Moje upřímná posedlost jménem anorexie přehled
Petra Lukešová
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě. Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Moje upřímná posedlost jménem anorexie. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (43)
Silný příběh, autentický, otevřený, upřímný. Navíc dobře napsaný, čte se hezky, není to takový ten naivní "deníček". Je to prostě super knížka se vším všudy, a když si představíte, že jde o skutečný příběh... je to síla.
Velmi osobní a upřímná zpověď autorky o její anorexii a toxických vztazích. Asi každá především v pubertě řešila svou váhu a krásu, jak vypadá a jestli se líbí ostatním, takže téma bezesporu důležité. Petra nám ukázala, kam až taková posedlost vlastním tělem může zajít. Neměla to vůbec jednoduché a litovala jsem ji. Především na začátku, kdy zmínila, že byla v deseti letech obézní. Pardon, ale tohle je selhání rodičů a vždycky je mi takových dětí hodně líto. Poté začala s hubnutím.
Vzpomněla jsem si na sebe, kdy puberta přijde náhle a dětské tělo se mění do těla ženy a najednou máte boky a prsa. A než se rozkoukáte, okolí, většinou vaši nejbližší to ošklivě komentují.
Tehdy jsem si myslela, že slovní spojení „ty si se spravila znamená, že člověk zhubnul. A uvědomila jsem si, že je to dáno společností a jejím nastavení.
No abych to zkrátila, správná výživa by se měla učit na školách a česká kuchyně mi přijde všeobecně nezdravá.
A teď ke knize. Příběh v půlce ztratil dech a autorka se snažila vylíčit všechny hrůzné zážitky a přitom opomněla některé souvislosti a kniha tak na mě působila dost zmateně. Rozhodně by ji prospělo více stran.
Protože pak jakoby zčistajasna byla uzdravená, sebevědomá a v pohodě se svým tělem. Chyběl mi tam popis toho procesu. Sezení s psycholožkou časem vymizelo.
Každopádně oceňuji, že měla odvahu a svou zpověď vydala a doporučuji všem, spíše mladším, čtenářkám, které o sobě pochybují.
Související novinky (1)
Válka dvou královen, Tvoje vina a další knižní novinky (19. týden)
07.05.2023
Citáty z knihy (1)
„Bolest je nezbytné zlo.“
Kniha Moje upřímná posedlost jménem anorexie v seznamech
v Přečtených | 70x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 41x |
v Chystám se číst | 41x |
v Chci si koupit | 15x |
v dalších seznamech | 2x |
Toto byla pro mě asi nejvíce silná kniha, kterou jsem kdy četla, co se týče zaměření na tělo a hlavně psychické nemoci. Jasně, každý asi někdy řešil - hlavně v teen věku - svoje tělo a neustále ho třeba řeší do teď, jenže víte, co jsem si u této knihy nejvíce uvědomila? Že to není absolutně potřeba - každý je krásný takový, jaký je.
Autorka vypráví nejen o anorexii, ale i o závislosti na mužské pozornosti a sebevražedn*ch sklonů. Což je opravdu hodně citlivé téma a za srdce to chytne každého.
Co se mi moc nelíbilo, tak to byly určité věci, které mi hlava moc nebrala a nějak jsem nepochopila, proč by to žena někdy kvůli někomu dělala.
Knihu určitě doporučuji každému, aby si přečetl, jelikož si myslím, že autorka rozebírá hodně důležitá témata o kterých by se mělo mluvit.