Lukyn96
komentáře u knih
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Trochu zavádějící název, geografie je jen jeden díl skládanky, ve skutečnosti se jednotlivé kapitoly odkazují i na řadu dalších faktorů: náboženství, historické animozity, politická spojenectví.
Teprve na základě tohoto výčtu autor celkem zdařile popisuje mocenské soupeření mezi státy a důvody ekonomické (ne)rozvinutosti jednotlivých regionů. Zde ale podle mě Marshall málo bere v potaz míru kompetence k vládnutí. Vemme si třeba příklady států DR Kongo a Katar. Oba mají obrovské nerostné zdroje, zatímco první ze států můžeme považovat za nefunkční plný vnitrostátních konfliktů, Katar má taky svoje problémy, ale v porovnání s Kongem z toho jistě vychází mnohem lépe.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Knihu jsem prvně otevíral s tím, že budu číst o drogově závislých lidech kolem dvacítky, takže jsem byl velmi překvapen, že se takové věci můžou týkat i dětí dávno předtím, než vůbec dostanou občanku. Příběh mě bavil, hlavně jeho první část, kde se dozvídáme informace o Christianině zázemí a o tom, proč těm svinstvům propadla. Potom už se to dost opakovalo, přesto jsem pořád četl se zájmem.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
(SPOILER) Překvapilo mě, kolik ve hře vystupuje postav, původně jsem počítal jen s Vladimírem a Estragonem :). Hra je podle mě o čekání na krásnou budoucnost, čas mezi tím holt musíme zaplnit i nesmyslnými činnostmi. V knize mě zaujala zmínka, že pan Godot jednoho z chlapců mlátí a nevycházel z toho zrovna jako vzor ctnosti. Možná i tím autor chtěl naznačit, že nic ideálního neexistuje a že my lidi se k něčemu zbytečně upínáme.
Sedm let v Tibetu
Heinrich Harrer
Vzpomínky rakouského dobrodruha na putování po daleké Asii, když svět nebyl ještě tolik globalizovaný a všichni tam na Evropana koukali jako na zjevení. Kniha obsahuje mnoho zajímavostí o tibetské kultuře a dobře se mně četla i proto, že je členěná do kratičkých kapitol.
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
(SPOILER) Pojednání o největších systémových problémech ČR podle sociologa Daniela Prokopa. Nejvíce mě zaujala asi kapitola o exekucích. Přestože jsem je už předtím považoval za velkou slepou skvrnu naší společnosti, kniha mně odhalila některé další souvislosti. Dále je zajímavé například to, jak možnost předškolního vzdělávání by dětem z chudších českých rodin významně zlepšila jejich budoucí život, a navíc by na tom stát vydělal. Dobré byly také části o migraci (málokdo je absolutně pro nebo absolutně proti, existuje řada mezistupňů) nebo předvolebních modelech veřejného mínění (často chybná metodologie výzkumníků). Celkově je v textu hodně myšlenek, se kterými se i já jako umírněný pravičák ztotožňuji.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
(SPOILER) Kniha především shrnuje ty nejdůležitější události, které Tomáš Etzler v Číně pro CNN a ČT zpravodajsky pokrýval. Většinou jde o investigativní reportáže, které tamnímu režimu lezou na nervy, a proto je Etzler objektem zatýkání, výhrůžek, obtěžování, odposlouchávání a jiných druhů obtěžování ze strany vládní moci (strana 426). Čína se zaštiťuje rovnostářskými ideály, přesto jejich dělníci nemají žádné sociální jistoty, na ekologii se absolutně nedbá, nomádi jsou násilně přeučováni na jiný způsob života, korupce bují a Tibet se velkého bratra bojí.
Kromě toho Etzler popisuje také samotnou práci zahraničního zpravodaje a uvádí, jak obtížně jeho reportáže od nápadu až po realizaci vznikají. Doplněno o některé informace z autorova osobního života včetně toho, co ho k přesunu do zasmogovaného Pekingu vedlo a jakým vývojem jeho vztah k Říši středu prošel. Zkrátka zajímavé a dozvěděl jsem se mnoho nového.
Mráz přichází z Kremlu
Zdeněk Mlynář
Paměti někdejšího vysokého představitele KSČ Zdeňka Mlynáře, které mně přinesly některé nové informace o souvislostech a osobnostech té doby. Názor na komunismus mám ale pořád stejný a nechápu, že ho někdo mohl desítky let prosazovat, byť z liberálnějších, reformních pozic. Autorovi slouží ke cti, že nakonec prozřel i to, že název knihy evidentně zvolil dost výstižně.
Pán much
William Golding
Dílo ukazuje to horší, čeho je lidstvo schopno, autor při psaní nejspíš vycházel ze svých pracovních zkušeností a z problémů, které svět tenkrát sužovaly. Kniha plná symboliky a politiky. Kdo chce Pána much lépe pochopit, tomu doporučuji poslechnout si výborné shrnutí na youtube. https://www.youtube.com/watch?v=5jLHAZhCsjk
Fenomén Angela Merkelová: Portrét jedné éry
Martin Jonáš
Pohled na soudobé Německo pod vedením kancléřky Merkelové. Její éru autor vykresluje střízlivě, uvádí jak silné stránky její osobnosti a politických kroků, tak i to, co se jí nepovedlo. To vše na pozadí nejen velkých světových událostí, ale i celkem nenápadného vnitropolitického dění, na které Merkelové vláda reagovala. Tato výborná kniha o dobré političce mně rozhodně rozšířila obzory.
Banánová válka
Karl Heinz Poppe
Příběh nic moc, ale knihu jsem četl hlavně proto, abych se něco dozvěděl o tehdejší politice Střední Ameriky, což se splnilo.
Konzervatismus dnes - Politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu
František Mikš
S většinou tezí Fialy a Mikše souhlasím, takže se dále věnuji jen bodům, u kterých mám trochu jiný názor.
Především mě trochu zarazilo, že autoři zpochybňují zásluhu evropské integrace na téměř osm desetiletí trvajícím míru na našem kontinentu (bývalou Jugoslávii nepočítám, protože tyto státy se tehdy na projektu sjednocování Evropy ještě nepodílely). Podle mě však tyto faktory úzce souvisí, protože EU nabízí platformu, kde spolu jednotliví představitelé komunikují, vyjednávají, a tak ve výsledku není důvod sahat ke zbraním.
Dále autoři knihy vyjadřují stanovisko, že si nepřejí hlubší integraci EU, ale o několik kapitol dál volají po tom, aby spolu státy spolupracovaly v boji proti masové migraci prostřednictvím úpravy sociálního systému všech členských států tak, aby sem migranti nepřicházeli za ekonomickými výhodami, budováním azylových táborů a vojenské přítomnosti uvnitř nestabilních regionů nebo prostřednictvím společné ochrany hranic Schengenu. Tyto teze vnímám jako vzájemně neslučitelné: buď státy mezi sebou budou intenzivněji spolupracovat a posílíme roli EU, a nebo to nepotřebujeme a unijní pravomoci zůstanou stejné.
Podle Fialy a Mikše je špatně, že staré členské státy chtějí, aby se nové členské státy podílely na řešení migrační krize. K tomu bych podotkl to, že horší pozice západních zemí je do značné míry zapříčiněna prostě geografií, neboť migranti se do Evropy ve velkém měřítku dostávají přes od nás vzdálené Středozemní moře. Proto se domnívám, že i východ by některou formou měl přiložit ruku k dílu.
Moje předposlední poznámka se týká "hejtu" autorů na členství Řecka v eurozóně -přece ekonomicky chudší stát nemá mezi ostatními členy co dělat! S tím také úplně nesouhlasím, protože eurozóna je hlavně politický projekt. Vždyť například ve všech 50 státech USA se také platí stejnou měnou, i když jednotlivé části federace jsou mezi sebou taktéž velmi různorodé - i tam mezi státy existuje solidarita.
A nyní můj poslední postřeh, Brexit. Ano, EU rozhodně není dokonalá, ale zároveň nemám pocit, že by si Velká Británie po svém odchodu polepšila (naopak čelí odlivu levné pracovní síly a s tím souvisejícím problémům, obnovení cel atd.). Navíc politická kampaň pro brexit uvnitř Británie byla do značné míry lživá (onen nápis na autobusu slibující obrovské ušetřené finanční prostředky), což autoři v textu zcela pomíjejí.
Kniha určitě stojí za přečtení, byť já osobně mám blíže ke křesťanské demokracii, než ke konzervativní pravici Fialova typu.
Hana
Alena Mornštajnová
Haně jsem se dlouho vyhýbal, protože jsem si myslel, že je to jedna z moderních povrchních knih. Opak se ukázal být pravdou, když autorka píše o tak závažných věcech jako je epidemie tyfu, komunismus, nacismus a o dalších jevech. To vše vykresleno na pozadí hezky vystavěného příběhu několika rodin z různých časových období v menším městě tehdejšího Československa. Oslovilo mě, že autorka zmiňuje i některá historická fakta ve vztahu k Židům včetně jejich živoření v koncentračních táborech. Také mě zaujalo, jak příběh zpočátku vykresluje Hanino podivínství a v průběhu času vyplouvá na povrch, z čeho její chování pramení. Ztotožňuji se s vysokým hodnocením knihy zde na databázi a také já ji doporučuji k přečtení.
Renesanční filozofie
Aleksandr Chaimovič Gorfunkel
Autor mě stručně a výstižně provedl renesanční filozofií. Víc nepotřebuji, proto kniha plně splnila moje očekávání.
Oheň
Henri Barbusse
Knihu jsem četl před pár lety v létě na lavičce, přesto mě z některých scén mrazilo. Zajímavě a naturalisticky popsané zážitky vojáků z první světové války.
Pan Mercedes
Stephen King
Začátek mě chytl, útok autobomilem je pro detektivku neobvyklý námět, i když v reálném životě se podobné atentáty jednou za pár let bohužel dějí. Jako nejpozoruhodnější jsem v knize spatřoval vyšinuté myšlenkové pochody Pana Mercedesa. Hlavní dějovou linku vysloužilý detektiv vs mercedesový vrah v mých očích předčily i ty vedlejší blbůstky s otráveným masem, zaskočeným jablkem a tak. :) Četby knihy nelituji, ale žádná bomba to nakonec nebyla. =)
Den Trifidů
John Wyndham (p)
(SPOILER) Velkou Británii i celý svět zasáhla ničivá rostlina druhu trifidů, jejichž uměle vyvolaný vznik nedokázal nikdo zachytit, což tak trochu představuje paralelu s dneškem, kdy se potýkáme s virem Covid-19: "Rusové, jak jim bylo vlastní, původ trifidů tajili a mlčeli jako hrob".
V knize mě nejvíce zaujal začátek, který vysvětluje původ a vlastnosti trifidů a zobrazuje,, jak tyto potvory obrátily planetu vzhůru nohama. Dobrá, byť o trochu slabší, mi připadala druhá polovina příběhu vykreslující proces vytváření si přeživšími jakž takž bezpečného zázemí v té okolní spoušti. Nejnudnější pro mě bylo číst o vztahu Billa a Joselly, který v ději však dostává značný prostor. V knize taktéž spatřuji i v rámci fikčního světa některé nelogičnosti: Proč vláda hned po zaznamenání nebezpečí nevyslala své ozbrojené síly do akce? Proč daleko dříve než po těch mnoha letech nezačal sofistikovaný výzkum trifidů a možného boje proti nim?
Celkem vzato mně ale přelouskání Dne trifidů zajistilo čtenářsky příjemné zakončení letošního roku.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Příběh o nekonečném sledu mejdanů odehrávajících se ve vyšší společnosti. Zvnějšku takový život láká k následování, avšak při bližším pohledu se mně zdá, že hlavní postavy příliš nevědí, co si se sebou počít. Velký Gatsby je kniha, která mně nenadchla ani neurazila. Rozhodně mně ale rozšířila obzory a přiměla mě zjistit si něco více o okolnostech "jazzového věku".
Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán
Vladimír Kroc
Krausovi jsou opravdu zajímavá a úspěšná rodina. O paní Elišce jsem se vlastně dozvěděl až díky této knize a ukázalo se, že o její osobě rozhodně obě uvedené charakteristiky také beze zbytku platí. Obdivuji paní Elišku, že se tehdy rozhodla opustit domov a bez jasného plánu zamířila tisíce kilometrů daleko. Vyšlo to, v Kolumbii se přes určité potíže dokázala prosadit. Sám bych životní příběh paní Elišky v něčem potřeboval následovat, jelikož ve studiu španělštiny se považuji za věčného začátečníka.
Džungle
Upton Sinclair
I po letech zůstává v paměti. Sociální kritika absence ochrany zaměstnanců, nemocenské a dalších věcí, které dříve nebyly, ale dnes je pokládáme za samozřejmost.
Meda Mládková – Můj úžasný život
Ondřej Kundra
Věděl jsem, že paní Mládková je mecenáškou umění a zakladatelkou Musea Kampa, ale to bylo zhruba všechno. Teprve tato kniha mně rozšiřila obzory o jejím dětství, působení na Západě včetně její taneční etapy nebo období, kdy se věnovala obchodování s nemovitostmi, o jejích manželech, dopisování s Václavem Havlem nebo o jejím letním sídle na Svatém Tomášovi. Paní Mládková je zajímavá osobnost, které patří velké poděkování za to, co nejen pro českou kulturu udělala a po právu za to obdržela státní vyznamenání.