10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou

2 09. dubna

Je těžké nějak celkově knihu zhodnotit, jsem na rozpacích. Cestopisy mám ráda, ale zde se na mě tak nějak nepřenesl ten dobrodružný duch, vítr v zádech a pocit svobody. Chybí mi více popisu přírody a měst, naopak popis setkání s místními mi přišel někdy až zdlouhavý. Občasně jsem se při čtení nudila.
Co se týká autora, tak ten mi popravdě bohužel nebyl sympatický, neřídí se pravidly a hodně věcmi pohrdá. Na straně 256 autor píše dosti zajímavé názory. Doslovná citace. „Já od toho všeho utíká, nedá se v tom žít. V mé zemi už se k sobě lidi ani nechovají jako lidi. Tady je mi mnohem lépe,“ absolutně jsem nešetřil kritikou materialistické společnosti, zmagořené Instagramem, kterou ze srdce nesnáším. „Všem jde jen o to, jak vypadají před druhými. Všichni hledí jen na sebe... (strana 256, Kniha: 10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou)
A toto je mi teda hodně proti srsti. Uznávám, že ne vše je vždy růžové, ale zase vše má dvě strany. Nevím, kde autor žije, zda např. ve větším městě kde život plyne jinak, ale u nás na vesnici je krásně a nijak svázaně se necítím.
Chápu, že v některých částech světa jsou lidé srdečnější ale je prostě třeba brát lidi takové jací jsou, všude na světě jsou jak lidé srdeční, tak lidé odtažití. Mně třeba osobně autor svými myšlenkami a postoji moc k srdci nepřirostl. Řeči o materialistické společnosti mě štvou a myslím si, že každý se snaží žít, tak jak umí.
Grafické zpracování knihy je moc pěkné.

1 11. března

První kniha kterou jsem četl od Českého cestovatele Jana Rendla. Jan Rendl má za sebou úžasný příběh. Ve 20 letech se ocitl na ulici jako bezdomovec, pokusil se i o sebevraždu aby poté nalezl sám sebe a začal cestovat. Kniha je to velice osobitě pojatá. Popis cesty a určitá bezstarostnost autora mě přišla chvílemi až obdivuhodná. Co mě zaujalo je dobrota obyvatelstva kudy autor procházel a to jak se chtěli rozdělit o to málo co mají a vždy se snaží pomoci. Přiznám se že jsem tyto kouty světa nenavštívil, ale je to k zamyšlení s ohledem na to jak se občas jako Češi chováme. Autor sám jde příkladem svým minimalismem a tím že se sám o své věci a zásoby ochotně s potřebnými podělil.

Kniha se mi moc líbila a jsem moc rád že jsou další díla, které na mě ještě čekají.

3 19. února

Můj první a určitě ne poslední cestopis. Myslím, že jsem si ani na začátek nemohla vybrat lépe. Jako první mě zaujal jazyk, jakým autor napsal svoje putování. Byl to jazyk, jaký bych očekávala u nějakého románu, ale už vůbec ne u cestopisu. Dále musím Rendla pochválit za to, jak vše tak krásně a detailně popsal - rozdíl mezi bohatými a chudinskými čtvrti, nádhernou, avšak občas dost nevyzpytatelnou přírodu, tamní tradice, zvyky a památky, klima a atmosféru jednotlivých zemí a dobrosrdečnost lidí, které po cestě potkal. Na druhou stranu docela podrobně popsal i své střevní problémy, které si za mě občas mohl ponechat pro sebe :). Každopádně klobouk dolů za to, že se sám vydal na napříč Jižní Amerikou a přesto, že mu příroda nachystala několik nepříjemných překvapení, to zvládl na jedničku.

3 12. února

Na úvod bylo pro mě zklamání, že se kniha jmenuje 10 000 km a ve skutečnosti ujde půlku. Očekávala bych to někde zmíněné, rozdělit to na díly, aby kupující věděl, že je potřeba dočíst zbytek v dalším dílu. Za to ubírám hvězdu dolů. Styl psaní byl celkem fajn, ale někdy bych očekávala rozepsání víc. např. u pokoření vrcholků než to, že se tři dny někde opíjel, bylo mu z toho zle a měl z toho sračku. Každopádně i tak klobouk dolů, že se vydal sám, měl na to ty koule a celé to zvládl. Vystoupil hodně z komfortní zóny a zažil spoustu dobrodružství. Opět se potvrzuje, že čím méně toho lidi mají, tím víc by se rozdali. I tak to pro mě bylo příjemné cestovaní a dozvěděla jsem se zase něco nového :)

1 29. ledna

Po dlouhé době pěkný cestopis, který mě nadchl nejen obsahem, ale i přebalem. Autorův styl psaní mi sedl, nepřišlo mi, že by zde byly pasáže, které by mě nudily. A hlavně se mi líbílo, že si autor občas nebral servítky a s nějakou cenzurou si nelámal hlavu a prostě napsal věci, tak jak se staly a nejspíše, tak by to vyprávěl i kamarádům u piva. Při čtení se rozhodně nebudete nudit. I když já sama bych se asi nikdy do Jižní Ameriky nevydala, jsem moc ráda, že jsem si mohla o ní přečíst v tomto cestopisu.

3 10. ledna

Podobných cestopisů se poslední léta vydává více a více. Nevadí mi to, tento druh literatury mám opravdu velice rád a přečetl jsem jich tak už celkem hodně. Putování J.Rendla po Jižní Americe znělo zajímavě a to mě nalákalo (i obálka není odfláknutá). Z mého pohledu jde však o průměrný cestopis, který měl čtivější pasáže a některé o poznání slabší . Ostatně to tak musel mít i autor se zážitky během cesty (viz text). Na tom není nic neobvyklého. Zpočátku se putování neomezovalo jen na alkoholové zážitky a problémy s vyprazdňováním a autor více nastínil okolí cesty, přírodu, lidi, způsob života, pocity... Bohužel např. poslední třetina putování po Peru sklouzla až příliš k popisování stále se opakujících alkoholových zážitků (V reálu pro J.R. určitě super, ale čtenářsky to začne být trochu nudné). No a zde se dostávám pomalu k mému rozčarování. Současné cestopisy nejsou nejlevnější literaturou a mrzí mě, že se vydavatelství rozhodlo rozdělit putování za účelem zisku do dvou knih (název této knížky tak značně klame). Knížka je graficky pěkná, ale až moc stránek je prázdných (malinký obrázek rozcestníku neberu jako adekvátní výplň). Kdyby došlo k ubrání nezajímavých pasáží a dalších výplní, ke zmenšení písma a odstranění bílých listů, vešlo by se celé putování J.Rendla při přidání 100 stran do jedné knihy, název by odpovídal ději, ubylo by hluchých míst a já bych šel s hodnocením o hvězdičku výše. Podobným dobrodruhům, ať mají vyjadřování jakékoliv, prostě fandím.

2 09.12.2021

Po titulu jsem sáhla, protože Jižní Amerika je (co se týká pěšího putování) místo zatím méně známé. Kniha není ani dobrá, ani špatná. Prostě průměrná. Jedná se o obvyklý cestopis, autor u mě moc sympatií nevzbudil. Je třeba říci, že v této knize 10 000 kilometrů rozhodně nepadne.