Mabie komentáře u knih

Zdeňka Bezděková napsala nádhernou a silnou knihu o zoufalství malého dítěte v poválečném Německu, které není milováno a nikomu nepatří. Není to podle mého názoru úplně kniha pro děti, přínosná je i pro dospělé a je dobře si zvěrstva války připomínat. Je to část naší historie, na kterou bychom neměli zapomenout.
Téma válečných únosů dětí a následné poněmčování je velmi silné téma a nikdy dřív jsem se nezamyslela nad tím, jak se asi tyto děti musely cítit. Většina z nás má z útlého dětství v paměti vzpomínky, které si přiřazujeme ke svým blízkým. Co kdyby nás z našeho prostředí násilím vyrvali? Zůstaly by nám z předchozího života jen snové představy nebo střípky nezařaditelných vzpomínek? Nebo bychom zapomněli?
Knihu jsem četla jako dítě před půl stoletím a pamatovala jsem si z ní jen mrazivý pocit, nikoliv děj. Ten pocit po přečtení dnes je ještě děsivější, protože už nejsem jenom dcera, ale i matka a popisovanou hrůzu umím lépe pochopit.
Neshrnula bych to lépe než Sabča92 “…kniha, která vás v každém věku osloví jinak. Dětskýma očima objevíte první zákoutí válečných tragédií, starší čtenáři v ní najdou úzkost a hrůzu spojenou s krádežemi dětí. Zkrátka tato kniha je pro každého.”
Úžasná a nedoceněná kniha!

17 23.01.2022

Dokud jsem si nepřečetla doslov Wilbura Smithe, kde docela věrohodně tvrdí, že příběh rozvinul na základě nalezených svitků, jejichž autorem byl otrok, připadalo mi to celé jako pohádka Šeherezády. W. Smith příběh převzal, rozvinul a vytvořil jakýsi epos, kde všechno je hodně přehnané a stylizované: ženy jsou nádherné a milujicí; muži jsou odvážní a pohlední; válečníci schopní a hrdinští; zloduši brutální a prohnilí. A samozřejmě ta největši perla ze všech - otrok a kleštěnec Taita - ďábelsky rafinovaný všeuměl, egyptský ješita, který netrpí falešnou skromností a ovládá vše. Je nejen věhlasný básník, dramatik, zpěvák, architekt, malíř, lékař, biolog, kartograf, filozof, taktik a stratég, mistr královských koní, vychovatel a rádce faraóna, vykladač snů a budoucnosti, ale i vynálezce všeho možného a nemožného. Zkrátka starověký Leonardo da Vinci v celé své kráse.
Pokud nemáte rádi přílišné popisy, nebude to právě váš šálek čaje, ale pokud oceňujete dlouhá souvětí plná synonym, zvukomalebnost slov, překvapivé metafory a barvitý, lehce cynický humor, užijete si příběh, utkaný z jednotlivých nitek do ohromného, pestrobarevného koberce.
Nevím, jestli skutečně nějaké svitky byly někde nalezeny a jestli je jádro příběhu pravdivé, ale faktem je, že se mi ten košatý příběh líbil. Jednu hvězdičku ubírám za spojení “prsy jako zralé fíky” a “uhrančivě žluté oči”, která se na moje gusto opakovala příliš často a také za Taitovu genialitu, jíž bylo prostě přespříliš. Celkově to byla ale velkolepá jízda po Nilu napříč Egyptem.

8 23.01.2022

Rodinná sága, jejíž děj se odehrává převážně v Gruzii a v Rusku. Silný příběh, těžká doba, velké postavy. Téma pro mne hodně osobní, vzhledem k dlouholeté gruzínské spolužačce a kamarádce (tak jako autorka také Ninó), která poslední válku v Tbilisi opravdu prožívala.
Román je místy trochu popisnější, občas chybí datum k přesnějšímu ukotvení v čase, ale síť vazeb tak mistrně proplétá reálné postavy s fiktivními, že se kniha jen těžko odkládá. Sugestivní je i popis kultu osobnosti, třebaže konkrétní osoby nejsou přímo jmenované a "jejich jména lze vyslovit, teprve když je kletba zlomená, jejich moc mizí ve chvíli, kdy je možné vše povědět." Celkově autorka využívá řadu metafor, jinotajů a hádanek, chytře střídá akčnější děj, který svižně pádí, s pasážemi, které se jen pomalu, lenivě převalují. Navíc má skvěle nastudované reálie i historická fakta a vše je naprosto věrohodné, propracované a velmi čtivé.
Jednotlivé postavy jsou velmi realisticky vykreslené a ve svém osobním boji napříč krvavým 20. stoletím se snaží získat trochu štěstí, lásky a normálního života. Podaří se dívce z osmé generace rodiny prožít lepší život než měli její předchůdci?
P.S.
Pro Ade138 - navštívit Gruzii určitě doporučuji, je to překrásná země. Bájná Kolchida i dnes ;-)

14 08.01.2022

Obecně je Shari Lapena hodnocena velice kladně, ale já z jejích knih nebývám až tak nadšená. Tato mi připadá zatím nejlepší, trebaže hodně zamotaná. Jak psali již mnozí přede mnou, je to hodně přehlcené postavami, z nichž každá něco skrývá a každá se nakonec na policii vyzpovídá jak v kostele. Klasické maloměsto s běžnou drbárnou, kde si lidé vidí do talíře, ale díky množství postav je těžké odhadnout vraha. Takže vlastně dobrá detektivka.
Už jsem z tohoto žánru načetla hodně a tak hodnotím jako slušný průměr, který neurazí.

6 31.12.2021

Tak tohle nebylo “holčičí čtení”.
Příběh se mi líbil a zápletka se opravdu zaplétala. Kromě výjimek tu nebyl skoro žádný kladný hrdina, ale že bude Snow až tak pokřivená kreatura už od mladých let, to mi trochu vyrazilo dech. Nějak mám poslední dobou štěstí na nesympatické, sebestředné hrdiny. Spousty věcí byly jen naznačené a závěr byl překvapivý …a hodně depresivní.
Celkově se mi to moc líbilo.

7 31.12.2021

Nejsem přívrženec Zemana, Babiše nebo Klause (opak je pravdou), ale i pana Hnízdila považuji za osobnost, která by stála za rozbor... Psychologii nepovažuji právě za exaktní vědu, ale (jak trefně napsal ve svém komentáři jitrnic) způsob rozboru osobností našich třech “velikánů” z útržků a náhodně posbíraných informací vnímám jako trochu amatérský a navíc i devalvující některé očividné pravdy.
Měla jsem velký problém knihu dočíst, dávkovala jsem si tu negativní energii po troškách a třebaže vím, že popisoval lumpy, vždy, když jsem jí otevřela, se na mě ta negativní energie sypala. Celkově jsem z knihy unavená a znechucená, třebaže jsem pochopila, proč někteří voliči dávají své hlasy takovým kreaturám, jako je Babiš, Zeman, Klaus a jim podobní. To je ale asi jediný přínos tohoto literárního veledíla.
Knihu nedoporučuji.

5 27.12.2021

Po dlouhé sérii sci-fi jsem záměrně zvolila naprosto jiný žánr a toto mi ho dopřálo. Začátek jsem ocenila, zvlášť spojitost s Baudelairem a jeho Květy zla (tuto sbírku jsem nečetla a netušila, že jsou básně tak temné), to příběhu přidávalo na jedinečnosti. Popis hereckého prostředí spolu s metodami, používanými ve škole herectvi, se mi velice líbil, stejně jako výborně vykreslená doba pobytu hrdinky v psychiatrické léčebně, ale rozčilovalo mě nejen zmatečné prolínání reality a fikce (příšerně překombinované), tak Claire, která se příběhem potácela jak alkoholik sklepem plným vína. Třebaže byla velmi dobrá ve své profesi, byla mi nesympatická - sebestředná, hysterická herečka, nebezpečná i sama sobě.
Knihu jsem vyslechla jako audio a Veronika Khek Kubařová byla jako vždy výborná a knize přidala pěkných pár bodů k dobru. Mám psychologické romány ráda, ale toto byla slátanina. Nejít o audioknihu, kterou jsem mohla poslouchat při jinÿch činnostech, odložila bych ji.

8 18.12.2021

Wëtrëigaës se blíží a čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím se stávají reálnější. Hrozba jejich příchodu přinutí některé ke spojenectví, pro jiné je touha po moci silnější než rozum.
Hodně otazníků se konečně vysvětlilo, od druhé poloviny jsem si připadala jak závislá na pětici a příběh mě neskutečně chytil. Bylo tu sice trochu moc Sofie, málo Kamëlë, ale Pinky byla milá, Julie naprosto výborná a Velekněžka Regentka pěkná svině. Celkově to v tomto díle ženským postavám šlapalo a ty mužské byly spíše sebezpytující a utápěly se ve svých vnitřních problémech.
Jsem moc ráda, že nás - trochu hereticky - čeká šestý díl.

5 13.12.2021

Čtvrtá část se oproti předchozím dílům rozběhla daleko rychleji hned od začátku, má spád, vše se propojuje, jednotlivé postavy zrají, mění se a přerod je někdy nejen fyzický (Lucas), ale i mentální nebo morální (Fiona, Pinky, Stafford, Byrd, Kamëlë). A v zásadě jsou na tom všechny postavy dost bídně.
Autorka nám sice osvětlila pár věcí, ale pořád jich je většina nejasná. Vést tak dlouho příběh tak komplexní a propracovaný tak nepředvídatelně je obdivuhodné. A tak dál není jasné co se to vlastně stalo mezi Lucasem a Loděmi, jaké jsou plány a pohnutky Aš~šáda, co odhalila Julie Lothová, zda nějak ovlivní Lucase dopis od Fiony, kde je Akkütlixův klíč, co se stalo s posádkou a duchem mrtvého gleewarina na Zelené lastuře…

A velmi silná myšlenka tohoto dílu:
Příběh sice z 26. století, ale jako šitý na míru pro multi-kulti nadšence z doby dnešní - “co z nás zbyde po přehnaném podvolování se cizí kultuře”?

9 03.12.2021

(SPOILER) Lucas Hildebrandt není prvoplánový hrdina, ale každý normální člověk s ním musí minimálně soucítit. I ve třetím díle bojuje s děsivými atakami Morrisonovy choroby, je sám, nikomu nevěří a čas se mu zkracuje. Všichni se o něj zajímají, ale jaké jsou jejich cíle není jasné. A tak třebaže se dozvídáme více o jeho matce, o společné minulosti jeho otce s Ëltaühl, o hrdinství Taliho v Blue Springs, o vztahu Maëwënë a Ëltaühl nebo o samotné smrti Gilese Hildebrandta, odkrývají se vlastně jen drobná tajemství a celek se spíš jen víc zamotává. Do mocenských her vstupují Gerdánci, össenské pozice oslabují, a role Aš~šáda je naprosto neuchopitelná.
Vilma Kadlečková udržuje laťku kvality proklatě vysoko, tak jak ji nastavila už v předchozích dílech. Potřebuji další díl!

9 26.11.2021

Druhý díl je asi ještě lepší než ten první. Stále stejně dobré vykreslení prostředí a postav, stále více otázek než odpovědí, stále řada mrazivých flashbacků …a úmysly jednotlivých postav víc než nejasné.
“Led pod kůží“ posouvá děj minimálně, spíše mapuje mysl Lucase Hildebrandta, vysvětluje motivaci jednotlivých postav a naše představa o “klaďasech a záporákách” se najednou hodně zamotává.
Celé to není o akci. Děj plyne pomalu, v rytmu össenských žalmů a nitky intrik se dále proplétají - zkrátka stejně jako “věci, které zůstávají utajené naší mysli, nad námi získávají moc”, získává svou moc nad čtenářem i autorka a pokračuje pěkně zostra.
Tam ve vesmíru už to začalo!
Re Akkütlix!

13 18.11.2021

Příběh se odehrává v 26. století na Zemi, kdy je lidstvo závislé na mimozemské myceliální technologii z planety Össe. Zpočátku jste hozeni do světa plného mystérií, náboženství a rituálů, kterým nerozumíte a je problém rozlišit o čem se to vlastně mluví - o osobě, planetě, rituálu, vlastnosti? Postupně se ale do terminologie dostanete a uctívání a krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, rituální drogy, flashe do minulosti hrdinů, to všechno vás pohltí.
Lucas Hyldebrandt je inteligentní cynik a tragický hrdina. Důkladně poznal už v útlém věku rigidní náboženské učení a kulturu Össeanů, jako dospělý působil čtyři roky jako vyslanec na Össe a uvědomuje si závislost a hrozby, které plynou ze spolupráce s mimozemšťany. Hledá protiváhu össenské moci a tou se zdá být spolupráce s cizincem z Fomalhiwy, tajemným Aš~šádem, obdařeným psychotronickými schopnostmi.
Ale nic tady není jednoduché, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli jsou všude kolem. Zkrátka tato terransko-össenská psychedelie je lepší než dalekozření a osvícení dohromady.
Já knihu doporučuji a dávam 5 hvězdiček.

16 13.11.2021

První díl byl tak trochu déjà vu - tolik podobností s klasikou, jako bych tu knihu už předtím četla, všechny scény znala… ale od druhé poloviny děj začal být jiný než jsem čekala. A ve druhém díle mě Feistův svět Midkemie a Kelewanu pohltil. Podle mne je to velice povedená sága, primárně sice určená mladším čtenářům, ale ani nás starší nezklame a poskytne výbornou “fantasy meče a magie”. Je tu všechno – války, bitvy, spousty magických tvorů, to všechno zabalené jako dáreček do pestrobarevného papíru magie, politiky, lásky a intrik.
Vzhledem k ohromnému rozsahu ságy oceňuji, že po dvou dílech se čtenář dostane k rozumnému konci a je jen na něm, jestli se pustí do dalších dílů.
Tentokrát mi pět hvězdiček připadá zasloužených.

6 09.11.2021

Feistův svět Midkemie a Kelewanu jsem neznala a vnímala to jako “nedostatek vzdělání”. Po dočtení jsem ale trochu zklamaná - bylo tu tolik odkazů a paralel na jiné velikány fantasy, že to hraničí s plagiátorstvím.
Feist oproti Tolkienovi píše čtivě a velmi lehce střídá rytmus vyprávění, kdy pomalé pasáže děje se přirozeně střídají s rychlejšími, ale při čtení jsem si pořád vybavovala Hraničářova učně a Pána prstenů. Minimálně do poloviny knihy je to pohádkový příběh o začínajícím mágovi a kolem jsou snad veškeré bytosti ze světa fantasy. Klasika žánru, ale nic originálního. Jak napsala Rita55 “…jako by tu téměř všechny scény už někdy předtím byly... společenstvo se vydává na dlouhou nebezpečnou cestu, ohrožování společenstva zmutovanými bývalými elfy, hodní elfové sídlí ve městě na stromech, průchod společenstva trpasličími doly, temné zlo řádící v dolech, ztracení jednoho člena společenstva v dolech, drak, co sedí na obrovském pokladu, prastarý meč tajemné síly…”
Zhruba od druhé poloviny děj začal být trochu “dospělejší”, hlavně díky Tsuranům z paralelního světa. Příběh zdrsněl a začal dávat smysl i název Trhlinové války.
Ke konci už se mi kniha líbila, druhý díl si přečtu, ale na plný počet hvězdiček to určitě není, dokonce ani na 4 ne.

5 07.11.2021

Krizi středního věku a syndrom vyhoření dokázal autor popsat s takovou nadsázkou a tak vtipně, čtivě a výstižně, že si až po chvíli člověk uvědomí, ze je to také příběh o vztazích mezi lidmi, špatné komunikaci a osobních hodnotách. Samozřejmě vše je trochu přehnané, ale občas tak život funguje.
Mám ráda mužský humor, proto mne nepobuřovaly ani vulgární výrazy, nespisovný jazyk nebo téma. Některé scény považuji za naprosto geniální a i po dočtení knihy si stále živě představuji Karla v rouše Adamově na schůzce s americkými kupci, Prvoka jako úchyla v mateřské škole na pohovoru nebo nahatého Tečku při tréninku studentů…
Knihu doporučuji všem, kdo se potřebují trochu odreagovat, těm, kteří procházejí osobní krizí, i všem těm, kteří kromě inteligentního ulítlého humoru ocení lehce hlubší poselství.

19 29.10.2021

(SPOILER) Knihu jsem si vyslechla jako audio a do konce první části mi připadala hloupá, třebaže na stále aktuální téma “není všechno zlato, co se leskne; není všechno pravda, co velký pán pleskne”.
První část je vyprávěná půvabnou šestadvacetiletou Amber - bezohlednou, manipulativní a závistivou intrikářkou. Zápletka vcelku standardní a třebaže do té doby jsem neznala příběh, vyprávěný sebestředným psychopatem, nechápala jsem všechny ty oběti, které za sebou Amber nechávala. Byly napůl slepé, hluché nebo blbé, když tak naivně průhledné kroky nedokázaly odhalit? Chtěla jsem knihu odložit.
Pak přišel náhlý řez a vše se změnilo spolu s vypravěčem. Zjištění, že bohatý sociopat je člověk, který může snadno a dlouho manipulovat svým okolím, ve druhé části knihy zprostředkuje krásná osmatřicetiletá Daphne. Co se ze začátku tvářilo jako klasický manželský trojúhelník, se rázem stane čtivou mozaikou vztahů plnou předstírání, zamlčování a psychického i fyzického teroru. Daphne je ve skutečnosti nesmírně statečná, obětavá a vynalézavá žena, která se snaží vymanit ze vztahu s násilníkem a za žádnou cenu při tom nechce ohrozit své dcery.
Třetí část knihy je v duchu hesla “jak ke spravedlivému konci došli” a protože mám ráda happyendy, závěr jsem si užila.
Když pominu celou řadu věcí, které se mi nelíbily (nevěrohodnost příběhu jak z červené knihovny, příšerně zdlouhavá první část, někteří obzvláště nesympatičtí hrdinové), tak musím myslet na nedocenitelnou hodnotu osobní svobody …a jak ji peníze mohou člověku vzít. Tuto skutečnost příběh velice pěkně zdůraznil.
P.S.
Knihu namlouvá Tereza Dočkalová (Amber) a Jana Plodková (Daphne) ale tentokrát to nebyly interpretky, které by knize nějaký bod navíc přidaly.

8 27.10.2021

Prvotina Anthony Ryana byla výjimečná a já po jejím dočtení očekávala u nové série další WOW. Nebylo to tak úžasné jako Stín Krkavce, ale po prvním dílu jsem se naladila na svět draggů i krvožehnaných a užívala si nový, fantaskní svět. První díl po trochu pomalejším rozběhu neměl chybu, ale u druhého jsem trochu rozpolcená. Toho rozvláčného tu bylo nějak moc, i když Sirus a jeho zkažení byli opravdu “šťavnatá” linka. Lizanne byla klasicky bezchybná, trochu se z ní sice stala superžena a její příběh přebil linie Claye i Hillemorea. Což je škoda.
Takže shrnutí: až moc zdlouhavé, spousty nezáživného textu, ale zajímavý svět i fungování magie. Jak už tu dříve zaznělo v jiném komentáři - spíš pro milovníky epické fantasy. Třetí díl si neodepřu, ale určitě nemám přílišná očekávání.

7 24.10.2021

(SPOILER) “Kde zpívají raci” je kniha zvláštní, něžná, poetická …a nevěrohodná. Na jedné straně psaná krásným jazykem, s textem občas protkaným krátkou básní, z cizokrajného prostředí bažiny, plná pestrobarevných popisů nedotčené fauny a flóry. Na druhé straně je to velmi naivní příběh o krásné dívce, která se od útlého věku naprosto sama protlouká životem a žije v bažině téměř v izolaci. Je sice analfabetkou, ale poté, co se ve svých patnácti letech naučí číst, začne číst odborné publikace a vypracuje se na úroveň uznávané vědkyně. Také je to velmi talentovaná malířka (v závěru zjistíme, že i básnířka), zkrátka z bažin tu povstala superžena. Jak už tu někdo přede mnou zmínil - román jak z červené knihovny.
Přesto dávám tři hvězdičky a jako oddechovku doporučuji.

16 10.10.2021

Tak propracovaný a poutavý příběh, tak originální svět, zkrátka tak dobré fantasy jsem v poslední době četla snad jen od Leigh Bardugo (Šest vran). Kniha je psaná velice čtivou formou, magie a věda si tady přiohýbají fyzikální zákony, celé je to hutné, skvěle promyšlené a věrohodné. Pokud chcete povedenou urban fantasy plnou děje, zvratů, mocenského boje i hledání základních životních hodnot, měla by se vám kniha líbit.
Míra originality, různobarevnosti a svěžesti zdejšího světa je odzbrojující. Všechno je detailně promyšleno, hladce to šlape a dává smysl. Zdejší magie je jakési čarování se symboly, svého druhu programování, kdy symboly převracejí původní účel předmětu a dávají mu účel nový a celé to vypadá jako sofistikovaná práce IT programátora. Děj knihy je povedenou paralelou s dnešními technologickými vymoženostmi a morálním rozpadem a ztrátou hodnot naší společnosti.
Nečetla jsem originál, ale opravdu obdivuji překlad - spousta novotvarů zcela přirozeně zapadá do celkového obrazu a všechny ty skriby, kampony, plebsiny a šroťáci jsou výrazy, které vystihují samu podstatu tohoto fantaskního světa.
Audioknižní zpracování s Jitkou Ježkovou pouze podtrhuje kvality knihy. Doporučuji!

9 19.09.2021

Nedávno jsem dočetla těźkou knihu a hledala něco lehčího, nenáročnějšího a oddychového. Manželovo tajemství tak zpočátku působilo.
Zhruba do poloviny knihy trvá, než se seznámíte s osudy třech žen, jejichž životy jsou propletené. Každá z žen prožívá svou osobní tragédii, zamýšlí se nad otázkou viny, jestli odpustit neodpustitelné a řeší dilema, co všechno obětovat pro spravedlnost.
Psychické trauma, vina, odpuštění, to jsou vždy silná témata. Kniha je tematicky obsáhlá a třebaže větší část je dosti rozvleklá, nakonec se hrdinům dostane jakéhosi mravního rozhřešení. V úplném závěru čtenář získá nečekaný bonus, když autorka v pár větách shrne budoucnost jednotlivých hrdinů, případně nastíní “co by bylo, kdyby nebylo”.
Pokud bych měla velmi stručně shrnout své pocity z právě dočtené knihy, tak se nejednalo o oddechovou literaturu, ale spíše o román na pomezí psychologického thrileru a detektivky. Zřejmě bych knihu hodnotila lépe, pokud bych ji nečetla po silné, syrové knize, která laťku nastavila velmi vysoko. I tak ale stála za přečtení.

6 30.08.2021