PPardinio
komentáře u knih
Plavý kůň
Agatha Christie
PLAVÝ KŮŇ přinesl zajímavé rozuzlení příběhu, ale průběh knihy pro mě byl z nějakého důvodu hůře čitelný a já se s knihou lopotil několik dní. Normálně zmáknu Agathu Christie max. za dva dny. Bohužel jsem nenašel cestu k postavám. Slabší 3*
Drak spí
Michaela Klevisová
Autorčin styl psaní není špatný, ale po závěrečné stránce mám dost rozporuplné pocity. Nemůžu se ubránit dojmům, že rozuzlením příběhu autorka nenaplnila potenciál budovaný vykreslením vztahů a příběhů obyvatel malé osady. V Hůrkách se všichni znají, každý má svá tajemství, ale nějak mi přesto neseděl motiv k vraždě. Čekal jsem více, mnohem více. Bavila mě spíš tajemnost místa v kombinaci s druhou zaniklou vesnicí, blaty, rybníkem a lesy. Jestli mi něco opravdu vadilo, tak to byl fakt, že osada z nějakého důvodu v podání spisovatelky působila jako místo, které procházíte několik hodin. Přitom zde stálo 5 chalup s návsí a 3 lehce odloučené chaty. Tento fakt byl dost zarážející hlavně při průběhu vyšetřování motivů jednotlivých obyvatel detektivním duem nebo při hledání pravdy o Eliščině mámě. Bergman hlemýždím tempem odkrýval s kolegyní osudy pouhých 12 lidí + jednoho fotografa a jedné ze tří kamarádek z dětství. Několikrát ve mě autorka popisy událostí totiž vyvolala dojem, že jde o mnohem větší společenství lidí. Pro mě asi i tak zatím její nejlepší kniha, ale její konkurent Jiří Březina mi přišel v knížce s podobnou tématikou odehrávající se v oblasti zaniklých / vysídlených vesnic o chlup lepší.
Záhada sedmi ciferníků
Agatha Christie
Příběh nabízí několik zajímavých postav, které autorka zasadila do špionážního prostředí. Jde sice o počátky autorčiny tvorby, ale i tak autorka v ZÁHADĚ SEDMI CIFERNÍKŮ čtenáře zdatně mate a nabízí větší množství rozuzlení. Bavil jsem se.
Mlha
Ragnar Jónasson
MLHA je výborným zakončením celé série. Zasazení děje na odlehlou farmu, na kterou v předvánočním čase zavítá neznámý host, byla dobrá volba. Sníh, bouře, tma a ze všeho šel na každé stránce opravdu hmatatelný chlad a deprese. Opravdu jsem se bavil a to i přesto, že Hulda mi k srdci zrovna nepřirostla.
Případ Ewy Morenové
Håkan Nesser
PŘÍPAD EWY MORENOVÉ byla fajn jednohubka na jarní lenošení. Postavy autor vykreslil reálně, vyprávění mělo celkem spád a letní atmosféra děj tak nějak odlehčovala. Nemyslím si ale, že by šlo o nápaditou zápletku. Za mě jednoduchý příběh o pár postavách, kdy jeden z účastníků je vrah a ostatní jsou ovlivnění 16 let starou vraždou. Autor rozkresluje život zavražděné Winnie Maas a učitele Maagera. Nic víc, prostě průměr. Styl psaní naprosto OK.
Exit West
Mohsin Hamid
EXIT WEST, tato krátká kniha, nám přináší silné příběhy spojené s lidskou migrací. Nejprve jsem si užíval sbližování Nadji a Saída v nejmenovaném městě, které více a více zasahuje válka. Opravdu jsem se bavil, pak pro mě ale v ději nastal zvrat. Šlo o vychvalované dveře, brány do jiných světů, ale pro mě to znamenalo obrat o 180° k horšímu. Vnímal jsem myšlenky autora o problémech spojených s migrací, náboženstvím a láskou, ale moje naladění na knihu se rozplynulo s prvním průchodem dveří. Škoda, začátek mě tak bavil, ale přišel jsem si ochuzený o cestu do jiných zemí, která dle mého k samotné migraci patří stejně jako strach domorodců z nově příchozích.
Prorokova smrt
Håkan Östlundh
PROROKOVA SMRT nepřinesla nic ohromujícího nebo nového. Místy jsem měl dojem, že autor už neví, jak trilogii zakončit a dotáhnout dění kolem Eliase do zdárného konce. Hlavní dějová konspirace není uvěřitelná, ale má se tvářit, jako že je možné, aby se příběh v reálném světě odehrál. Za mě zbytečně nastavované, kdy hlavní padouši, kteří klamou několik tajných služeb, jednají jak banda amatérů. Škoda, místy zde potenciál byl. Velmi sestupná tendence oproti první knize, druhá byla průměr a zde za 2*.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Knížka mě pohltila. Autorka předvedla při sběru informací výbornou práci a styl, kterým se s daným tématem vypořádala, mně sedl na 100%. O této hrozné události z období druhé světové války jsem do čtení ŽIVOTIC neměl potuchu. Přeci jen je region Karviné od Plzeňska dost vzdálený. Jsem moc rád, že se Karin Lednická do popisu osudu rodin pustila a já si tak mohl rozšířit poznatky o další historickou událost.
Mizení
Jiří Březina
MIZENÍ jsem si opravdu užil. Tomáš Volf je policista, na kterého jsem si bez problému zvykl. Postava je věrohodná a lidská. To samé se až na pár výjimek dá tvrdit i o Evě Černé. Autor píše opravdu čtivě, děj má dobrý spád a policejní práce je uvěřitelně vykreslená. Navíc se zde povedlo propojit několik silných témat, kdy jsem byl v závěru knihy z jejich rozuzlení dost překvapený. Čekal jsem, že se děj bude ubírat malinko jinam. U mě zatím nejlepší příběh, který jsem od autora četl (čteno po Polednici a Promlčení)
Nesmírný
Jussi Adler-Olsen
Opět velice zdařilý příběh, kterému na čtivosti přidávají výborně zvolené postavy detektivů. Hlavně Carl s Asadem nemají chybu. Rád jsem si s prstem na mapě projel několikrát ostrov Bornholm a užil si zápletku sedmnáct let staré vraždy okouzlující talentované dívky. Autor zde velmi dobře propojil vyšetřování s lehce tajuplnou sektou. Krok za krokem se oddělení Q blíží šílené Pirje a Frankovi, zvanému Atu. Další zdařilá knížka od J.A.Olsena.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Sice nemám moc s čím v rámci žánru porovnávat, ale jsem přesvědčený, že se autorovi prvotina, kterou napsal v jeho mladém věku, opravdu povedla. Různá společenství na jednotlivých stanicích vykreslil poutavě. V podzemních linkách metra tak v jeho podání vznikal nový svět, malá společenství s rozdílným vnímáním postapokalyptických let a názory na život. Bavila mě konfrontace obyčejného chlapce z jedné okrajové stanice s osudy, které potkaly přeživší obyvatele rozlehlého moskevského metra. Některé náboženské pasáže mě malinko nudily, ale i ty dotvářely příběh. Děj se odehrává hlavně v podzemí, ale nejintenzivněji jsem vnímal výpravy na povrch. Hlavně Knihovníci byli tím správným kořením.
Přiznám se, že jsem toužil ochutnat ten speciální houbový čaj ze stanice VDNCh.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Moc rád čtu cestopisy a úplně nejraději mám knížky od Ladislava Zibury. Líbí se mi autorův humor, přiblížení zajímavostí z cest, doplnění děje o nějaký ten faktografický poznatek a hlavně seznámení s cestovateli a obyvateli, které na cestě potkává. U camina do Santiaga de Compostela jsem si při čtení říkal, že bych rád jednou něco podobného zažil. Tak uvidíme, třeba se to někdy povede. Ale díky knížce vím, že každý si svou cestu užije a prožije podle svého a jde to vlastně v jakémkoli věku.
Propasti
Arnaldur Indriðason
Na seznámení s autorem bych doporučoval jiný příběh než PROPASTI. Autorův styl psaní je mi známý, ale i já jsme tentokrát dost válčil s množstvím jmen, kdy jsem měl problém si je propojit s postavou. Dějově mi navíc tentokrát neseděl ani styl vyprávění. Přišlo mi, že autor nejasně skáče mezi nedávnou minulostí a přítomností (mohlo jít i o problém vzniklý překladem). Pro mě to bylo velmi rušivé. Sigurdur Óli jako člen celé party vyšetřovatelů pro mě byl v jiných knížkách oblíbenou postavou. V mých očích jako samostatný detektiv, vyšetřující na vlastní pěst, bohužel neobstál. Samotný příběh je hodně průměrný, i-když závěr knihy měl dobré tempo, ale to nemohlo již změnit mé hodnocení. V rámci žánru silný podprůměr. Na autora však průměr. Hodnotím za velmi, velmi slabé 3*.
Červený pokoj
Kerstin Signe Danielsson
Jsem velkým fanouškem této série detektivních příběhů odehrávajících se v okolí švédského města Växjö. Hlavním důvodem je určitě parta detektivů, která mi přirostla k srdci. Neplatí to však pro hlavní vyšetřovatelku Ingrid Nyströmovou. Na této postavě mi od prvních knížek něco nesedí a pro mé nižší hodnocení může být tak důvodem to, že v ČERVENÉM POKOJI má bohužel hodně prostoru a autorské duo se až příliš motá kolem jejích duševních stavů. Ty však příběh nikam neposouvají. Naopak jej dost brzdí. Dějová linka kolem její dcery mi doslova pije krev a závěrečný nástup této postavy na scénu vše ještě zhoršil. Hlavní dějová linka odehrávající se kolem vraždy Adama Arlemarka mi přišla zajímavá, ve výsledku překvapivá, ale dopátrávání se klíčových stop mohlo být pojato lépe. V sérii jde ve výsledku o jednoznačně podprůměrný příběh. Řadím jej na úroveň v mých očích nepovedených Ledových hlubin.
Záhada Modrého vlaku
Agatha Christie
Knížek od A.Christie jsem přečetl již opravdu hodně a je tak nemožné všechny v rozmezí tolika let porovnávat. Mám rád hlavně dobu, ve kterém se detektivní příběhy odehrávají. Baví mě ty morální a povahové rozdílnosti oproti 21.století. ZÁHADA MODRÉHO VLAKU mi nepřišla až tolik příběhově zdařilá. Ve vyprávění příběhu jsem měl navíc i značný problém si najít pozitivní vztah k postavám. K tomu mám rád, když je Hercule Poirot doplněn detektivním protikladem, který mu během vyšetřování nahrává. Kathrine Grey měla moc málo prostoru na to, aby danou roli zvládla. Autorky si nesmírně vážím, ale musím dát 3*. Jedna z těch horších knížek.
Prorokyně a hlupák
Jonas Jonasson
Opravdu velká škoda, že po zdařilém roadtripu do Říma přišly Kondory a prezident Aleko. Do té doby mě bavil hlupák Johan, jeho kuchařské vsuvky a celý doprovod. Od přesunu na smyšlený ostrov mi příhody celé party vadily více a více. Jonas Jonasson vychází bohužel ze stále stejného formátu a to, co bylo cool ve Staříkovi, působí již jako vykrádání sebe sama. Jestli to jiným nevadí, tak mě teda ano. Uznávám, že místy jsou situace úsměvné, dobře se to čte, ale chce to něco změnit. Při neustálém opakování Obramy bez r jsem zatínal pěst. Neočekávám však, že JJ bude v dalších případných knihách něco měnit, když se knihy prodávají.
Dallas 63
Stephen King
Musím se přiznat, že Kinga jsem si letos koupil do knihovničky asi jen díky Čtenářské výzvě. Nikdy dříve jsem od něj nic nečetl a necítil jsem se tím nijak ochuzený. Dnes vím, že to byla chyba. Tento druh literatury jsem neměl tak dlouho opomíjet. DALLAS 63 byl první knihou, kterou jsem od autora vzal v knihkupectví do ruky a jsem přesvědčený, že šlo o trefu do černého, čistý střed. Úžasně napsaný příběh o putování do minulosti. Autor si s nastíněním kladů i záporů padesátých let v USA opravdu vyhrál. Cítil jsem, že každá stránka v ději prostě musí být. Oblíbil jsem si Jakea Eppinga alias George Ambersona při jeho snaze změnit osud JFK a několika obyčejných lidí. Nejintenzivnější částí se pro mě stala pasáž z města Derry. Jestli hodnotím celek 5*, tak zde by to bylo na 6*. Nemohl jsem odtrhnout oči od textu. Silný žážitek!
Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu
Jan Rendl
Jan Rendl se v jeho 3.knížce z JA drží osvědčených postupů při popisu putování krajem. Dějově a myšlenkově tak kniha nenabízí oproti předešlým dílům vlastně nic nového. Jen se odehrává v jiném regionu či údolí. Autor je stále stejný a občas až zbytečně hazarduje se zdravím. Okolní svět, zde Kolumbii, ovlivňuje covid. Ve vyprávění bych tak očekával ještě více popis jeho dopadu na obyčejné lidi. V cestopisu totiž vyhledávám hlavně dojmy, jak se žije babičce u silnice nebo prodavači ze zapadlého krámku. Jednoduše život lidí, kteří žijí v místě, kterým poutník prochází. Autora přesto obdivuji za to, že si jde za svým turistickým snem a překonává nástrahy cesty, ale v případné další knize bych malinko ubral množství stránek točících se kolem fyzického stavu.
Horší jak druhá kniha, lepší jak první. Lepší 3*
Ano, chápu, že autor před kovidem utíká do země, kde tuší klid a svobodu pohybu, ale přeci jen je ROUŠKA zmíněná v samotném názvu knihy.
Marco
Jussi Adler-Olsen
Opět jsem si příběh party z oddělení Q nadmíru užil. MARCO byl kluk, kterému se dalo fandit a rád jsem v jeho podání poznával život na okraji společnosti, vnímání okolí a využívání únikových cest v ulicích Kodaně. V ději se objevilo i značné množství rozdílných padouchů. Autor je zajímavě kombinoval a uváděl na scénu. To napomáhalo tomu, že se v ději stále něco dělo. Jen závěr knížky byl až moc zacílený na HAPPYEND. Přiznám se, že to na mě bylo až moc. Jinak ale opět dobrá autorova práce.
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
SLOŽKA 64 je další poutavý příběh oddělení Q v čele s komisařem Carlem Morckem. Je vidět, že J.A.Olsen se lepší každým dílem. Navíc dokáže dobře vybalancovat napětí, akci, vtip a dějové zvraty. Vše působí poměrně věrohodně a opírá se o dobře zvolenou chemii mezi Carlem, Asadem a Rose. Navíc i další vedlejší postavy fungují a nenabourávají plynulost děje. Ve Složce 64 oceňuji velmi dobře rozpracovaný příběh Nete a její životní pohromy. Curt Wade byl k celkovému dojmu z knihy výborně zvolenou zápornou postavou. Pěkné čtení!