Čekání na Godota

2 14. října

Já si u toho chtěl odpočinout! Sakra. Jak chcete něco takového hodnotit? Nejsem si jist zda se Čekání na Godota dá vážně hodnotit, zda je na té hře co k hodnocení. Asi u ní více než u mnohých jiných platí, že se vám buď líbí, nebo nelíbí, respektive, nějak na vás vnitřně působí, či nikoliv. Na mě nějak působila. Ale jak, to už je zase nad mé popisné schopnosti.

Jeden pocit je však jasný. Je to moc dlouhé na čtení. Pro absurdní drama se spíše hodí velikost, řekněme, Havlovy Audience. Zahrané to působí lépe. Ale číst tuto hru opravdu nedoporučuji. Člověka z toho tak nějak po první půlhodince začne bolet hlava. Také nedoporučuji nad hrou nějak hlouběji přemítat. Z toho vás začne bolet po několika minutách.

Asi opravdu je vhodné ono označení „absurdní drama“. Drama absurdního člověka. Diváka vrhaného do podivuhodných epizodních situací, které se opakuji, v zásadě však bez jakékoliv konsekvenovanosti. Prostě hodina míjí hodinu a my stále na něco čekáme… Nebo ne? Já nevím. Dnes byla tato hra asi nad mé síly.

1 27. srpna

Tak toto rozhodně není můj šálek kávy a další den už na Godota čekat nebudu.

22. července

Čekání na Godota jsem si vytáhla u maturity, tehdy jsem ji nestihla do termínu ústních zkoušek přečíst, tak jsem to chtěla dodatečně dohnat, ať vím, z čeho jsem to vlastně maturovala... No nevím, tento styl mi nějak nesedl. Určitě má svoje fanoušky, ale pro mě to bylo moc zmatené, dialogy nedávaly smysl, asi nic pro mě.

34 04. července

Než přijde Godot, pojďme si odporovat…
Všichni se prý rodíme jako magoři. A některým to zůstane.
Tak co uděláme? Nedělejme nic, to je nejjistější :-)

3 04. července

V: "Co my teď tady?"
E: "Čekáme."
V: "Jo, ale při tom čekání?"
E:"Co takhle se oběsit?"
V: "Aspoň by se nám postavil."
Legendárny Beckettov počin a jedna z najznámejších (nielen absurdných) drám vôbec. Absurdita koniec-koncov sprevádzala aj život samotného autora, veľkého intelektuála, ktorý sa najprv potýkal s neúspechom, keď o jeho diela nestál žiaden vydavateľ a následne veľkým úspechom, Nobelovou cenou a pozornosťou, o ktorú zase nestál on. Čakanie na Godota je bezosporu dielom nadčasovým, za ktorým sa skrýva omnoho viac, ako sa na prvý pohľad môže (v chaotickej spleti replík) zdať. Každý z nás má svojho vlastného "Godota", na ktorého celý život (ne)úspešne čaká, bez ohľadu na absurditu svojho počínania. Tak nám jednou vetou bolo dielo veľmi zjednodušene a trefne popísané pred maturitou a po niekoľkých rokoch, keď som sa k knihe sám dostal a mal možnosť si ju prečítať, s tým nemôžem nesúhlasiť...

7 12. června

“Nejsme už sami. Celý večer čekáme na noc. Čekáme na Godota, čekáme na...Celý večer čekáme, bojujeme ze všech sil. Teď je konec. Nadešel zítřek.“
Absurdní drama, pro mě zatím neprobádaná oblast-příjemné překvapení. Přiznám se, musela jsem si trochu doplnit mezery o tomto druhu literatury a jsem mile překvapena, jak tahle útlá knížka může čtenáři tolik sdělit. Všichni vlastně čekáme...

5 21. května

Absurdní drama mám ráda, je to jeden z mých oblíbených literárních žánrů, jenže tomuto kousku jsem moc na chuť nepřišla. Přišlo mi to zdlouhavé (ironické vzhledem k počtu stran) a nudné a znovu bych se k tomu nevracela. Nezaujalo mě to, ani nepobavilo - ostatním čtenářům tohoto žánru bych spíše doporučila Plešatou zpěvačku od Ionesca, tam jsem se aspoň upřímně zasmála. 1.5/5