Fenomén Angela Merkelová: Portrét jedné éry přehled

Skvělá kniha. Možná se mi to jen zdá, ale že by se v Česku nějak hlouběji informovalo o německé politice mi nepřijde, na rozdíl třeba od britské nebo americké. Jasně, obě tyto chápu, ale přece jen, Německo, na které jsme hospodářsky navázaní jako další spolková země a jehož rozhodnutí ovlivňují a udávají směr celé Evropě, by za to mohlo stát. Kniha Martina Jonáše mi Německo, jeho politiku a společnost přiblížila, a uvedla na pravou míru některé mé závěry, o kterých jsem se domníval, že jsou důvodné, abych zjistil, že až tak důvodné nejsou.

Velmi mě překvapilo, jak moc je Německo na exportu ekonomicky závislá země. Prakticky stejně, jako Česká republika. Má-li tedy Německo zájem na tom, aby se kola globální ekonomiky točila, my na tom musíme mít zájem ještě větší. Pokud nebudou zájemci o import německého zboží, těžko budou zájemci pro import českého, které ještě z velké míry prochází Německem.

Překvapilo mě také, jak byla Angela Merkelová názorově... flexibilní. O tom jsem neměl tušení, na druhou stranu, ač názorová flexibilita, tak stále s mantinely určitých morálních hodnot, čímž se jednoznačně odlišovala od ryze populistických politiků.

Všechny části knihy se mi líbily, od vzestupu kancléřky, její roli v ekonomice a "záchraně" Eura, krok po kroku po stopách uprchlické krize a "Wir schaffen das", až po přetrvávající trauma z války a z toho, že by mohlo být Německo vnímané jako agresor.

Nemohl jsem si nevzpomenout na debatu, kterou jsme vedli s ostatními studenty, když jsem trávil rok na finské univerzitě v době vrcholící uprchlické krize. Jedna z německých studentek totiž říkala, že do značné míry tu humanitu Evropě dluží, na druhou stranu má ale pocit, že v tom Evropa Německo nechává. Měla pravdu. Ale dnes, v průběhu války na Ukrajině, se v tom Německo tak trochu samo nechalo, když sice ve jménu humanity (díky, Karle Kryle) a snahy o mír, ale zároveň tímtéž humanitu a snahu o mír popíraje, stálo dlouhou dobu stranou od pomoci napadené zemi. Kniha Martina Jonáše umožňuje alespoň částečně pochopit proč.