GošaGoša
komentáře u knih
151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Dívčí románek s cestovatelskou tématikou. Jako cestopis to neberu, když dobrá polovina je o psovi a závěr první větu potvrzuje. Za otevřenost (nezaměňovat s upřímností a pravdivostí) musí autorka počítat s adekvátní reakci čtenářů. Nebýt názvů a metrů, tak podle popisu nerozeznám Alpy, Tatry a Beskydy. Prostě ne. Krpal sem, krpal tam, blbý mraky, blbý les, nádherný rozhledy, azuro... Honem honem nahoru, fotka, honem honem dolů, hlavně mít spaní s výhledem... Živit se čokoládičkama a čínskýma polívkama? Tak z tohoto jsem si na zadek nekecla, i když jsem tušila, co mě čeká. Dobře mi tak...
Hu! Povídky Dědka Čucháka
Ondřej Neff
Tenhle kousek bylo potešením číst, byť to žánrově nebyla uplně moje skupina. Tempo vyprávění mi nechávalo dostatek prostoru, abych vnímala i prostředí, v jakém se postavy pohybují. Tohle mi chybí u spousty současných převážně akčních S-F a F. Hezká ukázka, že akce a drama nemusí mít vražedné tempo akčních her či filmů, aby si udržela čtenáře.
Hakuna Matata
* antologie
Obyčejné příběhy o obyčejných lidech. Ta hloubka, skrytá za tou prostotou, mě zcela dostala, dojala a odzbrojila. A navíc propojené napříč kontinenty. Je úplně jedno, kde žijeme, jakou máme barvu pleti a stejně toho máme více společného než rozdílného.
Bůh Černého lesa: Povídky o bestiích
* antologie
Vítězná povídka je top. Výborně napsaná a v paměti mi utkvěla asi nejvíc. Pak "Jakub už se ničemu nediví", kvůli charakteru hrdiny, který ladil s jeho novými kamarády.
Praví bastardi
Jonathan French
Po přečtení jedničky jsem tušila, co můžu očekávat. A plně se mi toho dostalo. Doufala jsem, že to rozmotávání přijde od půlky. Tentokrát až na posledních cca 150 stranách. Tím, že autor zvraty avizoval dopředu, zajistil předvídatelnost. Jediné překvapení byla ta na konci, co je vytáhl jak králíky z klobouku. Ten svět, kde se příběh odehrává, je lépe podaný než příběh samotný.
Šedí bastardi
Jonathan French
Nechala jsem se nalákat na anotaci a recenze. Líbilo se mi, že hlavní hrdinové nejsou lidi nebo trpaslíci. Jenže... Humor založený na pohlavních orgánech je vtipný jen jednou. Také se příliš často opakoval vzorec, že když si je někdo něčím jistý, bude to určitě jinak. Nuda! První polovina knihy tak byla spousta bla bla, druhá polovina lepší. Zajímavější byl svět jako takový, než příběh Šakala, kterému vždy někdo všechno příhodně vysvětlil. Celkově to bylo tak epické, až to bylo lehce trapné. Nejvíc mi trnuly zuby s množství označení pro divočáka. A ještě má každé prase jméno! To samé šlichťáci.
Mám i druhý díl. Doufám, že bude lepší než Šedí bastardi...
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Do popředí se dostává Gerald. Hurá! Využívání pohádek tam stále je, ale aspoň ne tolik jako v prvním díle. Yennefer nesnáším od prvního okamžiku a Marigolda stejně tak. To ztěžuje čtení. Skalní fanoušek Zaklínače ze mne nebude...
Zakázané slovo: Povídky o alternativní historii
* antologie
Vítězné povídky mě překvapily, jak dobře se mi četly. Hned několik jich bylo prudce aktuálních a až děsivě reálných. Největší dojem na mě udělal Gálí a Zakázané slovo. Povídka Bílý má rukopis, který ve mně evokuje tvorbu J. Červenáka. Kouzelná zvířata byla dobrý nápad. Celkově lepší než jiné sbírky z jiných soutěží. Doufám, že chuť pořádat soutěž vydrží Gorgoně ještě dlouho.
Tvůrčí psaní pro každého 2
Markéta Dočekalová
Po celou dobu čtení a tvoření jsem se nemohla zbavit dojmu, že se mě autorka snaží natlačit do škatulek a cestiček sterilnosti. Na jednu stranu říká tvořte, ale mezi řádky mi zní: "Pokud nesplníš A, B, C... tak jsi nedostatečná. Nenapíšeš kvalitní knihu a nikdo to nevydá a nebude číst, prototože jsi nesplnila A, B, C." Tento přístup bytostně nesnáším. Psaní a zvlášť to tvůrčí je pro mě o fantazii a svobodě. O tom je umění a proto u mě neobstojí pravidla "musíš-nesmíš". V názorech na talent, resp. řemeslo vs. talent, se s ní rozcházím. Neumím si představit, že opravdu někdo přijde do nemocnice a řekne: "Dobrý den, já jsem spisovatel. Chci si vyzkoušet vaši práci, abych o tom mohla napsat." Sriál Ulice není počin, který je hodný chlouby. Autorka říká, jak nakladatelství nemají čas číst dlouhé maily, úvody a vůbec cokoliv a pak její forma oslovení nakladatele je jako z jiného světa. Tak to možná funguje jinde, ale do českého prostředí mi to nesedí. Zvlášť když jedním dechem dodává, že nakladatelství nezřídka nereagují i přes veškerou vaši slušnost a dyplomacii. To si odporuje s mojí zkušeností.
Knihu bych nedoporučila začátečníkům! Svedla by je z cesty přirozeného rozvoje a poznávání. Ten, kdo již píše nějakou dobu, už dokáže rozlišit, co mu pomůže a co ne.
Jsou mnohem lepší knihy a weby pro rozvoj kreativity a psaní.
Inkubovy sny
Laurell K. Hamilton
Anita už dlouho není tou, jakou jsem ji měla ráda na začátku série. A tady dorazila na dno. V kontextu knihy to berte jako dvojsmysl.
Autorka věnuje příliš mnoho místa na ony scény, pro něž už se nenamáhá používat slušný slovník. Stupidní, do extrému vyšroubované hádky na ještě hloupější a extrémnější témata nenechaly prostor pro seriózní děj. Jediné, co je schopné Anitu někam posunout, je metafyzično. To samé platí pro vyšetřování případu, který běží na pozadí ve stylu "aby se neřeklo".
Uzavření je odbyto pouhým shrnutím, díky čemuž se cítím ochuzeně o pořádný závěr. Drama už není kam dál stupňovat, tak je naznačeno, že na scénu vstoupí ještě mocnější a strašidelnější upíři než jsou vládcové měst. Aspoň, že Richard uznal, že choval jako hajzl...
Posledních několik dílů si říkám, že další díl už nečtu, protože to jde z kopce. Ale pak stejně po dalším dílu sáhnu s nadějí, že to bude lepší...
Křížová palba
Štěpán Kopřiva
Víc tak skvělé napsaných knih jako je tato! Policista, co řeší krom případů také osobní dilemata. A k tomu Praha pohledem obyčejného člověka, citlivě vyzdvižené detaily, hloubka a propracovanost. Jízda na konci byla na hraně věrohodnosti, ale situace si to žádala. Hlavně v závěru jsem hltala každé slovo. Těším se na další knihu od pana Kopřivy.
Zahradničení bez rytí
Charles Dowding
Úžasná kniha překypující nápady a inspirací. Líbí se mi myšlenka soběstačnosti nejen jako člověka, ale i zahrady jako takové. Nicméně každá zahrada potřebuje péči. Velké množství návodů od sázení, pěstování, zpracování, přes vaření, kosmetiku až po přípravky na úklid posunují zahradničení za hranice záhonů. Povzbuzující je také absence rád typu "musíš-nesmíš". Za každým řádkem je obrovské množství zkušeností, nezdarů i úspěchů, které ani není možné vměstnat do jedné knihy. Doporučuji také sledovat autora na YouTube. Na závěr musím upozornit, autor to v knize také zdůrazňuje, že rady a návody je potřeba přizpůsobit lokalitě, kde svou zahradu máme. To platí i pro druhy a odrůdy plodin.
Valard & vejce na draka
Jan Marvel Horn (p)
Z této knihy mám poněkud rozporuplné dojmy. Netradiční pojetí, pohádky, mytologie, středověk a současnost pohromodě a s vtipem od začátku do konce. V tom asi spočívá to mé ALE... Kdyby pejsek a kočička psali fantasy, vypadala by takto? A K tomu vypravěč, který převzal velení a vstupuje do děje jako Z. Svěrák v pohádce Tři bratři. Styl použitého humoru mi je sice blízký, jenže nezapadá do středověkého, pohádkového světa.
Nemůžu říct, že jsem nebyla varována. Zadní obálku jsem si přečetla před přečtením knihy. I Tak je to jedna z těch lepších knihy, co jsem nedávno četla. Ilustrace se povedly!
Pekelný pastýř
Oskar Fuchs (p)
Mělo to potencionál! Otevřete vchodové dveře a kouká na vás ovce. Škoda, že to pokračovalo jako laciná střílečka, bez svědomí, výčitek, slitování. Stejně snadno jako hlavní hrdina přepnula i jeho ex a následovala jeho příkladu. Jako vážně? Jako v PC hře, kdy postava na určitém levelu získá pomocníčky, co za ní běhají vždy a za všech okolností. Co následovalo pak, je psychedelická slátanina všeho s bonusem politických narážek, vtípků, různých hlášek a snahou tomu celému dát velkolepost Marvelu. Že zničili Prahu, to neřeším. Ale z jakýho důvodu se musí velká část děje odehrávat v Praze? Zase! Jakoby neexistovala jiná města dost dobrá pro městskou fantasy. A ten stupidní trend napodobovat Kulhánka a Kotletu je trapný. Za mě ne. Pekelný pastýř je béééčko béééčko...
Rytíř Sedmi království
George R. R. Martin
Působí to jako součást velkého celku a ne jako tři navazující povídky. Nevím, jestli víc prostředí slouží příběhům, nebo jestli příběhy jsou záminkou pro prezentaci Sedmi království. K čemu jinak je nadmíra heraldiky, genealogie, když to pro děj není nutné. Napsané je to skvěle a čtivě, ale turnajové pasáže, kdo koho shodil z koně a jak, jsem přeskakovala. V nejedné postavě jsem poznávala předobrazy postav z Hry o trůny jako John Snow, Cersei, Pavouk.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Hezky ze života napsané. A navíc s pořádnou dávkou humoru. Obyčejní hrdinové, vývoj charakterů a uvěřitelný scénář. Nebýt doslovu, věřila bych autorovi, že u policie pracoval. Skvělá práce! Líbilo se mi, jak z ničeho dokázal případ vyřešit.
Vojna s besmi
Juraj Červenák
Gorja je výborný společník. Když je potřeba dialog, tak je po ruce a jinak může klidně nahánět vlčice a čtenář o něm ani neví. Nebo dodá bojovým scénám nový rozměr. Za mě byla výborně zpracovaná polednice. U poslední povídky mě vytáčelo střídání scén jako, když děcko zhasíná a rozsvěcuje. Čtivý rukopis autora a dovednost udržovat pozornost v napětí je top.
Bouře a vzdor
Leigh Bardugo
Jednička byla lepší. V tomhle díle se prostředek jaksi vlekl. Asi za to mohly všechny ty porady. A konec mi utekl zase až moc rychle a nechal otevřené vrátka pro další díl. Nemůžu říct, že bych někomu fandila, protože každý charakter je jako mince - má dvě strany. A je patrné, že autorka s tím pracuje. A ano Mal i Alina jsou místy na facku.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Plynulé, čtivé, přehledné vyprávění. Jsem ráda, že věkem nepatřím do cílové skupiny, protože mi to snadněji umožnilo číst s nadhledem a jen si vychutnávat příběh v pohádkové atmosféře. Ovšem ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, protože jakoby autorka přepokládá, že už ten svět znám. Hrdinka se z šedivé myšky hvězdou stala velmi rychle, ale nikoli zadarmo, takže to je za mě dostatečné, abych to skousla. Je to určeno mladším a věřím, že se jim to líbit bude.
Vlci
František Kotleta (p)
Vážně to napsal Kotleta??? Postrádá to snad vše, co to postrádat může. Je to ploché, hloupoučké, předvídatelné, chybí tomu vtip, překvapení. Působí to uspěchaně, hrubě a nevkusně. Intimní scény osekané na pouhou kopulaci. Bylo to ještě horší, než jsem očekávala. Dalším knihám od Kotlety se budu vyhýbat velkým obloukem. Není dobré psát s odkrveným mozkem a inspiraci hledat v jistém druhu filmů.