Jan Rendl

česká, 1991

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou
10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou
10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou
10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou
Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu
Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu

Nové komentáře u autorových knih

Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu

„Jan Rendl se v jeho 3.knížce z JA drží osvědčených postupů při popisu putování krajem. Dějově a myšlenkově tak kniha nenabízí oproti předešlým dílům vlastně nic nového. Jen se odehrává v jiném regionu či údolí. Autor je stále stejný a občas až zbytečně hazarduje se zdravím. Okolní svět, zde Kolumbii, ovlivňuje covid. Ve vyprávění bych tak očekával ještě více popis jeho dopadu na obyčejné lidi. V cestopisu totiž vyhledávám hlavně dojmy, jak se žije babičce u silnice nebo prodavači ze zapadlého krámku. Jednoduše život lidí, kteří žijí v místě, kterým poutník prochází. Autora přesto obdivuji za to, že si jde za svým turistickým snem a překonává nástrahy cesty, ale v případné další knize bych malinko ubral množství stránek točících se kolem fyzického stavu. Horší jak druhá kniha, lepší jak první. Lepší 3* Ano, chápu, že autor před kovidem utíká do země, kde tuší klid a svobodu pohybu, ale přeci jen je ROUŠKA zmíněná v samotném názvu knihy.“... celý text
— PPardinio

Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu

„Četla jsem všechny knihy od Rendla a líbily se mi všechny. Tady ale vidím rozdíl oproti předešlým a sice, že se autor malinko zdokonalil po stylistické stránce a taky přitvrdil humorem, ale budiž. Držím palce v dalším putování.“... celý text
— Mirka320

10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou 10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou

„Po přečtení prvního dílu jsem už věděla, co čekat. Tenhle díl mě bavilo číst ještě víc než ten první, protože ubylo kafrani na společnost a politiku a vyprávění se točilo čistě okolo putování. Naložit si každý den desítky kilometrů je mazec. Stále byly chvíle, kdy jsem si říkala, že to je přílišné riskování, avšak během čtení jsem se taky smířila s tím, že takový autor prostě je. A sám si toho je vědom, přiznává to a stejně udělá nějakou koninu. Třeba, že si vezme málo vody do pouště. Třeba bych ve stejné situaci udělala mnohem větší koniny... Na gauči a u piva je každý chytrý až za roh. Co je za mě nejlepší na obou knihách? Že do Bogoty přiletěl Jan Rendl, ale z Chile odlétal úplně jiný Jan Rendl.“... celý text
— GošaGoša

10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou 10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou

„Pozn.: V knize je popsáno pouze 5 000 km cesty. Největší problém knížky je podle mě v tom, že nedokáže čtenáři udělat moc dobrý obrázek Jižní Ameriky, což bych od cestopisu očekával. Autor se hodně věnuje svým příhodám a setkáním s různými lidmi, ale moc toho nepíše o krajině, kultuře atd. Například autor prošel hodně zajímavými městy, ale i kdybych si jako čtenář dokázal zapamatovat některá tato města, po přečtení knihy toho o nich nebudu vědět skoro nic. Stejně tak autor moc nepopisuje prostředí, takže někde člověk ani nezjistí, jak to tam vypadá. To na některých místech zachraňují fotografie, které cením. Autorovy příhody a setkání zabírají většinu knížky. Je fajn, že tam jsou, ukážou jak to chodí při takovém cestování a udělají obrázek o tamních lidech, každopádně by chtěly zestručnit. Autor v knize někdy zmiňuje svou minulost a píše i nějaké ty věci o sobě. Já osobně jsem si k němu moc sympatií nevytvořil, každopádně je dobrý, že dokázal vůbec podniknout něco takového.“... celý text
— Parus

10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou 10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou

„Pěkná čtivá knížka. Jen 10 hvězdiček bych dala za krásnou obálku. Velmi se mi líbily v knize autorovy fotky z cest a jeho upřímnost, na nic si nehraje. Sám se divím, jak jsem s tímhle přístupem zvládl ujít už přes čtyři tisíce kilometrů. Možná to však bylo právě tím, že jsem si s ničím nelámal hlavu a dělal věci tak, jak mě zrovna napadlo. Když se nad tím zamyslím, je to vlastně ten nejlepší způsob, jak dosáhnout cíle. Myslím, že podvědomě jsem se snažil dostat do obtížných a nebezpečných situací. Utíkat pořád dál a dál, přes všechno, co se mi postaví do cesty, abych ze sebe vyplavil žal, který mě uvnitř sžíral. Jenže jsem zároveň moc dobře věděl, že jednou přijde den, kdy se budu muset vrátit. Den, kdy cesta skončí. Strach z dalšího života, z dalších ran osudu, dalších milostných zklamání. Má minulost mě nutila mít strach z budoucnosti, která měla jednoho dne přijít.“... celý text
— AkiB

Přejít na knížky autora