Lucie a zázraky

Tohle je tak strašně hezké, že k tomu nemám co říct.

Knížka o hočičce Lucii z dětského domova, která hledá maminku, i když ta maminka není tak úplně její maminka, a o malíři Mikulášovi, o růžovém plyšovém psovi, který není tak úplně plyšový, alespoň ne vždycky, o pruhovaných lvech a kostkovaných plameňácích, trochu o smutku a trochu o radosti, ale úplně nejvíc o lásce, která existuje jen tak mimochodem. A taky o tom, že zázraky se končí, když už jich není vůbec třeba.

Třeba je nám podobných knih, a to stále, pořád a víc, jako pohlazení od maminky, kdy nakonec ani tak moc nezáleží na tom, že ta maminka vlastně vůbec není naše maminka.

Četla jsem mojí dceři, když byla maličká. Moc se jí líbily obrázky :)

Kniha mého dětství, teď při předčítání jsem se vrátila zpět o třicet let. :-)

Tenkou knížku jsme přečetly za dva večery a dcera pak spokojeně řekla: "Tuhle knížku můžeme číst, kolikrát chceme, protože jsem ji dostala k svátku!" (rozuměj - nemusíme ji vracet do knihovny).
Je milá, veselá a smutná zároveň, a trochu praštěná, připomněla mi Hofmanův návrat na planetu Mikymauz. Na začátku jsem váhala, zda je předškolák správná cílová skupina, zda to není příběh pro starší děti, ale jakmile se na scéně objevila Lucie, bylo po pochybnostech.
Ukazuje, že věci ani lidé nemusí být dokonalí, aby udělaly radost, že důležitá je lidskost a láska. A taky, že ne všechny děti na světě mají rodiče, kteří je milují, a některé o ně musí bojovat. Závěr s prázdným dětským domovem chytí za srdce a dojme, ten jsem nečekala.

Tuhle knížku jsem jako dítě milovala – hlavně ze dvou důvodů: hlavní hrdinka se jmenovala stejně jako já a ta ilustrace na úvodní stránce (hlavně ta) je prostě pro malé holčičky bárbínovsko-princeznovsky přitažlivá. A samozřejmě taky příběh dítěte bez rodičů, to je tahák v příběhu obecně oblíbený.
Teď, když jsem to četla našim holkám, tak už jsem kritičtější. Nejspíš ale proto, že ostatní Hofmanový příběhy mi připadaly propracovanější, nápaditější.
Přesto ale neuděláte chybu, když dáte knížku dětem přečíst, je plná fantazie a taky v ní najdete dobrý návod, jak si sami překreslit malý obrázek na větší plochu ;-)

Jedna z mých úplně nejoblíbenějších dětských knížek ;)