lulucinax
komentáře u knih
Lady Aradia: Skutečný příběh české dominy
Lenka Blažejová (p)
Lady Aradia je velmi intimní zpověď české dominy. V knize se střídají kapitoly z jejího života, jak dospívala a jak se dostala k této profesi a kapitoly ze studia, ve kterém prováděla své konzultace.
Rozhodně jsem se dověděla o různých typech zvrhlostí a fantaziích lidí, které jim Lady Aradia ráda plnila a vyžívala se v tom. Místy jsem si říkala, jo to by šlo, ale ve většině případů jsem jen kroutila hlavou a říkala si, jestli ti lidé spíš nepotřebují nějaké psychiatrické léčení.
Nejsem puritánka a chápu, že každého vzrušuje něco jiného. Ale přišlo mi, že toho ponižování tam bylo prostě moc a bylo mi z toho občas dost špatně.
Každopádně oceňuji upřímnost autorky a její odvahu takovou knihu podle pravdy napsat.
Mezi nimi
Veronika González
Skvělý vztahový román nabitý emocemi. Kniha mě ihned vtáhla a nepustila až do samotného konce.
Je to příběh tří sester a jejich matky, je o neporozumění a křivdách mezi nimi. A mezi nimi stojí muž, David, který je propletený, více či méně, do jejich životů. Byla jsem zvědavá, jak z toho všeho vybruslí a dostalo mě to.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nejnovější "vztahovka" od Petry Soukupové. Nevím proč, ale úplně mi nesedí styl psaní autorky, ale její knížky pořád zkouším, protože o rodinných dramatech čtu celkem ráda.
Teď k samotné knize. Anotaci máte v komentáři a já si vždy u takové knihy říkám, proč lidé zůstávají v toxických vztazích, proč se pořád doprošují, přestože se k nim druzí (rozuměj rodina) chová tak hnusně. Samozřejmě, že je těžké se úplně odříznout, ale minimálně by se nad tím člověk měl pozastavit a popřemýšlet, zda mu ten člověk stojí za vlastní zničené duševní zdraví.
Takže ano, tahle knížka vás bude štvát.
Konec mi přišel dost useknutý. A celkem mi vadily i chybějící uvozovky u přímé řeči. Nečetlo se mi to moc dobře. Nicméně, pokud budu číst (a já myslím, že asi jo) ještě nějakou knihu od autorky, bude to za delší dobu.
Neobyčejná Grace
Fran Littlewood
Neobyčejná Grace je román psaný s lehkou ironii, u kterého se zasmějete i rozpláčete zároveň. Je plný emocí. V průběhu jednoho dne Grace přemýšlí o svém životě, co se stalo a jaký to mělo dopad. A vy do poslední chvíle víte, že se něco stalo, ale nevíte co konkrétně.
Grace hodně řešila svůj vztah se svou šestnáctiletou dcerou, která se od ní odstěhovala k otci. Grace to ale takhle nechce nechat a vydá se na dlouhou a strastiplnou cestu. Grace nejde nefandit, i když si způsobí tolik zbytečných problémů, ale ve většině věcí jsem ji chápala a dokázala se do ní vcítit. Sedl mi i styl vyprávění autorky.
Rozhodně doporučuji. Velmi příjemná oddechovka, u které se nebudete nudit, zamyslíte se i nad svým životem a zahřeje vás u srdce.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Knihu jsem dočetla den předtím, než získala cenu Magnesii Literu a trochu mě to překvapilo, i když možná ne.
Dlouho mi trvalo se do příběhu začíst. Kniha je totiž psána v druhé osobě jednotného čísla a dost jsem s tím bojovala. Několikrát se mi stalo, že jsem nevěděla kdo mluví. Tudíž to nepatří mezi lehké čtení a ani tématem ne.
Rozhodně vzbuzuje hodně emocí, dost mě štvala. Hlavně ten dědek. Střídá se tu minulost s přítomností. Naleznete v ní hodně otázek k zamyšlení. Hrdina/autor si pokládá otázku, zda to, co máme uložené ve vzpomínkách se opravdu stalo, zda jsme si neupravili realitu a stalo se to vůbec? Nebyl to jen sen?
Asi kvůli té druhé osobě mě kniha nepohltila, jak by měla, ale byla každopádně zajímavá. Zkuste a uvidíte.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Moje první setkání s autorkou nebylo špatné, ale tak úplně mi nesedla.
Zaujal mě námět, kdy autorka zasadila děj do dvou přírodních katastrof - záplavy v roce 1997 a tornádo 2021 plus zmínky o Covidu, no zkrátka hororové čtení.
Na začátku kapitol se nachází lyrická zamyšlení nebo popisy. Dále se tu střídají deníkové zápisy, pak kapitoly Vody (posléze Větru). Trochu to na mě působilo až překombinovaně a mám raději svižnější knížky. Košaté popisování na mě bylo moc, ale chápu, že navozují tu správnou atmosféru.
K samotnému ději, zápletka fajn, ale já mám vždy problém, když se v knize objeví mysteriózní prvek, který nelze logicky vysvětlit. No jednoduše, není to můj šálek kávy, ale za přečtení jsem ráda, můžu si ji s klidem odškrtnout.
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
Takový název nemůže neupoutat! A v průběhu čtení si jen říkáte:„Aha. Tak to se ti nedivím.“ Takže kniha nepatří mezi lehké čtení. Jedná se o biografii herečky, která vlastně nechtěla vůbec nikdy být herečkou, jen chtěla dělat radost mamince a nechtěla ji zklamat. Možná by ji pak měla raději?
Zkrátka příšernost, když si rodiče vynahrazují své ambice skrze své děti. Kniha je velmi dobře zpracovaná a četla se mi pěkně.
Situace v knize vzbuzují velké emoce. Opět se potvrzuje, že rodiče své děti dost ovlivňují a některé opravdu radikálně. A já si říkám, proč se ve školách neučí o správné výchově, ale co je správná výchova? Není to jednoduché a věřím, že každý dělá co může a co je pro jeho dítě nejlepší, ale pak se najdou takové extrémy, u kterých prostě žasnete.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
Tak tohle teda nebylo vůbec pro mě. Bizarní, nechutné, divné a hodně šílené. Ale četla se dobře.
Asi chápu na co autor narážel. Scifi scénář zavedený do extrému. V rámci ochrany dětí nemůže žena vychovávat dítě sama, takže pokud otěhotní, musí si ji muž vzít a musí s ní setrvat až do smrti. (Jako kdyby manželství bylo zárukou šťastného vztahu.)
Plus další absurdní pravidla.
Hlavní hrdina si má vybrat, zda půjde na 18 let do vězení nebo se ožení s lehce výstřední ženou. Možná kdyby věděl, co se bude dít dál, rozhodl by se jinak a nebo možná ne. Hrdina mi byl krajně nesympatický, vůbec mi ho nebylo líto a čekala jsem, že projeví více iniciativy ve své situaci. A jeho matka se chovala extrémně, ale rozumím tomu, na co autor naráží.
Jak tukoni zachránili strom
Oksana Bula
Opět milý příběh se zvířátky. Oproti Vřesové můrce má méně stran a textu, takže ji budete mít přečtenou za chvilku.
A řekla bych, že by knize prospělo několik dalších vět, aby bylo jednání zvířátek více vysvětleno. Po dočtení jsem byla trochu překvapena, že je konec a vracela se, jestli mi něco neuniklo.
Nicméně si myslím, že sáhneme po dalších příbězích, protože ilustrace jsou nádherné.
Hotel Atlantic
Barbora Šťastná
Autorku knihy jsem potkala na Světě knihy v Plzni. Moc pěkně o své knize povídala, tak jsem neodolala.
Vypráví o životě Ferdy a především o její cestě do Palestiny za druhé světové války. Střídají se zde dvě doby vyprávění během války a po válce. Její příběh byl zajímavý, autorka si musela bezesporu nastudovat hodně materiálů k tématu, ale Ferda mi k srdci nepřirostla, tak nějak mi bylo jedno, co se jí děje. Některé části mě vtáhly, ale některé jsem měla tendenci číst rychleji a myšlenky mi utíkaly od děje.
A ten konec? To jako vážně? Nesedl mi tam. Nicméně mám tu knihu Samotářky, na kterou se těším. Trochu mi připomněla Sůl moře od Ruty Sepetys (loď, válka, katastrofa).
Buď hodná
Irena Piloušková
Kniha mě zaujala na první pohled obálkou i anotací. Trochu jsem tušila o čem bude. Ale nesedlo mi zpracování, respektive první půlka se strašně táhla, druhá už byla lepší.
Autorka přeskakovala mezi různými časovými rovinami a občas jsem se ztrácela, tolik mě to nevtáhlo, přišlo mi to takové rozvláčné.
Rozčilovaly mě skoro všechny postavy, některé méně a některé více a měnilo se to v průběhu čtení.
Nicméně kniha, kvůli tématu, stojí za pozornost a pokud máte rádi psychologické romány, jděte do ní.
Černý dort
Charmaine Wilkerson
Pěkný příběh jedné rodiny, který v sobě skrývá tajemství o životě Eleanor Bennettové, která právě zemřela. Eleanor po sobě zanechala nahrávky, kde se se svým životem svěřuje. A také schovala do mrazáku svůj poslední upečený černý dort.
Ze začátku se bylo těžké soustředit na hodně postav s podobnými jmény, ale pak příběh pěkně plynul a hezky se četl.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Knihu jsem dostala zdarma k nákupu a už dlouho mi ležela v knihovně. Jsem ráda, že na ni konečně došlo a s klidným svědomím se jí můžu zbavit, protože mi absolutně nesedla.
Horory všeobecně nevyhledávám, ale tahle ani moc strašidelná nebyla, občas jsem se i zasmála nad činy hlavních hrdinů. V knize jsem objevila několik nelogických věcí. Chápu, že adrenalin může udělat svoje, ale Dorran mi přišel jako superhrdina a lezl mi na nervy, jak nerespektoval Clare a hrál si na hrdinu.
Celkově se mi zdál příběh dost nevěrohodný a od „Královny hororu“, jak se píše na obálce, jsem zkrátka čekala víc.
Za co dávám dvě hvězdy a co se mi líbilo je čtivost a krátké kapitoly, díky kterým stránky rychle odsýpaly.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Tyhle fragmenty, jak už název napovídá, ukazují takové střípky, různé situace ze života, ve kterých se hrdinové ocitnou.
Někomu by mohlo vadit, že většina povídek je neukončených. Mně to nepřišlo na škodu, jen u některých jsem byla zvědavá, co by se stalo dál, nicméně určitě vybízí k zamyšlení.
Soubor obsahuje 18 povídek a rozhodně vás překvapí, protože nevíte, co čekat. Některé byli smutné až depresivní, podivné i psycho a u některých jsem se zasmála.
Celkově se mi většina povídek líbila a vypíchla bych: Tyhle fragmenty, Samozřejmě, že se podívala, Delirium, Poslední rozloučení...
Róza a Sam - Uloupené lupení
Cathon (p)
Malá holčička Róza se svou pidipandou řeší záhadu.Příběh je krátký akorát na jedno uspávání a je velmi povedený. Na konci samozřejmě čeká rozuzlení a ponaučení. Mám jen jednu výtku. Konec mi přišel poměrně useknutý, uvítala bych stránku navíc.
Nicméně dětem se příběh líbil a četli jsme ho již opakovaně. Ilustrace moc pěkné a rozhodně stojí za přečtení.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Kniha Opozdilec od Belgického spisovatele byla vybrána jako bonusová kniha ve čtenářském klubu a po přečtení anotace jsem věděla, že do ní půjdu. Zkrátka šílenost. Sedmdesátičtyřletý muž předstírá demenci, aby se zbavil manželky. Kniha je napsaná velmi čtivě a i humorně, přestože se bavíme o celkem depresivní situaci i prostředí.
Hvězdu jsem srazila, protože jsem nebyla úplně spokojena s koncem. Pokud máte rádi takové řekněme netradiční knihy, určitě zkuste. Hned první věta mě rozsekala.
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Velmi silné biografické vyprávění kluka, který to v životě nemá vůbec lehké. Hned první větou mě zlomil. Vyrůstá v chudé rodině s několika sourozenci, s obyčejnou chladnou mámou a agresivním otcem, který se dme pýchou, že nikdy neuhodí své děti, ale ono násilí nemusí být jen fyzické. Ve škole ho šikanují a posmívají se mu jaký je, jak mluví, jak vypadá, prostě zkrátka proto, že vůbec je.
Kniha vzbuzuje hodně emocí, hlavně soucit, bezmoc, hněv a zuřivost. Celou dobu mi ho bylo líto a přála jsem mu někoho, kdo by ho měl aspoň trochu rád takový jaký je.
Písně dne a noci / Písně noci a dne
Tomáš Král
Děkuji autorovi za zaslanou knihu. Jedná se o netradiční sbírku básní, kde se prolíná poezie s prózou. Autor si pohrál s více perspektivami vyprávění a lze v ní najít i další příběh, možná příběhy. Nevím, zda se mi povedlo rozklíčovat vše, s poezií trochu bojuji :D
Sbírka je i typograficky zajímavě zpracovaná a četla se mi dobře. Bylo fajn si ji dávkovat, protože rozhodně vybízí k zamyšlení. Některé verše mě zaujaly a některé i rozesmály. Hlavní dějová linka vyprávěla o muži, který miluje ženu a ona jeho lásku neopětuje, respektive je s ním, ale jen fyzicky. Přišlo mi, že toto tam bylo omíláno neustále dokola, jen v jiné podobě.
Určitě můžu doporučit těm, kteří se rádi zamýšlejí a chtějí zkusit něco neobvyklého.
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
Velmi osobní a upřímná zpověď autorky o její anorexii a toxických vztazích. Asi každá především v pubertě řešila svou váhu a krásu, jak vypadá a jestli se líbí ostatním, takže téma bezesporu důležité. Petra nám ukázala, kam až taková posedlost vlastním tělem může zajít. Neměla to vůbec jednoduché a litovala jsem ji. Především na začátku, kdy zmínila, že byla v deseti letech obézní. Pardon, ale tohle je selhání rodičů a vždycky je mi takových dětí hodně líto. Poté začala s hubnutím.
Vzpomněla jsem si na sebe, kdy puberta přijde náhle a dětské tělo se mění do těla ženy a najednou máte boky a prsa. A než se rozkoukáte, okolí, většinou vaši nejbližší to ošklivě komentují.
Tehdy jsem si myslela, že slovní spojení „ty si se spravila znamená, že člověk zhubnul. A uvědomila jsem si, že je to dáno společností a jejím nastavení.
No abych to zkrátila, správná výživa by se měla učit na školách a česká kuchyně mi přijde všeobecně nezdravá.
A teď ke knize. Příběh v půlce ztratil dech a autorka se snažila vylíčit všechny hrůzné zážitky a přitom opomněla některé souvislosti a kniha tak na mě působila dost zmateně. Rozhodně by ji prospělo více stran.
Protože pak jakoby zčistajasna byla uzdravená, sebevědomá a v pohodě se svým tělem. Chyběl mi tam popis toho procesu. Sezení s psycholožkou časem vymizelo.
Každopádně oceňuji, že měla odvahu a svou zpověď vydala a doporučuji všem, spíše mladším, čtenářkám, které o sobě pochybují.
Alice
Helena Farníková
Kniha mě nalákala obálkou a názvem, jelikož se moje dcera jmenuje Alice, ale bohužel jsem z ní zklamaná a vůbec mi nesedla.
Hlavní hrdince Alici je 33 let, učí na střední škole psychologii a otevřela si psychoterapeutickou praxi.
Podle chování hrdinky v knize bych spíš řekla, že je jí o deset let méně. Několik věcí mi přišlo nelogických a tím pádem neuvěřitelných. Nebo tedy nechápu, proč je učitelka a navíc psycholožka? Té bych se vyhnula obloukem.
Protože se ze všeho strašně hroutila, nebo protože šla pařit a pít s těhotnou kamarádkou nebo proto, že byla naštvaná na svého otce a přitom dělala úplně to samé. Jo a taky mě tím vším, akorát rozčilovala, pokud jste nečetli mezi řádky.
Co jediné mě zaujalo, bylo dobrodružství s Radimem a pak se celkem srovnala. Naštěstí se kniha četla celkem dobře a byla krátká.