Čekání na Godota

03. listopadu

Celá kniha od začátku do konce mě nudila. Ta nesmyslnost příběhu mi nedávala smysl a já nemám ráda věci, které nechápu. Vnímavějšímu čtenáři všechna ta symbolika díla (a těch symbolik je tam v každé výpovědi několik) určitě přijde skvělá, ale mě nezaujala.

3 21. října

Ta nesmyslnost tak nějak dává smysl. Paráda.

1 18. října

Klasika stojící za přečtení. Mohlo by být ale trošku kratší.

Bohužel sem byl zklamám, je to zatím jediná kniha v mém životě (beletrie), kterou jsem po přečtení prvních asi 50 stran zabalil a rozhodnul se, že už jí nikdy nedočtu...

2 13. října

Velice působívá hra. Vnímavější povahy mohou po přečtení ztratit motivaci k životů. Přesto by to měl risknout každý.

2 17. září

Na jednu stranu naprosto nesmyslná kniha, na stranu druhou je svým způsobem kouzelná. Rozhodně hodnotím kladně.

7 24. srpna

Čekají na Godota aby na něj už čekat nemuseli. Rádi by se osvobodili, odešli, ale není prostě kam, protože Godot nepřišel.
Osobně jsem to chápal jako čekání na smrt, vysvobození ze života, ve kterém už není východisko, kde už není kam jít.
Absurdní dramata ale často nabízejí širokou škálu výkladů a smyslů. To se mi na nich líbí.

18. června

Na mě "absurdní" dosti, ale žánrově nepochybuji, že jde o perlu. Myslím, že by měla patřit do povinné četby (pakliže tam už není zařazena).

20. května

3 hvězdy z jednoho prostého důvodu, mně osobně skáčou myšlenky jak zhodnotit toto dílo mezi "absolutně geniální" a "nečtivé a nudné".
Poselství, které drama nese je ale ovšem tak dokonale vyobrazeno na něčem tak šíleném, jako jsou dialogy Vladimíra a Estragona a za pomoci pouhých 5 (6?) postav. Což je na tom ta opravdu velice obdivuhodná, za mě až geniální strana věci.

6 18. dubna

Černá anekdota bez výstavby, ale se silnou pointou. Bezútěšnost bytí a svobody, které nás nutí k nesvobodě a nebytí. Nutnost vidět v divadle!

1 16. dubna

Kniha me prilis nezaujala, i kdyz nektere dialogy hlavnich postav mi prisly opravdu vtipne. Jinak jsem na to bud nemela naladu, nebo zkratka to tak nejak slo mimo me - casto, kdyz neco ctu, kladu si u toho otazky nebo to budi nejake emoce, ale pri cetbe tohoto se v me hlave nic podstatneho neurodilo a bylo mi to fuk. Napadlo me jen par zakladnich veci - ze vsichni cekame na vykoupeni a nekdy tu proklate zabijime cas misto toho, abychom byli iniciativni a udelali zatim treba nejaky dobry skutek...

2 18. března

Literárně-historickou hodnotu dramatu nemůžu popřít, toto drama mě ale otravovalo. Nejvíce jeho postavy. Absurdno mám rád, ale v rámci nějakých skutečných/neabsurdních situací. A ne takhle (podle mě) samoúčelně. Absurdno pro absurdno.

04. ledna

Možná jsem čekala něco víc, nicméně mě toto dílo pobavilo a líbilo se mi. Jen mi vzhledem k ději přišlo moc dlouhé a zbytečně protáhlé. Jak čtu v komentářích dole, také si neumím představit divadelní zpracování, ale mohlo by být vtipnější než kniha. Upřímně se mi líbilo víc než Havlovo Odcházení.

3 31.12.2017

Jednoznačně jedna z nejlepších divadelních her, co kdy vznikla. Každý si v ní může najít vlastní odpovědi. Kdo má rád absurdní drama, by tuto zásadní hru rozhodně neměl vynechat.

Vladimír: Nemůžeme.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.

... absurdní, nehodnotitelné.

1 02.11.2017

Za mě zvláštní kniha, o které nevím moc co napsat. Nevím, jestli se mi kniha líbila, nebo pro mě byla zbytečnou. Těžko říci.
Určitě se kniha četla dobře a rychle (cca 3 hodiny a máte to).
Upřímně, neumím si představit divadelní zpracování. Celé je to zvláštní.
Každopádně za mě 4 hvězdičky a myslím si, že každý by si toto dílo měl přečíst a udělat si vlastní obrázek.

5 26.10.2017

Geniální absurdní drama se spoustou opakování a absurdit. Z této knihy pochází jeden z mých nejoblíbenějších citátů vůbec:

ESTRAGON: Zůstaň se mnou!
VLADIMÍR: Opustil jsem tě někdy?
ESTRAGON: Nechals mě odejít.

5 25.09.2017

Příběh o komkoli a o nikom. Neustále čekání na něco, co nikdy nepřijde. Změna? Smrt?
Unikátně ztvárněná nečinnost. Opravdový absurdní skvost.

2 18.08.2017

"Co kdybychom se oběsili?"
Miluju to absurdno a nevím, co víc mám dodat. Čekání na Godota buď milujete nebo nenávidíte. Hrdě se hlásím k první skupině.

6 16.08.2017

Jsem divná, že mě to nebavilo, když to oslovilo tolik lidí a já se ne a ne dostat do toho , aby mě kniha nějak oslovila a potažmo bavila ?
Hm, asi jsem , ale dočíst to fakt nemůžu, prostě to nejde ...

2 15.08.2017

Knížce jsem nedával moc nadějí a četl jsem ji více-méně z donucení. Prvních pár stránek jsem vstřebával, jak může být něco takového považováno za klenot literatury. V určitém okamžiku jsem se, ale ponořil do úvah postav a začal hledat hlubší smysly. Knížku jsem najednou přečetl s otevřenou pusou. Nejedná se o knížku, kterou bych chtěl číst každý den až do konce života, ale rozhodně to jedno přečtení za ten "ztracený" čas stálo.

2 07.07.2017

Dílo o nekonečním čekání na něco, co v životě nepříjde a o paměti, která může být pomíjivá.
Chvílemi je drama dost nudné, ale zachraňují to vtipné dialogy Estragona a Vladimíra.

04.07.2017

Neuvěřitelně jsem se těšila, pro mě ale bohužel zklamání. Miluju úvahy o životě, tohle mě ale absolutně neoslovilo. Je to sice už pár let co jsem se pokusila o přečtení a plánuju to zkusit znovu, nějak se ale nemůžu rozhoupat.

07.06.2017

Asi bych to úplně nevyhledávala znovu, ale špatné to rozhodně není. Je to přesně jako zde píše Pinkol - oddechovka.

1 15.05.2017

Označení "absurdní drama" jsem se docela bála, ale nakonec mě kniha vážně bavila, je to taková oddechovka.

2 10.05.2017

Miluju existencionalistický průpovídky, filozofii (ať už tu populární, nebo složitější) a příběhy, ve kterých můžu číst mezi řádky - takže je asi jasný, že tohle dílko pro mě bude to pravý ořechový. S myšlenkama, který jsou do tak útlý knížky vložený, se peru prakticky celej svůj dosavadní život a budou mi, předpokládám, ještě dlouho ležet v hlavě.
Co se vlastně skrývá pod slovy "čekat na Godota"? Je to čekání na změnu, na něco nového, na něco lepšího, o čem stejně víme, že to nikdy nepřijde? Nebo je to čekání na vysvobození, na uvolnění, na světlejší budoucnost a na správnou příležitost?
Godot je symbolem pro něco, co člověk vždycky někde hluboko uvnitř postrádá – jsou to místa nepoznaná, lidé nepoznaní, pocity nepoznané.
My jsme, my žijeme. Čekáme, přemítáme, nahlížíme do čepic a hledáme provazy. Jsme otroci, jsme vládci, jsme tuláci. Ale nakonec všichni vězíme pod stromem a čekáme, nevědíc na co.
Koneckonců, nejspíš právě Godota.

04.05.2017

Po přečtení Plešaté zpěvačky od Ionesca jsem se na tuhle knížku moc těšila, jelikož byla napsána stejným stylem. Možná jsem ale čekala od ní až moc, nakonec mě neoslovila. Některé pasáže byly vtipné, ale celkově mě kniha zklamala.

2 21.03.2017

Čekání na Godota jsem musela přečíst kvůli škole. Možná jindy, až po něm sáhnu, protože budu chtít, budu na knihu nahlížet jinak. Teď je můj názor ale takový, že mě kniha absolutně neoslovila. Chápala jsem záměr i podstatu příběhu, ale nějak mě nedokázal zaujmout natolik, abych ho plně vstřebala a ocenila. Zkrátka sto stran žvatlání o ničem a o nikom. Godot prostě nepřijel. Třeba jindy...

1 17.03.2017

Celá kniha je skutečně absurdní. Nepopírám, že upozorňuje na důležité otázky, ale forma sama jakou nám je příběh sdělen podtrhuje absurdnost. Realita je krutá, co dnes platilo, zítra nemusí, tlachání o hloupostech v kontrastu s nesvobodou - ano. Nicméně znám lepší knihy cílené na tytéž otázky sdělující i něco víc a navrch příjemnější formou.