lynxir
komentáře u knih
Příběh opravdového člověka
Boris Polevoj
Nic proti skutečnému Maresjevovi, to byl hrdina v pravém slova smyslu a člověk nezlomné vůle. Ale kniha, ve srovnání třeba s ruskými klasiky, literárně opravdu nic moc. Autor byl soudruh jaksepatří, a ta propaganda z knihy čiší snad z každé stránky!
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
Autor se hrdinně pustí do sfér britských legend, zasadí tam postavy s jednoznačně japonskou mentalitou, lehce to přetře fantasy nátěrem, a výsledkem je víceméně zdejší hodnocení: vůbec tomu nerozumím, ani se mi to nijak zvlášť nelíbilo, ale dám tomu 4 hvězdičky. Proboha!
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Hlavní postava, majordomus Stevens, mi celou svou osobností mnohem víc než Angličana připomíná typického Japonce. Zvláštní. Zjevně není jednoduché překročit vlastní stín.
Co za to stálo...
Milan Hein
Přepis televizních rozhovorů s nějakou to výplní. V úvodu „zodpovědné redaktorky“ R. Tesárkové, studentky divadelní vědy FF UK, se píše, že p. Kopecký s p. Heinem na sebe slyší. No, nevím. Diskuze typu: „Nerozčilujte se. –Tak mě neštvěte.“, o tomto zrovna nesvědčí. Název kapitoly SLOVO JAKO KOUSEK ÚŤECHY (opravdu s háčkem nad T) je opravdu zlatým hřebem redakční práce.
Hloupěji vedené rozhovory jsem snad ještě nečetl. P. Hein skáče od tématu k tématu, p. Kopeckého nenechá domluvit, natož rozvinout myšlenku. Nedivím se, že si tuto lahůdku vydal p. Hein sám.
Freddie Mercury: Bohémská rapsodie jednoho života
Lesley-Ann Jones
Přehršle citací z druhé ruky, bohužel o hudbě se nedozvíte téměř nic. Pokud vás zajímají Freddieho sexuální eskapády, je to kniha pro vás.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Jeden bodík za skvěle zvládnutý marketing. Inzerované stovky hodin rešerší a rozhovorů s pamětníky zjevně z nikoho spisovatele neudělají. Alespoň ne dobrého.
Bez křídel a jiné prózy
Alexej Nikolajevič Tolstoj
Druhý svazek spisů s nepříliš povedenými povídkami autora, který má s velkými ruskými autory společné snad jen to jméno. Povídky jsou z let 1914-22; něco válečných zážitků, něco z historie, zbytek tematicky ze života tehdejší ruské inteligence a nakonec novelka z autorova dětství. Z většiny povídek ční autorova bezradnost. Rychle zapomenutelné. Snad knihu vyloví a ocení nějaký student ruské literatury, pokud ještě takoví existují.
Lucie a zázraky
Ota Hofman
Knížka o hočičce Lucii z dětského domova, která hledá maminku, i když ta maminka není tak úplně její maminka, a o malíři Mikulášovi, o růžovém plyšovém psovi, který není tak úplně plyšový, alespoň ne vždycky, o pruhovaných lvech a kostkovaných plameňácích, trochu o smutku a trochu o radosti, ale úplně nejvíc o lásce, která existuje jen tak mimochodem. A taky o tom, že zázraky se končí, když už jich není vůbec třeba.
Třeba je nám podobných knih, a to stále, pořád a víc, jako pohlazení od maminky, kdy nakonec ani tak moc nezáleží na tom, že ta maminka vlastně vůbec není naše maminka.
Galapágy – Noemova archa v Tichém oceáně
Irenäus Eibl-Eibesfeldt
I po 60 letech od vydání skvělá kniha plná zajímavých informací, které ocení nejen amatérští přírodozpytci. Otázka zní: oplatí se i dnes vydávat takovéto knihy? Odpověď: asi ne. Tož knihobudkám nekonečné a vřelé díky!
Inskript na titulce: "K 25. výročí osvobození Československa věnuje Český svaz požární ochrany."
Clint Eastwood sexual cowboy
Douglas Thompson
To když se nepříliš zdatný novinář rozhodne být úspěšným spisovatelem, tak s lehce bulvárním nadhledem poskládá knihu z existujících rozhovorů, něco dotvoří, něco si dovymyslí, no a samozřejmě ho nejvíce zajímá kdo, s kým a za kolik. A pak to dorazí paní překladatelka. Titulek prologu „Kdo z koho“ mě měl varovat.
Výlet do Španěl
Karel Čapek
Kdo někdy cestoval po Španělsku, a tím nemyslím to klasické: jeden hotel, jedna pláž u Barcelony, pizza ze stánku a krabicová sangría, ten určitě nebude zklamán. Úžasný Čapkův jazyk, neskutečně tvárný a poetický, je i zde standardem; bonusem jsou překvapivě autorovy brilantní a výstižné ilustrace. Netuším, jak to v popisovaných místech vypadá dnes, ale staletí maurské nadvlády Španělsko přežilo, tak snad…
Dvakrát sedm pohádek
František Hrubín
To není ani krása ani nádhera, to je prostě celoživotní láska s velkým L...
Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
Knihu jsem objevil pod nazdobenou jedličkou v době, kdy jsem coby malé pískle tajil dech nad ilustracemi Josefa Lady. Básně Josefa Seiferta mi začaly brnkat na srdeční strunku až v jistém lehce postpubertálním závanu. Dnes, v jakémsi věku sklízení úrod předchozího zrání, jsem zcela a naprosto okouzlen ze spojení obého. Jedním slovem: geniální!
10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou
Jan Rendl
Ano, autor je výsostně svůj: svérázná minulost, na kterou se občas odkazuje, neskutečná tvrdohlavost až svéhlavost, se kterou jde za okamžitým nápadem, nerespektování příkazů a doporučení, to vše může některé čtenáře odrazovat i iritovat. Jistě, autor si jde svou cestou, ale na druhou stranu pokud mu někdo vyčítá nedostatek pokory případně bezohlednost, tak to asi četl nějakou jinou knihu. Myslím, že srdce má otevřené víc než dost; něco, co jsem u takového Zibury nikdy nenašel.
Příhoda, kdy si po pozvání na nocleh hraje celé dopoledne s malým chlapcem a ráno, ač ateista, se v kostele s místními modlí česky za rodinu, která se ho ujala, hovoří za vše. Pane Rendle, smekám a těším se na další díl.
Úryvek:
A tak jsem zavolal na odcházejícího Juana a zeptal se jednoduše: „Proč mi vlastně pomáháš?“ „Přece proto, že jsi člověk,“ odpověděl s klidným úsměvem na tváři a zanechal mě i s mými myšlenkami stát v chodbě u pokoje.
Měsíční tygr
Penelope Lively
První třetinu knihy jsem uvažoval o absolutoriu: svižné, vtipné; lehce sarkastický náhled hlavní hrdinky Claudie na vlastní život s retrospektivními záblesky do vlastního dětství a mládí s prolínáním světových dějin. Po polovině bohužel následuje stagnace a sestup. Jako když vylejete kýbl vody do písku uprostřed Sahary. Co vám zbude? Mám pocit, že autorka najednou nevěděla, co si s hlavní hrdinkou počít. Závěrečná linka s maďarským studentem Lászlem je násilným, zcela zbytečným roubem. Škoda. Za přečtení kniha určitě stojí.
Úryvek:
„Nevím, jestli věřím v Boha.“
„To já ano,“ řekne Claudia. „Kdo jiný by dokázal všechno tak dokonale zmrvit?“
Skalpel, prosím
Valja Stýblová
Asi půjdu proti proudu, ale kniha mne nezaujala. Na seznámení s nemocničním prostředím špičkové kliniky před 40 lety fajn, ale… Trošku zde cítím propagační závan socialistického zdravotnictví. Profesor je takový polobůh, který je dokonalý ve všech směrech, v práci, pro kterou dýchá, ale i v rodině, která je rovněž jako z odborového letáku OÚNZ. Snad ani primář Sova neměl všechno tak dokonalé. Znám velmi dobře pár doktorů osobně, ale nevěřím, že v této oblasti, kde jsou všichni už od studia přesvědčováni a přesvědčeni o své výjimečnosti a nadřazenosti, může někdo takový vůbec existovat. Navíc se mi zdá, že myšlenkové pochody profesora jsou převážně ryze ženského charakteru, muži uvažují jinak; toto se autorce opravdu moc nevyvedlo.
Tak teď přemýšlím, zda knihu poslat do oběhu či ji zařadit do poličky mezi pohádky a báchorky.
Lovy v rákosí
Gavriil Nikolajevič Trojepolskij
Drobná knížka, zajímavý úlovek z promoklého a mlhavým oparem zahaleného parku, s vyříznutým předním listem, zřejmě odstraněné jmenovité věnování, hádám na pozůstalost po nějakém zasloužilém myslivci, kterému knihu věnoval svaz k jakémusi výročí nebo možná odměna za vítězství ve střelecké soutěži. Lov, ač v názvu, není v knize to nejdůležitější, autor se s opravdu hlubokou oddaností a citem vyznává ze své lásky k řece a přírodě okolo ní v každé roční době; jeho popisy jsou skutečně velmi pěkné. Bohužel ve druhé polovině knihy začínají převládat kolchozy, sovchozy, okresní tajemníci sovětu a všichni možní i nemožní soudruzi. Škoda. Z budky do budky.
Království Elmet
Fiona Mozley
Počátek knihy vypadal poměrně zajímavě. Pak přišly první pochybnosti, které postupně narůstaly a ke kterým se přidávaly další a další. Především je zřejmé, že o životě v přírodě toho autorka ví pouze tolik, kolik si přečetla v první Příručce mladých svišťů. Pro napsání románu, ve kterém prostředí hraje jednu z hlavních úloh, bylo nutné mít opravdu parádní sebevědomí! Pozdější přechod k jakémusi sociálnímu románu ve stylu Steinbeckových Hroznů hněvu se taky moc nepovedl. Potom ten ramboidní závěr! Prakticky všechny postavy působí strojeně a vykalkulovaně. Prostě takový anglický, pracně, leč špatně sešitý a pořádně obskurní patchwork. Pročež na zamlženém ostrovním nebi teď matně problikávají pouze dvě pozapomenuté hvězdičky.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Překvapení. Po opakovaném zklamání z úrovně současných českých autorů jsem si říkal, že fakt dobří mladí autoři vymřeli po meči i přeslici, možná se postupem času různými způsoby zasebevraždili. Beru zpět.
Lucii Faulerovou miluju, ač ji doopravdicky neznám. Stejně jako Máry, které je možná ne vlastní vinou o několik kousků míň. A pana Ročestra, který vlastně není Ročestr. A Majdalenku, která není už vůbec. A tak v souhvězdí Velkého vozu, které není žádným souhvězdím, září pět jasných hvězd.
A nakonec: Všechny kouzla jsou jenom jako, néasi!
Tadam.
Kundera: Český život a doba
Jan Novák
Kunderu jako autora mám rád a o rozporuplnosti jeho osobnosti jsem něco věděl. Novák jako autor amerických próz mě nikterak nezaujal. Avšak tato kniha se mu, řekl bych, povedla. Obsahově není jen o Kunderovi (Novákův názor na něj mě neirituje, má na něj, jako autor, samozřejmě nárok), ale obsahuje ohromné množství detailních informací o životě a době u nás od konce války až do zhruba poloviny 70. let. Ovšemže se týkají především literárního světa, vždyť o to tady jde. Pokud vás tato doba zajímá, kniha za přečtení rozhodně stojí, a to bez ohledu na názory kritických odpůrců či nadšených schvalovačů. Redakční práce vydavatelů se mi jeví jako vynikající. A vůbec, je to nálož; neodolal jsem a šel si knihu zvážit: 1,6 kg. Kdyby vyšla ve dvou dílech a pokryla ještě dalších 20 let, vůbec bych se nezlobil.