Mabie komentáře u knih

Příběh je nesourodá změť naprosto nenavazujících epizodních příhod, které propojují ústřední postavy Stín a pan Středa (proč jim proboha nenechali původní jména?!).
Přiznávám Gaimanovi neobyčejnou barvitost jazyka, schopnost “vymalovat” některé scény a propojovat různé kultury, ale co tím chtěl autor říci, to opravdu nevím. Je to slepenec postmoderních mýtů, které se nakonec zas až tak nespojily.
Za mou osobu jde o k smrti nudnou road movie, cestu odnikud nikam… Kdosi tu knihu přirovnával k vínu a já evidentně nejsem znalec vína.
Omlouvám se všem, kdo tu knihu milují a hodnotí ji tak vysoko, já k nim nezapadnu a dokonce ji po jedné třetině odkládám nedočtenou.
Sorry Mr. Gaiman.

V příběhu se prolínají dvě časové linie - rok 1919 a 1969. Díky té starší lince (za mne zajímavější i uvěřitelnější), jsem navštívila místa, která jsem si zamilovala. Kromě lehce romantického příběhu s vážným podtextem jsem zažívala symfonii vůní a chutí, když se do vůně mořského vzduchu, čerstvých ryb a mořských plodů mísila chuť pikantních papriček, svěžích citrusů, šťavnatého ovoce, exotického koření, bylinek a česneku. Měla jsem intenzivní pocit, že i na papíře jsem si lahodné pokrmy vychutnávala. Pasáže o jídle a jeho přípravě byly opravdu dokonalé, po letech strávených v tropech miluji tento typ kuchyně a katalánské sofregito bylo zcela jistě “odvezené” Španěly i na Kubu, kde je dodnes základem tradičních receptů jako sofrito. 

Přesto mám ke knize dvě výtky. Zaprvé - konec byl značně uspěchaný, skoro amputovaný. Zadruhé, jak již zmínila přede mnou pip11, na obálce je modrooká blondýna, ale hlavní hrdinka je hnědooká a tmavovlasá. Přitom obálka je povedená, ale s obsahem knihy moc nekoresponduje.
Celkově je kniha čtivá a 4 hvězdičky si zaslouží.

4 28.05.2022

Tento díl považuji za daleko lepší než ten první - je čtivý, s dobrou zápletkou a využívá potenciál, který příběh má. Svět smrtek je stále stejně originální, naši staří známí jsou ještě pohotovější, záporáci otrlejší a všichni občas překvapí (ať už v dobrém nebo ve zlém). A samozřejmě Nimbus, glosující kdejaké pinožení lidstva, ten prostě nemá vadu.
To, co ze čtyř hvězdiček udělalo pět, byl konec. Vynikající! Nejenže nebyl prvoplánově “happyendový”, ale dokonce i rozesmál. Pořádná “velká rezonance”! :-)
Těším se na třetí díl.

7 24.05.2022

Poslouchala jsem jako audioknihu a jako vždy - skvěle načteno Matoušem Rumlem.
Autorova myšlenka podivné části Prahy se mi moc líbí už od prvního dílu, stejně jako myšlenka, že děti “zachraňují lidstvo”, ale…
Černý merkurit je proti prvnímu dílu o hodně slabší, některé pasáže jsou nelogické, tajností je nějak moc a “pan Plecháč” je opravdu nehorázná blbina. Celkově je děj překombinovaný, postrádám jakéhokoliv dospělého, který není zlý, záludný nebo alespoň projevuje trochu normálního zájmu a i hlavní hrdinové nemají ten fajn vztah jako v prvním dílu, takže tentokrát nejsou moc sympatičtí. Naprosto souhlasím s komentářem yaoiyuri, že “děcka pořád nikdo nehledá, nikdo se nestará… Místo bazírování na důležitosti přátelství a odvaze… se řeší převážně rádoby vztah a tajnůstkaření rádoby dětských postav, která se však většinu knihy chovají jako o 3-4 roky starší jedinci, než jsou, a jako "děti" jednají, jen když se to zrovna hodí pro zápletku.”
Snad to třetí díl trochu zvedne, tento hodnotím na 2, maximálně na 2,5*.

6 21.05.2022

Tu knihu jsem v knihovně popadla naprosto bezmyšlenkovitě a přiznávám, že pod názvem Irská kráska jsem si představovala nenáročnou romantiku, něco tak akorát na vyčištění hlavy. No, to se moc nepovedlo, toto nebyla lehká literatura.
Román popisuje kus drsné historie Irska, kdy udeřil katastrofální hladomor, kterému se dodnes říká Velký hlad. Příčinou této irské tragédie, kdy během roků 1840–1849 zemřel asi 1 milion lidí ze zhruba 8 milionové populace a další 2 miliony z Irska odešly, byla nejen plošná neúroda brambor, ale i britská ekonomická politika a následná neochota Velké Británie Irsku pomoci. To vše ovlivnilo vztah Irska k Velké Británii a dodnes existuje názor, že to byla britská genocida. Každopádně je tato kniha velmi silnou výpovědí nejen o Velkém hladomoru, ale i o zoufalém boji o irskou samostatnost. Velmi dobrou představu o tom získáme díky osudům několika rodin, provázaných s životem hlavní postavy - Gracelin O´Malleyové.
Román je plný bolesti, hladu, násilí a smrti, a přesto z jeho hrdinů čiší až nepochopitelná láska k rodné zemi, silná národní hrdost, vzdor proti anglickým vykořisťovatelům i nezlomná víra v budoucnost.
Kniha se mi moc líbila a vyčetla bych jí jen ten zavádějící název.

10 10.05.2022

Moje první kniha od této autorky.
“ Mateřská rozpolcenost to je přání, aby děti co nejrychleji vyrostly, a současně palčivá touha, aby navždy zůstaly malé.” Ano, je to tak :-)
Knihu jsem přečetla za jedno dopoledne a mnohokrát se zasmála. Občas sice hořkosladké, ale přesto vtipné vyprávění o situacích, které nám většinou po čase připadají vtipnější než ve chvíli, kdy je žijeme.

10 07.05.2022

Tento román je takový extrakt z 50. let - plný společného vlastnictví, nadšeného budování, zapálených soudruhů, spousty estébáků, bonzování, příkazů a zákazů. Má napínavý příběh. slušné dialogy i uvěřitelné postavy.
Knihu jsem si vybrala do ČV a třebaže to je takový absurdní satiricko-fantaskní thriller, vůbec nejsem zklamaná. Bylo to dobré, námět rozhodně zajímavý. Spolu s Listopádem ji řadím mezi knihy z poslední doby, které velmi realisticky varují před návratem bývalých “lepších časů”.

5 06.05.2022

Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Jejím mottem je myšlenka, že naše srdce "přede", když jsme šťastní a schopnost radovat se je na každém z nás. Kniha se řadí mezi ty, které si občas přečtu, abych si potvrdila, že se umím těšit ze života. Pozitivní pohled na život a vyrovnanost je svého druhu umění a mě ho učili moji nejbližší v útlém dětství. Myslím, že ve stáří už by mě v tomto směru asi nějaká kniha moc nezměnila. Nicméně není nic proti ničemu si dobré myšlenky a zásady občas připomínat.
“Pokud chceš být šťastný, hledej štěstí pro druhé” to je jedna z ústředních myšlenek knihy, se kterou souzním. Kniha samotná je trochu jako příručka malého buddhisty, plyne pozvolna a klidně. V žádném případě nezpochybňuji její myšlenky, ale většinou je mi bližší literatura jako třeba Saturnin, Zvuk slunečních hodin nebo i Hra o trůny než Čtyři dohody nebo Dalajlámova kočka.

P.S.
A navíc jsem spíš psí člověk než kočičí. ;-)

4 01.05.2022

Také se řadím mezi ty, kdo mají rádi knihy o knihách, knihkupectvích nebo knihomolech. Tato kniha poskytla všechny tyto tři věci a navíc i čtivý příběh o rodině a oddanosti mezi jejími členy, o bolesti, když odejde milovaná osoba, o smutku, když si stáří bere nejen fyzické síly, ale i vzpomínky.
Pro mě je v knize asi nejsilnějším tématem právě vztah vnučky s dědečkem, trpícím stařeckou demencí. Ve svých světlých chvilkách je stále moudrým a noblesním starým pánem a jeho vztah s vnučkou láme člověku srdce.
Určitě to není kniha ze zlatého fondu literatury, ale zcela jistě je to kniha o životních ztrátách a nálezech …stejně tak jako romantická oddychovka. Líbila se mi a poskytla i pár fajn citátů.

8 01.05.2022

Kniha se mi příliš nelíbila - jednotlivé postavy značně nevěrohodné, osudy jednotlivých hrdinů tak zoufale zamotané, dialogy velmi kostrbaté. Takže smyslem celého “dvoudenního příběhu” bylo spíš jen prvoplánové ždímání emocí a přitom nosná zápletka vlastně žádná. Celkový dojem z knihy je SMUTEK.
No nevím, dvě hvězdy jsou až až.

6 30.04.2022

Kdo rád dobré jídlo a poklidně plynoucí příběh se šťastným koncem, ten bude spokojen. Přesto je třeba zdůraznit, že není na místě mít velká očekávání, je to jen klasická oddechovka, předvídatelná červená knihovna provoněná francouzským pečivem a levandulí.

9 25.04.2022

Kuba je moje osudová země, kde jsem prožila celkem 13 nádherných let. Trochu osudové mi přišlo i to, že autor knihy bydlel v Havaně ve Focse v bytě 13C, přesně v tom bytě, kde jsem několik let bydlela i já.
Kuba je nádherná země, plná protikladů a poznamenaná více než 60 lety jihoamerického komunistického režimu. Lidé jsou přátelští, ale současně i minulým režimem pokřivení. Jejich štěstím je subtropické klima a nesmírně úrodná půda, kde všechno roste bez většího úsilí. V našich klimatických podmínkách by typický Kubánec nepřežil nejen kvůli zimě, ale i kvůli svému přístupu k práci a k životu obecně. Oblíbené “mañana” je realita, Kubánci mají na všechno čas a dochvilnost je skoro tělesná vada.
Zdeněk Kalkus popsal nejen to, co je běžné v představách většiny našich lidí, když slyší slovo Kuba, tedy doutníky, rum, staré “ameriky”, moře a slunce. To všechno tu samozřejmě je, ale kromě toho i spousty pozůstatků historie. Je to země plná kontrastů a omezení a přesto jsou Kubánci bezstarostní, spontánní, veselí i pohostinní a současně i dost nezodpovědní a nespolehliví. Tak trochu věčné děti. A neustále si pobrukují a pohupují se v rytmu, nestydí se tančit i bez hudby …a kdekoliv. Prostě perla Karibiku.

5 24.04.2022

Název knihy je zcela výstižný a je tu více než sedmdesát podrobných popisů rostlin a živočichů. Jsou tu hezky a přehledně seřazené základní rady a své si tu najde jak zahradník, který chce do zahrady nalákat ptáky, hmyz a malé živočichy, tak kutil, který chce drobné zvířeně na své zahradě zpříjemnit život nebo si ji na zahradu nalákat.
Moc pěkné jsou fotografie rostlin a ptáků, takže kniha je i jakousi stručnou encyklopedií zahrady.
Pokud shrnu své hodnocení - kniha skutečně poskytuje to co její název slibuje.

6 24.04.2022

Jednoduché, nenáročné čtení, kde se čtenář seznámí s myšlenkou hygge.
V knize jsou barvitě vykreslené různé peripetie hrdinčina osobního života, je tu sympatické prostředí Kodaně, fajn popisy jídla a nápojů a hlavně od začátku je jasné, že nakonec přijde happyend, zazvoní zvonec...
Asi vzhledem k současné době jsem něco takto lehkého a pozitivního potřebovala a i proto dávám více hvězdiček, než si toto “dílo” zaslouží.

8 24.04.2022

Slušná fantasy trilogie, tentokrát až po okraj plná hromad mrtvol - lidí, “zkažených” i draggů. Oproti předchozím dílům považuji tento za nejslabší, velké množství postav bylo trochu nepřehledné, množství bitev trochu přes míru a řada věcí nebyla vůbec vysvětlena. Jak napsali již někteří přede mnou, je tu řada ale …a i já mám pár výtek:
- chybělo mi více o Lutharonovi a Sirusovi, jejichž postavy byly klíčové
- naprosto zmatená jsem z role černokožců v závěru příběhu. Byli využiti jen na skok a pak šup domů. To má být co?!
- v rozporu s tak rozsáhlým, epickým příběhem je “odfláknutý” závěr. Je překvapivý, ale ten superzlý Bílý dragg je vyřešen jak žádost na byt během pár stránek.
Takže jsem trochu zklamaná, potenciál příběhu považuji za nevyužitý. Škoda.
I tak se mi ale sága jako celek líbila.

5 22.04.2022

Těžké téma, ale to zpracování! Obsáhlý a mnohovrstevný příběh, který je tak reálný. Karin Lednická je neskutečně talentovaná spisovatelka.
Kniha je uspořádaná do úhledných časových úseků, jednotlivé části jsou vždy věnované jedné postavě a celý příběh plyne pozvolna, logicky a přehledně. Postavy jsou tak skutečné, situace tak známé a jednotlivé osudy tak poutavé.
Příběh je velmi silný, tvrdý a syrový, stejně jako celé popisované období a v současné geopolitické situaci jsem jím byla zasažena ještě intenzivněji, než tomu bylo u prvního dílu. Navíc ta paralela s dneškem je děsivá - lidská nepoučitelnost a opakování stejných chyb stále dokola. Už zase?! Cožpak nemají lidé rozum? Donedávna bych to brala jen jako ohlédnutí za naší méně známou historií, teď doufám, že se situace nebude opakovat. Díky hlouposti, nesmiřitelnosti, touze po moci a přehnanému nacionalismu některých lidí je to riziko reálné.

26 14.04.2022

R. E. Feist je mistrem popisů i zápletek a v závěrečném dílu ukončuje svou sérii ve velkém stylu.
Čtvrtá kniha nás dovedla až k samotným počátkům Vesmíru, zmiňuje historii mocných Valheru, objasňuje podstatu schopností Macrose, Puga a Tomase. Můžeme poznat obyčejné i fantastické obyvatele Midkemie a Kelewanu a o některé z hrdinů přijdeme buď během lítých bojů o Armengar a Sethanon nebo při jejich putování. Napínavá a překvapivá je i cesta mágů proti proudu času.
Kniha u mne mnohokrát vyvolala “typický křivý poloúsměv”, tolikrát popisovaný u prince Aruthy. Autor má výborné vypravěčské schopnosti a spoustu invence, takže s čistým svědomím doporučuji.

7 05.04.2022

Stříbrný trn nabízí klasické fantasy s nijak komplikovanou zápletkou. Je tu jednoduchá dějová linka a přesto spousta dobrodružství a putování napříč Midkemií i Kelewanem. I tentokrát dostaneme čtivé, napínavé pokračování, třebaže jednodušší a přehlednější než předešlé díly.
Ústřední postavou se stává Arutha, ale i pro ostatní postavy zůstává dost místa. Pug roste, zraje a objevuje v sobě netušené schopnosti, Jimmy Ručka - nepřehlédnutelný rošťák i zodpovědnost v jednom - získává značný prostor a stane se vaším oblíbencem, Laurie váhá v osobním vztahu s princeznou. A v neposlední řadě Martin, silný, obětavý, rozumný, předobraz spolehlivosti. Zkrátka všichni naši dobří známí jsou tu v plném lesku a připraveni bojovat do poslední kapky krve pro čest a slávu, ale i pro přežití svého světa. A kromě nich i pár nových postav, které dokáží zaujmout a překvapit.
Hezký uzavřený příběh, který do budoucna naznačuje ještě mnohé.

6 30.03.2022

Kniha nabízí výborný situační humor i místa blízká mému srdci. Mnohokrát jsem se od srdce zasmála. Během tří pobytů jsem na Kubě strávila celkem 13 let, takže tu zem a její obyvatele trochu znám. Bylo vtipné si v knize prožít situace, které mi připomínají moji radikalizovanou maminku a cholerického tatínka (u kterých nedokážu pochopit, koho to zas volili, na koho nadávají, proč přeposílají tuny konspiračních e-mailů a pod., ale jsou to moji rodiče a přeci je nezabiju, že?). No a v knize popisovaný děda je úplně stejný exot jako ti moji, takže jsem s autorkou soucítila. Nemyslím, že se rozhodla, že se jí na Kubě “nebude líbit” ani, že je to jen “dvě stě stran neustálého stěžování, lamentování a poukazování na dědovo politické přesvědčení…”, jak napsala LadyCharlene. Autorka jen shrnula opravdu bizarní život na Kubě, stejně jako minulým režimem pokřivené lidi.
Kuba je nádherná země, ale tamní lidé jsou zparchantělí 60 lety jihoamerického komunistického režimu. A mají jedinou kliku, že mají subtropické klima a všechno tam roste jako zběsilé, protože jinak by to hlady a zimou nedali.
Takže abych to shrnula - popisy všech těch směšných a nepochopitelných situací jsou určitě pravdivé, na Kubě je možné úplně všechno. Ale nenechte se od dovolené na Kubě odradit, stojí to za to.

9 21.03.2022

Zelazny trochu zvolnil tempo, jen je občas ukrutně popisný a rozvleklý. Obecně mám popisy ráda, dávají mi prostor se rozhlédnout, ale tady mi připadají jalové.
Samotný příběh se stává víceméně jen popisem pomsty, ostatní linky příběhu jsou potlačené a třebaže je to vše temnější a nejasnější, oproti předešlé knize tento díl značně ztrácí na napětí.
Tak trochu nevím co si o Puškách Avalonu myslet, líbí se mi výrazně méně než první dil.

3 17.03.2022