Čekání na Godota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zda-li ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, jenž pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho... Hra Čekání na Godota má být přelomovým dílem absurdního dramatu a ve své podstatě je. Základem jsou nesmyslné dialogy, které však na sebe v jisté analogii opravdu navazují. Rozhovory Estragona a Vladimíra připomínají dětské hry se slovíčky, slovní fotbaly, soutěže o lepší urážku atd. Největším přínosem však jsou scénické poznámky ve smyslu oživení představení bezúčelným, přesto vizuálně zajímavým chováním (kontrola bot, klobouků) a minimalistickým pojetím scény (opuštěná cesta a strom, pod nímž pro ukrácení chvíle a možná i utrpení přemýšlí, jak by se oběsili)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5540/cekani-na-gogota-5540.jpg 3.81080
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Větrné mlýny
Originální název:

En attendant Godot, 1953


více info...
Nahrávám...

Komentáře (132)

Kniha Čekání na Godota

Set123
14. října

Já si u toho chtěl odpočinout! Sakra. Jak chcete něco takového hodnotit? Nejsem si jist zda se Čekání na Godota dá vážně hodnotit, zda je na té hře co k hodnocení. Asi u ní více než u mnohých jiných platí, že se vám buď líbí, nebo nelíbí, respektive, nějak na vás vnitřně působí, či nikoliv. Na mě nějak působila. Ale jak, to už je zase nad mé popisné schopnosti.

Jeden pocit je však jasný. Je to moc dlouhé na čtení. Pro absurdní drama se spíše hodí velikost, řekněme, Havlovy Audience. Zahrané to působí lépe. Ale číst tuto hru opravdu nedoporučuji. Člověka z toho tak nějak po první půlhodince začne bolet hlava. Také nedoporučuji nad hrou nějak hlouběji přemítat. Z toho vás začne bolet po několika minutách.

Asi opravdu je vhodné ono označení „absurdní drama“. Drama absurdního člověka. Diváka vrhaného do podivuhodných epizodních situací, které se opakuji, v zásadě však bez jakékoliv konsekvenovanosti. Prostě hodina míjí hodinu a my stále na něco čekáme… Nebo ne? Já nevím. Dnes byla tato hra asi nad mé síly.

dadako
27. srpna

Tak toto rozhodně není můj šálek kávy a další den už na Godota čekat nebudu.


verciss
22. července

Čekání na Godota jsem si vytáhla u maturity, tehdy jsem ji nestihla do termínu ústních zkoušek přečíst, tak jsem to chtěla dodatečně dohnat, ať vím, z čeho jsem to vlastně maturovala... No nevím, tento styl mi nějak nesedl. Určitě má svoje fanoušky, ale pro mě to bylo moc zmatené, dialogy nedávaly smysl, asi nic pro mě.

Velekněžka
04. července

Než přijde Godot, pojďme si odporovat…
Všichni se prý rodíme jako magoři. A některým to zůstane.
Tak co uděláme? Nedělejme nic, to je nejjistější :-)

čerweek
04. července

V: "Co my teď tady?"
E: "Čekáme."
V: "Jo, ale při tom čekání?"
E:"Co takhle se oběsit?"
V: "Aspoň by se nám postavil."
Legendárny Beckettov počin a jedna z najznámejších (nielen absurdných) drám vôbec. Absurdita koniec-koncov sprevádzala aj život samotného autora, veľkého intelektuála, ktorý sa najprv potýkal s neúspechom, keď o jeho diela nestál žiaden vydavateľ a následne veľkým úspechom, Nobelovou cenou a pozornosťou, o ktorú zase nestál on. Čakanie na Godota je bezosporu dielom nadčasovým, za ktorým sa skrýva omnoho viac, ako sa na prvý pohľad môže (v chaotickej spleti replík) zdať. Každý z nás má svojho vlastného "Godota", na ktorého celý život (ne)úspešne čaká, bez ohľadu na absurditu svojho počínania. Tak nám jednou vetou bolo dielo veľmi zjednodušene a trefne popísané pred maturitou a po niekoľkých rokoch, keď som sa k knihe sám dostal a mal možnosť si ju prečítať, s tým nemôžem nesúhlasiť...

Janina2609
12. června

“Nejsme už sami. Celý večer čekáme na noc. Čekáme na Godota, čekáme na...Celý večer čekáme, bojujeme ze všech sil. Teď je konec. Nadešel zítřek.“
Absurdní drama, pro mě zatím neprobádaná oblast-příjemné překvapení. Přiznám se, musela jsem si trochu doplnit mezery o tomto druhu literatury a jsem mile překvapena, jak tahle útlá knížka může čtenáři tolik sdělit. Všichni vlastně čekáme...

chaera
21. května

Absurdní drama mám ráda, je to jeden z mých oblíbených literárních žánrů, jenže tomuto kousku jsem moc na chuť nepřišla. Přišlo mi to zdlouhavé (ironické vzhledem k počtu stran) a nudné a znovu bych se k tomu nevracela. Nezaujalo mě to, ani nepobavilo - ostatním čtenářům tohoto žánru bych spíše doporučila Plešatou zpěvačku od Ionesca, tam jsem se aspoň upřímně zasmála. 1.5/5

Lejčís
10. května

Pamatuju si, že na základce nám učitel říkal, že tohle dílo je celé o čekání.. že ho to nebavilo a pokud to budeme číst, nemáme od toho nic čekat. Toho učitele jsem měla ráda a vlastně mám ráda dodnes, proto jsem na něj dala, takže když tohle dílo pak na střední dostala na rozbor, byla jsem vcelku nešťastná. Můj učitel ze základky se ale spletl, možná dílo jen nepochopil nebo to zkrátka nebyl jeho šálek kafe, ale mě to velmi oslovilo. Ono to dílo totiž není jen o čekání.. je o smyslu a života.. o tom, že život možná vůbec žádný smysl nemá. Jedná se o absurdní drama a právě to od toho čekejte, takže pokud Vás tento typ dramatu nebere, ani se do díla nepouštějte, protože to patrně nebude nic pro Vás. Pokud se však rádi zamýšlíte a chcete si zafilozofovat sami se sebou, zkuste to.. třeba se v tom najdete jako já :)

1