Rumový deník

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Americký novinář Paul Kemp nastupuje na místo redaktora v anglicky píšících novinách v hlavním městě Portorika, San Juanu. Končí padesátá léta a Portoriko se stává americkým turistickým rájem. Paul už poznal mnohá povolání a prošel kus světa. Tulácký život se mu sice zajídá, ale zároveň se děsí představy, že by se usadil. Tak jako Portoričané utíkají z ostrova do Spojených států za vidinou lepšího života, utíká i Paul z domova, z univerzity, z Ameriky. Nikam se však nedostává, protože by musel nejprve uprchnout sám před sebou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35192/rumovy-denik-35192.jpg 3.791
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Volvox Globator
Originální název:

The Rum Diary, 1998


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Rumový deník

MilaSliacka
předevčírem

Svědectví o tom, jak se žilo a chlastalo americkým novinářům v Portoriku na přelomu 50. a 60. let.

Thompson se snažil knihu vydat ihned po jejím vzniku, ale nikdo o zápisky z mejdanu plného alkoholu a násilí tenkrát neměl zájem. Asi to na tehdejší americkou společnost bylo moc syrové čtení. Rumový deník tedy ležel přes 40 let v šuplíku a byl vydán až v roce 1998, to už měl Thompson na svém kontě řadu jiných úspěšných knih.

Legenda praví, že novelu v 90 letech ‘objevil’ Thompsonův přítel Johny Depp. Později, v roce 2011, vnikla (dost volně pojatá) filmové adaptace Rumového deníku, ve které si Johny zahrál hlavní roli. Škoda, že už byl Thompson po smrti a nemohl se vyjádřit k tomu, jak plod jeho gonzo* novinařiny zmutoval ve veselou romantickou komedii.

Pro mě je tato novela výletem do světa maniaků a pochybných existencí, temné strany tehdy prosperující (pan)americké společnosti. Přes všechnu špínu, kterou obsahuje, je místy poetická. Když píšu v recenzích, že vylétávám atmosférické čtení, mám tím na mysli přesně tohle:

„ V prvních hodinách karibského dne je něco tak svěžího a čerstvého. Ve vzduchu visí šťastné očekávání, že se něco stane, snad rovnou před vámi na ulici nebo za prvním rohem. (…) Samá příjemná rána, slunce pálilo, vzduch byl svěží a plný příslibu, že už konečně dojde na ten pořádný kšeft, a já měl pocit, že kdybych byl jen trochu rychlejší, mohl bych dohonit ten prchavý přízrak, který zůstával vždycky krok přede mnou.Pak přišlo poledne a ráno vyprchalo jako zapomenutý sen. Mučil vás pot a zbytek dne hyzdily mršiny věcí, které se mohly stát, ale nepřežily to horko. Když se slunce doopravdy rozpálilo, sežehlo všechny iluze a já viděl, jak Portoriko opravdu vypadá – je nízké, nevlídné a přeplácané – tady mě nic dobrého nečeká.“

*Gonzo žurnalismem Hunter Thompson nazval (svůj) styl psaní, kdy se jako novinář ocital uprostřed příběhu a stejně jako o fakta se jeho články opíraly i o osobní zkušenost.

soukroma
26.07.2022

Autobiografické povídání o několikaměsíčním pobytu amerického novináře v San Juanu v Portoriku v 50./60. letech je přesně takové, jak si tu dobu a místo představujeme odsud (poučeni i jinými "klasiky"). Špína, nepokoje, v lihu naložení novináři, a pokud si neužívají v baru, tak si zábavu najdou někde jinde, i na pláži s nějakou děvou.
Nezaujalo, nelíbilo.


MartyManCZ
10.06.2022

Krásně plynoucí příběh, stejně jako životní tempo Paula Kempa. Pomineme-li dobu a místo, tak takovýmto obdobím jsem si také v životě prošel a tak bylo zajímavé se na něj podívat trochu zvenčí. Asi jsem čekal jsem nějaký větší plot twist, který by dějem více zamával. Pár dramatických situací příjde, ale nic tak brutálního...a tak vcelku v poklidu dokloužeme až do konce.

Criosphinxx
16.03.2022

Noo… na to jak jsem byl unešenej ze Strach a hnus, tak tady jsem se celkem nudil. Nečetlo se to špatně, ale prostě mě to nedokázalo nějak udržet u knihy a po kapitole jsem to musel vždy odložit. Každopádně v tom jde autorův styl psaní znát a věřím, že dost z toho opět zase sám prožil. Občas jsem měl kocovinu i s hlavní postavou a to jsem ani pít nemusel, ale prostě to nebyla pro mne tak zábavná a vzrušující jízda. A ještě dodám, že v této knize rozhodně nenajdete žádnou hlubší pointu a ani životní moudro. Snad jen… rum je šílenost!

nicolettkaa
26.01.2022

Musím přiznat, že jsem vůbec nepochopila smysl této knihy. Četlo se to celkem dobře, ale....nic mi to nedalo. Kdysi jsem viděla filmovou verzi a z té jsem měla naprosto stejné pocity.
Tohle není nic pro mě, asi jsem čekala něco jiného.

Anette99
10.08.2021

Příběh novináře Paula, který přijel pracovat pro místní, poněkud skomírající noviny. Brzy se spřátelí s kolegy, se kterými tráví většinu času pitím a flámováním, pracuje se zde jen málo. Kniha se četla velmi dobře, celý příběh je protkaný pitím, pohodou, přátelstvím, zábavou, erotikou a vlahými letními rány, ale také nebezpečím skrývajícím se ve městě. Místní umí velice ohnivě slavit, ale vzápětí jsou schopni jeden druhému vrazit nůž pod žebra. Pro mě pohodová, často úsměvná oddychovka.

MikulášV
13.05.2021

Byla to docela jízda. Parádní zápisník zážitků novináře, který píše v umírající redakci v San Juanu. Sledujeme příběh hlavní postavy - novináře Paula Kempa, který tráví svůj čas v Portoriku prací, pitím a flámováním. Jeho chaotický život a utíkání z místa na místo ho už unavuje, ale představa toho ,že se usadí ho děsí.
Z knihy je cítít atmosféra retro Portorika. Jde částečně o autobiografickou knihu, kterou HS Thompson napsal ze vzpomínek při pobytu v Portoriku.

OdvaznyMladyMuz
12.12.2020

U autorova románu Strach a hnus v Las Vegas jsem si všiml, že zhruba v polovině začíná ztrácet tah na bránu. Tady je ten tah na bránu utopenej v chlastu ještě o něco dřív. Počáteční alkoholické opojení opadlo a já velmi záhy začal čtenářsky střízlivět. Takže je nasnadě položit si zde zásadní otázku. Má smysl takovou knihu vůbec číst? Není lepší si jít vylít hlavu do nejbližšího baru a pak nadrátovanej hledat svou vlastní identitu skrze levnej burger u pultíku oblíbeného fast foodu?

Jelikož v opilosti nejsem schopen spočítat, kolik jsem do sebe hodil piv, takže možnost, že bych se opil a u toho četl Rumový deník je velice naivní a nepravděpodobná. Nabízí se možnost podívat se na film s Johnnym Deppem v hlavní roli a u toho se opít. Opilost by snad aspoň zmírnila trapnost toho filmu. Protože za střízliva je to navoněná bída.

Kdybych měl udělat malý žebříček kvality, tak u mě vítězí vlastní opilost, následovaná knihou o opilosti Huntera S. Thompsona a na třetí místo - v tomhle případě je to však místo poslední a poslednímu medaile nenáleží - bych zařadil film o přehrávajícím opilství Johnnyho Deppa.

Knize samotné dávám dva týdny v odmašťovně, z nichž posledních jedenáct dní se člověk těší na pivo.

1