GošaGoša komentáře u knih

Četla jsem novější vydání od Laser. Trpěla jsem obrovským množstvím překlepů.
Jako první jsem viděla seriál a ten se mi líbil. Na základě toho jsem chtěla znát předlohu. Seriálová Morna se mi líbí víc než ta knižní.
Tempo příběhu a množství popisu mi vyhovovalo. Jsem unavená rychlokvaškama, které jsou tak svižné a stručně, že netuším, jak vypadá hlavní hrdina.
Tady jsem dostala spoustu prostoru a času, abych se do prostředí ponořila a seznámila se s hrdiny. A to se mi na tom líbí. Akce tam je, jenom to není bum a prásk, jak je současný trend. Tu a tam jsou strašidelné prvky v míře, která je pro mě tak akorát. Jestli mizelci jsou strašidelní, tak skutečně děsiví jsou děti světla.
Asi jsem cílovka...
Příběh je o souboji dobra a zla a záchraně světa. Opakování tohoto cyklu chápu jako to, co známe z naší historie. Vznikne kultura, dospěje do svého maxima a pak se zhroutí, vznikne nová kultura atd.
Rand je typický klaďas, každá skupina má svého hňupa a tady to je Mat, holky mě nijak zvlášť nezaujaly. Třetí mladík a obr proplouvají průměrem, ale třeba jejich čas ještě přijde. Morain a Lan jsou ti záhadní, na které jsem zvědavá.

1 07.04.2024

Ilustrace mě bavily. Autorce to muselo dát spoustu práce. Příběhem jsem zpočátku byla naprosto unešená, protože to bylo tak své, jiné a barevné. To udržovalo pozornost. Ačkoli jsem byla naladěná, že půjde o detektivní pátrání, úplně se to tam ztratilo. Občas to vyplulo na povrch jako mastné oko, aby čtenář nezapomněl. Více převážilo seznamování se světem nadpřirozena skrz dialogy. Co je na začátku supr boží, ke konci už ztrácelo šmrnc a já si říkala: "Hej! A kde je ta detektivní práce?" Ke konci knížky jsem se až nudila a očekávanou katastrofu jsem prostě nikomu nevěřila. Zvraty, drama, emoce, napětí se nekonalo. Postrádala jsem pocit, že bych rozlišila Londýn, Austrálii a Paříž, kdybych zavřela oči. Sam vším tak nějak proplul. Příběhu to sice nechybělo, ale přišlo mi zvláštní, že nejde poznat, kde Sam bydlí.

06.03.2024

Snové vyprávění se citlivě, emotivně dotýká nitra. Jde to na dřeň. Každému Podivno zadrnká na jinou strunu. Neumím si představit, že by tato knížka vyšla jinak a jinde. Takhle je to skvělé a osobité.
Nejvíc je pro mě myšlenka randit sama se sebou. Jít si na kafe a zákusek sama se sebou a užívat si to a být na sebe hodná!

01.02.2024

Klasické povídky, jak jsou na ně fanoušci zvyklí, napsané čtivě. Svižné a akční. Vzorec povídek se s obměnami opakuje, takže lze odhadovat, co se stane.
Hned ve dvou povídkách si autor otvírá pokračování pro další knihu.
Kam až to ještě může pokračovat?
Celý Rogan je klišé - černé vlasy, černý oděv, černý meč, černý kůň, vlk, oheň, takřka nesmrtelný... V případě těchto povídek to klišé šustilo asi víc než jindy, že mi z toho cukaly koutky. To se týkalo místy i jmen.
První stránky první povídky. Tak to bylo ubohé. Když nevím, jak upoutat pozornost, tak sex! S odstupem mi to připadá jenom hloupé a trapné.

Půl hvězdy dolů za recyklaci námětů starších povídek. Tím pádem kniha nenabízí tolik novinek, co by mohla.
Půl hvězdy dolů za první scénu první povídky.

4 28.01.2024

Po úvodním slově jsem se těšila na vtipné povídky a ono se nekonalo. Tak mi v paměti nejvíc utkvělo "Neříkej mi Puklinko!"

16.01.2024

Příjemná, oddechová knížka psaná jako plynulé vyprávění. Je lepší se soustředit na myšlenky a filosofii, než na kočku jako takovou. Té totiž bylo propůjčeno lidské uvažování a intelligence, aby mohla čtenářům předat moudrosti buddhismu.
Kdybych měla posuzovat kočku, tak řeknu, že je svatá jenom proto, že je Dalajlamova. Ovšem právě díky kočce jsou příběhy a hluboké úvahy tak čtivé.

3 15.12.2023

Kniha ke mně doputovala jako dárek k nákupu. Dlouho jsem ji odkládala, ale k mému překvapení se mi četla skvěle. Autorka ví, jak přimět čtenáře otáčet stránky.
Příběh je temný, depresivní, strašidelný stejně jako charaktery protagonistů. Mystično balancuje na hraně toho, co má reálné vysvětlení a nakonec většina tohoto potenciálu má sestupnou křivku. Závěr je plný vysvětlování a ujišťování, aby čtenář vůbec pochopil všechno předchozí kličkování.
Tuhle knihu nebudu číst znova, protože jsem tam nenacházela žádné světlo. Ani na konci. Hvězdy dávám za čtivost a vykreslení atmosféry.

4 08.12.2023

Silou vůle jsem přečetla první povídku. A to byla nuda. Vůbec netuším, o čem to autor psal a proč.

29.11.2023

"Město růží" jediná povídka, kterou bylo radost číst. Od Lucie Matějíčkové bych si klidně přečetla celou knihu. O ostatních povídkách to samé říct nemůžu. Město růží bylo malebné, poklidné vyprávění. Živé vykreslené postavy a prostředí mě okamžitě vtáhly a nepustily. Užívala jsem si i originální vyobrazení božstev.

Oproti tomu "Voják nepláče" je jako polévka Pho ze sekyry. Začne to ztracenou propiskou a z toho autorka uvaří celou novelu. Za mě ne. A druhé ne za predátory, co jsou okopírováni podle filmové verze.

24.10.2023

Nedočteno. Příliš mnoho začátečnických nešvarů, co ruší při čtení.

18.10.2023

Novinařina prolitá rumem. Rum, rum a zase rum. S ledem, bez ledu. Na pláži, na opulentním večírku, v práci. Na flašku není nikdy pozdě ani brzo. Občas burgr, občas střípek novinařiny opět důkladně naložený v chlastu. Je to syrový obraz doby a kultury.

2 14.09.2023

O lodích a letadlech, proto jsou lidé jen figurky. Neměla jsem komu fandit a tudíž se mi to nečetlo zrovna nejlíp. Moc postav, lodiček, letadýlek a titulů, takže zanikají jednotlivé charaktery. Nuda. Chyběly hlubší emoce a živost postav. Budiš příkladem nalezení nepřátelské flotily a pak taky: "... a všichni na palubě zahynuli."
Chtěla jsem vědět, co na tom ti čtenáři mají... Krom vlastenectví (Česko jako světová velmoc) asi táhne zodpovězení otázky "Co kdyby Česko mělo moře?" Že by funkce guma ve Photoshopu? Nápad originální, ale i bez něj by ta alternativní historie fungovala. Autor to tak asi chtěl, tak ok.
Tmavovlasý Karel Doležal... Český rybníček je moc malý, aby to byla náhoda. Už jsem četla knihu od českého autora, kde "nenápadně" vystupovali kolegové z autorovy branže. Jaký to má smysl?
A na závěr doporučuji první přečíst dodatky. Ty jsem četla až na konec a bez nich jsem zpočátku nevěděla, která páčka. Bylo by lepší tyhle informace zapracovat do textu.
Příště až budu chtít číst military, sáhnu raději po knihách od Fajtla a Janského.

2 21.08.2023

Kapitoly celé knihy jsou psané jako samostatné povídky bez závěru. V těch prvních to je tak, že sotva se někým a něčím seznámím, autor udělá střih a začne znova s další podstavou. Má to ten efekt, že za tohle autora proklínám, jsem zmatená a zároveň je to čtivé, protože chci vědět, jak to skončí. Od poloviny se ty roztříštěné příběhy začnou spojovat. Naštěstí. Pozadí událostí plave v písku a nejsem si jistá, jestli mi náhodou něco důležitého nezmizelo pod dunou. Doufala jsem, že závěr bude mistrovsky ukončený. Přání se mi nesplnilo, protože konec je otevřený stejně jako konce všech kapitol. Mám chuť sehnat si druhý díl, ale taky se obávám, že i tam bude otevřený konec. Chci se nechat za ponožku? Ani ne. Nápad s potápěním se v písku je skvělý.
O hvězdu míň za otevřený konec.

3 04.08.2023

Po přečtení prvního dílu jsem už věděla, co čekat. Tenhle díl mě bavilo číst ještě víc než ten první, protože ubylo kafrani na společnost a politiku a vyprávění se točilo čistě okolo putování. Naložit si každý den desítky kilometrů je mazec. Stále byly chvíle, kdy jsem si říkala, že to je přílišné riskování, avšak během čtení jsem se taky smířila s tím, že takový autor prostě je. A sám si toho je vědom, přiznává to a stejně udělá nějakou koninu. Třeba, že si vezme málo vody do pouště. Třeba bych ve stejné situaci udělala mnohem větší koniny... Na gauči a u piva je každý chytrý až za roh. Co je za mě nejlepší na obou knihách? Že do Bogoty přiletěl Jan Rendl, ale z Chile odlétal úplně jiný Jan Rendl.

1 03.08.2023

Vyndejte si mozek z hlavy a čtení si užijete. Ať už si inspiraci autorka okecala jakkoliv, nic to nemění na tom, že to je bizarní porno na papíře. Kvůli Jean Claudovi to ještě čtu a ze zvědavosti, kdy konečně Anitu vykopnou od policie nebo kdy konečně někomu dojde trpělivost a uklidí ji ze scény.

V tomto případě musím hodnotit příběh, svět a řemeslo samostatně.
Po řemeslné stránce je kniha čtivá, velmi dobře napsaná, protože jinak bych ji nedočetla... Skribovani je tak praštěný, promyšlený, že to jaksi funguje. Vůbec celá propracovanost toho světa je obdivuhodná a proto mě to bavilo číst. Usilovně jsem snažila nedomýšlet příčiny, následky a důsledky zákonitostí světa, protože by mi to zkazilo čtenářský zážitek.
Příběh bude více souznit s mládeží. Asi proto jsem se ztotožnila více s prostředím (byť naivním) než s postavami. Ačkoliv dějově byl příběh pestrý, plný (očekávaných) zvratů, působí jednoduše vlivem dialogů. Aby to mohlo YA, je tam příliš nadávek a násilí.
Nešvarem knihy jsou zbytečné věty v dialozích a opakování slov - hrozně, strašně. Odnesla jsem si alergii na slova štruncl a krundění. Celkově je kniha velmi dobrá a za přečtení rozhodně stojí.

6 14.07.2023

Začátek je lehce zmatený. Skupina chlapců na opuštěném ostrově. Pouze chlapci, žádné dívky, žádní dospělí. Nenápadně je zmíněná havárie letadla. Poloha ostrova je neznámá. V hlavní roli je pozorování chování skupiny lidí, chlapců, kteří se musí vypořádat s extrémními podmínkami i sami se sebou. Tento motiv je opakován v různých obdobách. Kniha se stala inspirací pro pro seriál "Survivor".

5 30.05.2023

Ke koupi mě nalákal název. Obsah je obdobným způsobem prostoupen vulgaritami. Končím na str. 38. Netuším, co se mi autor snaží sdělit krom vlastních mindráků. Mám u pr**le, jestli na další straně dojdu k prozření. Tím je pro mě účel knihy splněn...

Jan Rendl ušel pořádný kus cesty. Klobouček smekám. Každá stránka je jenom špička ledovce. Z tak časově a kilometrově dlouhé cesty je bezpochyby mnohem více zážitků, než kolik se vešlo do jedné knih. U každé fotky jsem si přála vidět pár dalších a slyšet k nim historku, co to je, kde... Je dobré, že autor sám přiznává, že riskuje až za hranu, a připouští, že by za to mohl zaplatit vysokou cenu. Asi to bude mít dost společného s jeho nepoučitelnou zálibou v nerespektování hranic, pravidel a předpisů. V tom tkví má silná antipatie s autorem. Opovrhuje středoevropskou (materialní) kulturou. Hm, ok. Nicméně tato materiální společnost poskytla vybavení, léky, oděv aj., co si s sebou vzal do jižní Ameriky. Ta samá kultura mu umožnila tam odletět a platit/výbírat z bankomatů kartou. Na toto vše taky nějak získal finance, že... Poučka zní: "Nekousej do ruky, která tě krmí."
Jedno mínus za uspěchanost snad už od první třetiny knihy. I stovky kilometrů, dny a snad i týdny byly dost šup šup, oproti úplnému začátku.
Druhé mínus, že kniha končí na hranicích Bolivie. Bez vysvětlení, co bylo/bude dál.

5 26.03.2023

Když stačí použít jedno připodobnění, tak zde jich je několik. Kdo se v tom má vyznat? Nekonečné rozhovory o sexu. Přitom se ten příběh dá odvyprávět jednoduše, jak ukazuje závěrečné shrnutí. Asi to tam musí být, aby čtenář pochopil, o čem to celou dobu četl. Výsledek s Richardem? Hurá! Nevěřím, že to vydrží. Anita je všeobecně tak dominantní, že všechno a všichni musí skákat podle ní. Není snad nikdo, s kým by se nepohadala a s kým by měla přátelský vztah bez sexu. Co a koho neovládne, to musí být eliminováno. Za mě už překročila z šedé zóny do ... Harlekýni upoutali moji pozornost. Na začátku. Jejich potencionál by šlo využít lépe. Takhle problikli jako jedna z Perseid.

19.02.2023