora. Když kniha leží má titulní stranu nahoře.
Ale třetí díl je udělaný obráceně. -_-
Třetí díl když položíte a nechcete mít nápis vzhůru nohama, máte nahoře konec knihy. Na hřbetu začíná autor a potom je teprve název knihy. TAKŽE JE TO OBRÁCENĚ!!!
Pokud je postavíte do knihovničky, pak máte dva díly nápisy jedním směrem a třetí díl má nápis druhým směrem.
To je tak těžký vydat sérii, aby byla jednotná? O_o
To nikoho nenapadne dát si na to pozor?
To jako ve Fragmentu nepracujou lidi, co maj doma knížky a nevidí, že to vypadá blbě, když je každá udělaná jinak?
Jsem fakt zvedavá jak bude vypadat čtvrtej díl.

16 06.06.2020

Neal je fakt kruťas. Vždycky, když to vypadá, že už se jeho hrdinové z toho marastu vyhrabou, hodí po nich další kupu hnoje a poraď si. Ale hnůj můžete očividně kydat i kosou...

Opět skvělá kniha, od které se nelze odtrhnout. Osobnost Nimba jsem si neskutečně oblíbila.

14 18.05.2019

Když jsem viděla obálku, zajásala jsem "Jupí! CooBoo vydává další holčičí román, plný humoru, naivní lásky a trochu toho životního moudra, nad kterým strávím jeden příjemný večer."

Vážně nevím, proč jsem se nepodívala pořádně. Když jsem knížku potom držela v ruce a prohlédla si ji naživo... bylo to... "Tak moment. Proč je to brožovaný?! Proč je to tak tlustý?! A jak to, že to vydává Fragment?!"

Příběh mě bavil. A to tak, že jsem četla do noci, ale znáte to. Druhý den prostě musíte vstávat do práce, takže jsem v polovině knihu odložila a nechala si to na další den.

To, že jsem nemohla pořádně spát jsem přisuzovala úplňku. Jenže v práci jsem se pořád vrtěla, poposedávala na židli, jak kdyby mě trápily hemeroidy a přistihla jsem se, jak pořád kontroluju hodiny a jsem nedočkavá až odbyde můj čas a já se budu moci rozeběhnout domů, abych to mohla dočíst.

Řítila jsem se domů po schodech, div jsem se nepřerazila. Přítel, který mě přivítal ve dveřích byl nemilosrdně odstrčen, aby mi uvolnil cestu a já mohla nerušeně zalehnout a dočíst si zbytek! A to všechno kvůli jedné hubaté holce a preclíkovi.

A to mě ani nebaví fotbal!

14 21.02.2019

Už pátá kniha, od tohoto autora, kterou jsem se prokousala. Mám ráda Baronet, čtu téměř vše z jejich produkce... Ale. Tenhle autor. Bože. Budu se opakovat a možná budu opakovat i komentáře ostatních, ale on je prostě chlap! On píše jako chlap! Něco tomu chybí, je to jako neslaný nemastný kuře. Sníte to, najíte se, ale jde to líp.

Chlap může psát romány pro ženy, neříkám, že ne, ale Hawkins snad žije v nějakým paralelním vesmíru nebo co. Co on si proboha myslí?!
Chci vidět ženu, do který strčíte ptáka a hned najdete bod G! A nejen, že ho najdete, ale při prvním zásunu jí to vystřelí do orgasmového nebe na dobrých deset minut! Ukažte mi ji. Ukažte mi takovou ženu. A ukažte mi toho zázračnýho ptáka. Ráda si s nimi potřesu rukou, vzdám jim hold, dostanou medaily a postavím je na piedestal.

Připadá mi, že kašle na příběh i na své postavy a říká ve svých knihách jen to, co si myslí, že chtějí holky slyšet.
"Hmmmm, tohle ženský oceněj, to tam dám!"
"Takhle ženský určitě přemejšlej, to tam musím napsat."
"Takhle si holky určitě představujou žhavej sex, šup tam s tím!"

Šmarjá pano, chlape! Takhle ženský nepřemejšlej! Už jen to, že všechny jeho knihy jsou hodnoceny průměrně by vám mohlo napovědět, že to prostě není ono. Příběh je strašně okleštěný. Hrozně mě rozčílil, zase. Rozčiluju se po dočtení každé jeho knihy. Navíc na mě působí děsně hulvátsky a namachrovaně. Vždycky z těch anotací mám chuť hlavního hrdinu proplesknout. Ve skutečnosti není takový macho, jakýho ho dělá anotace, ale grrrr. Po přečtení anotace mám chuť hodit knihu z okna ze sto dvacátého patra mrakodrapu na rušnou ulici a trefit se do otevřeného kanálu, do žumpy, kde ji roztrhají krysy, kuny a jiná havěť.

PS. Jako říct při sexu "hezká prcinka" tak si zbalím kufr, zalezu do podzemí a už nikdy v životě nevystrčim nos mezi lidi! Já teda žila v domění, že "prcinka" je vyjádření pro tříleté děti, když se rozeznává, kdo je holčička a kdo chlapeček. Je to stejné jako u dospělého chlapa, kterému žena řekne "hezkej piňdík" to fakt navodí vhodnou atmošku.
Zastřelte mě někdo prosím.

13 06.06.2020

Nemám ve slovníku dostatek superlativů, abych dokázala popsat pocity, které ve mně knížka zanechala!

Poté, co se mi dostala do ruky, jsem svým chováním opět na úrovni 13leté puberťačky na koncertě Justina Biebra, pištím, červenám se, upadám do mdlob... Očividně se ze mě stala zanícená a posedlá fanatička. Eh. Děkuju pěkně.

Ráda bych řekla, že jsem Koláčky přečetla jedním dechem, zhltla je jak malinu, ale to bych lhala. Ono to totiž bylo naopak. Ta knížka nemilosrdně zhltla mě! Když jsem zvedla hlavu od čtení, seděl přede mnou pes a vyčítavě na mě hleděl, protože jsme už dávno měli na poli házet balónem! Návrat do reality, bleh.

Mám tu knížku doma... jak dlouho? ... 22 hodin?... Nejdřív jsem ji musela přečíst rychle, protože mě sakra zajímalo, co bude dál. I psaní tohohle komentáře mi trvá déle než přečíst Koláčky! Podruhé už jsem četla pomaleji, abych se zaměřila na to, co mi uteklo. No a nakonec jsem musela ještě jednou, protože to je prostě boží a já se potřebovala zaměřit na detail.

Kdybych to měla shrnout... JÁ. CHCI. JEŠTĚ.

Hernajz. A asi si budu muset pořídit ještě jeden výtisk, protože tenhle už je celý odrbaný... Jo... Rozhodně potřebuju ještě jeden reprezentativnější.

12 01.05.2019

COŽE?! Jak to, že má tak nízké hodnocení?! (jen 54%?!?!?)
JAK TO?!?!
Vždyť je to naprosto ženiální!
Vždyť jsem se u toho smála, až jsem měla křeče!
Kde se jako stala chyba?!?!?!

Nechtěla jsem to původně číst.
Deníkové záznamy mě neba a anotace mě nezaujala.
A že to bude na Netflixu? No a?
Jenže, druhý díl má pěknou obálku. (Já vim, nemusíte mě kamenovat, jsem si vědoma svých hříchů a slabostí.) A bylo by blbý začínat druhým dílem, že? Tak jsem se do toho pustila a nečekala vůbec nic. Jen slátaninu.

Jsem nadšena. Jako vážně nadšena. Jako tak moc, že si snad vypíšu poznámky, hlášky, a přečtu si to ještě 5x, dokud nevstřebám všechno, co z těch stránek sálá.
Obdivuju chlapy, co vydrží deset let se střelenou megerou a dokážou si zachovat zdravý rozum. A ještě ji milovat jak blázen. Dává mi to naději, že ten můj jednou s křikem neuteče někam za hory, za doly.

Není to kniha pro každého. Asi to spoustě lidem bude připadat hodně divné a moc střelené (soudím teda podle toho hodnocení). Ale autorka srší vtipem, sarkasmem, praštěnými historkami, cynismem. A co si budem, je šílená. Fakt hodně šílená. Ale on ji i tak miluje. I když na něj bezdůvodně křičí, že je sráč nebo debil. Což je prostě síla.

11 07.06.2020

Tak tohle bylo opravdové, skutečné, nefalšované zklamání...

Nechala jsem se zlákat reklamou, skvělou anotací, vtipnými úryvky z knihy a čekala od toho hodně. Vystavět celou knihu na ukradení banánu z lednice?! Na to potřebujete mít už pořádný koule.

Bylo to osekané, něco chybělo, omáčka, takové ty řeči kolem, které většinou potřebujete, abyste začali mít postavy rádi. Jako vepřo-knedlo-zelo. S kapustou. Bez zelí.

Možná, kdybych neměla načteno z tohohle žánru tunu jiných knih (a mnohdy vtipnějších), byla bych se i uculovala, ale takhle je to jenom průměr. Není to úplně špatný, nezatracovala bych to a nevrhla knihu do jámy pekelné, ale urvaná z toho teda taky nejsem.

11 09.03.2020

Nemůžu si pomoci, ale tahle kniha má u mě 5 hvězd. A i po několika týdnech od přečtení nad ní stále přemýšlím.

Když jsem přišla na "pointu" příběhu (sice zhruba v polovině, ale přesto mi nevadilo, že jsem konec odhadla) tak se mi rozbušilo srdce, až jsem uvažovala nad infarktem.

Brečela jsem u ní, smála se, přemýšlela nad filosofickými otázkami, zanechala ve mně zkrátka velmi hluboký dojem, což je velmi překvapivé, vzhledem k tomu, že z tohoto žánru se knihy nepředstavitelně množí.

11 09.08.2015

Buďte k sobě milosrdní.

Pokud vás napadne si přečíst tuto knihu, rovnou si k ní pořiďte i druhý díl.
Tohle končí totálně “WTF?!
Opravdu nechcete skončit jako já.

(Po bezesné noci čumění do stropu a přemýšlení “co to sakra, ráno skočit do auta, vtrhnout jako šílenec do nejbližšího knihkupectví a dožadovat se pokračování. Ušetřete si to.)

Vezměte hrst cukru, zalejte Colou, přidejte šlehačku, Marsku, cukrovou vatu, polejte karamelem a možná, MOŽNÁ se maličko přiblížíte sladkosti Srdcerváčů...

Ach, doba prvních lásek (pro mě flashback o 10-15 let) a připomínka, jaký byl člověk v 15 pako. Teda já byla. Jestli i Vy, to netuším, ale já si při čtení práskla hlavou o stůl minimálně třikrát.

Měla jsem chuť celá rudá odvrátit zrak, protože mlaskavé pusy v pokojíčku jsou prostě soukromá věc, ale co... má vnitřní romantička se nad tím rozplývala, tak proč jí nedopřát, že jo?

Slaďoučké a roztomiloučké. Po přečtení vám nejspíš i Cola bude připadat hořká.

9 26.10.2019

Kdo někdy viděl nějakou telenovelu nebo četl knihu z kategorie "erotický román" nebo "pro ženy" musel se dovtípit jaký zvrat si autorky připraví na konec... To je ten problém, když toho přečtete/vidíte příliš z jednoho žánru - nemůže vás to tolik šokovat, protože další děj prostě a jednoduše předvídáte.

Přesto je to neskonale vtipně napsané, čtivé a děj uplyne jako voda. A vy jen koukáte na poslední stránku a trháte si vlasy, že jste to nezačali číst ve chvíli, kdy byl přeložen i druhý díl.

Pecka.

9 18.05.2019

Dala jsem si od Anity rok pauzu. Po přečtení tohoto dílu jsem si všimla, že se autorka v knize hodně často opakuje. HODNĚ a ČASTO. První část knihy je v podstatě jedna myšlenka vyjádřená na 50 stranách. Dříve jsem to přehlížela, protože Anita je Anita a přes to vlak nejede. Ale když už to miluju/nemiluju/chci/nechci/spím/nespím/chtěla bych spát musím číst i v 18.díle navíc v celé první třetině knihy...

Anito... Panebože vždyť já přece vím, že má Nathaniel dlouhý vlasy, který mu neustále někdo motá do pěkných účesů! A že ty to vážně žereš! Vážně na to potřebuješ celý tři strany, abys mi to připomněla?! Tak se mu tam lesknou nějaký prameny, když na něj svítí slunce! Tak ho ráda hladíš po kebuli! No a co?! Já to přece vím už z těch 17 dílů předtím! Tak mi to připomeň jen jednou větou a ne šestkrát v příběhu, který má 150 stran!

Ta knížka je tak krátká, a přesto se některé fráze doslova opakují. DOSLOVA. Jsem vážně ráda, že se Anita vrátila i k práci, ale to neustálé omýlání o (ne)milujících srdíčkách je vážně vopruz. Ještěže v tomhle díle chyběl Richard, protože to by mě tutově odrovnalo.

9 28.01.2018

Autorka se prostě jednou ráno vzbudila a řekla si: dokončila jsem Nástroje smrti a teď je napíšu znova, jenom změním jména postav a změním století, aby to nebylo tak nápadný! To je mi panečku idea!

Vážně?! Fajn, dobře se to čte, vlastně to ani nebylo tolik nudné, jenom jsem u toho měla pocit, že se to celé opakuje. Autorka asi na Nástrojích hodně lpí a nechce se od nich odpoutat. Stejně jako opakovaný vtip není vtipem, tohle taky není uplně košér...

Knihu asi ocení ti, kteří jsou do Nástrojů hodně nadšení a ocení jakoukoli příhodu z toho prostředí, případně skalní fanoušci autorky.

9 19.02.2016

Přesně, jak říká Babouš.

Já teda byla chvíli v rozpacích, protože takhle podle mě patnáctiletý výrostci neuvažujou... ale není mi 15 a nejsem kluk, takže co já vím, že jo?

Rozhodně super. Jsem šťoura a hnidopich, tak bych si našla pár výhrad, ale bude to spíše tím, že nejsem tak úplně cílovka. Za odpoledne přečteno, bavilo mě to, ilustrace se mi moc líbily (až na TU jednu, protože mi vyspoilerovala nejdramatičtější okamžik knihy!), líbí se mi i zpracování, kvalitní papír, pevné desky, jojo, to já můžu.

8 25.12.2019

Samozřejmě, že má kniha plytký děj s absurdní pointou, kterou zvládne vymyslet i náctiletá puberťačka! Ale co... já se prostě bavila! Neskutečně humorné, navíc celkem krátké, takže nás autorka netrápila zbytečnými žvásty kolem a kolem...

8 27.05.2016

Vlastně ani nevím, co napsat, abych neopakovala předešlé komentáře.

Ke knize bych se nedostala nebýt několika pochvalných recenzí, velké propagaci a zvědavosti na tu "čtivost," o které se zmiňuje téměř každý, komu se kniha alespoň trochu líbila. Očekávala jsem naivní zápletku se spoustou klišé, kterou jsem nakonec dostala. A co? Já jsem spokojená.

Když jsem se blížila ke konci knihy, vůbec jsem nechápala, jak to chce autorka ukončit. Nějakou hádkou? Ale proč, když se hlavní protagonisté hádali nepřetržitě celou knihu? Kupodivu mi to ani nepřišlo otřepané a otravné, i když jsem četla desátou hádku se stejnými argumenty - to asi ta čtivost. Vůbec mě nenapadlo, že knihu autorka ukončí tak, jak to udělala - a to většinou odhadnu jak příběh dopadne. Nějak jsem přes ty hádky a Hardina uplně přehlédla k čemu to celé směřuje, vlastně mě ani nenapadlo o tom moc přemýšlet, prostě jsem se jen 500 stran vezla a pak koukala na Poděkování místo další kapitoly.

8 15.11.2015

Tak tohle mě vážně bavilo. I když to bylo klišé. I když jsem mimo cílovou kategorii náctiletých. Prostě to nějak fungovalo, bylo to vtipné a neuvěřitelně čtivé. Navíc jsem se chtě-nechtě musela polovinu knihy uculovat.

8 12.02.2015

LitRPG je relativně nový (sub?)žánr, který se zčista jasna vyloupnul na mém hledáčku. A je to boží. Moc moc boží. Ale tahle série je asi nejslabší v porovnání s Mahaněnkem a Rusem. Nedá se ubránit srovnání.
Nejpropracovnější mi zatím přišel Rus (jenže musím čekat na další díly - hrome!).
Nejvíce akční a konspirační byl Mahaněnko.
Jsem zvědavá co přinese tato série, zatím mou říci, že se to "dobře četlo" ale chyběli mi tam nějaké souvislosti, větší propracovanost. Chvílemi jsem měla dojem, že jsem snad přeskočila odstavec.
Ale další podobné knihy moc k dispozici nejsou, takže... Beru co je a hodnotím kladně.

A redakce. Chm. Fantom Printe, když je v knize vtipný okamžik a ty tam máš hrubku jak poleno, úplně tím čtenáři kazíš požitek. Myslela jsem, že je to třeba nešvar jen jedné knihy, ale měla jsem v poslední době v ruce více FantomPrinťáckých knih a už z toho pomalu rostu! A šílím. A vrčím.

7 19.07.2020