lynxir
komentáře u knih
Zabiják
Ed McBain
Hodně přeceňovaná detektivka, spíše taková dost natažená povídka. Máte dvě vraždy a jinak naprosto žádné detaily ani informace, přitom jste v polovině knihy. Jednoduché až k primitivnosti, žádná hluboká psychologie. Čte se to rychle, tak na hodinku ve vlaku. Ale jinak celkem rychle zapomenutelná nuda.
Poušť jde za tvým stádem
Otto Janka
Jako účastník přírodovědné výpravy do Íránu popisuje autor především proměny úmorného počasí, konzervovou stravu, pusté hory a sběr vzorků; na tom se moc stavět nedá. Snad ani jediná dramatičtější situace, ale i tak existují autoři, kteří dokázali psát o poušti s mnohem větším zaujetím.
Tak to bylo, tak to je
Lou Fanánek Hagen (p)
Zpočátku to bylo vtipné a zábavné, později čím dál méně. O hudbě celkem nic a v podstatě jen výčet vypitých piv, rumů a zelených, poblitých pokojů a ulic.
Bledomodré ženské písmo
Franz Werfel
Zase jedna z pozapomenutých a nedoceněných knih. Krásný jazyk a výborný psychologický nástin hlavních postav spolu s jemnou poetikou, atmosféra předválečné doby ve vídeňské úřednické a vyšší společnosti, liknavé a nerozhodné, a jen tak v pozadí naznačený problém antisemitismu, to vše posouvá příběh do vyšších sfér.
-----
„Leonidasovi je až nevyslovitelně zřejmé, že mu dnes byla poskytnuta nabídka na záchranu, temná, polohlasná, neurčitá, tak jako všechny takové nabídky. Je mu zřejmé, že ztroskotal. Je mu zřejmé, že žádné další nabídky už nebudou.“
Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre
Claudine Monteil
Ani ryba, ani rak; místy emancipační ženský román, pak něco jako politická biografie. Autorka je zjevně mnohem více aktivistkou než spisovatelkou.
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Od doby Osmi hor autor pokročil a zřetelně vyzrál. Děje zjednodušil a očesal až na dřeň, zbytnělou omáčku vylil kamsi do křoví. Tím nechci říci, že by postavy a jejich kroky zprimitivněl. Naopak.
"I jako duch
budu zlehka kráčet
letními lesy"
Byl jsem dobrej: Rozhovory s Ondřejem Bezrem z let 1999, 2006, 2017, 2020
Ondřej Bezr
Navnaděn zahraničními publikacemi podobného ražení jsem čekal mnohem víc konkrétních detailů o hudbě než kdo, co, kde, s kým, jak a kolik toho vypili. Ale aspoň mě to dotlačilo k postupnému přehrání celé Mišíkovy diskografie.
Odkaz lovce tajgy
Rudolf Luskač
Jediné, co za to stojí, jsou ilustrace Z. Buriana. Příběh nic moc, takzvaní lovci střílejí na vše, co se jen pohne, soudruh Luskač má neskutečný sklon k přehánění ve všech směrech a komunistický postoj k veškeré situaci je opravdu naprosto tupý.
V horách démonů
Peter Fuchs
Autor se zjevně nemohl rozhodnout, zda napsat etnografickou studii, poutavý cestopis či další díl Kara ben Nemsího.
Slova na pranýři
Jaroslav Hořejší
Kniha zdaleka není tak hrozná, jak je zde prezentováno. První polovina, odborná, mi přišla docela poučná. A výběr pranýřovaných slov ve druhé půli jsem chápal jako osobní autorův názor, se kterým sice ne vždy souhlasím, ale nikterak mne neiritoval, spíš pobavil.
Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát
Michal Bystrov
Portrét jednoho z nejznámějších zpěváků populární hudby socialistické éry, sice notně vyžehlený a vyhlazený (hádal bych, že s vydatným přispěním jeho třetí ženy), ale i tak stojí za to si jej přečíst a projít si bohatý obrazový doprovod, minimálně z těch šedesátých let. Počátkem sedmdesátých let pak následuje nečekaně razantní zpěvákův obrat, kdy se ze samorostlého bouřliváka stává estrádní normalizační ikona, která končí až po stále těžce pochopitelné a mnohými zazlívané zpěvákově emigraci s následnými „úspěšnými“ americkými šňůrami po krajanských sokolovnách. Ač je zde zjevně mnoho zamlčeno, zamlženo či nezmíněno, přesto kniha obsahuje dostatek zajímavých informací. Škoda jen naprosto nekritického přístupu autora.
Brooklyn
Colm Tóibín
Ještě několik dalších takovýchto knih a budu bez sebe nadšením, že existují klasičtí autoři, kteří mají o čem psát a navíc to umí. Tady si připadáte, jako byste celý večer čekali na Ježíška a těšili se, co vám asi tak nadělí, a on nepřišel. Jistě, můžete si dát panáka irské whiskey, ale autor místo přidání pár kapek vody pro rozvinutí chuti tam té vody nalil rovnou dva litry. Fajn, můžete všem říkat, že pijete irskou whiskey, ale ani když toho vypijete litr, náladu vám to nezvedne.
Královna Margot
Maja Anatoljevna Ganina
Pokud na tuto knížečku někde narazíte, což vzhledem k opravdu nepatrnému nákladu není moc pravděpodobné, tak neváhejte. Autorka vlastní zážitky z dětství ve válečném zázemí i pozdějších cest po Sibiři a jihovýchodě země přetvořila do psychologických povídek o lidech prostých, ale i umělcích a intelektuálech. Je zajímavé, že zde není ani náznak jakékoliv politické agitace. Možná si po přečtení těchto povídek uvědomíte, v jak těžkých podmínkách žili lidé v době války i nedlouho po ní a jak se vlastně my, přes všechno to dnešní stěžování si a naříkání, máme výborně: myšleno po materiální stránce, protože jinak se člověk zase tolik nezměnil.
Cesta k národnímu divadlu
Jaroslav Vojta
Jaroslav Vojta, výrazný herec divadelní i filmový, ve své autobiografii líčí převážně cestu herce po prknech, která znamenají svět, na film se bohužel až tolik nedostalo. Jeho nadšení, celoživotní touha hrát i obětavost v tomto směru byly opravdu neskutečné. Ale s plynoucím časem, úbytkem pamětníků a novými generacemi herců upadá pozvolna v zapomnění, stejně jako mnoho jiných. Škoda.
Listování
Jan Werich
Než Listování by knize slušel spíše název Paběrkování. Kniha není poskládaná pouze z dopisů, z nichž některé jsou celkem nicneříkající, ale mnoho z příspěvků se již objevilo někde jinde. Pokud vás osoba Jana Wericha opravdu zajímá, doporučuji úžasnou, obsáhlou Korespondenci s Jiřím Voskovcem I-III z roku 2007.
Jak voda, která plyne
Marguerite Yourcenar
Tři povídky/novelky z různých historických období a rozličných prostředí. Příjemné, až filozoficky zaměřené čtení; autorka má hluboce nastudováno, tedy i její doslov a dodatečné informace k jednotlivým částem jsou pozoruhodné. Jednotlivá díla plynou v čase velmi pozvolna a tak nějak poklidně a trpělivě, jako Vltava či Labe v dolním toku. Pro vyšší hodnocení snad schází jen nějaké to vzrušivější vybočení, nějaká temná hlubina v zarostlé zátočině, svižnější proud roztříštěný ohlazenými balvany či snad přímo dramatický úsek s divokými peřejemi, zpěněnými vodami či duhou pableskující na oroseném listoví okolní vegetace…
Americký sen
Norman Mailer
Ač v knize není kladná postava, se kterou by se člověk mohl či snad toužil ztotožnit, a snad ani neexistuje neřest či nectnost, která by zde nebyla explicitně zmíněna, přesto je nutno uznat, že Mailer opravdu psát uměl. I překladatel M. Žantovský se zde vytáhl.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Téma dobré, zpracování bídné. Kdyby to vzal do ruky někdo, kdo dokáže z psychologie rodinných vztahů vytěžit maximum, mohla to být dobrá kniha. A nepotřeboval by k tomu ani moderní berličky v podobě zbytečných přívažků témat asijských přistěhovalců či chlapecké homosexuality. Hádám, že přes zdejší vysoké hodnocení po této knize za pár let neštěkne ani pes.
Pohádkové vyprávěnky o knoflíkářích a jiné čeládce
Jiří Marek (p)
Moudré a především velmi laskavé pohádky a vyprávěnky o knoflíkářích a životě na venkově se dají číst v každém věku. A potěší.